„Můžete jít zpátky, postaráme se o to," usmála se na Aftona s Davidem.

„Ano paní," smrtelně vážně přikývli, uklonili se a zmizeli.

Kousla se do jazyka, aby se neusmála. To si ještě bude muset se všemi vyřídit. A v příští hře Monopolů je rozdrtí.

Jane obcházela Edwarda a prohlížela si ho. Byla mu sotva pod prsa, ale přesto to vypadalo že se scvrkává on. „Paní?"

Povzdechla si. „Ano, Jane?"

„Mohla bych s ním hrát?"

„Jsem si jistá, že než bude soud, budeš mít času dost."

Vykulil na ni černé oči. „Bello, co ti to udělali?"

Jane přimhouřila oči a on zaskučel bolestí. Tentokrát ale vydržel stát.

Zachichotala se a teatrálně si sundala brýle. „Ale Edwarde, drahý, neudělali mi vůbec nic."

Tvář se mu znechuceně stáhla. „Udělali tě jednou z nich. Jsi teď stejná bestie, jako oni."

Naklonila hlavu co nejvíc to šlo a dlouze se na něj zadívala. „Jane."

Tentokrát bolestí křičel.

„To by prozatím stačilo."

Jane ihned přestala.

„Chtěl jsem tě ochránit," zachraptěl. „Vidím, že marně."

„Ale ne," vytáhla obočí. „Měla bych ti vlastně poděkovat. Mám teď mnohem lepší život, než bych měla kdy s tebou."

Podíval se na ni s odporem. „Piješ lidskou krev. Nemáš duši. Už nejsi ta Bella, co jsem znal."

„Naštěstí ne," přikývla. „Mnoho věcí to opravdu zjednodušuje."

„Mohla jsi mít rodinu. Být šťastná. Ale zahodilas to."

„Paní Isabello?"

Zvedla ruku. „Ne Jane, zatím ne. Je to zvláštní ale pleteš se ve všem. Půjdeme?" Nečekala na odpověď a vydala se směrem k celám. Byla to dlouhá cesta. Jane ji následovala a po chvilce uslyšela i Edwardovy bosé kroky.

„Pověz, proč jsi dnes přišel?"

„Moje snoubenka je mrtvá."

Zastavila a podívala se na něj. Tak v tom s ním soucítila. „To je mi líto. Jak zemřela?"

Mlčel.

„Edwarde?" otočila se na něj.

Měl zatnutou čelist.

„Paní?"

Zvedla ruku. „Ne, Jane." Přistoupila blíž k němu. Měl ji těsně pod nosem. Ucouvl až ke stěně. Přišla za ním. Stále tak nepříjemně blízko. „Co se jí stalo, Edwarde?" zeptala se šeptem.

Polkl. „Zabil jsem ji."

Ztuhla. Přinutila se pousmát a naklonila hlavu. „Nejsi ten typ, co by trhal hlavy. Znali jsme ji?"

Zavrtěl hlavou. „Byla člověk."

Přimhouřila oči, ale Jane byla ta, co promluvila: „Vysál jsi ji do sucha."

Zavřel oči. „Ztratil jsem kontrolu. Je to tak lepší. Její duše je zachráněná."

„Ty pokrytecký bastarde," zakroutila Bella hlavou a zase se rozešla. Slyšela zaskučení a pak se za ní rozešla i Jane s Edwardem. „Řekni. Nechtěls nebo jsi ji nedokázal přeměnit?"

Mlčel. Chodbou se rozléhalo jen klapání jejich podpatků.

Dala si záležet, aby její kroky byly dlouhé a pohupovala se v bocích. Červený plášť za ní vlál. „Hádám, že to je stejně jedno. Jsi k pláči." Povzdechla si. „Ale asi by ti mohlo udělat radost, že jsem skutečně využila času, cos mi dal."

„Nemohlo to být ani deset let," řekl tiše. „Nevypadáš o moc starší."

„Ne. To máš pravdu." Automaticky se dotkla palcem prstenů pod rukavicí. „Ale vdala jsem se. Jsi na mě hrdý?"

„Opustilas ho."

Zdvihla obočí a podívala se přes rameno. „Co má ten tón znamenat? Jistěže jsem Jacoba neopustila. A moje žena tě nesnáší, jen abys věděl."

„Žena?" vyplivl.

Zasmála se a zase se podívala před sebe. „Netvař se tak šokovaně. Nikdo v mé rodině tě nemá rád. Pamatuju si, že plánování tvé smrti výborně utužilo její vztah s Rosalie. Náš manžel to samozřejmě věděl, proto to téma navrhl. I když v té době jsme byli samozřejmě všichni teprve zasnoubeni."

„Co to vedeš za zvrácený život?"

„Tak moment," zastavila se a prudce se otočila. Široká bílá sukně po kolena kolem ní i s pláštěm zavířila. „Ty jsi vysál svou snoubenku do sucha, jak to krásně shrnula Jane, a já vedu zvrácený život?" Založila si ruce na hruď. „A aby bylo jasno: řeknu to naposledy, můj život je perfektní. Mám úžasnou ženu. Milujícího muže. Tři nádherné děti, pět vnoučat, dvě pravnoučata, diplom z práv a výbornou kariéru. A se všemi se každý rok scházím během mé měsíční dovolené. Oslavujeme tehdy výročí, narozeniny, Halloween, Vánoce i Velikonoce dohromady, hrajeme baseball, opékáme marschmallows, zpíváme a vyprávíme si historky. Všichni se na to těšíme celý rok. Jane, tobě se to taky líbilo, ne?"

„Ty ji pustíš ke svým dětem? Jste zrůdy. Obě dvě."

Ignorovaly ho a zase se rozešly.

Jane vedle ní jí odpověděla skoro zasněným tónem. „Ano paní. Vaše děti byly prostě sladké. Musím přiznat, že jsem z počátku měla obavy, ale pan Carlisle se postaral, aby mě ani bratrovi nic nechybělo a paní Alice byla velmi přátelská."

„Nemůžu uvěřit, že jsi zkazila i moji rodinu." Ale stále za nimi šel.

„Snad moji rodinu. Carlisle tě přeci vypudil."

„Za to můžeš ty," obvinil ji.

Zasmála se. „Jistěže já. Můžu za všechno."

„Je mi z tebe zle," odplivl si.

„A mě z tebe zase bolí hlava. Jane? Přeji si, aby mlčel. Pokud neřekne něco zábavného."

„Ano paní."

Bylo ticho. Bella se na Jane usmála a ta jí úsměv opětovala. Jejich kroky se zvučně rozléhaly. Jane mírně pohupovala svou dárkovou taškou.

„Takže teď děláš co? Hraješ si na Báthoryovou? Vládneš světu?"

„To moc zábavné není, že, má paní?" zeptala se jí Jane se zdviženým obočím.

Bella se zachichotala. „Ale Ara to pobaví."

Dál byli ticho. Došli až do sklepení a procházeli kolem cel. Ještě před lety byly přeplněné čekajícími lidmi. Vojáky, přistěhovalci, zločinci, spodinou. Teď jich bylo mnohem méně. Pytlíková strava se ujala překvapivě rychle. Byla pohodlnější.

Bella slyšela jejich srdce, jak bijí rychleji a rychleji.

„Držíte je jako zvířata v kleci," zavrčel.

Jane se na ni tázavě podívala a ona kývla.

Křečovitě ztuhl a podklesl v kolenou.

Zamlaskala. „Nejsi vůbec zábavný. A tihle za mříže patří."

Odfrkl si, ale byl ticho.

Sešli po točitých schodech o patro níž. Tady už nebyli mříže, ale tlusté, trezorové dveře. Upírovzdorné. Když kolem jedněch šli, ozvala se tlumená rána a zaskučení. Bella to ignorovala. Nebyla to zase až taková hrůza. Pro ty uvnitř byla nejhorší nuda a studená večere z pytlíku. Pár let, aby se mohli nad sebou pořádně zamyslet. Takové případy jako Edward ale jen čekali na soud, v jeho případě pravděpodobně končící exekucí.

Další cela byla jeho. Bella se před ní zastavila a elegantně si složila ruce na břiše. Ve světle žlutých lamp se zaleskly perly na smetanově bílé kabelce od Channelu. Původní model. Zamrkala a sladce se usmála. „Tak na co čekáš?"

Jane se postavila vedle ní. „Dovnitř," přikázala.

Edward poslechl, ale když stál uvnitř, otočil se a vyštěkl: „Tohle ještě není konec."

Začala se smát. Začalo to jako zachichotání a skončilo to v maniákálním výbuchu smíchu. Pak ho zčistajasna utnula. „Drahý Edwarde, konec byl už dávno." Kývla na Jane a ta těžké dveře jednou rukou zavřela a zatočila klikou.

Podívaly se na sebe, usmály se a rychle vyběhly zpět do vstupní místnosti.

„Ten smích se ti povedl," pochválila ji Jane. „Kdyby mohl, tak by se počůral strachy."

Děkovně přikývla a začala lovit v kabelce hnědé čočky. „Trénovala jsem ho hodně dlouho. Nebyla jsem si jistá, jestli mám začít chichotáním nebo běžným smíchem a pak to vygradovat, ale myslím, že chichotání bylo dobré."

„Proč jsi to vlastně trénovala?"

Podala jí kabelku a rukavice a dala si první čočku do oka. Ty předchozí byly už naprosto rozpuštěné. „Když se Aro chichotá, tak mi to strašně leze na nervy. Tak jsem to začala dělat ostatním, když jsem je chtěla znervóznit nebo vykolejit. A fakt to funguje. Ale někdy je situace, kdy se prostě hodí smích šíleného vědce nebo čarodějnice. Tohle byla perfektní šance." Dala si i druhou čočku a zamrkala. „Dobrý?"

Jane přikývla. „Dobrý."

Nandaly si brýle a upravily si kápě i rukávy, aby nebyl vidět ani kousek jejich kůže. Vrátily se ven. Celé náměstí bylo osvícené zapadajícím sluncem a dav jásal a zpíval společně se zpěvačkou na věži.

Jane zasténala.

„Říkala jsem, že to stihneme," dloubla ji Bella do boku.

Dala si prsty do uší a zeptala se Belly: „Za jak dlouho myslíš, že bude soud?"

Pokrčila rameny a začala se pohupovat do rytmu hudby. „Dva týdny? Měsíce? Přijedou na návštěvu Amun s Kebi z Egypta a čekáme delegaci z Japonska. K tomu se musíme s Marcusem připravit na odjezd k Amazonkám. Kdo ví, kdy si všichni uděláme čas na něj? A to ani nemluvím o nových volbách do Evropského parlamentu a faktu že budeme muset nechat vyměnit oba prezidenty, jak v Rusku, tak ve Státech. Vážně, co si Caius myslel? Ti dva jsou naprosto nekompetentní a shodnou se jen na tom, že fotonová torpéda jsou super. Pamatuješ si na ty dva podobné před padesáti lety?"

Jane s prsty stále v uších zavrtěla hlavou. „Kdo si to má pamatovat?"

Bella si povzdechla. „Každopádně, jestli Ara zaujme, že zabil svou snoubenku, možná se pokusí soud posunout na dřívější termín. A nejbližší volný by byl ve čtvrtek večer."

„To nemůže!" rozhořčeně namítla Jane. „To je náš filmový večer! Čeká nás maraton původní Buffy!"

„Já vím," objala ji kolem ramen. „A Felix to zklamání nepřežije. Jen Alec si asi oddechne."

Jane si vyndala prsty z uší a chytila Bellu kolem pasu. „Tuhle jsem ho viděla, jak si v koupelně sčesává vlasy dozadu jako Spike."

„To nene!" začala se smát.

„Ano" přikývla rozzářeně Jane. „Přinutil mě slíbit, že to nikomu neřeknu. Ale takový klenot si nemůžu nechat pro sebe."

Belle začala vibrovat kabelka. S povzdechem ji otevřela a vylovila mléčnou destičku. Nálada se jí zlepšila, když viděla, kdo volá.

„Ahoj! Ráda tě vidím." Usmála se. Jane vedle ní zamávala.

„Ahoj Bello, ahoj Jane. Šťastný den svatého Marca!" popřála jim Rosalie.

„Děkujeme. Jak se máte?"

„Emmet mě vzal na líbánky. Tentokrát na Severní pól. Je čím dál nápaditější. Ta polární záře je nádherná. Někdy ji musíš vidět taky."

„Píšu si. Hádej, na koho jsme dneska narazili?"

„Na koho?"

„Na Edwarda!" řekla Jane. „Rozhodl se udělat striptýz uprostřed náměstí."

Rosalie se zamračila. „Copak se už naprosto zbláznil? Doufám, že jste mu dali, co proto."

Jane přikývla. „Bella byla úžasná. Byla bys na ni pyšná. Nechcete přijet? Bude mít soud."

Rosalie se na moment otočila a pak vedle ní stál zamračený Emmett. „Soud? Edwardův? Popravíte ho?"

Bella přikývla. „Se vší pravděpodobností. Jasné porušení dohody o utajení. Byla to sebevražda. Prý zabil svou snoubenku a dle všeho se sebou už nemůže žít," povzdychla si. „Chudák holka."

Emmett zaklel a Rosalie si založila ruce na hrudi. „Je škoda, že tak dopadl. Ale ne každý má být upírem. Ještě si to rozmyslíme." Pak se usmála vykulila na ni tmavě hnědé oči. „Můžu to prosím zavolat Leah? Prosím! Bude to můj předčasný dárek k narozeninám!"

Bella protočila oči. „Co mám s tebou dělat? A pozdravuj ji ode mě. A řekni, že ji miluju. A ať jede opatrně, na silnicích mají ledovku."

„Kdy si s ní mluvila naposledy?"

„Dneska ráno," pospíšila si s odpovědí Jane a vyplázla na Bellu jazyk. „Strašně dlouho si spolu povídaly, o novém starostovi Forks a Jacob usnul a začal chrápat."

„Jo, to zní přesně jako oni," zasmál se Emmett. „A ještě prosím vás připomeňte Jacobovi, ať už konečně využije ten narozeninový dárek, co jsem mu dal."

Rosalie zavrtěla hlavou. „A ty se divíš? Dát skok s neviditelným padákem čtyři a sedmdesáti letému dědovi? Hele, už není nejmladší."

Emmett se rozzářil a políbil ji. „To je ono. Tys na to kápla. Přesně to mu řekněte. To ho určitě přesvědčí!"

Bella naklonila hlavu co nejvíc na stranu. „Emmette, drahý, jen mi dovol tě upozornit, že jestli mi tvůj dárek zabije manžela, utrhnu ti koule a dám je v krabičce tvé ženě," prohlásila sladce.

Emmett zbledl a Rosalie ustaraně našpulila pusu. „Bello, myslím, že kolem Ara trávíš příliš mnoho času."

Jane se zasmála. „A takhle na Edwarda mluvila celou dobu. Byl z ní hotový."

Chytil se za srdce. „Ach! Nemohl bych být na tebe pyšnější."

Jeho žena mu dala pohlavek. „Bello, my už půjdeme. Nevím, co vám to tam vříská, ale nedá se to poslouchat."

Bella s Jane jim zamávaly. „Tak se mějte hezky. Ahoj!"

Když schovala kámen zpátky do kabelky, Jane se na ni významně podívala. „Já ti říkala, že to tahá za uši."

Přehodila jí ruku kolem ramen a vedla ji blíž k reproduktorům. „To sice ano, ale zpívá s vášní. A to je to hlavní. Pojďme si užít krásný večer, ano?"

xXx

Tak a je to, konec zvonec.

Pokud vám zajímá, co stálo za touhle povídkou a další mé úvahy, přečtěte si tento článek: https://klid-a-kakao.webnode.cz/l/dulezitost-rodiny/