Přešli do pokoje, kde si ve skříni vzala čisté oblečení. „Chceš něco půjčit?"

„A máš něco, co by mi bylo?"

„Hmm," prohrabovala se skříní a vytáhla jeden pyžamový spodek. „Tyhle kalhoty by možná šly. A tady to triko na spaní je velký dost, ne?"

„To je moje triko."

„No, tak to ti bude určitě. A co říkáš na ty kalhoty?"

Přiložil si je k bokům. Byly mu těsně pod kolena. „Zkusím je, vypadají pohodlně."

„A taky že jsou. Moje nejoblíbenější. A ta světle modrá ti určitě bude slušet."

„Tak to nemůžu jinak."

„Bezva, jdeme?"

„Jo."

Vešli do koupelny a zamkla za nimi dveře. Usmála se na něj a pustila vodu, aby odtekla studená.

„Jen sprcha, jo? Nic jiného už dneska nedám," ujistila se.

„Jasně. Pojď sem, Bells." Chytl ji a přitáhl si ji do náruče. „Jak se cítíš?"

Vydechla a zavrtala se hlouběji. „Šťastně. A unaveně. A doufám, že se nám to podaří udržet po kupě. Byla bych ráda, kdybych mohla mít obě rodiny dohromady."

„To budou zvláštní rodinná setkání," podotkl.

„Jsme zvláštní rodiny," namítla a vykroutila se z náruče. Zkusila vodu a přenastavila ji. Rychle se svlékla a vlezla pod proud teplé vody. Otočila se na Jakea, který si držel ruku před očima.

Povzdychla si. „Jakeu, co se děje?"

„Když tě uvidím já, tak tě uvidí i oni."

„No, tak to mi potom nezbývá nic jiného, než zorganizovat v budoucnosti nějaké koupání na přírodno. Ať se hezky vyrovná skóre. No tak," pobídla ho. „Podívej se na mě a pojď už ke mně."

Váhavě spustil ruku dolů.

Usmála se na něj a sáhla pro mýdlo. Pomalu se otočila. „Umyješ mi záda?"

A to už stál za ní. Usmála se a na moment se o něj opřela. Všechno bylo tak, jak to má být.

xxx

Těsně předtím, než šli dolů, ji Jacob zastavil. „Bells? Asi bys měla vědět, že ostatní přišli na makaróny."

„Dobře, díky za varování. A co Alice s Jasperem? Jsou v pohodě?"

S odpovědí chvíli počkal. „Vypadají trochu vykolejeně, ale jinak jsou v pohodě."

Když přišli dolů, přivítala se s Jaredem a s Embrym. „Ahoj kluci, dlouho jsme se neviděli."

Každý z nich ji objal a Embry ji i zatočil ve vzduchu. „S tím koupáním souhlasím," zašeptal jí do ucha.

Zasmála se a plácla ho po ruce. „Samozřejmě že jo! Já mám samé dobré nápady. Jak vám chutnali makaróny? Paul vařil a kluci pomáhali," řekla významně.

„Výborné," poplácal se po břiše.

„Musel jsem uvařit ještě jeden hrnec těstovin, houkl Paul. Tihle sežerou všechno!" zavolal rádoby nabručeně.

Zasmála se a přešla k otevřenému oknu, kde na pohovce strnule seděli Jasper s Alicí. Sedla si vedle nich. „Jak se vede?"

Jasper přikývl. „Dobře."

Alice se posmutněle usmála. „Mluvila jsem s Esme, měla velkou radost a určitě ti chce s Carlislem večer zavolat. Ale Rosalie s Emmettem mi to nevzali. Nechala jsem jim zprávu, aby se ozvali co nejdřív."

Bella ji chytla za ruku. „To nevadí. Času dost. Nemám v plánu nikam chodit." Zachvěla se. „Myslíte, že bychom už mohli zavřít okna? Všichni kromě Sama a Paula už sprchu měli."

„No, víš," začala Alice opatrně.

„Bells, zabalím tě do kolika dek budeš chtít, ale prosím, okna nezavírej!" zavolal nahlas přes celý obývák Paul.

„Proč? Je tu strašný průvan. Otevřeli jste snad všechna okna v domě."

„Souhlasím s Paulem. Rád ti uvařím i čaj," řekl tiše Jasper.

„Tak co se tu děje?" začala jí docházet trpělivost.

„Popravdě?" zeptal se Jared. „Bez urážky, ale tví dva neživí přátelé strašně smrdí."

„A tví chlupatí přátelé páchnou jako mokrý pes," dodal hladce Jasper.

Bella přejela všechny přítomné pohledem. Každý na souhlas kývnul. Zastrčila si mokré vlasy za ucho. „Tak dobře. Paule, chci dvě deky, co nekoušou. A Jaspere, černý čaj bych si dala ráda."

Oba dva se okamžitě vydali splnit svůj úkol a všichni okolo si oddychli.

Ucítila na sobě pohled a podívala se na Alici, se kterou se stále drželi za ruce. Zmáčkla ji. „Copak je?"

Smutně se na ni usmála. „Změnila ses."

Usmála se na ni zpátky. „V čem přesně?"

„Jsi... drsnější. Silnější. Připomínáš mi Rosalie. A jsi stále tak laskavá jako předtím. Jen nevím, jestli by mi prošlo tě vzít na nákupy."

Objala ji jednou rukou. „To by ti prošlo, ale pochybuju, že by se ti podařilo mi koupit něco extra holčičího. A zvládla bych to maximálně na půl hodiny."

Alice se zasmála. „Ano, to jsem si myslela. Ale je to dobře. Tahle Bella se mi líbí mnohem víc. Má svou duši."

Nevěděla, co na to říct. „Děkuju. Vy s Jasperem jste taky jiní," poznamenala.

„Všimla sis toho?"

„Jasně že jo. Předtím se mnou Jasper sotva promluvil slovo, a teď jsou to celé věty. A je akčnější. Živější."

„To asi tím cestováním. Najednou začal být víc jako když jsme se poznali. Doma se vždycky držel stranou." Ztichla, když přišel Paul.

Zvedl Bellu z gauče a zamotal ji do dek. Když byla naprosto imobilizovaná, vlepil jí pusu na tvář a posadil zpátky. „Proč se držel stranou?"

Alice pokrčila rameny. „Víš, jak to u nás bylo. Spousta věcí. Spousta dění. Asi toho na něj bylo moc."

„To je pravda, vaše rodina tak může na někoho působit," usmála se Bella a pokusila se pohodlněji opřít. „Kdyby mi Edward viděl do hlavy, asi by to pro mě bylo mnohem těžší. Občas si prostě myslíš věci, které ti pomáhají fungovat. Nemusíš je dělat nebo říkat nahlas, ale pomáhají. A když víš, že někdo ví, co přesně si myslíš, tak přijdeš i o to. Teda," opravila se, když si všimla, že se kolem ztišuje konverzace. „Teda, někdo, kdo tak strašně miluje kontrolu, jako Edward, by si to nenechal pro sebe. Víš, co tím myslím? Jsem si jistá, že by to jen využil, aby mě mohl zmanipulovat. Nebo mě vinit. Nebo cokoliv by chtěl. Nemohla bych mu s mými myšlenkami věřit."

„To máš pravdu. S mými vizemi to tak vždycky bylo. Mluvil o nich dřív, než jsem se mohla vůbec rozhodnout, co znamenají," řekla tiše.

„A o tom přesně mluvím. Jedna věc je znát tvoje myšlenky, druhá věc je zneužít je. Ale nemysli si," usmála se na ni. „I ty ses změnila."

Zavrtěla hlavou a zastrčila si krátký pramen za ucho. „Ani ne."

„Ale jo. Jsi klidnější. Rozumnější."

„Taková byla vždycky," řekl Jasper a zamračeně si přeměřil Belinu zamotanou postavu. V ruce držel kouřící hrnek s čajem. „Podržím ti to," rozhodl se a sedl si vedle Alice z druhé strany.

„Díky Jaspere."

Přikývl. „Předtím se snažila chovat na svůj věk."

Bella se zasmála.

„Vážně," bránila se Alice. „Chtěla jsem, abys mě měla ráda. Viděla jsem nás jako sestry a já to nechtěla zkazit."

Bella ji chtěla obejmout, ale nakonec jí jen položila hlavu na rameno. „To je dobrý. Hlavně už buď sama sebou."

„Myslíš krev sající bestii s perfektní pletí a skvělým smyslem pro módu?" zavtipkovala.

„Jestli to je to, čím jsi doopravdy, tak klidně," usmála se Bella. „A pro tebe to Jaspere platí taky."

„Jen vás musíme varovat. Kousněte Bellu a my vás kousneme taky," prohodil až moc zlehka Jacob a sedl si vedle ní. „Hele, co jsem našel," zvedl červenou čepici.

„Tvoje stará hučka!"

„Jo, byla na věšáku. Drž," upozornil ji a dal jí ji na mokré vlasy. „Nechceme přece, aby ses nám v tom průvanu nastydla."

„A navíc teď voníš jako koláč uprostřed psince. Skoro vůbec k nakousnutí," doplnil ho Jasper a tvářil se zase jako kámen. Až na ten cukající koutek úst. „To se Paul v těch dekách předtím vyválel?"

„Možná," prohodil Paul „Nic mi nedokážete."

Bella se zasmála. „Koláč v psinci zní dobře."

„A co se týče kousání," vložil se do toho Sam. Stál nad všema se založenýma rukama. „Přijel s vámi ještě někdo?"

„Ne," zavrtěla Alice hlavou. „Cestujeme sami."

Sam se odmlčel a po chvíli všichni kluci přikývli. „Máme problém. Je tu ještě někdo další."

Jasper se narovnal. „Kdo?"

Sam zavrtěl hlavou. „To nevíme. Ale kromě vašeho pachu, co se držel na západě, a toho upíra, co jsme chytli včera v lese je tu v lesích ještě jeden."

„Victoria?" zeptala se Bella tak klidně, jak jen mohla.

„Je to možné. I když její pach neznáme, to, co ti říkal Laurent, by na to sedělo."

„Myslíte si, že je Victoria tady?" zeptal se Jasper a opatrně podal hrnek Alici, než vstal. „V tom případě je Bella v nebezpečí." Sepjal ruce, zavřel oči a poklepával se ukazováky po rtu. Po chvíli přemýšlení pronesl: „Chce pomstu. Dokud Bella žije, nebude mít pokoj."

„Tak to ji musíme zabít první," odpověděl mu Sam.

„Chci si být jistý. Můžete mě zavést k jejímu pachu? Měl bych ho poznat."

Sam si ho změřil. „Je to na kraji naší rezervace. Jestli uděláš jeden špatný krok..."

„Rozumím," přikývl Jasper.

„Mám jít s tebou?" zeptala se Alice.

„Ne," zavrtěl hlavou. „Zůstaň tu s Bellou. Jestli je tu Victorie, tak není v bezpečí."

„My ji ochráníme," zavrčel Jacob.

Jasper přikývl. „Já vím. Ale chcete mít u rezervace upíry dva?"

„Má pravdu," řekl Sam. „A pár očí navíc se hodí. Jarede, Jacobe, vy zůstaňte tady s Bellou. Embry, Paule, se mnou a s Jasperem."

Dřív, než se Bella stačila zorientovat, byla půlka osazenstva pryč.

„Ehm, Alice, myslíš, že bys mi mohla dát napít?" zeptala se do ticha.

„Jasně," přikývla a přiložila ji hrnek k ústům. Bella se opatrně napila a pak se odtáhla. „Takže, co bude teď?"

„Můžeme si něco pustit," navrhl Jacob.

„Anebo si něco zahrát?" zeptala se Alice. „No, co?" ohradila se, když se na ni všichni podívali. „Deskové hry jsou zábavné."

„Ale ne, když víš, jaké karty mají ostatní," zamračil se Jacob.

„Slibuju, že podvádět nebudu," hájila se Alice. „Je to zvláštní, ale s vaší smečkou nemám vůbec žádné vize."

„Vážně ne?" podivila se Bella. „To je opravdu podivné. Ale myslím, že Jacob myslel něco jiného."

„Hele, když to nebudou přímo karty, tak by to snad šlo. Strategie by se mohla přenášet hůř," přemýšlel nahlas Jared.

„Tak dobře. Co to bude? Carcasone? Osadníci? Monopoly?" zeptala se Bella.

„Osadníci!" zatleskala Alice.

„Všichni pro?" ujistila se Bella. „Skvěle. Mám podmínku, potřebuju volné ruce, takže zavřete prosím aspoň jedno okno."

„Za mě můžete zavřít všechna, už jsem si zvykla," mávla rukou Alice.

Jacob s Jaredem se na sebe podívali. „My se posadíme k oknu a zbytek může být zavřený."

„Tak jo. Hry jsou ve skřínce pod televizí. A někdo mě prosím vás rozmotejte."

Jared šel pro hry a Alice zvedla Bellu do vzduchu a rychle ji rozbalila.

Bella se pohodlněji zabalila do dek a sedla si do křesla naproti oknu. Alice si sedla na podlahu do tureckého sedu a začala nadšeně připravovat hru. Jacob zmizel do kuchyně a za chvíli se vrátil s chipsy a popcornem.

Alice byla do hry ponořená, jako nikdo jiný. Nadšeně osnovala plány a když jí něco vyšlo, výskla a zajásala. „To je super. A nikdo z nás to nečekal!" Pak si zatleskala a pokračovala. Bella se usmívala a držela celou dobu Jacoba za ruku. Jared byl po Alici druhý nejsoutěživější a ke konci už jásal podobně jako ona.

„Jak to vypadá s klukama?" zeptala se Bella Jacoba. „Zatím jen běhají po lese," uklidnil ji a dal jí pusu. „Bude to dobrý. A vem si obilí."

Usmála se a spočítala si obilí. Venku už se začínalo dost stmívat. Ještě štěstí, že mají kluci dobrý zrak. Aspoň si nevypíchnou oko.

Do toho zazvonil telefon a Alice si ho přiložila k uchu i když stále pozorovala hru.

„Haló? Emmette! Ahoj! Že neuvěříš, co se děje? Hraju Osadníky a vyhrávám!" vyprávěla mu nadšeně a Jared zakroutil nesouhlasně hlavou. „Ne, Jasper mě vyhrávat nenechává. A uráží mě, že si to myslíš. Hádej, s kým tu jsem?"

„Ahoj Emmette!" pozdravila ho Bella.

Alice začala poskakovat. „Jo! Počkej chvilku, dám tě na hlasito!" Něco zmáčkla a obývák se rozlehl Emmettův hlas.

„Bells? Jsi to vážně ty?"

„Já a nikdo jiný," řekla mu s úsměvem. „Jak se máš?"

„Výborně," zasmál se. „Bells, ani nevíš, jak nám moc chybíš!"

„Už začínám mít představu. Ráda tě slyším."

„Já tebe taky, i když vůbec nechápu, jak je to možný."

„A já měla za to, že chápeš, jak funguje telefon.," odvětila Bella.

Emmett se zasmál. „Jo, to jsem si taky myslel."

Alice zvážněla. „Emmette, Edward nám lhal. Bella nás neposlala pryč. Edward ji opustil."

„Emmette?" zeptala se opatrně Bella.

„Ne, lásko –" slyšeli jeho hlas.

„Já toho kreténa zabiju!" vřískl ženský hlas.

Jared otevřel pusu a pak ji zase zavřel. „Kdo to je?" artikuloval.

„Ahoj Rosalie," zavolala Bella sladce. „Tebe taky ráda slyším."

„Bello, je to pravda?" zeptala se Rosalie.

„Jo, je. Dodneška jsem si myslela, že jste prostě sbalili kufry. Ale to už je za námi."

„I tak toho kreténa zabiju," zavrčela.

Bella se zasmála. „Tak to se musíš postavit do fronty."

„Edward jí řekl, že pro něj prý není dost dobrá. A nechal ji v lese. Měla vážné deprese a málem se i zabila,"

„Alice!" sykla Bella. „Takhle to zní hůř, než to bylo."

„Ale nezní. Je to pravda," vložil se do toho Jacob.

„Kdo to je?" zeptal se Emmett. „A jen pro pořádek, podržím ti, zlato, francouzák, až z Edwarda budeš dělat nové součástky do auta."

„To je Jacob, můj přítel."

„Přítel!" zasmál se. „Tak jen abys věděl, jestli jí ublížíš..." nechal to výhružně znít ve vzduchu.

„Tak se budeš muset taky postavit do fronty," upozornil ho Jacob. „Bella má spoustu lidí, kteří tady na ni dávají pozor."

„To je dobře. To rád slyším."

„Emmette? Rosalie? Jestli chcete, můžu vám dát své číslo, ať si můžeme zavolat a třeba něco vymyslet nebo podniknout."

„Myslíš to vážně?" zeptala se opatrně Rosalie.

„Jasně." Nadiktovala jim číslo. „Kdykoliv se ozvěte."

„Děkujeme. Carlisle a Esme už to ví?"

„Jo, volala jsem jim už předtím," odpověděla jim Alice.

„Asi za nimi pojedeme, co myslíš, Emmette?" zeptala se Rosalie.

„Jo, souhlasím. Tady ten ostrov už mě stejně začíná nudit."

Bella se usmála.

„Co vy Alice? Jaký máte teď plán?" vyzvídala Rosalie.

„Ještě máme nějaké řešení. Kdyžtak vám to potom řeknu. Ale domů se určitě vrátíme."

„Tak dobře. Ráda jsem tě Bello slyšela."

„Já taky!" přidal se Emmett.

„Já vás taky, mějte se hezky," rozloučila se s nimi Bella.

„A dej Alici na frak!" zavolal Emmett těsně předtím, než to típl.

Bella se usmála. Zdálo se, že se jí rodina dává zase do kupy.

Pokračovali ve hře, ale Jacob se jí zdál nějaký zamlklý. „Jakeu? Je všechno v pohodě?"

Pokrčil rameny a hodil kostkami. „Jo, jasně."

Jared protočil oči v sloup. „Jakeu, jestli jí to neřekneš, tak jí to řeknu já."

Teď už se fakt bála. „Jsou kluci v pohodě? Narazili na Victorii?"

„Ne," zakroutil hlavou Jared. „Jen tady Jake má strach, že teď, když se ti upíři vrátili do života, tak už ho nepotřebuješ. Naprostý nesmysl."

Bella se na něj zmateně podívala. „Jakeu, Jared má pravdu. Je to nesmysl."

„Já vím," zamumlal. „Však jsem proto taky nic neřekl."

„Hele," chytila ho za tvář a přinutila ho se na ni podívat. „Mám je ráda. Měla jsem v plánu s nimi strávit celý život. Jsou pro mě rodina. A ty jsi můj přítel. Miluju tě. Tvá smečka, jste smečka, že jo?" když kývl, pokračovala. „Tvá smečka je pro mě taky rodina. Mám ráda každýho z vás, i když toho občas sníte hodně. Za nic na světě bych vás nevyměnila. Mám teď rodiny tři. Nemůžu být šťastnější. Mám svou lidskou rodinu, i když trochu dysfunkční. Mám svou vlčí rodinu," dala mu rychlou pusu, „a mám svou upíří rodinu." Pohladila ho po tváři.

„Každou z nich mám ráda stejně i jinak. Ale neopustím jednu pro druhou. To prostě nejde. Možná někdy pojedu za Cullenovými na výlet. A tady Alice bude pravděpodobně moje hlavní družička, jednoho dne." Alice na kraji jejího zorného pole zatleskala. „Ale pokud do toho budu mít co mluvit, tak ty budeš pravděpodobně mým manželem. A tady Jared bude mít příšerný přípitek na naší svatbě. Rozumíš? A Emmet taky. Prostě to půjde."

Smutně se na ni podíval. „Ale Bello, my jsme nepřátelé. Vlci a upíři spolu prostě nevychází."

Usmála se. „Takže jsi tady celý večer nehrál hru s upírkou? Podívej, možná to bude skřípat, ale já se nikoho nevzdám. Bude to fungovat. Slibuju."

Stále nevypadal přesvědčeně. „Vážně by sis mě vzala?"

Kývla. „Ještě tam nejsme a myslím, že náš vztah má pár milníků, kterými bych si ráda nejdřív prošla, ale dovedu si představit, že s tebou strávím zbytek života," pokrčila rameny. „Není to tak těžké."

„Co myslí těmi milníky?" zašeptala Alice k Jaredovi.

Bella s Jacobem se rozesmáli.

Jared se podrbal za uchem. „To není moje věc."

Bella ho z toho vysvobodila. „Abych to tak řekla, jsem žena dneška a myslím si, že se důležitost svatební noci přeceňuje." Vzhledem k nemožnosti držet tajemství ve smečce i před upíry si řekla, že může rovnou vyložit karty na stůl a zapomenout na rozpaky.

Alice vykulila oči a pak ukázala zuby v dokonalém úsměvu. „Víš, co to znamená?" zeptala se jí nadšeně.

To Bellu trochu znervóznilo. „Ne?"

„Čeká nás nakupování. Speciální nakupování. A neboj, tohle si užiješ. A már tipů, které musíš vědět!"

Tak teď už Bella úspěšně zrudla. Vypořádat se s bandou chlapů, co občas udělají nemístný vtípek, je jedna věc. Ale Alice je naprosto jiný případ. „Tohle ti asi nevymluvím, co?"

„Ne," zavrtěla hlavou. „Co děláš zítra?"

„Uff," zatěkala očima z kluků, co na ně zírali s otevřenou pusou. „Kromě školy asi nic?"

„Tak fajn! Chceš jet po škole nebo místo školy?"

„Radši po škole," vybrala si. „Blíží se zkoušky."

„Tak jo, to zní jako plán." Vzala si kostky a hodila. „Ach jo, tohle se mi vůbec nehodí." Podívala se na Jarede a jeho políčka. Netvářil se, že by si všiml, že hra pokračuje. „Mám mu to říct?" zeptala se Belly šeptem.

„Můžeš to zkusit." Vstala a opatrně prošla kolem stolu, aby do něj nestrčila. „Jdu na záchod. Zatím tu buďte hodní."

Když se vrátila, obývák byl stále na svém místě a Jared s Jacobem se tvářili zase normálně. Hru dohráli a Jared vyhrál, Alice požadovala odvetu, a tak začali hrát znova. V půlce hry uslyšela Bella Charlieho auto na příjezdové cestě.

„Bello?" zavolal, když vešel do domu.

„Jsme v obýváku," odpověděla mu.

„Tak jak to jde?" zeptal se a postával ve dveřích.

Usmála se na něj. „Výborně." Vstala a vlepila Jacobovi pusu na tvář. „Hraj teď prosím chvilku za mě, a zkus tyhle dva porazit. Máš mou plnou moc."

„Spolehni se," zamručel a začal s novým odhodláním prohlížet pracovní desku.

Bella následovala Charlieho do kuchyně a dala vařit vodu. „Jak bylo u Billa?"

Přikývl. „Jo, dobrý." Přešel ke konvici, upravil ji a otočil se na Bellu. „Hele, teď, když je tu Alice, jak se cítíš?"

Bella se usmála. „Tati, je to dobrý. Promluvili jsme si a udobřili jsme se. Volala jsme si Carlislem, Emmettem i Rosalií a všichni jsme se rádi slyšeli."

„A co ten kluk?"

Pokrčila rameny a prohrábla si skoro suché vlasy. „Momentálně jsou na něj všichni naštvaní a už delší dobu se s ním neviděli. Co si o něm myslím já, vědí. Už ho nikdy nechci vidět. A Jasper vyrazil s klukama ven a zdá se, že si rozumí."

„Takže bude všechno jako předtím?"

„To ne," zavrtěla hlavou. „Snad lepší. Tohle je druhá šance a já jsem připravená ji chytit za pačesy. Ale moje místo je zatím tady. S Jacobem."

Vydechl. „To jsem rád. Nechci, aby se stalo to, co posledně."

„Já taky ne," ujistila ho a objala ho. „To nikdo tady."

Zkontrolovala hrnec s těstovinami a omáčku. „Ještě nám zbyla trocha makarónů, dáš si?"

Přikývl. Naložila mu na talíř a strčila ho od mikrovlnky. Mezitím si uvařila nový hrnek s čajem.

„Takže dobrý?" zeptal se ještě jednou Charlie.

„Jo," kývla Bella. „Ale možná bys měl ještě něco vědět," kousla se do rtu a otevřela dvířka pípající mikrovlnky.

„Co?"

Dala před něj kouřící talíř. „S Jacobem to je vážné."

Zamračil se. „Co tím myslíš?"

„Asi bychom měli probrat pravidla ohledně kluků u mě v pokoji," navrhla mu nesměle. „A možná by u nás mohl i přespat," pokračovala. „U mě v pokoji," dodala rychle na vysvětlenou.

Charlie si vložil lžíci do úst a pomalu přežvykoval.

„Tati, řekni něco."

Pomalu polkl. „Je to dobrý kluk," řekl prostě.

„Jo, to je," přitakala.

„A máma si s tebou promluvila o ..." neurčitě mávl rukou a odkašlal si. „Věcech?"

„Jo," přikývla. Nemusí vědět, že si všechno pozorně načetla už ve třinácti.

„Tak dobře," kývl.

„Tak dobře, co?" zmateně se na něj podívala.

„Může tu přespávat."

„Jen tak? Žádná pravidla?"

Zamyslel se. „Jsou nějaká potřeba? Kdyžtak je přidáme," zabručel. „Uvidíme, jak to půjde. Ale žádné motorky."

„Díky, tati!" Usmála se na něj a objala ho. „Jsi skvělý."

Poplácal ji po zádech. „Hlavně ať je to ještě dlouho táta a ne děda, jo?"

„Spolehni se!" usmála se, dala mu pusu na tvář a odběhla zpátky do obýváku. Uvelebila se v křesle a na všechny se usmála. „Tak kdo je na řadě?"

„Jared," zazpívala Alice.

Jared neochotně hodil kostkami. Jacob chytil Bellu za ruku. „Vážně tu můžu přespat?"

„Jo. Táta si myslí, že jsi dobrý kluk."

Usmál se na ni a pomalu ji políbil.

Jared si odkašlal. „Hej, Jakeu, hraješ."

Neochotně se odtáhl a vzal si kostky. Pokračovali v hraní a po chvilce přišel Charlie a zapnul si televizi.

„Kde bydlíte vy s Japerem?" zeptal se zčistajasna Alice.

Mávla rukou. „V Port Angeles v jednom hotelu."

„Dobře," přikývl. „Buďte na cestě opatrní."

„Budeme, pane."

Jako na zavolanou zaklepal někdo na dveře.

„Pojďte dál," křikla Bella.

Vešli Sam s Jasperem.

„Tak co, jak to šlo?" zeptala se jich s obavami.

Sam pokrčil rameny.

„Bylo to v klidu," řekl Jasper. „Dobrý večer," pozdravil Charlieho a podal mu ruku. Když se Charlie usmál, celý obývák najednou působil mnohem útulněji a přívětivěji.

Charlie ho pozdravil. „Rád tě vidím. Zrovna jsem Alici říkal, abyste jeli v noci opatrně."

„Děkuju," usmál se na něj Jasper zpátky. „Jsem velmi opatrný řidič."

Alice vyskočila. „No, tuhle hru, bych stejně vyhrála, takže to vlastně můžeme zabalit."

„To není pravda!" bránil se Jared. „Ani zdaleka!"

Alice na něj vyplázla jazyk a přitočila se k Belle. „Tak my pojedeme. Ještě ti zavolám a domluvíme se na zítra." Rychle ji objala a pak objala i zaskočeného Jacoba. Jaredovi zasalutovala a u dveří se začala houpat na špičkách.

Bella vstala a přešla k Jasperovi. „Tak se měj hezky a taky se ještě uvidíme."

Přikývl s malým úsměvem.

„Pojď sem," vyzvala ho a rychle ho objala. Tentokrát ji hned objal zpátky.

S Jacobem si Jasper podal ruce a s Jaredem a Samem na sebe kývli. „Dobrou noc," řekl a Alice na Bellu mrkla těsně předtím, než se za nimi zaklaply dveře.

„A my už taky půjdeme," kývl na Jareda Sam. „Mějte se pěkně Charlie," podal Charliemu ruku a ten ji stiskl.

„Dobrou noc," zamávala jim Bella a otočila se na Jacoba. „A co ty? Zůstáváš?"

Nejistě se podíval na Charlieho. „Jestli můžu?"

Charlie přikývl. „Bella musí ráno do školy, tak nezaspěte."

„Díky tati," zazářila Bella a začala uklízet hru zpátky.

Tu noc usnula v posteli stulená do klubíčka vedle svého přítele, který krásně hřál. Voněl po lese a ve spaní si pro sebe mumlal a trošku chrápal. Ale za nic na světě by ho nevyměnila.