Přeji krásný letní den, mí drazí přátelé!
Tak se přiznejte, kdo už má letní lásku? XD Vždycky jsem tenhle pojem nesnášela a nechápala. Kdo si dokáže sehnat lásku jen na léto? Jsou to takové ty táborové věci, které jsem nikdy nezažila? Oh well, nevadí.
Každopádně, já doufám, že si zasloužených prázdnin (vy školou povinní) užíváte jak jen můžete. A vás, co prázdniny nemáte, naprosto chápu a soucítím. 
Užijte si čtení!

V šatnách bylo rušno. Steve seděl na lavičce, ručníkem si sušil vlasy a pobaveně poslouchal slovní přestřelku členů jeho ragbyového týmu. Bavili se o holkách, samozřejmě, a Steva napadlo, jak je rád, že už dávno nemusí předstírat, že ho tyhle debaty zajímají. Cinknul mu mobil.

Uculil se na obrazovku mobilu, což neušlo pozornosti několika kluků. A rázem byl terčem slovní přestřelky on sám. Ne, že by mu to vadilo. Nebyla v tom žádná zášť, jen legrace.

"Jste jak staří manželé!" chechtal se někdo. Steve nacpal mokrý ručník do tašky a nasadil si kapuci. Venku ještě pořád mrzlo.

"Závidíš, co?" opáčil.

"Ach jo. Jo, závidím," dostalo se mu nešťastné odpovědi. Nebyl jediný gay v týmu, ale byl jediný zadaný gay v týmu. Už několikrát se přesvědčil o tom, že mu těch pár kluků závidí.

Taková odpověď spustila další vlnu smíchu. Vyplavené endorfiny a adrenalin ještě pořád účinkovali a dobrou náladu jen umocňovali. Steve se smál s nimi.

Vyvalili se ze dveří jako velká voda, postrkujíc jeden druhého. Jeden kluk skákal na záda každému, kdo se objevil před ním a hýkal jako kovboj na divokém západě.

Steve se bavil.

Kluci z týmu byli neskutečně fajn sebranka. Pohodáři se smyslem pro humor. Měl je rád. Stýskalo se mu po jeho bývalém týmu, ale rychle si našel cestu i k téhle... no, skupince pošuků. A pošukové si oblíbili jeho i Tonyho. Někdy dokonce prohlašovali, že byl jejich maskot a stratég. Steve si nebyl jistý, jestli Tony považoval podobné komentáře za lichotivé, ale nikdy si nestěžoval.

Venku stálo auto. Steve se na něj podíval s nakrčeným obočím, stejně jako zbytek kluků, ale to byla tak jediná reakce, kterou ze sebe dostal. Rugbyové hřiště bylo daleko od centra města, jezdil sem jen jeden univerzitní autobus a nikdo jiný, než ragbisté a ragbistky sem nezavítali. Ale což, třeba někdo zabloudil.

Kráčeli k zastávce, když se ozvalo zabouchnutí dveří. Steve to ignoroval.

"Hej! Hej, madam! Hledáte někoho?"

Steve zívl a doufal, že to Tony s tou večeří myslel vážně. Měl hlad jako vlk.

"Hledám Steva Rogerse."

Ten hlas patřil ženě. Byl jemný a klidný, ale čišela z něj autorita člověka, který byl zvyklý poroučet a očekával poslušnost.

Zastavil se uprostřed kroku a otočil se. Před autem stála žena se světlými vlasy sepnutými v drdolu. Před sebou držela kabelku, jistě z pravé kůže, a na sobě měla dlouhý kabát s kožešinou okolo krku. Steve nepochyboval, že i kožešina byla pravá. Možná norek?

Na okamžik ho napadlo, že se prostě otočí a bude pokračovat k autobusu. Ale v tu chvíli se na něj žena zaměřila a on cítil, že jen tak neuteče. Povzdechl si a vykročil k ní.

"Já jsem Steve Rogers. A vy jste...?"

Žena si ho prohlédla od hlavy až k patě kritickým pohledem a přimhouřila oči. Nakonec si přehodila kabelku a napřáhla k němu ruku.

"Maria Starková, těší mě."

Steva polil studený pot a znejistěl. Znovu si ji prohlédl a když se jí zadíval do očí, napadlo ho, že vidí jistou podobnost. Měla hnědé oči, o něco světlejší než Tony, ale tolik jako jeho.

Vzpamatoval se a ruku jí pevně stiskl. Neřekl však, že ho těší. Jazyk se mu zamotal a nebyl sto ze sebe vypravit jediné slovo. Změkla mu kolena.

"Takže vy jste ten, kdo se schází s mým synem?"

"To- A-ano, to budu já," zakoktal. Maria přimhouřila oči ještě víc a nebylo těžké poznat, že jí je tato situace asi stejně příjemná, jako Stevovi.

"Ráda bych si s vámi promluvila, pane Rogersi."

"Za chvíli mi jede autobus," namítl a upřímně doufal, že se z toho vyvleče. Maria nad tím mávla rukou.

"Odvezu vás pak kamkoliv budete chtít."

Chtěl ještě něco říct. Že už bylo moc pozdě, že je unavený. Že má zítra přednášky. Ale byl si jistý, že by paní Starková vyvrátila každou jeho námitku. Určitě by byla schopná mu u profesorů domluvit omluvenku na každou zameškanou přednášku, bylo by třeba.

A tak přikývl na souhlas.

"Večeřel jste?"

"Ještě ne."

"Dobrá. Můžeme?" pokynula rukou k autu. Steve znovu přikývl. Ze strany řidiče vystoupil muž a otevřel dveře nejdříve paní Starkové a potom i Stevovi. Posadil se dozadu na sedačku vedle ní a cítil se až moc velký a neohrabaný. Noha mu začala poskakovat nahoru a dolů a stálo ho to veškeré sebeovládání, aby toho nechal.

Cesta pokračovala v tichosti a Steve měl na srdci mnoho otázek. Kam to jedeme? O čem chcete mluvit? Jste si jistá, že mě berete na jídlo a ne na neoznačenou lesní cestu, kde nás nikdy nikdo nenajde?

Nezeptal se vůbec na nic. Jediný Mariin pohled mu jasně vysvětlil, že na otázky teprve nadejde čas. Zatím ať si užívá jízdu a svíjí se nervozitou.

V jednu chvíli ho i napadlo, že prostě vytáhne mobil a dá vědět Tonymu, ale ani to nakonec neudělal. Paní Starková je klidně mohla navštívit u nich doma, Steve nepochyboval o tom, že znala adresu, ale z nějakého důvodu si chtěla promluvit s ním osamotě.

Nevěděl, jestli ho to děsilo nebo ne.

Asi jo. Trošku. Jen maličko.

Trošku hodně.

Zatraceně, Rogersi, vzpamatuj se trochu!

Zastavili u docela hezky, ale ne draze vypadající restaurace a Steve byl za to rád. Vedle Marii v jejím perfektně střiženém kostýmku si ve svém sportovním oblečení připadal jako buran.

"Zavíráme za hodinu a půl," varovala je servírka hned u vchodu.

"V pořádku, více času potřeba nebude," ujistila ji paní Starková. Servírka si je oba prohlédla kritickým okem (Steve se cítil jako absolutní buran), ale nakonec je usadila a podala jim jídelní lístky.

"Dejte si na co máte chuť. Zvu vás."

Neodvážil se protestovat. Zapíchl nos do menu, ale pořádně nevnímal, co čte. Nakonec si objednal první věc, na kterou se podíval. Byli zticha, dokud si servírka jejich objednávku nezapsala a následně jim nepřinesla pití. Maria z něj za celou tu dobu nespustila pohled. Když osaměli, konečně promluvila.

"Nebudu vám lhát, absolutně nesouhlasím s tím, že se s Tonym stýkáte."

Steveův pohled ztvrdl a tělem se mu rozlil klid. Nervozita se mu usadila na dně žaludku, ale už na sebe tolik neupozorňovala jako předtím.

"To mě mrzí," prohlásil a nemyslel to vůbec upřímně, "ale obávám se, že tohle je Tonyho rozhodnutí, ne vaše."

Paní Starková celá ztuhla. V očích se jí objevily blesky, ale ve tváři jí necukl jediný sval. Uměla se ovládat. Složila si ruce v klíně a zhluboka se nadechla. Steve se jí díval do očí a tentokrát neuhnul. Hodlal bojovat.

"To máte, bohužel, pravdu," uznala nakonec a opřela se. "Nevadí vám, že hřešíte?"

Stevovi cukly koutky. Oh, paní Starková, právě jste sama sebe zahnala do kouta a ani o tom nevíte.

"Tak hřeším, říkáte?"

"V Bibli se píše, že muž, který lehává s mužem, je hřích."

"Pravda," uznal. "V Leviticu se taky píše, že je hřích nosit na sobě oblečení ze dvou různých materiálů. V tom případě právě teď hřešíte i vy. Stejně tak se tam píše, že se na svatém místě nesmí pít alkohol. Cožpak kněz při svatém přijímání nepije víno? Leviticus 11:4-7 popisuje zvířata, která je zakázáno pozřít; patří mezi ně i králík a prase - právě jste si mimochodem objednala vepřové nudličky. Co dál, hm... Leviticus zakazuje ženám vstoupit do kostela 33 dní po porodu syna a 66 dní po porodu dcery. Trochu nevýhoda při křtinách, co říkáte? A pak takové drobnosti jako zastřihování vousů a stříhání vlasů na stranách hlavy. Mám pokračovat? Řeknu vám k tomu i verše, takže pokud máte v kabelce Bibli, můžeme to najít."

Maria Starková na něj hleděla s pootevřenými ústy. Steve rychle oddechoval, tak moc se při své přednášce rozohnil. Nebyl náboženská fanatik a neznal Starý ani Nový zákon zpaměti, ale právě kvůli lidem jako Maria Starková se pár veršů naučil. Uměl i jejich přesné znění.

"Nemluvě o tom, že odborníci už delší dobu zkoumají právě onu část, která považuje homosexualitu za hřích, ve které je použito řecké slovo arsenokoitai. To prý znamená "muž, který lehává s chlapcem". Takže Bible není proti homosexualitě, ale proti pedofílii," dodal a konečně ztichl. Napil se vody, vyschlo mu k hrdle. Ale při pohledu na tvář paní Starkové byl nemístně spokojený. Byl drzý, věděl to. Ale pokud proti němu hodlala použít jeho vlastní víru, neměl v plánu jen sedět a poslouchat.

"Jste praktikující křesťan?" zeptala se nakonec a celý její přístup se změnil. Opřela se dlaněmi o stůl a naklonila se k němu. Vypadala překvapeně a snad i potěšeně.

"Chodím každou neděli do kostela a u postele mám růženec. Ale modlitbám a zpovědím moc nedám, jestli se ptáte na tohle."

"Nikdy bych nečekala... Chci říct, Tony je zarytý ateista. Nenapadlo by mě..."

"Ani si neumíte představit, kolikrát mi přednesl své názory a argumenty o tom, že je víra hloupost. Ale nakonec vždy mávne rukou a řekne, ať si užiju modlení."

Na tváři Marii Starkové se objevil jemný úsměv, který jí prohloubil vějířky vrásek okolo očí. Najednou vypadala mile a Steve už neměl potřebu útočit. Chvíli se zdála ztracená ve vlastních vzpomínkách na dobu, kdy si s Tonym ještě nebyla cizí.

"Ano. To zní jako Tony," uznala a urovnala si prsteny, pohled sklopený. "Snažila jsem se, víte? Brala jsem ho do kostela a učila. Ale on se na mě ve čtyřech letech podíval těma obrovskýma hnědýma očima a řekl 'Mami, to je přece blbost. Ráj a bůh na obláčku. To je jako kdybych já pořád věřil na Santu.'"

A v tu chvíli ten něžný úsměv z její tváře zmizel a nahradil ho smutek. Steve ji pozoroval.

"Vzalo mu to dětství, víte? Ta jeho inteligence. Každý mi říkal, jak to bude mít v životě jednoduché, ale já tomu nikdy nevěřila. Byl až moc chytrý, až moc vyspělý. Neužil si dětství tak, jako ostatní děti. Nevěřil na Santu ani na Zoubkovou vílu a dospěl až moc rychle..."

Maria zmlkla a odvrátila pohled. Veškerá její prvotní nenávist z ní vyprchala a teď se zdála nešťastná a zlomená. Stevovi se sevřelo srdce.

"Myslím, že si to vynahrazuje teď," poznamenal a usmál se, když k němu nechápavě vzhlédla. "Dělá blbosti. Plní nám postel plyšáky a sám sebe rozmazluje. Párkrát se mnou hlídal moji sestřenku a vždycky vypadá, že si její hračky užívá víc, než ona. Nedávno si objednal Lego. A kouká na Disney pohádky."

Oba se tomu zasmáli. Maria hltala každé jeho slovo a Stevovi došlo, že takového Tonyho neznala. Nosil před ní stejné masky, jako před kýmkoli jiným, když chtěl zakrýt jak se doopravdy cítí. Maria Starková znala Tonyho úplně jinak a vlastně ho neznala vůbec.

Servírka jim přinesla talíře a oni se mlčky pustili do jídla. Nepromluvili, dokud oba nesložili příbory. Maria zakroužila vínem ve sklenici na vysoké stopce a povzdechla si.

"Omlouvám se."

"Omluva se přijímá," řekl bez mrknutí oka. Koutky jí cukly do úsměvu. Napila se a odložila skleničku na stůl. Lokty schovala do dlaní a vážně se mu zadívala do tváře. Steve se už dávno uvolnil. Nastoupila na něj se zlobou a nechutí, ale to už zmizelo. Neměli důvod na sebe útočit, ani jeden ne.

"Ale nemůžu se tvářit, že vás podporuji. Zatím ne. Pane Rogersi, já- Já nechci o Tonyho přijít. A chci mu porozumět. A nemůžu popřít, že poslední dobou- Jak dlouho jste vlastně spolu?"

"Rok a pár měsíců," zamumlal a jeho samotného to překvapilo. Maria vyvalila oči.

"Už přes rok..." vydechla a ve tváři se jí znovu usadil smutek. "Schovával vás před námi dost dlouho... No, nemůžu popřít, že byl poslední dobou klidnější a spokojenější. Jsem si jistá, že je to vaším přičiněním. To však neznamená, že tomu rozumím. Ale chci se pokusit tomu porozumět. A byla bych ráda, aby to Tony věděl.

Co mu mám říct, Steve?"

Steve se jí díval do očí a najednou byl zase ten šestnáctiletý kluk s problémy se vztekem a s podmínečným vyloučením na krku, seděl mámě v nohách postele jen v pyžamu, objímal si kolena rukama a snažil se nebrečet. A než ze sebe stačil vysypat to, co chtěl říct, asi stokrát se omluvil, protože mámě akorát přidělával další a další starosti. Jo, někde mezi tím začal brečet, než se konečně přiznal, že je gay. A bál se, hrozně se bál, že ho máma odsoudí a zanevře na něj. Tehdy se bál jen toho, že ho už nebude mít ráda. Že ji ztratí.

Zavřel oči a pousmál se. "Jen mu řekněte, že ho máte pořád ráda. A že stojíte při něm a pokusíte se to pochopit. To je prozatím to jediné, co potřebuje slyšet."

Maria Starková byla dlouho zticha. Studovala jeho tvář pohledem, bradu si podepírala spletenými prsty a očividně jeho slova převracela v hlavě. Usmála se. "To vám řekla vaše matka?"

"Po tom, co jsem jí přestal smrkat do pyžama," uznal se smíchem. Rty se jí roztáhly do pobaveného úsměvu.

---

Auto zastavilo před domem a Steve viděl, že se u nich v pokoji svítí. Bylo už dlouho po desáté večer a jeho mobil přetékal zprávami a nepřijatými hovory. Když opouštěli restauraci, jen Tonymu napsal, že je už na cestě.

"Kdybych byl holka, měli bychom dneska tenhle rozhovor?"

Paní Starková k němu vzhlédla a přimhouřila oči. "Ne."

Přikývl. Podobnou odpověď čekal, nepřekvapila ho.

"To, co s Tonym mám, se nijak neliší od toho, co by měl s kýmkoliv jiným. Jsme tu jeden pro druhého. Vytáčíme se do nepříčetnosti. Já zakopávám o jeho nářadí a on o moje štětce a knížky. Ujídáme jeden druhému z talíře a díváme se spolu na filmy. A pak se posmíváme tomu druhému, když ho závěrečná scéna rozbrečí. Když si potřebujeme promluvit, víme, že se můžeme na toho druhého obrátit. Děláme všechno, co každý jiný pár. Opravdu tolik záleží na tom, že jsme oba kluci?"

Nečekal na odpověď. Jen se na ni usmál, popřál jí i jejímu řidiči dobrou noc a vystoupil.

"Milujete ho, Steve?"

Ohlédl se na ni, dívala se na něj skrz otevřené okénko. Přikývl na souhlas.

Auto zmizelo za zatáčkou, vrnění motoru se vytratilo a ulice opět utichla. Steve se zhluboka nadechl chladného nočního vzduchu a zadíval se na noční oblohu, než vylovil z kapsy klíče a vykročil ke dveřím.

Tony na něj čekal v pokoji. Seděl na posteli, zíral na monitor a Steve nepochyboval o tom, že ať už dělal cokoliv, nesoustředil se. Okamžitě vzhlédl, jakmile vešel do místnosti.

"No konečně! Kdes byl? Kluci z týmu říkali, že jsi prý nastoupil k někomu do auta. Nesnaž se mi tvrdit, že tě máma neučila, že se k cizincům nenastupuje," žertoval, ale viditelně se mu ulevilo. Steve se uchechtl. Zahodil tašku na zem, bundu přehodil přes židli a rozvalil se na posteli vedle něj. Byl vyčerpaný.

"Promiň. Měl jsem jeden... no, zajímavý rozhovor."

Tony odložil laptop na zem, otočil se čelem k němu a podepřel si bradu pěstmi. Zvědavě ho sledoval. "Ano? Byla alespoň hezká? Příště se poděl."

Steve nakrčil nos. Tohohle komentáře bude Tony hned litovat. "Byl jsem s tvojí mamkou."

Litoval toho, bylo mu to vidět na tváři. Zůstal na něj šokovaně zírat. Steve mu podal přeložený kus papíru, který mu Maria dala ještě v restauraci. Tony ho opatrně rozevřel a přeletěl po textu pohledem. Kousl se do pěsti, ruka, ve které papír držel, se mu roztřásla. Přečetl si text znovu a znovu a oči se mu leskly.

Nakonec se začal úlevně smát.

---

Biscottino,

je mi líto, jak celá tahle věc proběhla. Prosím, snaž se pochopit, že tvůj otec i já jsme byli (a pravděpodobně stále jsme) v šoku. To však neznamená, že se můj přístup k tobě nějak změnil. Stále jsi můj syn, Tony, a já tě miluju z celého srdce. A věř mi, že se tě budu ze všech sil snažit pochopit a podpořit. Chci, abys byl šťastný. Jen mi, prosím, dopřej trochu času.

S láskou, máma

PS: Steve vypadá jako velmi inteligentní a milý mladý muž. Doufám, že jsi s ním šťastný. 

- Název dnešní kapitoly pochází z italštiny a znamená "malá sušenka". Podle internetu se to používá jako přezdívka :D

- Dělala jsem si výzkum, jako vždy. A objevila jsem, že slovo homosexualita, jako ho známe dnes, bylo přidáno do Bible až roku 1946. Do té doby se používalo slovo arsenokoitai, což, jak Steve řekl, znamená muž, který lehá s chlapcem nebo rovnou člověk, co zneužívá děti. Toto slovo pochází z řečtiny a ještě furt se prý zkoumá. 

- Věci, které Steve řekl, jsou opravdu v Bibli (opět, dělala jsem si výzkum XD) Kdybyste byli zvědaví, jedná se o Leviticus 10:9, 11:4-7, 12:4, 12:5, 19:19 a 19:27. Musím říct, že jsem při čtení všech těch veršů vážně bavila, některé si dost protiřečí.

- Upozorňuju, že tímto stylem neútočím na křesťanství ani křesťany. Já sama jsem ateista, ale je mi srdečně jedno v co kdo věří. Ale nemůžeme popřít, že když už někdo nesouhlasí s homosexualitou, většinou vytáhne Bibli (a v Americe hlavně, kde věří téměř každý člověk). Stevie sám věří a umí se ohánět verši stejně jako ti, co se mu snaží nakecat, že jeho láska k Tonymu je hřích. 

- Dneska bude ship týdne a k tomu i otázka! Takže, otázka zní: Po přečtení ff, kterou píše holka, jste pak zklamaní, když vyjdete ven a zjistíte, že kluci se nechovají tak, jak je to v povídkach? XD Já nad tím dneska přemýšlela a smála jsem se, protože ta představa skvělého a dokonalého chlapa, jakou mám, mi způsobily knihy psané ženskými autorkami. Píšou skvěle, ne že ne! Ale většinou jsou ti chlapi nereální >< A já se k nim asi už řadím taky :D

- A ship týdne bude... Pepperony! (Pepper x Tony). Co si o nich myslíte? Já je mám osobně moc ráda, i když teda spíš shipuju Tonyho se Stevem (protože jsem slashový závislák). Pepper se k němu prostě hodila, ti dva si neměli co vyčítat. S ani jedním to nebylo jednoduché. :D Jak to vidíte vy? Dejte vědět!

- To bude pro dnešek vše, díky za přečtení a uvidíme se zase za týden! Děkuji za komentáře a hvězdičky, držíte mě při životě :3