Modrý Dráp

Tiše jsem našlapoval a s bílou kočkou po boku jsem obešel jeden ze stromů. ,,Taky tě tak štve, že nás Měsíční Květina nevzala na shromáždění?'' Zamumlal jsem a spomalil. Bílá kočka s černým levým uchem se na mě podívala svýma modrýma očima. ,,Ani ne, jednou přijít o povídky Stracho Sněha ze Sovího klanu mi neuškodí.'' Zapředla, v tomhle jsem musel souhlasit. Jeho příběhy, které pokaždé starý kocour vyprávěl byly jako bez života. Pořád to samé. O velkém boji Hvězdného klanu s klanem Nebeským. Kočka proti kočce. Klan proti klanu, magie proti magii. Velká bitva jenž tyto dva klany navždy stmelila. Zamyslel jsem se. Možná až moc. Najednou se ozvalo hlasité Bum! A já spadl na zadek. Motala se mi hlava a pak jsem to pochopil. Strom! Cestu mi zkřížil jeden ze stromů a Bílá Tlapa se teď smála tak moc, až se neudržela na nohou. Packou jsem se chytl za nos. ,,To není vtipné!'' Zasyčel jsem pobaveně, nakonec jsem nevydržel a začal se smát taky. Po chvíli hlasitého smíchu jsem jí položil tlapku na hlavu. ,,Už dost nebo umřu smíchy.'' Řekl jsem s úsměvem. Bílá tlapa se převalila a najednou ztuhla. Postavila se a hlasitě vypískla. ,,Sníh!'' Upřel jsem zrak k obloze. Opravdu. Mezi oči mi dopadla bílá, kouzelná vločka. Zatajil se mi dech, cítil jsem její chlad a zároveň žár. Jako nová energie, kterou vás někdo nabije.

Bílá Tlapa

Přikrčila jsem se a vyskočila do vzduchu ve snaze chytit jednu z vloček. A povedlo se! Dopadla jsem na zem a tlapky dala od sebe. Na polštářku jsem viděla malou bílou, pomale tající vločku. Rozzářily se mi oči. Bylo mi jedno, že jsme se oba chovali jako malá koťata, oba jsme, ale sníh naprosto milovali. I tak mě po chvíli přerušilo jeho odkašlání. Přestala jsem sledovat vločku a podívala se na něj. ,,Musíme jít dál.'' S povzdechem jsem se postavila na všechny čtyři a oklepala se. ,,Tak jdeme.'' Zahuhlala jsem a už klusala napřed. Hnědý kocour ani chvíli neváhal. A já se dívala před nás. Za chvíli opustíme les Duší a přejdeme na Ledovou louku. Při té představě jsem se lehce otřásla. Milovala jsem zimu, ale Ledová louka byla něco jako plošina smrti. Nic zde nežilo, stromy ani rostliny zde nerostly. Celoročně tu byl jen a pouze led. Toto místo ovšem bylo známo i jako dobré bojiště. Na Ledové louce se skrývaly ledové jeskyně a sem tam nějaký úkryt v podobě zmrzlého kamene. Zemřelo zde nespočet Válečníků, Velitelů, Učedníků i Koťat. Jenž se stali hrdiny v našich pověstech. Pověstech o jednotě, volnosti a bratrství...

Vítám vás u první kapitoly! Předem bych chtěla oznámit, že každý den by měla vyjít jedna kapitola. Vše bude psáno na styl WP, takže doufám, že vám to nevadí :) Za každý názor budu ráda!