Přeji krásný den, mí drazí přátelé.
Jak vám dupou králíci? :D Tady na mé straně barikády jde vše docela dobře. Už mám letenku zpátky do Anglie a pokud mi všechno vyjde dobře, než poletím, UK zruší většinu covid opatření, co bude velice příjemná věc. Jo a taky jsem viděla Black Widow :3 Spojlery si nechám pro sebe, ale radím vám dobře, pokud máte čas, běžte! Je to opravdu úžasné. Zase něco trochu jiného než typičtí Avengers, ale moc moc hezké.

Užijte si dnešní kapitolu!

Čas, tak jak to má ve zvyku, plynul dát. Venku se začalo oteplovat, dny byly delší a noci kratší. A učení bylo víc, protože se znovu blížily zkoušky. Tony si už připadal jako v začarovaném kruhu. Bylo to pořád to stejné. Začal semestr, objevily se první zkoušky, potom druhé zkoušky, skončil semestr a začal druhý. A tak stále dokola.

Během období učení se domem nesla nervozita a panika, alespoň ze strany Pepper a Steva. Tony nic moc neřešil a Natasha se tvářila, že má všechno na háku. Její vnitřní rozpoložení prozrazovaly jen prázdné kontejnery od zmrzlin hromadící se vedle koše.

Tony byl v těchto dnech více v kontaktu s mámou. Ze začátku to byly jen napjaté a trapné telefonáty, které skončily po prvních třech větách, ale pomalu se to zlepšovalo. Máma se snažila a kdyby Tony tvrdil, že ho to netěšilo, lhal by. Někdy se zeptala na Steva a ačkoliv jí tohle téma stále nedělalo dobře, nevzdávali to ani jeden.

Tony byl spokojený. Nepamatoval si, kdy si byl s mámou naposledy blízký, ale od toho večera, kdy s ní Steve strávil pár hodin, se mnoho věcí změnilo. Byl mu vděčný.

Byl druhý týden v červnu a Tony po návratu domů z laboratoře našel na posteli barevný balíček. Zvědavě ho zvedl a v příští chvíli držel velkou vlajku tvořenou modrými, růžovými a fialovými pruhy. Byla podobná jako ta Stevova, jen s tím rozdílem, že Stevova byla duhová. Hvízdl.

"To je moje?" zavolal ze dveří a přehodil si vlajku přes ramena. Steve vykoukl z koupelny a při pohledu na něj se zasmál.

"Jo, tvoje."

"A proč nemám stejnou, jako ty?"

"No, protože nejsi jen na kluky?" nadhodil jako by nabízel námět na debatu. Tony se zasmál a chápavě přikývl. V LGBTQ vlajkách se nevyznal, ale hodlal Stevovi věřit, že vybral tu správnou.

"A k čemu mi to bude?"

Steve si utřel ruce do ručníku a vrátil se za ním do pokoje. Koutky mu cukaly do nesmělého úsměvu. "No... je pride month."

"Jop, to jsem postřehl." Opravdu, bylo to nemožné si nevšimnout. Sociální média i reálný život přetékaly duhou, nejrůznější něco-fobové se ozývali a ptali se, proč je potřeba zasvětit komunitě celý měsíc, zatímco členové komunity a spojenci rozhazovali lásku, podporu a kondomy do všech stran. I ve škole visela duha.

Jo, bylo těžké si nevšimnout.

"A tebe napadlo, že je načase, abych dostal vlastní vlajku a chlubil se jí po okolí?"

Steve se uchechtl a zavrtěl hlavou. "Ne, prostě mě napadlo, že bys ji mohl chtít. Pokud ne, můžu ji prostě nacpat do skříně," navrhl a vztáhl k vlajce rukou. Tony uskočil a pevněji se do ní zabalil.

"Vypadni! Je moje, ty máš svoji. To, že ti visí na zdi, je tvoje chyba."

"Dobře, dobře." Steve se jemně usmál a díval se na něj. Vypadal hrdě. A spokojeně. Tony se zazubil.

"Takže, pořád jsi mi neřekl, jaký je tvůj plán...?"

"No, bude pochod," pokrčil Steve bezstarostně rameny. "A já půjdu. I mamka. Jdeš taky?"

"Chceš jít na pride?"

"Jasně, je to sranda. Chodím skoro každý rok."

Tony se nad tím zamyslel. Viděl fotky a videa, ale sám na pochodu nikdy nebyl. Steve měl pravdu, mohla by to být sranda. Rozhodně odreagování od nekonečně práce.

"Kdy jedeme?"

Místo odpovědi ho Steve vtáhl do obětí a políbil ho krátce na rty. Tony se chechtal. Steve byl někdy neskutečně přítulné štěně. Ne, že by si stěžoval.

---

Pride pochod byl obrovský! Obrovský, barevný, hlasitý a... no, skvělý. Odevšad prýštila pozitivní atmosféra a ani těch pár náboženských fanatiků protestující na rohu ulice jim nekazili náladu. Tony se usmíval od ucha k uchu, držel se Steva za ruku a rozhlížel se do všech směrů. Barvy a vlajky byly všude, holky nosily duhové náušnice a duhové vlasy, každý druhý měl okolo ramen uvázanou svou vlajku. Tony tu svoji nakonec nechal doma, nechtěl si ji zničit. Ale sehnal si tričko, na kterém bylo jednoduše napsané

both.

v barvách jeho vlajky. Bylo to jednoduché, ale výstižné. Víc nepotřeboval.

Steve s sebou svoji vlajku měl, uvázanou okolo krku stejně jako ostatní. A hned při příchodu si ho odchytla parta lidí, kterou ani jeden v životě neviděli, a přemluvili ho, aby si nechal nastříkat vlasy. Takže se mu teď po hlavě táhly barevné pruhy. Oba se tomu smáli.

"A tady jsou mí dva nejoblíbenější kluci na světě!" vykřikla Sára nadšeně a rozevřela náruč. Tony zamrkal.

"Ale mě máte raději, že jo!" zasmál se a nechal se obejmout.

"A jdi do háje, je to moje máma!" vztekal se Steve okamžitě, ale jen to hrál. Sára je objala oba a nadšeně se na ně podívala. Povzdechla si.

"Vypadáte úžasně."

"To vy taky," ujistil ji Tony, oči zapíchnuté na jejím hrudníku. Hej! Nehledejte v tom nic sprostého, jasné? Četl. Přes prsa se jí táhlo velké

FREE MUM HUGS

V okolí stálo hodně rodičů s podobnými tričky. Free mum hugs a free dad hugs. Objímali každého, kdo si pro objetí přišel a Tony nejednou zaslechl slova útěchy.

Jsi úžasný!

Vedeš si skvěle!

Jednou to pochopí, uvidíš!

Ta energie byla neskutečná. Tohle místo jí opravdu tryskalo a i kdyby se Tony snažil být kakabus, nemohl by.

"Tony..." ozval se Steve najednou a zněl zaraženě. Tony se ohlédl. Chvíli mu trvalo, než zjistil, na co se Steve dívá, ale nakonec se mu to povedlo. Ztuhl a zůstal zírat.

Před chvílí, když okolo něj prošel kluk na vodítku, ho napadlo, že ho už dneska nic nepřekvapí. Oh, ale jak jen se pletl!

Mezi lidmi několik metrů před nimi stála jeho máma. Pevně svírala kabelku v ruce a zvědavě se rozhlížela, oblečená jen do sukně a bílé košile. Ale co ta tady dělala?

"To je tvoje maminka?" zeptala se Sára. Tony jen němě přikývl a neodtrhl od ní pohled. Máma si ho konečně všimla a jemně se pousmála. Vykročila k nim.

"Paní Starková," pozdravil ji Steve a potřásl si s ní rukou. Představil jí svou matku a obě se přivítali. Nakonec se otočila na Tonyho, který za celou dobu neřekl vůbec nic a jen se na ni díval jako na zjevení.

A ticho se prodlužovalo. Ani jeden nevěděl, co říct. Nakonec zakročila Sára.

"Dobře, kluci, co kdybyste šli najít ty tetovačky, které tu každý rok mají? A ty malé vlaječky! Potřebujeme další."

Steve nechápavě nakrčil obočí. "Minule sis jim přinesla tak deset."

"Ano a všechny mám zapíchnuté v květináčích. Potřebuju další. Huš, mazejte!"

Strčila do nich a přinutila je vykročit. Tony se ještě ohlédl a otevřel pusu, ale nic neřekl. Zmizel se Stevem v davu.

---

Sára Rogersová si urovnala světle růžové tričko a založila ruce v bok. Na tváři jí pohrával široký úsměv a hlavu měla plnou krátkých světlých vlasů. Přirozeně blonďatých. Neobvyklý úkaz u dospělého člověka. Blond vlasy většinou s přibývajícími léty tmavnou, ale Sářiné byly světlé jako dětské. Měla modré oči, veselé a upřímné. Ale Maria Starková v ní viděla jiskru. Malého ďábla, který seděl někde uvnitř a prozatím spal.

Líbila se jí. A byla ráda, že vyhrála svůj život zpátky.

"Hádám, že vám rakovina dala pokoj?" zeptala se. Sára s úsměvem přikývla.

"Přesně tak. Nakopala jsem jí zadek, tak se sebrala a odešla," zasmála se, než se jí vážně podívala do tváře. Ale nepřestala se usmívat. "Omlouvám se, že jsem je poslala pryč. Ale zdálo se, že vy oba potřebujete chviličku na popadnutí dechu."

Maria s povzdechem přikývla. Sára Rogersová byla všímavá a měla pravdu. Tony byl v šoku a ona sama nebyla schopna poskládat větu. Neviděli se od toho dne, co se Tony vrátil domů, aby byl svědkem Howardovy nespokojenosti. Od té doby byli v kontaktu, ale telefonování a osobní setkání bylo něco naprosto jiného.

Rozhlédla se, aby zahnala vlastní myšlenky, ale napokon spočinula pohledem na Sářiném tričku. Obočí jí poskočilo.

"Co to znamená?" zeptala se. Sára se taky podívala, jako by snad nevěděla, jaký nápis nesla na prsou. Místo odpovědi pokynula rukou okolo sebe a Maria Starková se znovu rozhlédla. Okolo nich stálo několik lidí ve stejných tričkách. Muži i ženy, všichni ve středním věku a starší. Maria jich napočítala dvanáct. Stáli roztroušení po okolí a okolo procházející lidé se jim vrhali do náruče. Naprostým cizincům. Objímali se a když se odtáhli, kolikrát měli v očích slzy. Dospělí muži a ženy, ale i děti, které musely být stále na střední škole. Chlapci i děvčata, kolikrát i lidé, jejichž pohlaví nebyla schopná na první pohled určit a tak se o to ani nepokoušela. Celý ten úkaz pozorně sledovala a snažila se ho pochopit.

"Ne každý má rodinu, která ho podporuje," ozvala se Sára. Stála vedle ní a taky se dívala. "Rozdáváme objetí od tátů a matek a říkáme jim, že jsou skvělí a úžasní. Přijdou si pro objetí od cizince, protože doma se k nim otočili zády."

Maria k ní sklouzla pohledem a znovu jej upřela na její tričko. Srdce se jí sevřelo. Chodil si Tony pro objetí k téhle ženě, protože jeho vlastní matka tady pro něj nebyla, když to potřeboval?

"Vím, jak to teď mezi tebou a Tony je," promluvila Sára znovu a Marii ani nevadilo, že se obrátila k tykání bez zeptání. "Steve se svěřuje. Řekl mi, že se snažíš. Což je dobře!" ujistila ji a stiskla jí paži. Znovu se jí dívala do tváře a Maria měla pocit, že jí vidí až do duše. Ale nebála se.

"Některé věci nejde pochopit hned. A pokud jsi Tonyho hned neodepsala jen protože mu je dobře s klukem, a chceš tohle všechno pochopit, jsi dobrá matka. Už jen to, že jsi tady, pro něj znamená víc, než si myslíš."

Sára Rogersová viděla Marii Starkové až do duše, tím si teď byla už stoprocentně jistá. Řekla přesně to, co potřebovala slyšet.

Zhluboka se nadechla, odvrátila pohled a znovu si prohlédla objímající se lidi. Usmála se.

"Asi nemáš někde ještě jedno tričko, viď?"

"Vzadu ve stanu. Pojď."

Šla.

---

"Doporučení číslo jedna? Neber vše, co dnes uvidíš, za normu a nemysli si, že tohle dělají všichni," prohlásila Sára, když se vrátily ze stanu. Maria na sobě měla stejné tričko jako ona a přestože jí bylo o pár čísel větší, nestěžovala si. Cítila se dobře.

"Co tím myslíš?"

"Oh, třeba tohle," odvětila tlumeně a pokynula rukou.

Okolo nich prošli dva muži. Jeden byl úplně nahý, až na kožené šortky a masku, která se skládala z náhubku a uší posazených na vršku hlavy. Okolo krku měl obojek a vodítko, které držel druhý z mužů. Ten měl dlouhé kožené kalhoty, ale vystavoval světu své chlupaté velké břicho, přes které se táhlo několik kožených popruhů. Maria až ucouvla a zírala na ně vyvalenýma očima. Sára se rozesmála.

"Taky mě to vyděsilo, když jsem tu byla poprvé!" ujistila ji stále se smíchem. "A děsila jsem se, že tohle se teď z mého sladkého hodného chlapečka stane. Ale nestalo, alespoň pokud vím."

"Nemyslet si, že všechno, co vidím, dělají všichni," zopakovala si Maria a přikývla. Dobrá, toto byla velice cenná rada.

Dívka s černými vlasy a v až moc velké mikině se k nim přiblížila a nejistě si je prohlížela. Sára si ji vzala na starosti. Rozevřela náruč a dívka se jí okamžitě ztratila v objetí a notnou chvíli se neodtáhla. Když to nakonec udělala, otřásaly jí ohromné vzlyky a tvář měla červenou, ale usmívala se. Maria od ní nemohla odtrhnout pohled.

Dívka nakonec odběhla a Sára se otočila. Smutně se usmála.

"Chceš si to zkusit?"

"Nejsem zrovna na objímání..." uznala. Sáře poskočilo obočí a tvářila se jako člověk, který ví vše.

"Ale to tričko jsi chtěla."

"To ano," uznala. Sára pokývala hlavou.

"No, pokud si to objetí chceš schovat jen pro jednoho, klidně můžeš. Nikdo tě nutit nebude."

Přicházeli další a další lidé a Sára každého stiskla pevně a dlouze. Většina pak odcházela se slzami v očích a kolikrát se otočili a běželi si pro ještě jedno objetí. Maria se nakonec osmělila a přidala se. Přišel k ní muž minimálně a polovinu mladší než ona, ale o dvě hlavy vyšší. I tak se jí dokázal vměstnat do náruče a ona ho stiskla. Trochu ztuhle, trochu rozpačitě, ale doufala, že to stačilo.

"Díky, že tohle děláte," řekl, když se odtáhl. Maria Starková se zakoktala, což se jí stávalo velice zřídka.

"Snažím se," řekla nakonec. A byla to pravda.

Muž odešel a ona ho vyprovázela pohledem. Byl to dobrý pocit, rozhodla. Ale Sára měla pravdu. Dnes chtěla obejmout jen jednoho jediného člověka. Pokud jí to samozřejmě dovolí. 

- V povídkách je prostě někdy nutné ukázat i ty rodiče, kteří se snaží. Je to hrozně cool a dojemné psát o těch rodinných trablích a jak to rodiče nikdy nepřijmou a vyhodí dítě z baráku, ale realita taková vždy není. Jsou i rodiče, kteří se snaží! A já si takové psaní náležitě užívám :3

- To slovo na Tonyho tričku znamená obojí. Docela jednoduché a hezké, co vy na to? :D

- Free mom hugs a free dad hugs jsem si nevymyslela, takoví lidé opravdu na pride pochodech bývají a dělají přesně to, co v téhle povídce. Rozdávají objetí lidem, kteří to potřebují. I já se nechala takhle obejmou několika lidmi, když jsem byla na pride v Americe. A byl to fajn pocit :3

- Ship týdne! ThorBruce! (oni vážně nemají dobře znějící ship name O.o) Co si o nich myslíte? Já osobně málokdy Thora s někým shipuju a když už, rozhodně to není Loki xD I když nejsou biologicky bráchové, totálně mě děsí představa, že je lidi dávají dohromady. Podobně mě děsí i Tony x Peter, ale to už víte :D Jaký je váš názor? Povídejte, přehánějte.

- A ještě jedna otázka! Viděli jste Black Widow? U tohohle odstavce to můžeme probrat, takže upozorňuju lidi na možné spojlery :D Já na to byla teď v pondělí a jsem totálně nadšená!!!

- Pro dnešek vše, mějte se hezky a uvidíme se zase za týden!