Alex ležel na posteli ve svém pokoji a tupě zíral do zdi. Uplynulo několik minut od chvíle, co se naposledy pohnul; byl jako paralyzovaný, pohlcený proudem myšlenek, jež se mu jedna přes druhou vynořovaly v mysli.

Vážně byl tak naivní a myslel si, že u Eileen někdy bude mít šanci? Že by s ním šla na ples? Že by mu někdy věnovala opravdové polibky, a ne krátké pusy na tvář, než se od sebe měli na delší dobu odloučit?

Alexi, ty jsi takový idiot, říkal si v duchu a přál si, aby to všechno mohl jednoduše vymazat. Mávnout hůlkou a vtíravé myšlenky a bolestivé pocity by zmizely jako nepovedený lektvar v kotlíku. Jak sis mohl myslet, že by tě chtěla? Nejsi přece Rafael Nott - dokonalý, zábavný, chytrý sportovec Rafael Nott. Jsi pro ni jenom kamarád; a teď už možná ani to ne, když má po boku toho skvělého Rafaela Notta. Idiot. Nikdy jsem ho neměl rád.

Byl ublížený, zklamaný a smutný. Zoufale toužil po tom, aby mohl vrátit čas, aby se Eileen zeptal dřív než Rafael Nott. Aby jí o tom, jak dlouho ji miluje, mohl říct dřív, nosit ji na rukou a ochraňovat, a ne ji jen obdivovat zpovzdálí. Proč jen musel se vším tak dlouho váhat? Měl jí to dát najevo, alespoň naznačit... Pomalu zavrtěl hlavou.

Vtom se otevřely dveře a dovnitř nakráčel Scorpius Malfoy. Na tváři mu hrál úsměv, přestože ještě před půl hodinou po hádce s Beatrice vypadal, že zabije každého, kdo se na něj jen podívá.

,,No to je dost, že jsi tady," zamumlal Alex, zíraje stále do protější zdi. Scorpius se na něj překvapeně otočil. ,,Kde jsi byl? Myslel jsem, že budeš v pokoji."

,,Mhmm, no... šel jsem se trochu projít. Utřídit si myšlenky. Když se procházím, lépe se mi přemýšlí," odpověděl a zadumaně si ho prohlížel. ,,Chtěl jsem ti říct, že už utěšit nepotřebuju, ale vidím na tobě, že se něco stalo. Pustila se do tebe Beatrice taky? Jestli ano, tak mi tě je upřímně líto, teda - promiň, kámo, víš, jak to myslím. Tvoje ségra je skvělá a všechno, ale občas -"

,,Dobrý, všichni to chápeme," zaskřípal zuby Alex. O svém dvojčeti se s ním bavit nechtěl. Když tak nad tím přemýšlel, nebyl si jistý, jestli se s ním chce bavit vůbec o něčem. Byl naštvaný i na něj, přestože mu Scorpius vůbec nic neudělal.

,,Tak co se stalo?" zajímal se Scorpius a posadil se k němu na postel. Příliš mu nevadilo, že je Alex podrážděný a z nějakého důvodu příšerně naštvaný, protože byl ještě plný euforických pocitů ze svého krátkého setkání s Kirem. Ten ho něžně ujistil, že se nemusí vůbec trápit s tím, zda spolu půjdou na ples nebo ne, a že chápe Beatricinu posedlost řádem a plněním povinností. On sám měl několik věcí na starost a se Scorpiusem si na to mohli alespoň společně zanadávat.

,,Nott pozval Eileen na ples," odpověděl mu mdle. ,,A ona souhlasila."

,,A zatraceně," ulevil si Scorpius a zamračil se. ,,No, to úplně mění situaci, co? Sakra, kamaráde, to je mi líto. Ale, no... měl jsi být rychlejší," dodal omluvně. Alex jej sežehl pohledem.

,,Tak to ti teda děkuju. Myslíš si, že to nevím? Ale jak jsem měl vědět, že ji pozve? Žádný kluk se kolem ní nikdy nemotal, maximálně tak blbě čuměl a pak rychle přestal, když se na něj podíval její táta. Až v posledních týdnech za ní Nott začal všude chodit jako pejsek. Vždycky trávila čas jenom s náma. A najednou se zjeví tenhle idiot, pozve ji na ples, přestože ji sotva zná, a ona se hned rozteče jak sněhulák na slunci," zavrčel Alex, popadl svůj polštář a zatnul do něj prsty. Scorpius překvapeně povytáhl obočí. Takhle Alexe tedy neznal, vždycky byl klidný a tichý a všechno řešil s rozvahou. Nejspíš musel Notta opravdu nesnášet.

,,Ona z toho byla úplně na větvi?"

,,Já jsem sice rychle zmizel, ale jasně že jo! Celá Velká síň tleskala, jako kdyby ji požádal o ruku," protočil znechuceně oči. ,,Škoda, že tady není její táta, stačil by jeden pohled a Nott by si to hodně rychle rozmyslel. Nemůžu se dočkat, až se vrátí z Azkabanu a rozmáčkne ho jako švába."

Scorpius si ho zaraženě prohlížel. Co se to s Alexem jenom dělo? Ela šla s Nottem jenom na hloupý ples, třeba souhlasila jen proto, že neměla s kým jiným jít a nevěděla, že o ni má někdo další zájem. Tedy - vlastně věděla. Ale nejspíš už nechtěla čekat, než Alex sebere odvahu a zeptá se jí... Ale nutně to nemuselo přece znamenat, že spolu s Nottem začnou chodit a za pár let se vezmou a budou mít hromadu dětí.

Nic z toho Alexovi pochopitelně neřekl, protože měl svůj život docela rád a nechtěl být tak brzy mrtvý muž.

,,Hmm, Axi... nechceš si zaskočit za madame Pomfreyovou? Určitě by ti dala nějaký lektvar na uklidnění -"

,,Myslíš si, že jsem cvok a že mám problémy se sebeovládáním?" štěkl na něj a věnoval mu zuřivý pohled, který u něj Scorpius nikdy předtím neviděl.

Odpověď na jeho otázku byla bezpochyby ano, to ale Scorpius říct nemohl. ,,Hmm, to ne, ale myslím si, že by se ti mohlo trochu ulevit, mohl bys nad tím racionálněji uvažovat a srovnat si to v hlavě... Eileen přece není jediná holka na škole."

,,Dej mi pokoj," zabručel Alex, obličejem padl na matraci a chvíli tak setrval. Pak ale zvedl hlavu a zamžoural na Scorpiuse. ,,Vlastně máš pravdu. Eileen není jediná holka. Scorpiusi, musím si najít holku a na Elu zapomenout."

•••

,,U Merlinových vousů, Harry! Položte ho sem, rychle!" zvolala madame Pomfreyová a spráskla rukama, když Eileen spěšně vběhla na ošetřovnu, následována svým otcem, který v náruči nesl bezvědomého chlapce. Bradavická ošetřovatelka rychle přichystala první nejbližší lůžko a gestem Harrymu naznačila, aby na něj dítě položil. V dalším okamžiku už nad jeho tělíčkem začala mávat hůlkou a zjišťovat jeho zdravotní stav.

,,Bude v pořádku?" strachovala se Eileen a tiskla se k otci, zatímco s obavami hleděla na Jameyho bledou tvář. Harry byl též zachmuřený a nadějeplně pohlédl na Poppy Pomfreyovou, která ho vyléčila z tolika zranění. To nejhorší asi bylo ve druhém ročníku, když mu Lockhart nechal zmizet kosti v ruce.

,,Buďte bez obav, slečno Snapeová, ten chlapec bude v pořádku, jen to chce čas, než se plně zotaví," uklidňovala ji ošetřovatelka a laskavě se na ni usmála. Znovu mávla hůlkou a z prosklené skříňky si přivolala několik lektvarů. ,,Potřebuji ale vědět, co se mu stalo. Kde jste ho našli? Někde poblíž? Nebyl snad napaden nějakým zvířetem či kouzelníkem?"

Harry si povzdechl. ,,To bohužel nemůžeme vyloučit, Poppy. Kingsley mne informoval o dalším mrtvém místě. Jedna vesnice, možná převážně mudlovská. Jamey přežil jako jediný."

,,Ach. Ach," zajíkla se Poppy a přiložila si ruku na srdce. Soucitně nebohého chlapce pozorovala. ,,To je příšerné. To dítě má velmi slabé magické jádro a nefunguje mu nyní tak, jak by v jeho věku mělo. Bude muset spolykat spoustu lektvarů, ale také se pořádně zahřát a najíst. Časem se plně zotaví."

,,To magické jádro... může být oslabeno z toho důvodu, že se dlouho nacházel na místě, z něhož byla vzata magie?" vyptávala se opatrně Eileen. Madame Pomfreyová a Harry si vyměnili váhavý pohled. ,,Sama vím, jak na mě to místo působilo, a to jsem tam strávila pouhou chvilku."

,,Je to možné," souhlasila nakonec ošetřovatelka. ,,Buď je to z tohoto důvodu, nebo došlo k příliš velkému vypětí jeho energie a magie. Je vyčerpaný. Až mu bude lépe, určitě budeme schopni zjistit víc. Nyní ale potřebuje odpočinek."

,,A existuje šance, že bude jeho magické jádro zase v pořádku?" chtěla vědět Eileen. Harry si vzdychl a posadil se na židli u Jameyho postele. Unaveně na chlapce pohlédl.

,,To ještě není jisté, Eileen. Myslím, že existuje jen minimum případů, kdy se magické jádro vyléčilo a nabylo původních sil a rozměrů. U Jameyho ale neznáme ani příčinu, proto je složité odhadovat další průběh jeho léčení," odpověděl své dceři místo Poppy, která dál prohlížela Jameyho a postupně mu dávkovala lektvary.

Eileen přikývla. Harryho odpověď ji příliš neupokojila, spíš jí přidělala víc starostí a měla o Jameyho obavy. Netušila, že i on má nějaké magické schopnosti. Možná by nyní bylo jednodušší, kdyby je neměl.

,,Slečno Snapeová, měla byste jít a také si odpočinout. Pořádně se prospěte a později se za Jameym můžete zastavit. Nebojte se, já na něj dám pozor a řádně se o něj postarám. Jen nemohu zaručit, že bude vzhůru, až se na něj přijdete podívat," usmála se na ni Poppy Pomfreyová a Ela kývla. Teď, když ošetřovatelka řekla, že na ní vidí vyčerpání, jí došlo, že se skutečně cítí unaveně. Opadl z ní nyní všechen stres a teď, když měla jistotu, že je Jamey v dobrých rukách, mohla si jít i ona odpočinout.

,,Poppy má pravdu, Elo, běž si odpočinout. Já u Jameyho zatím zůstanu," slíbil jí Harry a pak na ni potutelně zamrkal. ,,A až ti bude lépe, můžeš s Beatrice začít probírat, jaké šaty si vezmeš na ples."

Eileen si frustrovaně povzdechla a naoko otráveně protočila oči. ,,Tati, ty jsi fakt hroznej. Ve chvílích jako je tahle vážně lituju, že musíš učit na stejné škole, na jakou chodím." Poppy i Harry se společně zasmáli, a pak se s nimi Eileen rozloučila a vydala se dolů do sklepení. Doufala, že se za tu dobu Scorpius s Beatrice stačili usmířit, a že Alex už trochu vychladl a nezlobí se na ni za to, že půjde na ples s Rafaelem Nottem. Ale bylo to přeci její rozhodnutí, a on do toho nemá co mluvit. Jako kdyby nyní starostí neměla dost, teď se i v jejich partě musí udělat dusno. I dříve občas nastaly nějaké ty neshody, v poslední době to snad bylo častější než obvykle, a to Eileen mrzelo i trochu děsilo. Nechtěla o ně přijít. Nechtěla, aby se od sebe odcizili. Vždyť se znali tak dlouho a byli prakticky něco jako rodina...

Když řekla heslo od zmijozelské koleje, zeď před ní se rozestoupila a odhalila vchod do společenské místnosti. Eileen prolezla dovnitř a dychtivě se rozhlédla kolem. Doufala, že na jejich oblíbeném místě spatří Beatrice, Alexe a Scorpiuse, jak se o něčem baví a smějí se, místo nich ale viděla prakticky prázdno v celé místnosti a v křesle u krbu její doprovod na vánoční ples.

Jakmile ji Rafael Nott spatřil, celý se rozzářil a napřímil se. Eileen se rozpačitě usmála a zvedla ruku k pozdravu. A přestože chtěla odejít do svého pokoje, kde by si mohla lehnout do postele, musela ještě něco vyřídit s Rafaelem. Nejspíš si zasloužil vysvětlení, proč odešla s Harrym, a ačkoliv ji k takovému kroku nabádal i sám Rafael, říkala si, že i tak si zaslouží vědět, co se stalo.

Posadila se proto na pohovku a úlevou vydechla, když ucítila, jak teplo sálající krbu postupuje jejím tělem a zahřívá ho. Nott se zvedl a sedl si vedle Ely.

,,Tak co? Je všechno v pořádku? Jsi ty v pořádku?" chtěl vědět. Eileen si přitáhla nohy k tělu a objala si je rukama.

,,Jak se to vezme," ušklíbla se. ,,S tátou jsme našli další Mrtvé místo, z něhož zmizela magie. Spousta mrtvých. Trosky. Je to velmi nepříjemný pocit. Ale našli jsme tam malého chlapce, byl naživu. Vzali jsme ho do Bradavic a teď je v péči madame Pomfreyové. Ale upřímně nevím, co s ním bude dál, až se vyléčí. Nechci, aby ho táta odvedl do sirotčince," vyjádřila Nottovi své obavy. Její nejlepší přátelé tu nebyli, patrně ani nezjistili, že byla několik hodin pryč, a Rafael tu byl, jevil o ni zájem a opravdu jí naslouchal.

,,To je hrozné... chudák kluk. Ale tvůj otec by ho přeci neposlal do sirotčince," uklidňoval ji a pak ji váhavě objal kolem ramen. Nebyl si jistý, jestli to Eileen nebude vadit. Ale asi tomu bylo naopak. Krátce vydechla a opřela se o jeho paži.

,,Doufám, že ne. Vždyť Jamey je ještě tak malý. Potřebuje někoho, kdo by mu poskytl potřebnou péči a pozornost, kdo by mu dal lásku. To v sirotčinci nenajdeš..." zamumlala Eileen a skelnýma očima hleděla do praskajícího ohně. Víčka jí najednou připadala tak hrozně těžká a sama od sebe se zavírala. Elu přemohla únava. Schoulila se blíž do Rafaelovy náruče a jednou rukou jej objala kolem pasu. Ještě ucítila motýlí polibek na temeni, než opravdu usnula.