Awww, nebylo to v plánu, ale očividně vám přináším dárek za vysvědčení :3 Teda, některým z vás :D 
Aneb přeji krásný den, přátelé! Jak se máte? Já skvěle. Dopsala jsem první část téhle série a rovnou se vrhnu na další. Trochu hodně se za pár kapitol posuneme v čase, protože celý život se nedá strávit na výšce, to dá přece rozum. Můžete se těšit na další díly z cyklu "Mučíme Steva Rogerse a Tonyho Starka", ale nebude to nijak kruté :D
Užijte si čtení!

Další školní rok byl v plném proudu. Znovu začaly přednášky a zkoušky, stresování ohledně esejí a mimoškolní aktivity. Steve byl buď ve škole, v práci nebo na tréninku, zatímco Tony byl buď ve škole nebo v laboratoři. A občas na tréninku se Stevem, když venku ještě nebyla zima a on chtěl hodinu a půl v kuse sledovat stříkající testosteron. A upřímně, užíval si to. Seznámil se s většinou týmu a přestože nepatřil mezi ně, přijali ho za svého. Možná za to mohly jeho poznámky týkající se herních strategií, které se ukázaly být velice přínosné. Steve ho vždy obdařil neskutečně hrdým pohledem, než ho objal okolo ramen a přitiskl ho k sobě.

Každopádně, ne všechno šlo tak hezky a snadno jako rugby. Druhý ročník s sebou přinesl více práce než ten první a Tony byl snad jediný, kdo proplouval bez potíží. Až na ty zasrané eseje, samozřejmě.

Ostatní obyvatelé jejich domu na tom ale byli jinak. S Natashou a Pepper se nedalo většinou mluvit, protože byly připravené začít hádku nebo se rozbrečet, hlavně v období zkoušek. Tony raději hodil zpátečku a chtěl se schovat ve více přívětivém prostředí - jejich pokoji - ale ani tam to nebylo vždy bezpečné.

Rychle si uvědomil, že existuje přímá úměrnost mezi Stevovou mírou stresu a rostlinami. Čím více byl Steve ve stresu, tím více rostlin se v domě objevovalo. Jejich pokoj už připomínal deštný prales, na parapetu byl jeden květináč vedle druhého, několik jich viselo od stropu a zbytek domu to taky odskákal.

Začalo to jedním malým bambusem z IKEI a pokračovalo to dál a dál. Bylo jasné, že nalepit Stevovi na čelo nálepku "plant parent" nebylo tak úplně od věci.

Tony nad tím vším vrtěl hlavou. Upřímně to nechápal, opravdu. Když byl ve stresu on, šel se napít s Rhodesem. Nebo si šel zaboxovat s Happym. Ale pořizovat si kytky? Podivnost, opravdu. Nebo ne tak docela? Narazil na internetu na dost článků, které tvrdili, že péče o rostliny má pozitivní účinky na snížení stresu. Ale to k tomu byla fakt potřeba celá botanická zahrada?

Když se Steve jednoho dne vrátil ze školy a pod paží držel květináč s něčím, co mělo obrovské listy a silný stonek (banánovník, zjistil Tony později), Tonymu došla trpělivost.

"Jdeme ven," prohlásil. Steve se nenadšeně ušklíbl.

"Mám učení."

"Jo, to já taky. Tak si to vezmi s sebou, ale jdeme ven. Poslední dobou jsi zalezlý buď tady nebo v knihovně. Leze ti to na mozek."

Steve ho pozoroval a nebylo těžké poznat, že se chtěl hádat. Zatínal zuby, v čelisti mu cukal sval a mračil se. Ale nakonec si beze slova hodil ho batohu pár dalších učebnic a nasupeně vyšel ven. Tony si povzdechl.

Paní Rogersová, máte naprostou pravdu. Je to hrozný fouňa.

Tony improvizoval a nakonec nepřišel na nic lepšího, než kavárnu. Ale i to stačilo. Zabrali si stůl u okna, objednali si a dlouho na sebe jen tak hleděli. Steve si povzdechl. Povolil ramena, dlaní si přejel po obličeji, než si podepřel bradu.

"Promiň."

"Hmm..."

"Jsem protiva?"

"Hrozný," přikývl.

"Ale jiný nebudu."

Tony se uchechtl, no nehádal se s ním. Neměl v plánu ho nijak měnit. Měl v plánu ho rozptýlit. Alespoň trošku, aby se konečně uvolnil a přestal se tolik starat o zkoušky. Jen na chvíli. Pomůže mu to.

"Máš zkoušky až za dva týdny a šrotíš se poslední tři. Čeho se tak bojíš?"

"Je toho moc," zamručel a trhl neurčitě rameny. Tony si podepřel hlavu oběma rukama a sledoval ho. A čekal. Steve si znovu přejel dlaní po tváři a odvrátil se od něj. Sledoval ruch ulice za oknem.

"Nechci to zkazit," zamumlal. "Stálo mě to hodně se sem dostat a teď mám pocit, že to nezvládám."

"Nemusíš být nejlepší ze třídy. Vždyť máš sportovní stipendium, ne?"

"Jenže když nebudu mít výsledky ve škole, zakážou mi hrát. A když nebudu hrát, vezmou mi stýpko. Když mi vezmou stýpko, budu muset vypadnout. Je to začarovaný kruh," povzdechl si a schoval tvář do dlaní. Vrásky od starostí byly zpátky a Tony je opravdu nerad viděl. Zamračil se.

"Méně tréninků?" navrhl.

"Jsem kapitán, nemůžu to flákat."

"No tak méně směn."

"Máma nevydělává dost na to, aby uživila sebe a ještě moji útratu tady."

"Tak já můžu-"

"Ne," zavrčel okamžitě a propálil ho tak vzteklým pohledem, až Tony málem ucukl. Zamračil se. Bože, Steve a ta jeho neskutečná pýcha.

Ale dál na tohle téma netlačil. Jednou to už zkusil a věřte, nedopadlo to dobře. Stevovi se ježily chlupy a cenil zuby jen při pomyšlení na to, že by se mu Tony pokusil nějak finančně pomoci. Tony měl podezření, že tehdy tu výpomoc paní Rogersové snesl jen díky tomu, že vše bylo pod záštitou máminy nadace. Jinak by mu pravděpodobně vyrazil pár zubů.

Opřel se do židle, poděkoval servírce, která před ně položila jejich objednávku (Steve si objednal kávy dvě a jestli to nevypovídalo o jeho stavu, pak už Tony nevěděl co by mohlo) a pozoroval ho. Nevěnoval mu jediný pohled, díval se do hrnečku a míchal kávu lžičkou.

Tony musel uznat, že tomu nerozuměl. Podobné problémy holt nikdy neměl. Peníze nebyly problém nikdy, množství práce do školy taky ne. Nemusel se starat o udržování žádného stipendia. Steve při jejich minulé hádce použil výraz "narodit se se zlatou lžičkou v puse" a ačkoliv tehdy Tony vypěnil, dnes musel uznat, že měl pravdu. Svoje úspěchy si z velké části vydobyl sám, ale bez peněz rodičů by to šlo mnohem hůř.

Steve si projel prsty vlasy a omluvně se na něj pousmál. Pod očima měl tmavé kruhy.

"Promiň. Vím, že to myslíš dobře, ale je mi to proti srsti."

"Protože jsi pyšný idiot," neodpustil si. Steve se naštěstí uchechtl. Napil se kávy, odložil šálek zpět na stůl a přikývl.

"To asi jsem. A to ty taky, jen jiným způsobem."

"To jsme se teda hezky našli."

"A jak nám to jde."

Tony se usmál. Taky se napil, obtočil prsty okolo horké keramiky a přikývl. "Tak fajn, uděláme to takhle," prohlásil a pokynul hlavou k jejich batohům na zemi, "máš svoji práci a já taky. Dneska budeme sedět tady a něco málo ještě uděláme, ale zítra je sobota. A já moc dobře vím, že nemáš ani směnu, ani trénink a přednášku už vůbec ne. Takže zítra se školy ani nedotkneš. Vyspíš se - nemysli si, že o tom tvém hnusně brzkém vstáváním nevím - a pak tě naložím do auta a někam pojedeme. Jsme pár, pokud se nic nezměnilo. A kdy jsme naposledy někde spolu byli? Hm, kdy?"

Steve neodpověděl, jen přikývl, že chápe, kam tím míří.

"Můžeš si vybrat kam. Kino, divadlo, vezmu tě i do galerie, pokud si to fakt přeješ. Ale zítra prostě děláme všechno, jen ne školu. Kapišto?"

"A když budu protestovat?" zkusil to s šibalským úsměvem.

"Dostaneš kopanec do zadku a místo na předním sedadle se povezeš v kufru."

Steve zvrátil hlavu dozadu a rozesmál se. Tonymu cukaly koutky. Byl rád, že se konečně zase směje. Znělo to divně, ale tenhle vysmátý spokojený Steve mu chyběl. Poslední dobou měl před očima jen mrzouta Steva a věřte, že s ním není vůbec žádná legrace. Furt se tváří jako kakabus, s nikým se pořádně nebaví a nese s sebou auru zmaru a neklidu kamkoliv se pohne.

"No tak dobře," souhlasil nakonec a napřáhl k němu ruku. Tony ji pevně stiskl a potřásli si. "Platí. Slovo chlapa. Dneska ještě škola a zítra jsem celý tvůj."

"Beru tě za slovo, protože kromě dobré nálady ti kleslo i libido a věř mi, nelíbí se mi to."

"No to teda není pravda!"

"Ale je. Jsem velice neukojen a požaduju, aby ses o mě postaral."

Culili se na sebe jako dva idioti. Steve ho pod stolem kopl do kotníku a Tony mu to okamžitě vrátil. Teď se na sebe smáli jako dva idioti a veškeré napětí bylo pryč. Lidé od vedlejších stolů se na ně divně dívali, ale ne že by je to trápilo.

Tony se napil, vytáhl z batohu laptop, Steve učebnice, a pustili se do práce. Servírka jim přinesla několik kousků brownies a se soucitným úsměvem jim řekla, že i ona studuje a rozumí, jak moc je to složité.

Pokračovali tak následujících několik hodin. Za okny se pomalu setmělo, většina lidí odcházela a kavárna se vyprazdňovala. Tony se ztratil ve světě počítačového kódu a přestal nakukovat přes okraj laptopu, aby viděl na to, co Steve dělá. Takže když se nakonec protáhl, uložil konočněnou práci a laptop zavřel, zůstal jen němě hledět.

Steve učení už očividně zabalil a teď před ním ležel skicák a maloval štětcem a... kávou? To vlastně vysvětlovalo ten druhý šálek.

Tony se zadíval na papíry před ním. Steve už stihl namalovat kočku, vlčí máky, maják na úpatí útesu a teď pracoval na nějakém portrétu. Brada mu poklesla, když si uvědomil, že se dívá sám na sebe. Steve k němu vzhlédl. Nejistě se pousmál, osušil štětec o papírový ubrousek a strčil si ho za ucho.

"Už jsem se nedokázal soustředit," vysvětlil s trhnutím ramen. Tony jen přikývl a otočil si skicák k sobě, aby nemusel vyvracet hlavu. Tony na papíře byl vyvedený v nejrůznějších odstínech hnědé a měl ve tváři zamyšlený pohled. Vlasy měl rozčepýřené a mírně stočené. Tony si vlastní vlasy pročísl prsty a zjistil, že mu opravdu trčely do všech stran. Musel se za ně tahat, když přemýšlel.

"Není to hotové," zamumlal Steve nesměle a přitáhl si skicák zpět k sobě. Tony si odfrkl.

"No a stejně to vypadá skvěle. Řekni mi, proč nehodíš pár svých obrazů na eBay? Určitě by si to někdo koupil."

"Je to jen čmárání," zamumlal znovu. Tony obrátil oči ke stropu. Čmárání, jasně. A on byl čaroděj ze země Koz.

"Podceňuješ se. Hrozně se podceňuješ, víš to?"

"Není to tak dobré, Tony."

"Příšerně se podceňuješ," trval si na svém. "Vážně, hoď to na internet. Nikdo tě neobjeví, pokud to nikdy nikomu neukážeš."

Steve se uchechl. Skicák zavřel, položil na něj ostatní papíry a zavrtěl hlavou. "Je to jen koníček. Nestojím o to, aby mě někdo objevil."

"Nebo se jen bojíš," pronesl s výzvou v hlase. Steve po něm střelil rozladěným pohledem, ale neřekl ani slovo. Místo toho rychle schoval svoje věci do batohu.

"Můžeme jít?"

Tony souhlasil a měl v plánu na toto téma znovu zavést konverzaci a pokud možno co nejdříve. Umění nerozuměl, ale i on poznal talent, který se bál ukázat světu jen kvůli nízkému sebevědomí. Hodlal s tím něco udělat.

- Dneska to bylo ještě klidné, ale od příště to zase pomalu začne. :D

- Ship týdne je Wolfstar! (Remus Lupin x Sirius Black). Já osobně mám tenhle ship z Harryho Pottera nejradši. Jako jediný mi dává alespoň trochu smysl, nezavání pedofilií (jako např. Lucius x Harry nebo Snape x Harry). Jaké jsou vaše názory a poznatky? Narazili jste na ně někdy? Dejte vědět!

- To bude pro dnešek vše, díky za veškerou podporu a uvidíme se příští týden!