Přeji krásný den, přátelé!

Došlo mi, že není fér vás takhle natahovat a tak jsem dala všechny nápady, které jsem na prázdniny měla, do jedné povídky. Nebudu vám lhát, je to jen patlanice všeho, co jsem našla v hlavě :D Od příště půjdeme na další semestr a budeme se věnovat vážnějším věcem.

Stejně jako loni, i letos si udělám menší prázdniny. Takže příští středu kapitola nebude. Nevím, jak dlouho budu pryč, pravděpodobně jen měsíc. Budu vás kdyžtak informovat.

Máte nějaké plány na prázdniny? Povídejte, přehánějte!

Tato kapitola obsahuje hanbatou gymnastiku! Byli jste varováni!

Slunce teprve začalo vycházet, když se Tony probudil. Otráveně si povzdechl, několik minut se převaloval tam a zpátky a snažil se znovu zabrat, ale nepodařilo se mu to. Nechal toho, když se vedle něj ozvalo otrávené bručení. Naštěstí Steva neprobudil, i on se převalil, ale spal dál jako zabitý. Tony mu to záviděl.

Oblékl si Stevovu mikinu a pokud možno potichu vylezl ze stanu. Tráva byla ještě pořád mokrá od rosy, kapky zdobily každý stan, na který dohlédl. Vzduch byl chladný a svět tichý. Nikde nikoho neviděl, všichni ještě museli spát. I jim to Tony záviděl.

Posadil se k vyhaslému ohništi a jen se rozhlížel okolo. Ptáci se probouzeli a začali zpívat, světla stále přibývalo. Tony byl městský kluk a vždycky si uměl užít spíš nejmodernější výkřiky techniky, kavárny na každém kroku a pohodlnost, než přírodu. Ani teď po tom nijak zvlášť netoužil, ale co měl dělat, když už byl vzhůru?

Seděl tam takhle sám několik minut, když se ozvalo vrzání zipu a ze stanu vylezla Natasha. Zarazila se a jen se na něj dívala s vyvalenýma očima. Tony pobaveně nakrčil obočí. Lezla ven z Buckyho stanu, ne ze svého.

"Něco, o čem bych měl vědět, zlato?" zeptal se tiše. Nat se ohlédla na stále spícího Buckyho, než rychle vylezla ven a stan za sebou znovu zapnula. Povzdechla si.

"Když ti řeknu, že jsem spala u něj jen kvůli chrápající Yeně, uvěříš mi to?"

"Chceš, abych ti to věřil?"

"Jo."

"Tak pak jo," kývl se smíchem. Vděčně se na něj usmála a posadila se vedle něj. Přehodila přes ně oba deku, schoulili se k sobě kvůli teplu. "Proč už nespíš?"

"Blbé sny. Ty?"

"Nespavost," pokrčil nad tím ledabyle rameny. Natasha přikývla a opřela si o něj hlavu. Seděli v tichosti, zatímco se den zvolna probouzel k životu.

"Sami nevíme, co mezi námi je," promluvila pomalu a tiše, "jestli vůbec něco. Je to... komplikované."

"Neřekl bych- Auuu!"

Nat ho se zamračením pořádně šťouchla loktem do žeber. Tony se odsunul.

"Chtěl jsem jen říct, že je očividný až běda. A ty taky. Můžete na sobě oči nechat."

"To nic neznamená," odfrkla si a narovnala se. Zamračeně sledovala navlhlé zčernalé dřevo, kopla do něj špičkou boty. "Je to složité. Jsme teď na škole každý někde jinde a jeho pak budou odvolávat všude možně. Proč si musel vybrat zrovna zatraceného vojáka? Ne, neodpovídej, já vím proč. Protože jim to koluje v rodině, stejně jako nám."

"Tys k armádě nešla."

"Věř mi, přemýšlela jsem nad tím dost dlouho. Táta mi to vymluvil," pousmála se, než si znovu povzdechla a vstala. "To je jedno. Půjdu koupit něco k snídani, jdeš se mnou?"

Tony souhlasil. Rychle popadli svoje věci a vydali se na cestu. Obchod nebyl daleko a pokud si Tony dobře pamatoval, měli otevřeno už od pěti ráno.

Rozdělili se hned u vchodu. Zatímco Nat utíkala pro jídlo, Tony zaujal čestné místo u samoobslužných kávovarů a dal se do zdlouhavé práce. Ono, nechat udělat osm káv a jednu horkou čokoládu (pro Yelenu. Tony nechápal, jak dokázala přežít den bez kofeinu a přesto mít tolik energie) chvíli trvá. Než dal do kartonového držáku poslední kelímek, Natasha byla zpátky s plným košíkem. Při pohledu na kelímky obdivně hvízdla.

"No teda. Jak můžou lidi říkat, že myslíš jen na sebe?"

"Protože to tak je. Vím, že když vás nenaleju kofeinem, budete protivnější než já," pronesl se smíchem a vydali se k pokladně. Natasha nad tím nesouhlasně vrtěla hlavou.

Když se vrátili do kempu, většina lidí už byla vzhůru. Lezli ze stanů, protahovali se a připravovali na další den. V jejich kruhu stanů tomu nebylo jinak. Laura a Clint už schovávali vlastní stan, Bucky ležel ve svém stanu s hlavou ven a o něčem se s nimi bavil. Yelena ležela vedle něj a kreslila mu po ruce. Tony jim všem stihl rozdat jejich kelímky, když se konečně otevřel i jejich stan. Steve se mračil na celý svět, vlasy rozcuchané do toho nejrozkošnějšího ptačího hnízda, jaké kdy Tony viděl. Ale nahlas by to nikdy neřekl, samozřejmě.

"Dobré ráno, fouňo," zanotoval spokojeně a sklonil se k němu. "Kafe?"

Steve mu vzal oba kartonové stojany, položil je na zem a než se Tony stihl zeptat, co má v plánu, stáhl ho do stanu. Tony vyjekl, zakopl a spadl přímo na něj. Oba zaskučeli, Steve kvůli ráně do břicha, kterou mu Tony neúmyslně uštědřil, a Tony kvůli už tak dost podřeným loktům, které si při pádu narazil. Bucky na ně se smíchem něco zavolal, ale Tony mu nerozuměl. Jakmile bolest ustoupila, oba se začali chechtat. Steve se naklonil pro polibek,ale Tony se okamžitě odtáhl jak jen to šlo.

"Ne, zapomeň, uh-huh. Nečistil sis zuby. Ani já ne. Víš, jak je to nechutný?"

"Nikdy ti to nevadilo," zasmál se a zkusil to znovu. Tony znovu uhnul.

"Vždycky mi to vadilo! To, že jsi a moc ignorant na to, aby sis toho všiml, není můj problém."

Steve se uchechtl. Vtiskl mu polibek na krk a pustil ho. "Jdu do sprchy, jdeš se mnou?"

Tony se uculil a okamžitě začal přikyvovat.

(Už tady měla být hanbatá gymnastika! ...nevyšlo to ><)

---

Jednoho rána našel Tony Buckyho dřepět před Natashiným stanem. Vypadal ustaraně a něco mumlal. Tony se zarazil a Steve taky.

"Děje se něco?" ptal se starostlivě. Tony mezitím přešel, aby do stanu lépe viděl. Nat ležela v tom nejpodivnějším pletenci, jaký kdy viděl, obličej měla obrácený do spacáku a skučela. Očividně byla v bolestech. Steve vypadal ustaraněji ještě víc, zatímco Bucky si odkašlal.

"Nat... Ona, no... Je indispo-"

Dříve, než stihl domluvit, se Nat zvedla na rukách a vztekle se na něj podívala. "Jestli ještě jednou řekneš, že jsem indisponována, uškrtím tě!"

Bucky se zarazil a znovu si odkašlal. Byl rudý až za ušima. "Promiň."

"Menstruace, Barnesi. Bože, máš tři sestry, musíš vědět, co to je! Prostě řekni menstruace!"

"Menstruace, samozřejmě, menstruace," opakoval a opravdu se zdál vyděšený. Nikdo nepochyboval o tom, že by ho Nat dokázala uškrtit. Ani by k tomu nepotřebovala ruce, zvládla by to nohama. Tony se přehýbal v pase a snažil se nesmát, zatímco Steve se díval stranou a i jemu cukaly koutky. Nesmáli se Natashinému utrpení, samozřejmě, že ne! Ale Buckymu.

"No proto," odfrkla si Nat a v příští chvíli znovu zaskučela a pevněji se stočila do klubíčka. Tony se uklidnil, soucitně se pousmál a rozhlédl se po ostatních.

"Tak co kdybychom tu dneska zůstali a pluli až zítra? Až ti bude líp, Nat, hm?"

"Ne," zaskučela a vzhlédla k němu. Tony si chvíli říkal, jestli nebude chtít ublížit i jemu, ale očividně ho vzala na milost. "Jsem dobrá. Jen počkejte, než mi zaberou prášky."

"Nebuď husa, ségra," protestovala Yelena a dlaněmi se zapřela Buckymu o ramena, aby přes něj na Natashu viděla. "Nebudeš schopná se hýbat celej den, vždyť to sama víš."

"Neměla by ses moc přemáhat," připojila se Laura, hlas jemný a něžný. Posadila se k ní do stanu a pohladila ji po vlasech. Nat se k ní okamžitě přisunula. I Carol přišla blíž, jen Rhodey a Clint stáli opodál a tvářili se, že absolutně nevědí, co dělat. Tony se na ně zašklebil.

"Nebudeme měnit plány jen kvůli mě," trvala si Natasha tvrdohlavě na svém. Yelena si dramaticky povzdechla, řekla jí, že je hrozná kráva a založila ruce na hrudi. Dlouhou chvíli nikdo nic neříkal, ale nakonec se znovu ozvala Laura. Usmívala se.

"Tak fajn, ale popluješ na té velké lodi. Uprostřed. Povezeme tě."

Zdálo se, že se setkají jen s dalšími protesty, ale v tu chvíli začaly křeče nanovo a Natasha nakonec souhlasila. Všichni přikývli, dali se do balení věcí a o necelou hodinu později byli zpátky na vodě. Bucky se prohodil s Clintem, takže Natashu vezl on a Laura. Tony ho pobaveně sledoval. Pluli několik metrů za nimi a on tak moc dobře viděl, jak se Bucky pořád ujišťuje, že je v pořádku. Zavrtěl nad tím hlavou.

"Ti dva spolu jednou skončí," prohlásil.

"Cože?" vyjekl Steve naprosto nechápavě. Tony se na něj otočil a nakrčil obočí.

"Neříkej, že to nevidíš."

"Co mám vidět? Takoví jsou pořád."

Tony si ho prohlížel a uvědomil si, že to Steve myslí vážně. On opravdu neviděl, jak očividní ti dva byli? Tonymu poklesla čelist, ale dřív, než stihl cokoliv říct, ozvala se Yelena. Spolu s Clintem připluli k jejich pravému boku a drželi se tam.

"V tom případě jsi slepý jak patrona, Steve. Ti dva po sobě jedou už od střední. Až je to někdy nechutný."

"Bucky je hodně očividný," souhlasil Clint. Tony se vítězně usmál a Steve si je všechny prohlížel a valil oči, než se zadíval přes Tonyho rameno na objekty jejich konverzace. Zamračil se.

"Fakt si myslíte-"

"Ano."

"Ale vždyť-"

"Prostě jsi slepý, uznej to," uchechtla se Yelena. Steve se nespokojeně načepýřil, ale jen na chvilku. Tony se uchechtl.

"Vsadím se o svou levou nohu, že ti dva spolu skončí."

"No dobře, ale co bych dělal s tvojí levou nohou?" chechtal se Steve.

"Ty nic, nevyhrál by jsi. Já bych vyhrál tu tvoji."

"Okej... Co bys ty dělal s mojí levou nohou?"

"Dal bych na ni kotníkový náramek," pronesl Tony spokojeně. Ani se nemusel ohlížet, aby věděl, že se má Steve výraz absolutně zmateného štěněte.

"...a?"

"Co a?" uchechtl se. "Vypadal by moc dobře na mém rameni."

Clint a Yelena se dali do smíchu, Tony se nadále potěšeně usmíval a Steve zapomněl pádlovat. Když se Tony znovu ohlédl, valil na něj oči a tentokrát neměl rudé jen uši, ale celý obličej. Tony se uculil.

"Bereš?"

"Hmm..." přikývl a honem odvrátil pohled. Tváře mu rudly stále víc a víc a raději se věnoval pádlování. Yelena hvízdla.

"Hustá hláška. Můžu to někdy použít?"

"Posluž si," souhlasil.

Nakonec uzavřeli sázku všichni čtyři, ale o peníze, samozřejmě. Až o hodně let později se Tony dozvěděl, že vyhrál Clint. Amorek jeden pitomý...

---

Nikdo nepochyboval o tom, že Natasha měla v plánu protestovat i druhý den, kdy její křeče byly očividně ještě horší, než den předtím, ale počasí na to mělo jiný názor. Tonyho ráno probudilo bubnování do střechy stanu a když rozepnul vstup, viděl, že hustě prší. Obloha byla kovově šedá, po slunci ani památky, a vzduch byl příjemně chladivý.

Shodli se na tom, že v takovém počasí nikam ploud nehodlají.

"Zajdu nám zařídit ještě jednu noc," informoval je Bucky, natahujíc na sebe nepromokavou bundu. Rhodey a Carol šli s ním s tím, že přinesou něco k snídani. Tony jen přikývl na srozuměnou, znovu stan zapnul a lehl si zpátky ke Stevovi pod jeden z rozepnutých spacáků. Steve jen natáhl ruku, nechal Tonyho, aby se uvelebil, a znovu ho objal. Oči neotevřel.

"O co jde?" zamumlal rozespale.

"Prší. Spi dál, nikam se neženeme," informoval ho Tony nazpátek a i on zavřel oči. Steve si jen spokojeně povzdechl, líbl ho do vlasů a oba pomalu znovu usnuli. Vrzání zipu probudilo jen Tonyho, ale jediné, co viděl, byla Rhodeyho ruka, kterak jim pokládá tašku s jídlem na dno stanu. Zamručel své díky, které Rhodey beztak neslyšel, a znovu usnul.

Pršelo celý den a nikdo se neodvažoval vylézt ven. Tony hádal, že všichni dělali to co on a Steve. Najedli se. A pak spali. Den to byl líný a pomalý. Bubnování deště a občasné hlasy bylo to jediné, co Tony zaslechl.

Čekal, že někdy okolo poledne začne být Steve nespokojený a neklidný, ale nestalo se. Navzdory jeho aktivní povaze mu nevadilo občas lenošit a očividně měl v plánu prospat celý den. Tony se pousmál. Podepřel si hlavu, mlčky pozoroval Stevovu uvolněnou tvář a už po několikáté žasl, jak se mu vlastně povedlo získat takového chlapa. Asi zázrak, usoudil s uchechtnutím.

Steve se zavrtěl. Protáhl se, přejel si dlaněmi po obličeji a rozespale k němu vzhlédl. Pousmál se, dolíček v levé tváři na sebe nenechal dlouho čekat. Tonymu zaplesalo srdce, ale kdyby to někdy někdo řekl nahlas, rozhodně by to popřel.

"Vejráš," zamručel. Tony se uculil.

"Samozřejmě. Leží přede mnou pěknej chlap, tak musím vejrat."

Steve se uchechtl. Zavrtěl nad tím pobaveně hlavou, podruhé toho dne rozevřel náruč a nechal Tonyho, aby se přivinul. Chvíli jen tak mluvili. Tony polemizoval o tom, jak je možné, že už nemá takovou potřebu koukat po holkách, zatímco Steve se jen pobaveně culil a neřekl na to vůbec nic. Tohle se Tonymu líbilo. Steve nežárlil, nebo alespoň ne viditelně. Mohl mluvit o čemkoliv, koukat na kohokoliv a Steve byl v klidu. Zeptal se ho na to, ale Steve jen pokrčil rameny a zamumlal:

"Vždycky přijdeš zpátky za mnou, ne? Tak čeho bych se měl bát?"

Nechával mu absolutní volnost a Tony mu to oplácel, ačkoliv to kolikrát bylo těžké. Bylo to iracionální, moc dobře to věděl, ale nemohl se zbavit pocitu žárlivosti, když viděl, že se okolo Steva ochomýtá nějaká holka. Sakra, moc dobře věděl, že je Steve pouze a jenom na kluky, ale stejně žárlil. Trošku. Nedělal scény, ale někdy ho píchlo u srdce, když si představil, že by mu mohl Steva někdo ukrást. Někdo lepší než on. Mohlo se to stát, byl to reálný scénář. Bolestivý a nepříjemný a-

"Slyším tě přemýšlet."

Tonyho hlava zmlkla jako na povel. Vzhlédl k němu, chvíli uvažoval a nakonec se jen zazubil a prohlásil, že myslí na to, jak moc mu chybí laboratoř. Nemusel ho zatěžovat svými vlastními myšlenkami. Dost, že nedaly pokoj jemu.

Zavřel oči a znovu začal podřimovat. Pod spacákem bylo teplo, Steve ho držel blízko u sebe a bubnování deště bylo tiché a konejšivé. Dlouho nezažil takový klid. Od začátku jejich dobrodružství na řece spal téměř každou noc, nespavost se mu vyhýbala. Bylo mu dobře. A jestli za to mohl čerstvý vzduch, kruh přátel nebo Stevova neustálá přítomnost, to si nebyl jistý.

A bylo mu to jedno.

Spokojeně si povzdechl, když se mu horká dlaň rozběhla po boku. Oči neotevřel, jen si užíval jeho doteky a kousal si ret.

Co se intimností týkalo, Tony měl rád nesmírné množství věcí. Rád na to šel rychle a tvrdě, ale stejně tak měl rád pomalé a jemné tempo. Dlouhé předehry nebo téměř žádné. Záleželo na náladě, záleželo na tom, s kým byl. Až se Stevem doopravdy pochopil, že existoval jistý rozdíl mezi sexem a milováním.

Zachvěl se, když ho Steve pohladil po zátylku. S každým dalším pohybem jeho palce mu mravenčení putovalo celým tělem. Konečky prstů mu přejel po uchu, jeho doteky tak lehké, že je sotva cítil. A přesto mu stoupal tep a dýchal těžce. Někdy mu stačilo málo...

Steve mu mírně zaklonil hlavu a políbil ho. Pomalu. Zlehka se otíral svými rty o jeho a tiskl ho k sobě. Tony se mu rozkrokem natiskl na nohu a roztřeseně vydechl. Zajíkl se, když mu Steve skousl ret a zatahal ho za vlasy...

Otevřel oči a zmateně zamrkal. Ležel na boku, Steve ho objímal okolo ramen a... to bylo všechno. Chviličku mu trvalo, než si uvědomil, že se mu to jen zdálo. A byl to očividně dost živý sen, poloviční erekcí se Stevovi tiskl k boku. Zmučeně zaskučel, ale pobavený tichý smích ho z jeho zoufalství probralo. Rychle vzhlédl.

Steve byl vzhůru a jen ho s úsměvem sledoval. Pohladil ho po hlavě, prsty se mu zapletl do vlasů a skousl si ret.

"Hezký sen?" zamumlal. Tony přikývl, pohled neodtrhl od jeho rtů. Chtěl ho políbit, och bože, tak hrozně moc ho chtěl políbit.

A proč by nemohl, že?

Zvedl se na lokti, sklonil se a na poslední chvíli zaváhal. Zahleděli se jeden druhému do očí. Steve ho pozoroval, pohled jemný a laskavý. Zamilovaný. Uchopil jeho tvář do dlaně, Tony oči zavřel a konečně překonal těch posledních pár milimetrů. Stevovy rty byly měkké a jemné, jako už tolikrát předtím...

Nespokojil se s jedním polibkem. Chtěl další a další a Steve mu je s radostí věnoval. Tony se na něj převalil, zapletl mu prsty do vlasů a tiskl ho k sobě, jako kdyby se snažil, aby splynuli v jedno. Vnitřně se nad tou myšlenkou zasmál, když jemu samotnému došel onen dvojsmysl.

(I tady měla být hanbatá gymnastika... a opět mi to nešlo xD)

---

Od onoho večera u baru Yelena neodložila telefon. Což byla docela úctyhodná věc, vezmete-li v potaz, že k nabíječkám se dostávali jen zřídka. Tonyho powerbanka se nadobro odebrala do Yelenina stanu a on pochyboval, že ji ještě někdy uvidí.

Jednoho rána se Tony posadil vedle ní a zahleděl se na obrazovku mobilu. Než ho schovala, všiml si, že s někým chatuje. Uculil se.

"Vysmahni!" zavrčela a strčila mu do ramene. Tony se zasmál, no ani se nehnul.

"Takže? Jak se jmenuje?"

"Kdo?"

"No ta modrovlasá."

Yelena se červenala. Mohla si hrát na velkého drsňáka, ale pořád byla stydlivý puberťák, který nechtěl, aby někdo poukázal na to, že je v tom až po uši. Honem schovala mobil do kapsy, rozhlédla se po ostatních a když se ujistila, že je nikdo neposlouchá, zamumlala: "Haley."

"Tak Haley..." přikývl a culil se stále víc a víc, díky čemuž Yelena rudla stále víc a víc. Neklidně se ošila.

"Co vejráš?"

"Ale nic," pronesl nakonec a znovu vstal. Poplácal ji po rameni. "Přeju ti to."

"Vysmahni!"

"Taky tě miluju!" zasmál se a odtančil ke Stevovi. Spokojeně se mu pověsil na krk. "Dlužíš mi dvacku, brouku."

Steve k němu zamračeně vzhlédl, pohledem vyhledal Yelenu a pak znovu shlédl k němu. Povzdechl si. "Kecáš."

"Nekecám. Jmenuje se Haley a jsou v tom obě a po uši."

"Jak to můžeš vědět?"

"Jsem génius. Pořád na to zapomínáš," povzdechl si dramaticky. Steve se jen uchechtl, líbl ho na čelo a vrátil se k práci. Rhodey je sledoval.

"Chlapi, vy dva jste tak sladcí, až je to nechutný."

Dřív, než Tony stihl zareagovat nějakou trefnou poznámkou, jím Steve smýkl. Chytil ho v hlubokém záklonu, jako partnerku při tanci, a políbil ho. Tony se více smál, než ho líbal nazpět, zatímco Rhodey nadále dělal znechucené zvuky, Carol a Laura je povzbuzovaly a Natasha vše natáčela.

"To bylo neskutečně nezdvořilé Jamesi," pokáral ho Bucky. Rhodey zalapal po dechu.

"To neříkej, Jamesi! Jen jsem řekl pravdu! Podívej se na ně!"

Oba se smáli. Všichni se smáli. Steve se potěšeně culil, narovnal se s nimi a pustil ho. Tonymu se motala hlava. Zasmál se, přejel si dlaní po obličeji a laskavě Steva sledoval. Yelena v tom možná byla až po uši, ale Tony na tom nebyl jinak.

---

Sára otevřela dveře a zamyšleně se podívala na dva unavené, ušmudlané, ale spokojeně vypadající mladé muže na svém prahu. Povytáhla obočí.

"Odjel mi jeden kluk a vrátili se mi dva?" pronesla zlehka. Steve se zasmál a podrbal se ve vlasech, na tváři mírně nejistý výraz.

"Vypadá to tak."

"Dobrý večer, paní Rogersová," usmál se Tony zeširoka a když ustoupila, vpadl do domu jako první. Nějak se mu nechtělo pryč. Takže když bylo jejich dobrodružství na loďkách u konce, prostě nastoupil do vlaku spolu se Stevem, Buckym, Natashou a Yelenou a jel s nimi. A teď byl tady, zpátky u Rogersů, a nechtělo se mu už nikam.

Naštěstí se paní Rogersová netvářila, že by jí to vadlo. Oba objala, přivítala je doma, načež jim řekla, že oba dva značně nemile zapáchají a vyhnala je nahoru do koupelny. Tony se ani nebránil. V kempech sice byly sprchy, ale komu by se do nich chtělo chodit nějak často? Vlasy měl mastné, na sobě měl čtyři dny staré tričko a byl si jistý, že na kalhotách měl skvrny nejen od bláta, ale i kečupu, opalovacího krému, piva a krve - to když se mu do dlaně zapíchla velká tříska a jeho nenapadlo nic jiného, než krev utřít do kalhot. Jeho matka by ho vydědila, kdyby ho takhle viděla. A pak by ho pravděpodobně zahrabala na zahradě.

Zasmál se nad tou myšlenkou, jen s ručníkem okolo pasu odběhl ke Stevovi do pokoje a vykradl mu skříň. Tričko a kraťasy, perfektní! Ručníkem si vysušil vlasy, zatřepal hlavou jako pes a spokojeně se usmál. Bylo mu dobře. Byl unavený, bolavý a kůži měl o tři odstíny tmavší, ale bylo mu skvěle.

Steve se brzy připojil, rovněž se oblékl a dal jejich věci do pračky, než se oba vydali vyjíst ledničku. Sára byla naštěstí prozíravá a už jim dávala na talíř kari s rýží. Tonymu zakručelo v žaludku tak hlasitě, že se to neslo celou kuchyní. Sára se tomu zasmála a raději mu přidala.

Později toho večera, když se Sára už dávno odebrala do ložnice, spolu Tony a Steve padli do postele. Oblečení se brzy válelo na zemi, Tony ležel mezi Stevovými roztaženými stehny, zasypával jeho krk polibky a jen líně pohyboval boky. Bylo to pomalé a klidné tempo, erekcemi se otírali o sebe. Oba až moc unavení na to pouštět se do něčeho dalšího. Tohle bohatě stačilo.

Steve si spokojeně povzdechl, uchopil ho za zátylek a políbil ho dlouze na rty, než zamumlal, aby se trochu posunul. Tony poslechl, posunul se o pár centimetrů nahoru a opřel se svým čelem o jeho. Usmál se.

"Ahoj."

"Ahoj," šeptl Steve nazpět a vtiskl mu polibek do koutku úst. Dlaněmi ho pohladil po zádech, krátce mu stiskl boky a poté zadek. Tonymu se dech zadrhl v hrdle a zvedl se na pažích, když mu ukazováčkem zabloudil mezi půlky.

"Neboj," zamumlal, "nikam ti nic strkat nebudu."

"Nebojím se," zamručel a znovu si na něj lehl. Políbil ho na rty, dlouze a hluboce. Steve mu polibky oplácel a nepřestal se ho dotýkat. Tony se zamyšleně mračil a čekal. Nic mu to neříkalo. Nebylo to nepříjemné, nebylo to příjemné... Steve na něj prostě jen sahal a s Tonym to nedělalo vůbec nic. Měl by předstírat? Okamžitě tu myšlenku zavrhl, nikdy to nedělal. Když se mu něco nelíbilo, řekl to. Když se mu něco líbilo, dal to najevo. Když s ním něco vůbec nic nedělalo-

"Oh," vydechl, Steve se uculil. Jemně ho kousl do krku těsně pod čelistí a prstem stále vyvíjel jemný tlak na to stejné místo hned za koulemi. Nepřestával a Tonymu se slabiny stahovaly slastí. Dech mu ztěžkl, vlny vzrušení mu pulzovaly celým tělem.

"Neříkej mi, že jsi až teď zjistil, že máš prostatu," zamumlal mu Steve do ucha, ale neposmíval se. Tiskl mu do kůže další a další polibky, prstem kroužil a druhou rukou zabloudil mezi ně.

"Samozřejmě že n- ah!"

Steve sevřel obě jejich erekce v dlani a začal rukou pohybovat v pravidelném tempu. Tony se jen trochu nadzvedl a už nepromluvil. Čelem se mu opíral o rameno, prudce oddechoval a snažil se tlumit ze všech sil. Přesto mu několik stenů uniklo.

"Vedeš si skvěle," slyšel u ucha Steveův šepot, a pak ještě "Držím tě, mám tě." a "Jsi nádherný."

Orgasmus ho zasáhl nepřipraveného a byl tak silný, až se mu zatmělo před očima. Měl pocit, že to trvá hodiny a když skončil, jen se na něj unaveně svalil. Trhavě oddechoval, chvěl se Stevovi v náruči a ani si nevšiml, kdy dosáhl vrcholu i on. Mnohem méně dramaticky a tišeji.

Slyšel svůj vlastní tep v uších, tělem mu proběhly ještě poslední záchvěvy. A byl si stoprocentně jistý, že v jednu chvíli musel vzývat boha. Steve ho hladil po vlasech, líně se usmíval a jen čekal, až se vrátí k sobě. A že mu to chvíli trvalo.

Jakmile se konečně vzpamatoval, vyhoupl se pomalu na ruce a kolena a zašklebil se na ten lepkavý nepořádek, který mezi sebou nadělali. Naštěstí první šuplík ve Stevově nočním stolku obsahoval vše potřebné a od Vánoc zde dokonce přibyly vlhké ubrousky. Vše uklidili, Steve se zvedl na loktech a Tony padl na zadek vedle něj. Jeden druhého sledovali, pobaveně a ukojeně. Tony zamyšleně naklonil hlavu na stranu.

"Takže, masáž prostaty, hm?"

"Jup," kývl a pochybovačně nakrčil obočí, "fakt jsi to nikdy nezkoušel?"

Tony se kousl zevnitř do tváře a nakonec zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že věděl, co je prostata. Vždyť se té Stevově věnoval kdykoliv se pustili do něčeho hlubšího - hlubšího, chápete? Haha! Ale nikdy se nijak extra nepustil do zkoumání té vlastní. Ani nevěděl proč, prostě se k tomu nikdy nedostal. A když byl s těmi kluky, no... možná měl Steve trochu pravdu s tím, že se neuměl dost uvolnit a užít si to.

Ale jen možná!

"Byla tohle demonstrace těch dětských krůčků, o kterých jsme si psali?"

Stevovo nevinné uculení mluvilo za vše. Tony se zasmál. Lehl si nakonec k němu, Steve je oba přikryl a, tak jako už tolikrát předtím, rozevřel náruč. Tony se přitulil, zavřel oči a únava posledních několika týdnů se mu usadila v kostech. Zívl.

"Dneska večer jsem tě ale neskutečně zanedbal," zamumlal, když už skoro spal. Steve mu vtiskl polibek do vlasů.

"Můžeš mi to zítra vynahradit, jestli chceš."

Tony souhlasil. Ještě chvíli si povídali, ale oběma klesala víčka. Steve usnul téměř uprostřed věty a Tony hned po něm.

---

Steve se vracel z ranního běhu, když si všiml, že jim na příjezdové cestě stojí Lařino auto. Podezíravě se zamračil, opřel se dlaněmi o kolena a zhluboka oddechoval. Pot mu stékal po spáncích a zádech, plíce ho pálily, ale byl rád, že se donutil jít běhat. Po tolika týdnech zanedbávání to už bylo potřeba.

Ale co tu teď dělala Lara?

Sebral z trávníku noviny a vešel do domu.

"Stephanie!" vykřikla Lara nadšeně a rychle chytla noviny, které po ní hodil. Málem jimi dostala do nosu. "No teda, to je mi milé přivítání."

Seděli v obývacím pokoji, máma v křesle, Lara a Tony na pohovce. Audrey seděla Tonymu na klíně a dívala se mu do tváře obrovskýma nadšenýma očima. Steve se mírně pousmál, když je spolu viděl. Měla ho ráda a Tony ji přinejmenším toleroval.

"Steve," okřikla ho máma přísně. Nevinně se usmál, pokrčil rameny a vyzul se.

"Ahoj... Co vy tu?"

"Nemůžu jen tak navštívit synovce a sestru?" uculila se Lara zákeřně. Steve vnitřně zaskučel. Tohle nebylo jen tak. "Padej se umýt, teče z tebe jak z vola. Pak ti všechno řeknu."

"Už teď odmítám. Radikálně," varoval ji, ale vydal se ke schodům. Měla pravdu byl totálně propocený.

Audrey kýchla a Steve koutkem oka viděl, jak sebou Tony trhl a překvapeně zamrkal.

"Pánbíček!" řekl jí.

"Tam!" odpověděla Audrey okamžitě a ukázala prstem ke stropu. Tony přikývl.

"Jo, tam někde prý je, pokud tomu věříš."

"Tony," vydechla spokojeně a opřela se o něj. Steve se pousmál.

---

Steve se posadil na zem naproti pohovky a podezíravě si Laru prohlížel. Pohled mu oplácela, škodolibě se usmívala a mnula si ruce. Mamka si povzdechla.

"Laro, jde to i normálně," napomenula ji mírně.

"Ale já se bavím!" zasmála se. Tony a Audrey se zatím věnovali knížce, kterou Audrey vytáhle z Lařiné kabelky. Tony s podivným šklebem přečetl název: "'There's a bear on my chair'. Určitě chceš číst tohle, cvrčku? Vypadá to jako pěkná blbost."

"Tony," přikývla Audrey okamžitě a zadívala se na obrázky. Tony nad tím nakonec pokrčil rameny a dal se do čtení. Steve se mírně pousmál. Tony neustále tvrdil, že neví, co se s dětmi dělá, ale s Audrey si rozuměli skvěle.

"Tak povídej," vyzval Laru nakonec.

"Mám zařízený víkendový pobyt ve wellness," začala Lara obšírně.

"Gratuluju."

"Díky, náfuko," uchechtla se. "Měli jsme jet s Philipem, ale je služebně pryč. A pak mi došlo, že znám jednu osobu, která to měla poslední rok opravdu hodně těžké a zasloužila by si trochu oddech."

Steve nechápavě nakrčil obočí. Hel se mu otřela o nohu, vlezla mu na klín a dožadovala se pozornosti. Pohladil ji, no pohled neodtrhl od Lary a mamky.

"Mám na mysli tvojí mámu, samozřejmě."

"To mi došlo. Co to má ale co dělat se mnou? Chcete moje požehnání?"

"Pohlídáš mi malou," ukončila Lara konečně. Steve ztuhl. Vyděšeně se podíval nejdříve na ni, pak na mamku a pak zpět na Laru. Vyvalil oči. I Tony se zarazil a vzhlédl. Audrey do něj několikrát nespokojeně strčila a ukazovala na knížku, že má pokračovat.

Steve protestoval. Opravdu dlouho protestoval a odmítal. Sakra, nikdy Audrey tak dlouho nehlídal. Občas mu ji Lara hodila na pár hodin na krk, ale nikdy ne na celý víkend!

To bylo přece bláznovství. Nemohla to myslet vážně!

"Nechci po tobě nic šíleného, Steve. Jen mi ji pohlídej. Vezmi ji na hřiště nebo na bazén, já nevím, půjč jí třeba svoje barvy! Audrey ráda maluje. Budeme zpátky, než se naděješ."

Myslela to vážně.

Steve se zdržel komentáře o svých barvách, ale už teď stoprocentně věděl, že je Audrey rozhodně nepůjčí. Ne protože by byl zlý a měl problém se dělit, ale protože jeho barvy nebyly žádné vodovky za tři dolary z papírnictví.

Měl Audrey rád, ale o barvy se dělit nehodlal.

V pátek ráno zastavila Lara na příjezdové cestě, předala mu růžový kufřík na kolečkách a Audrey, místo ní naložila do auta mámu a za zvuku jejich oblíbené hudby odjely. Steve se za nimi díval a dlouze si povzdechl, než se na Audrey zadíval.

"Hádám, že to spolu budeme muset nějak zvládnout, co?"

"Tony," přikývla na souhlas.

"Tony," souhlasil i on.

---

Byl rád, že mu nechala máma auto. Když už na něj ušily takovou boudu, hodlal z toho vytěžit nejvíce. Takže druhého dne ráno nasedli všichni tři do auta a vydali se na výlet do zoologické zahrady. A Steve si zanedlouho uvědomil, že nemá v autě jedno dítě, ale dvě.

Audrey se po prvních dvaceti minutách ozvala, že se chce džusík a Tony se k ní přidal. Steve jim je podal a pobaveně se na Tonyho podíval koutkem oka. Spokojeně cucal džusík přes brčko, díval se ven z okna a doširoka otevřenýma očima sledoval vše, okolo čeho projeli.

Nakonec (za jízdy!) přelezl na zadní sedadlo a usnul s hlavou opřenou o Audreyinu sedačku. Audrey mu položila na klín svého plyšáka, snad aby se mu lépe spalo, a nedlouho nato usnula taky. Steve nad tím pobaveně vrtěl hlavou, ale v hrudníku se mu rozléval příjemný hřejivý pocit. Povzdechl si, pustil si audioknihu a pokračovali v cestě.

"Kolikrát jsi byl v zoo?" zajímal se Steve. Kráčeli po cestičce mezi výběhy, Audrey spokojeně utíkala několik kroků před nimi a Tony měl nos zabořený v jedné z brožur, které si vzal na pokladně, a četl zajímavosti o sovách.

Vzhlédl k němu a zamyšleně se zamračil. "Třikrát... myslím."

"A kolik ti bylo, když jsi byl v zoo naposledy?"

"Asi deset," pokrčil nad tím rameny. "Proč?"

"Jen tak," pousmál se, ale srdce se mu sevřelo. Když byl malý, chodili s mámou do zoo snad každé léto. Někdy i víckrát.

"Tony!" zavolala Audrey, prstem ukazujíc na výběh s tygry. Steve ji zvedl na ruce a uchechtl se.

"To jsou tygři, Audrey. Umíš říct tygr?"

"Tony!"

"Tygr, ne Tony."

"Tony," trvala si na svém a mračila se. Tony uznaně přikývl.

"Tak jo, budu tygr. Mohlo to dopadnout hůř."

Jenže Audrey ukazovala na každé zvíře a všem říkala Tony. Ke konci si už nebyli jistí, jestli je tak pojmenovávala, jestli je Tonymu ukazovala nebo jestli v tom bylo něco jiného. Ale upřímně, ani jeden to neřešili.

Strávili v areálu zoo skoro celý den a nakonec se zastavili v obchodě se suvenýry. Audrey valila oči na všechny ty hračky a Tony dělal to samé. Všichni si něco vybrali. Audrey chtěla slona s obrovskýma očima, Steve si koupil velkou, asi palec tlustou pastelku a Tony? Ten měl asi v plánu jim to tam vykoupit.

Šel před nimi po parkovišti, pod každou paží držel jednu ohromnou plyšovou lamu, v levé ruce držel zmrzlinu, v pravé kelímek s kávou a na pravém předloktí se mu houpala plátěná taška s obrázkem pandy, ve které měl několik propisek, figurek zvířat, samolepky a zápisníky. Steve se pobaveně culil, vrtěl nad tím hlavou a šel několik kroků za ním, za ruku držel Audrey. Ukázala prstem před sebe na Tonyho záda.

"Tony," řekla.

"Tony," souhlasil Steve.

"Tony," souhlasil Tony.

Oba dva prospali téměř celou cestu, až na okamžik, kdy se blížili k odpočívadlu. Audrey musela mít nějaký vnitřní kompas, jinak si to Steve neuměl vysvětlit. Probudila se, dlouze zívla a protáhla se. Když vzápětí uviděla v dáli známé logo, začala nadšeně výskat.

"McDonald's! Tony, Tony! McDonald's!"

"Co?! Kde?!" Tony sebou trhl a vyděšeně se rozhlédl okolo sebe, než si uvědomil, co se děje. Promnul si oči a podíval se směrem, kterým Audrey ukazovala. Jeho pozornost ale upoutalo zcela jiné logo.

"Burger King!"

"McDonald's! trvala si Audrey na svém. Tony se na ni zamračil a ve zpětném zrcátku Steve viděl, že se mračila i ona. Nečekal, kdo bude vítěz jejich zírající soutěže, prostě sjel z dálnice a najel na Drive Thru.

O dvacet minut později měl auto plné spokojených dětí. Teda, lidí. Audrey měla na klíně Happy Meal s hračkou, Tony dvojitý cheeseburger a milkshake. Oba mlaskali, srkali a olizovali si prsty. Steve se usmíval.

"Spokojení?"

"Tony," kývla Audrey.

"Tony," souhlasil Tony.

"Tony," povzdechl si Steve pobaveně a najel zpět na dálnici.

---

Domů se dostali až pozdě večer. Zatímco Steve koupal Audrey, Tony nachystal deky a polštáře na zemi v obývacím pokoji. Ležel, hlavu si podpíral jednou plyšovou lamou a sledoval počáteční titulky pohádky. Spokojeně se usmíval. Byl to úžasný výlet, se vším všudy. Takový si vždycky přál a nečekal by, že mu jeho přání splní zrovna Steve.

Promnul si oči, dlouze zívl a pousmál se na toho malého cvrčka, který k němu přiběhl už převlečený v pyžamu. Byl z ní naprosto vyčerpaný, ale nemohl popřít, že mu dělalo dobře, že ho měla ráda. Ale upřímně, po dnešku doufal, že své jméno neuslyší pěkně dlouho.

"Copak, cvrčku?"

Audrey popadla druhou lamu, přitáhla ji k němu a počkala, dokud Tony nenatáhl ruku. Opřela mu lamu o loket, lehla si mezi ní a jeho a pevně se ho chytla za límeček trička. Palec druhé ruky si strčila do pusy a zavřela oči. Obklopená plyšákem a svým oblíbeným Tonym usnula během několika vteřin.

Tony si povzdechl.

"Chvilku ji nech," zašeptal Steve. Posadil se vedle něj a pohladil ho po vlasech. "Odnesu ji do postele, až pořádně zabere."

Tony souhlasil. Pootočil hlavu, líbl ho do dlaně a usmál se. Steve mu úsměv opětoval. Nebylo těžké poznat, že i on byl absolutně vyčerpaný. Audrey dala zabrat jim oběma. Bylo to hodné dítě, vážně. Ale měla až moc energie. Neustále běhala tam a zase zpátky, v jednu chvíli dokonce podlezla kovové zábradlí a snažila se strčit ruku do klece k opicím.

Tonyho okrajově napadlo, jestli by ji přijali za svou a tiše se nad tím zasmál.

Steve si lehl, hlavu si opřel o Tonyho hrudník a objal jej okolo pasu. Zavřel oči.

A v příští chvíli Tony nedržel jednoho spáče, ale dva. 

- Chápete, že jsme už na skoro 120 stranách? Docela cool, co? Jsem na sebe pyšná :D

- Jak jsem tedy psala nahoře, příští středu kapitola nebude. Potřebuju si trochu odfrknout a znovu jsem se dostala do křeče, kdy jen kontroluju dny a říkám si, že musím něco napsat, jinak to do středy nestihnu. Pak taky moje psaní vypadá dost špatně, protože spěchám a neužívám si to. Snad se vrátím za pár týdnů, uvidíme. 

- There is a bear on my chair (Na mé židli sedí medvěd) je kniha, která opravdu existuje. Je to o myši, která povídá o tom, že na její židli sedí medvěd, že je až moc velký a že se s ním nejde o tu židli dělit. Končí to tak, že myš odejde a medvěd ji pak najde ve své noře a zakončí to větou "Hey! There is a mouse in my house." (Hej! V mém domě je myš!) V Americe jsem ji četla tolikrát, že ji umím zpaměti :D

- A jen tak mimochodem, pro ty, které to zajímá, poslední zkoušku mám za sebou. A podařilo se mi ji dát na 87%! Teď už jen čekám na výsledky eseje, ale jinak mám první ročník úspěšně za sebou. 

- Ship týdne je Malec! Já sama o nich moc nevím, seriál jsem neviděla a knížky jsem nečetla, ale chystám se na to. Ale viděla jsem pár videí a jsou spolu skvělí :3Jaký máte názor vy?

- Mějte se krásně a jako vždy, vaše podpora pro mě znamená všechno!

- Připomínám, že ještě stále beru povídky na přání. Vytvořila jsem google dokument, do kterého může každý psát. Odkaz na něj najdete na mém profilu v konverzacích. Dala bych ho i sem, ale nešel by rozkliknout :D Během mých psacích prázdnin se na to mrknu a pustím se do psaní. Tak mi tam něco hoďte! Může jít o cokoliv, klidně nápad na delší povídku nebo jen scénku, kterou byste rádi viděli sepsanou. 

Papa!