Přeji všem krásný den!
Nepotřebujete někdo doučko z AJ? Zase si hledám studenty xD
Vítám mezi živými Haley, nakonec nebyla ve smrtelném nebezpečí, ale jen se válela na táboře. Takhle nás ale příště děsit nemůže!
Dneska nám to Tony trochu zase zamíchá (nebo se zamíchá Stevovi do života, záleží na úhlu pohledu XD)
Užijte si to!

Všichni byli vměstnaní do Natashiného a Buckyho obývacího pokoje v jejich domečku na předměstí. On, Clint a Laura, Nat, Bucky a malý Cooper, který se aktuálně pokoušel vytáhnout barvičky na tělo z krabičky. Byly mu čtyři roky a vypadal jako malý Clint.

Steve seděl v křesle, popíjel Sprite z plechovky a pobaveně pozoroval Lauru, která si pro sebe zabrala skoro celou pohovku. Byla v šestém měsíci a přestože jí těhotenství slušelo, vypadala vyčerpaně. Clint seděl u ní a masíroval jí opuchlá chodidla.

Scházeli se takhle kdy se dalo. Ideálně jednou za dva týdny, ale většinou to vyšlo jednou za měsíc. Začali kvůli Tashe, dělali jí společnost a udržovali ji při smyslech, když Buckyho poprvé poslali do válečné zóny. Ale nakonec jim to zůstalo. Sešli se, dívali se na film nebo jen tak mluvili. Udržovali kontakt už od konce vysoké.

Ano, hádáte správně. Bucky poslal Camillu do háje nedlouho po tom, co se dali dohromady. Natasha si uvědomila, co opravdu chce a co ne. A teď už byli zasnoubení. Steve se smál, když mu to řekli, a neochotně podával Clintovi peníze, které vyhrál na sázce uzavřené před tolika lety, během jednoho léta na vodě. Bucky ho požádal, aby mu šel za svědka, což mu samozřejmě odkýval. Měli se brát za dva měsíce.

"Tak jo," prohlásil Bucky a vyměnil Stevovi plechovku sody za pivo. "Nějaké nej. Kdo začne?"

Tradice. Každý měl za úkol říct něco, co se mu za uplynulý čas událo. Něco nejšílenějšího, nejlepšího, nejhoršího... Na tom nezáleželo jaké nej to bylo, ale muselo být!

Clint začal. Steve poslouchal, zatímco sledoval Coopera, jak si vyhrnuje nohavice modrých tepláčků až nad kolena a rukávy nad lokty. Když byl spokojený s dostatkem odhalené kůže, podal Stevovi barvičky a posadil se mu na klín.

"Pomaluješ mě, tlejdo?"

Steve se jen usmál, vzal si od něj štětce a pustil se do práce. Brzy začala povídat Laura, po ní Natasha a potom Bucky. Smáli se nebo jen valili oči, Steve pobaveně krčil nos a pečlivě maloval na Cooperovu pravou holeň autíčko a na tu levou dinosaura. Cooper se hihňal, že ho lechtá a několikrát sebou škubl. Takže měl dinosaurus o jednu nohu více a autíčku přistála neplánovaná anténa.

"Steve, jsi na řadě," ozvala se Natasha. Steve vzhlédl.

"Mám toho víc. Chcete nejdříve tu nejšílenější nebo tu nejméně šílenou?"

"Já chci vědět, jak jsi mohl během jednoho večera přijít o chlapa, televizi, laptop, polovinu nábytku a zakázku snů," zasmál se Bucky. Steve se ušklíbl a vrátil se k malování.

"Nebudeš věřit, ale to se řadí mezi ty méně šílené."

"Co se proboha ještě stalo?"

"Potkal jsem Tonyho."

Rozhostilo se ticho. Steve držel Cooperovu ruku ve své a na předloktí mu maloval traktor. Vzhlédl jen na okamžik a viděl, že se na něj všichni dívají. Nat a Laura starostlivě, Clint rozpačitě a Bucky nespokojeně.

"Potkal jsi Tonyho?" zopakoval. Steve kývl.

"V kavárně. Vzal mi můj kelímek."

"Tak to si dovolil hodně," odfrkl si.

Steve nakreslil nad traktor hada a pokračoval. "A pak jsem ho potkal znovu v parku po tom, co mě Kyle praštil a já ho vyhodil z bytu. Potřeboval jsem zabít čas, tak jsme seděli a mluvili. A když jsme šli zpátky, potkali jsme dva poldy a ti mě zatkli."

Ticho v místnosti by se dalo krájet. Laura si tiskla dlaň k ústům, Clint jí přestal třít chodidla a jen na něj zíral. Ani Natasha nic neřekla, jen malý Cooper na něj vyvalil oči a zašeptal: "Ty jsi šel do vězení, tlejdo?"

"Jen na stanici," mrkl na něj. "Dokonce mi dali pouta. Jako ve filmu."

"A ploč?"

"Protože si mysleli, že jsem někomu udělal auví."

Steve se vnitřně zašklebil nad tím posledním slovem. Poslouchat Lauru, Clinta, Laru a Philipa cukrovat okolo dětí na něm zanechalo až moc velkou stopu.

Cooper se hluboce zamračil. "To bys neudělal!"

"Jasně, že neudělal. Ale oni si to mysleli," uchechtl se a vzhlédl k ostatním. "Kyle se nechal někým stříkat a obvinil z toho mě."

"Proč jsi nezavolal? Bože můj, proč jsi nám nedal vědět?" zeptala se Nat. Steve trhl rameny a pověděl jim celý příběh od A do Z. Nikdo ho nepřerušoval, nikdo se nesmál. Jen na něj zírali a zarytě poslouchali. Clint se nakonec nevěřícně uchechtl.

"Fajn, vyhrál jsi."

Nat přišla k němu a objala Steva okolo ramen. Sledovala ho. "Mohl jsi nám dát vědět potom."

"Proč by to dělal?" odfrkl si Bucky. "Měl tam přece Tonyho."

Steve se zamračil. "Co ti vadí?"

"Vadí mi, že o sobě nedá bůhví jak dlouho vědět a teď se najednou objeví a ty vrtíš ocasem jako pes. Ani jsi neměl potřebu se ozvat. Ne, ne, jakmile je tu Tony, jdeme stranou."

"Haha, říká ten pravý!" rozesmál se Clint. "Komu jsme nebyli dost dobří, když v okolí byla Camilla?"

"To bylo dávno!"

"Tony taky. A myslím, že je to moje věc, ne?" Steve byl Buckyho reakci upřímně překvapený. Nečekal, že bude takhle vzteklý.

Bucky si povzdechl. Podrbal se na zátylku, napil se a zadíval se Stevovi do očí. "Jen nechci, aby ses zase spálil, to je všechno. Seš idiot, nepochybuju o tom, že bys ho chtěl zpátky."

Steve se rozhodl druhou polovinu věty ignorovat a jen se přihlouple usmál. "Aww, jsi sladký. Tak moc se o mě bojíš?"

"Vysmahni," odfrkl si, ale na rtech mu už zase pohrával úsměv.

"Máš v plánu se s ním zase vidět?" zajímala se Laura. Steve zavrtěl hlavou.

"Ne, určitě ne. A pochybuju, že na sebe znovu jen tak narazíme. Byla by to až velká náhoda."

Jo, kdyby jen Steve Rogers věděl, že mu osud takových náhod naložil ještě hodně.

---

Steve se rozhodl, že zuřit dál nad ztracenou zakázkou nemá smysl. Pan Evans se s Paige už spokojil a seznámil a Paige se na druhou stranu tvářila jako královna. Steve neměl zrovna chuť do toho zasahovat. Nebylo to fér, byl to špinavý podraz, ale nehodlal se tím nechat zničit. Měl vlastní další zakázky, kterým se mohl věnovat. A po máminém proslovu o tom, že "se to tak mělo stát" musel uznat, že má asi pravdu.

Pořád ho to štvalo, samozřejmě, a s Paige a ani se svým nadřízeným, Colem, nemluvil.

Dnes seděl u svého stolu, zrovna dotelefonoval se slečnou Millerovou, mladou ženou, která chtěla založit vlastní pekařství, když se Cole objevil a díval se na něj šokovaně a podezíravě. Steve zatočil tužkou v prstech a povytáhl obočí.

"Co je?"

"Znáš nějakého Stana?"

"Nic mi to neříká. Proč?"

"Dělá pro Stark Industries. A právě se mi objevil v kanceláři a chce tebe."

Cole ho nadále zmateně sledoval, zatímco Steve si zmučeně povzdechl. Tony, co máš zase za lubem?

Od toho večera se s Tonym neviděl. A Steve si myslel, že tak to už zůstane. Ale Tony měl očividně jiné plány.

"Chce, abys pro Stark Industries navrhl budovu," pokračoval Cole nadále. Teď se už mračil. "Jaks to udělal? Jaks udělal, aby se Stark Industries objevili zrovna u nás?"

Spal jsem na škole s jejich šéfem, Cole, tak jsem to udělal, mihlo se mu kysele hlavou, ale nahlas neřekl vůbec nic, jen pokrčil rameny, vzal si své věci a následoval Cola do zasedací místnosti. Po cestě stihl poslat Tonymu zprávu obsahující jen čtyři otazníky. Odpověď přišla okamžitě, jako kdyby Tony snad seděl nad mobilem a zprávu očekával.

Nic nedostaneš zadarmo.

Bůhvíproč to znělo jako výhružka.

Byť byl Obadiah Stane přísně vyhlížející muž, Steve záhy zjistil, že opak byl pravdou. Pevně mu stiskl ruku, s úsměvem se představil a nadšeně mu sdělil, že se s ním rád poznává. Neměl vůbec žádné vlasy, ale zato měl bujné vousy, už značně protkané stříbrem.

"Rád vás poznávám, pane Rogersi! Tony mi toho o vás dost navyprávěl."

"Tony Stark?" zeptal se Cole zaraženě, pan Stane jen přikývl. Steve se rozpačitě pousmál, nicméně mu oplatil jak zdvořilosti, tak pevné potřesení rukou.

"Co pro vás mohu udělat, pane Stane?"

Steve se během několika minut dozvěděl o celé situaci, ale dřív, než stihl odpověděl, vložil se do jejich rozhovoru Cole.

"To je velký požadavek, pane Stane. Jsem si jistý, že najdeme někoho vhodného pro tuto práci. Neberte mě špatně, Steve je jistě velice talentovaný, ale nemá požadované zkušenosti."

"Jsem si jistý, že sám dokážu posoudit, jestli má pan Rogers zkušenosti nebo ne," odvětil Stane a upřel na Cola ledový pohled. "Evans tvrdil, že s ním byl nadmíru spokojen. To kuře, které mu jeho projekt ukradlo, už teď dělá víc starostí než by se slušelo. Měl byste se věnovat tomu."

Cole zklapl, častoval Stana rozčíleným pohledem, než se s úsměvem omluvil a odešel se věnovat jiným věcem. Stevovi cukal koutek a jen tak tak, že se nerozesmál. Raději pokynul rukou ke stolu.

"Posadíme se?"

Posadili se naproti sobě, Stane si sundal sako a přehodil jej přes opěradlo druhého křesla. Steve odložil své věci na stůl, propletl si prsty a zvědavě se na Obadiahu Stana zadíval.

"Vidím, že vám Tony o události s panem Evansem řekl. O co mu jde?"

"Páni, rovnou k jádru věci, jak tak koukám," uchechtl se, ale nehrál se Stevem žádné hry. "Poslouchejte mě, pane Rogersi. Stark Industries chce zrenovovat a rozšířit budovu. Ale potřebujeme nápady. A proto jsem tady.

Ano, Tony mi o vás řekl. Vím, že se znáte ze školy. Ale já jsem kontaktoval ještě další čtyři firmy. Nechci vám jen tak nabídnout práci. Musíte mě i Tonyho přesvědčit, že jste pro to ten pravý."

Steve mlčky poslouchal a v hlavě se mu už rodil jeden nápad za druhým.

"Řeknu vám naše požadavky. A pak vám dám čas na tvorbu projektů. Pokud nás zaujmete, máte šanci. Rozumíte tomu?"

"Naprosto," souhlasil. Stane se na něj zazubil.

"Nemyslete si, že vám Tony nadržuje. Jen vám pootevřel dveře, zbytek je na vás."

Nic nedostaneš zadarmo. Aha, takže to nebyla výhružka, bylo to ujištění a příležitost.

"Nesnáším nadržování," přiznal.

"Ano, já vím. Proto vám říkám, že máte stejné šance jako ostatní. Pokud nebudete vyhovovat, pak se budeme muset rozloučit. No, začneme?"

Steve souhlasil. Zašel Obadiahovi pro kávu, sobě donesl vodu, otevřel tablet a pustili se do práce. Vyslechl si požadavky Stark Industries a vyžádal si dva týdny času. Stane souhlasil. Nakonec vstal, potřásli si rukou a Steve ho vyprovodil k východu.

"Za dva týdny, tedy. Přijdu i s Tonym, má v tomhle přece jen hlavní slovo."

"Uvidíme se," odvětil Steve s kontrolovaným úsměvem. Nikdo nemusel vědět, že se mu ze setkání s panem Starkem svíral žaludek. 

- Pan Stark má své přístupy. A jen tak Stevovi ze života znovu nezmizí :D

- Doufám, že se líbilo a otázka týdne zní... Kdybyste měli loď (třeba jako Sam v TFATWS) jak by se jmenovala? :D 

A tohle je naprosto geniální fanart! Čučím na něj už pár dní v kuse a nemůžu se nabažit :D