,,Dále," vyzval dotyčného Draco, aby vstoupil, a on i Severus se zahleděli na dveře. Klika se pohnula, dveře se otevřely - a dovnitř vstoupil Anthony, který vypadal, že se sotva drží na nohou. ,,Ahoj, Tony," pozdravil ho Draco a poočku koukl na Severuse, snaže se tak zjistit jeho reakci na příchod Jonese, ale ten nehnul ani brvou a tvář měl kamennou a žádnou emoci nenechal vyklouznout ven.

,,Ahoj, Draco, prosím, mohli bychom si dneska pospíšit? Musím do práce, mám toho nad hlavu a -" náhle se zarazil, protože až teď zaznamenal, že Malfoy není ve své kanceláři sám. Naprázdno polkl, černé oči byly náhle ledové a chladné. Severus mu pohled přímo oplácel, ale nakonec to byl Anthony, kdo odvrátil tvář. Přestože byl Snape jeho kolejní ředitel, nikdy si k němu nevybudoval žádný vztah podobně jako jeho spolužáci. Vždycky byl proti němu takový neutrální, ale jakmile se Harry dal dohromady se svým profesorem a poté měl chvilkový úlet s Anthonym, Tony a Severus byli vždy v přítomnosti toho druhého odměření a napjatí, a vznikala mezi nimi nesnášenlivost, která z Anthonyho strany za ta léta přerostla v nenávist.

Přestože Anthony ujišťoval Harryho i sebe, že mu nevadí, že si místo něj vybral Snapea, opak byl pravdou. Anthonyho to zlomilo, ačkoliv na sobě nedal nic znát. V hloubi duše věděl, že vztah s Harrym nemá budoucnost, přesto ho jeho odmítnutí ranilo a dlouhou dobu z toho byl nešťastný.

Proto, když se zjistilo, že je Snape mrtvý, naivně si myslel, že se mu znovu otevřela cesta k Harrymu. Jenže před jeho smrtí se o Tonyho začala zajímat Gabrielle Delacourová, která jej svým nádherným vzhledem očarovala. Tehdy jej obestíral smutek a neštěstí, a tak se jí snáz podvolil, přestože jeho srdce bilo pro Harryho.

Tolik tehdy doufal, že se k němu Harry vrátí, že bude konečně a doopravdy jen jeho. Jenže Harry vroucně a upřímně miloval Severuse, a čím více dní uplynulo od jeho smrti, tím sklíčenější byl. Byl odhodlaný přivést ho zpět ze světa mrtvých a to Anthonyho ranilo podruhé. Tehdy definitivně pochopil, že u Harryho už nikdy nebude mít šanci, že je pro něj mrtvou minulostí, že tehdy pro něj byl jen chvilkové rozptýlení, jež kdysi potřeboval.

Svůj vztek přesunul ze Snapea i na Harryho. Byl si jistý, že je to jeho chyba, že za to všechno, co se stalo a čím si Anthony prošel, může jen on. To kvůli němu přišel o matku. Kvůli němu zavraždili Gwen. To on mu dokonale popletl hlavu, donutil jej se do něj zamilovat a pak jej surově odkopl, jako by byl jen bezcenný kus hadru, s nímž se dá vytřít špinavá podlaha. Vyměnil ho za někoho lepšího. A Anthonymu zničil celý život.

Prvních pár let manželství si nalhával, že se přes to skutečně přenesl, a že Gabrielle bezmezně miluje. Ta se snažila o to, aby byl šťastný a spokojený, vždycky jej vyslechla, vždy mu pomohla, a nakonec mu porodila i dvě překrásné děti, jež byly snad jeho jediným štěstím. Gabrielle pro něj byla spíše blízká přítelkyně než láska jeho života. Věděl, že Gabrielle si zaslouží někoho lepšího, někoho, kdo ji bude skutečně milovat a bude jí oddaný celým svým srdcem. A on sám byl ze sebe zhnusený, že k ní není upřímný. Jenže za ta léta vášeň zmizela, pomíjivá neupřímná láska se ztratila, a Anthony si konečně přestal lhát, jako to dělal od Harryho odmítnutí.

Stále ho miloval. Miloval Harryho.

Přesto, když Gabrielle záhy onemocněla a lékouzelníci nevěděli, o co se jedná a jak ji vyléčit, jeho srdce znovu změklo a alespoň na nějakou dobu bylo plné lásky, starostlivosti a citu, a on se zodpovědně věnoval péči o Gabrielle i o jejich dvě děti.

Alespoň do té doby, než se v něm zase něco zlomilo. Alex a Beatrice odjeli do Bradavic, on zůstal sám, stav Gabrielle se nezlepšoval. Anthony nevěděl, jak dál, kudy kam, co dělat. Připadal si ztracený, jako by byl ve světě, do něhož nepatří, mezi lidmi, jež nezná. Občas měl pocit, že je uvězněn mezi čtyřmi stěnami, které se k němu postupně blíží, aby jej mohly konečně rozmáčknout jako malého švába. Někdy si přál, aby se to doopravdy stalo. Aby jej to zabilo, zničilo.

Připadal si prázdný. Bezcenný. Jako by ztratil smysl, proč ještě dál žít.

,,Také vás rád vidím, pane Jonesi," promluvil Severus, když se Tony zarazil uprostřed věty a dál nevydal ani hlásku. V jeho hlase zazníval ironický podtón a skrytý výsměch, což Anthonyho popudilo a zatnul ruce v pěst.

,,A já vám nebudu lhát do očí, a tak vám mohu upřímně říci, že já vaše nadšení z opětovného shledání nesdílím," odsekl mu Anthony a pak se jízlivě ušklíbl. ,,Připravil jste snad další mizerný lektvar a přišel se osobně podívat na to, jak bude mrháno drahým časem a ještě dražším životem? Doufám, že nechcete z mé ženy udělat oběť," vyprskl nenávistně. Draco na něj jen nevěřícně zíral. ,,Možná byste to měl už vzdát, Snape. Pokud vám to ještě nedošlo, zbytečně mrháte svým časem, jelikož jste již navařil spousty lektvarů a ani jeden nezabral! A kolik lidí kvůli tomu přišlo o život!"

Severus se k němu pomalu přiblížil, ve tváři hrozivý výraz, a Dracovi se při pohledu na něj v mysli zjevila vzpomínka, jak se na hodinách lektvarů tiše plížil mezi bublajícími kotlíky a dýchal svým studentům za krk, aby zjistil, zda svůj lektvar připravují správně.

,,Možná byste se měl starat o svůj život a o své povinnosti, Jonesi, a ne řešit ostatní," řekl mu tichým, ledovým hlasem, z něhož přejížděl mráz po zádech, a tyčil se před Anthonym ve své impozantní výšce. Ten, kdyby mu v krvi nezůstal pozůstatek alkoholu, by nejspíš vyděšeně o krok ucouvl. Teď ale nehnul ani brvou a s bradou hrdě vztyčenou mu vzpurně hleděl do tváře. ,,Já vám rozumím, že se snažíte dále nerýpat do svého mizerného života a raději se motáte do cizích záležitostí, jen abyste nemusel řešit vlastní problémy, ale takhle ke mně mluvit nebudete, Jonesi. Možná byste se měl nejdříve zamyslet sám nad sebou," řekl a pak se ušklíbl, načež se trochu odtáhl. ,,A taky přestat holdovat alkoholu."

Draco zalapal po dechu. ,,Severusi, prosím tě -"

Anthony se napřáhl a oběma rukama Snapea strčil do hrudi. ,,Vy mi nebudete říkat, co mám a co nemám dělat!"

,,Severusi, Tony, to by stačilo," snažil se je uklidnit Draco, ale oba dva jej ignorovali a propalovali se nenávistným pohledem. V obou párech černých očí se blyštila zloba.

Ti dva chvíli jen stáli na místě a shlíželi na sebe. A pak v Severusově tváři cosi problesklo, černé oči se mu zúžily a rty se zvlnily v nepěkném úšklebku. Anthony se zapotácel. ,,Ale, ale... jak tak vidím, pořád ses přes to nepřenesl. Jaká smůla... opravdu lituji," ucedil chladně, ale po lítosti v jeho hlase nebylo ani stopy. Anthony zalapal po dechu a zatnul ruce v pěst.

,,Vy jste mi vlezl do hlavy! Co - co si to dovolujete?! Tohle je soukromé!" křikl na něj a v jeho tváři se na malý okamžik objevilo zděšení, protože mu bylo jasné, že Snape na jeho tajemství přišel. Vždyť jej měl plnou hlavu...

,,Možná ti to za ta léta nedošlo, ale život prostě není fér. A záleží jen na tom, jestli se s tím smíříš, nebo nesmíříš. Vybral si. Zapomeň na něj," sykl na muže nenávistně.

V Anthonym to vřelo. Vztek proudil jeho tělem stejně jako krev. Měl chuť toho muže udeřit, začít křičet a plakat a někam se schovat, aby jej nikdy nikdo nenašel a všichni by na něj postupně zapomněli...

A pak napřáhl ruku.

•••

Harry se rychle prodíral přeplněným atriem na Ministerstvu kouzel, aby se co nejrychleji dostal k výtahům a zastihl Kingsleyho, nynějšího ministra kouzel, v době, kdy neměl domluvenou žádnou schůzku.

Stihl doběhnout k výtahu jen tak tak, než se zavřel, a rychle vklouzl dovnitř, udýchaný, jako by právě uběhl maraton. Někteří zaměstnanci Ministerstva si ho všimli a pozdravili ho, jiní spolu klábosili vesele dál. Harry se podíval na hodinky a netrpělivě podupával nohou. Snad se jeho schůzka s Kingsleym moc neprotáhne, předá mu jen ty nejdůležitější informace a pak zmizí, aby na něj Severus nemusel dlouho čekat.

Výtah se náhle s trhnutím zastavil a dveře se otevřely. ,,Páté patro - Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce, kanceláře Útvaru pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy, Mezinárodní kouzelnické advokátní kanceláře, kanceláře britské sekce Mezinárodního sdružení kouzelníků." Harry se natiskl ke stěně, co nejvíc to šlo, aby mohli zaměstnanci projít.

,,No ne, ahoj, Harry!" ozval se vedle něj zasněný ženský hlas a když se podíval vedle sebe, zjistil, že právě nastoupila Lenka. Světlé vlasy měla spletené do copu, který měla přehozený přes rameno, v uších se jí houpaly její ředkvičkové naušnice a na hrudi měla přitisklý svazek popsaných pergamenů.

,,Jé, ahoj, Lenko, rád tě zase vidím," pověděl jí upřímně a usmál se. ,,Něco nového? Draca jsem taky neviděl, ani nepamatuju. Dnes jdu ke svatému Mungovi, tak se snad nemineme."

,,To je skvělé, určitě bude rád, že tě uvidí, alespoň si trochu odpočine, poslední dobou toho má hrozně moc," povzdechla si a ve světlých očích se jí objevila starost. ,,Ale to my všichni. Zrovna jsem nesla několik zpráv z našeho oddělení o situaci v Británii, několik vybraných zaměstnanců je musí předat na zahraniční Ministerstva. Není to jednoduché, viď? A jeden by řekl, že to nejhorší už je za námi. No nic, Harry, ráda jsem tě zase viděla. Měj se hezky, pozdravuj Severuse a Eileen, a ať se Scorpius taky někdy ozve!" usmála se, než vyšla z výtahu, protože se zastavili ve čtvrtém patře, kde sídlil Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, kde už od ukončení studia v Bradavicích Lenka pracovala. Harry se s ní sotva stihl rozloučit, než se výtah zase rozjel.

,,První patro - Ministr kouzel a štábní útvary," rozezněl se výtahem ženský hlas a když se otevřely dveře, Harry vyšel na chodbu a zamířil do kanceláře Ministra kouzel, která byla až skoro na konci dlouhé chodby, jíž tvořily tmavé cihly.

Jakmile dospěl ke dveřím kanceláře Kingsleyho Pastorka, jemně zaklepal a když zaslechl důležitý hlas Percyho Weasleyho, který ho zval dál, usmál se a vešel dovnitř. Percy, třetí nejstarší syn Molly a Arthura Weasleyových, okamžitě vyskočil ze svého místa, jako by ho píchla vosa, a honem Harrymu potřásl rukou.

,,Harry, tak rád tě zase vidím! Matka si nedávno stěžovala, že už jsi u nás dlouho nebyl na obědě. Poslyš," ztlumil hlas a šlehl očima k dalším dveřím, za nimiž se nacházel Ministr kouzel, ,,Kingsley je z toho celý špatný. Rád bych vyjádřil naději, že mu neseš dobré zprávy, ale vzhledem k situaci o tom trochu pochybuji."

Harry si povzdechl. ,,I já bych byl mnohem radši, kdybych byl poslem veselejších zpráv, Percy. Ale bohužel, tvé pochyby jsou na místě. Smím dál?"

,,Jistě, jistě, už tě očekává," přikývl Percy tak důrazně, až mu z nosu sklouzly jeho hranaté brýle, které si ukazováčkem postrčil zpět. Harry se na něj děkovně usmál a zaťukal na Pastorkovy dveře, načež následně vstoupil dovnitř.

Kingsley k němu stál zády a shlížel z okna dolů. Když zaslechl klapnutí dveří, ohlédl se a unaveně se pousmál, když zjistil, že je to Harry. Vydal se k němu a tmavovlasý muž si všiml nových jizev na jeho tmavé pleti. Přestože byl Ministrem kouzel a oddělení bystrozorů se tvářilo, že by bylo raději, kdyby se do žádných bojů nazapojoval, Kingsley by si nikdy neodpustil, kdyby nepomohl. Tvrdil, že právě proto, že je Ministrem kouzel, by měl být první v útoku a poslední při ústupu. Propadl by se hanbou do země, kdyby měl sedět ve své kanceláři a nechat ostatní bojovat za něj.

,,Rád tě vidím, Harry, a ještě raději jsem za to, že jsi v pořádku," řekl mu upřímně. ,,Neposadíš se? Předpokládám, že mi neseš nové zprávy od Jupitera."

,,Ano," přikývl Harry a začal si pohrávat se svým snubním prstýnkem. ,,Jupiter se vrátil před pár dny se zprávou, že byl svědkem toho, jak to pohltilo několik míst, kde žili kouzelníci. Všude kolem panovala temnota, jako by měl nastat konec světa, a Jupiter musel zmizet, jinak by jej to pohltilo taky."

,,Jistě, jistě," mumlal si Kingsley a hladil si holou bradu. ,,Takže myslíš, že naši lidé se ztrácejí proto, že je pohltí nějaká síla? Vír?"

,,To nevím, ale možné to je," zavrtěl hlavou Harry a pokračoval: ,,Každopádně, myslíme si, že se to nikdy neukazuje, vždycky někoho pošle místo sebe, aby zbylé kouzelníky zabil, anebo jim sebral poslední zbytečky magie. Nevíme toho moc, všechno je stále příliš nejasné a máme kolem toho spoustu domněnek. Těžko říct, je-li některá z nich pravdivá. Poté našel ještě několik mrtvých míst, ale bylo už příliš pozdě. Nikdo nepřežil, nikoho nezachránil. Všichni jako by se najednou vypařili."

Kingsley si zhluboka povzdechl a obrátil se k velké kouzelné mapě, která se táhla přes jednu stěnu a ukazovala jim celou Velkou Británii, Irsko a Skotsko, a svítila na ní místa, na nichž žily skupiny kouzelníků. Některé úseky byly černé, jako by je někdo chtěl z mapy vymazat. Mrtvá místa. Jako by už prostě neexistovala, zmizela ze světa. Harry se otřásl.

,,Myslím, že ty napadené úseky jsou vidět jen určitou dobu," poznamenal potichu Harry. ,,A pak prostě zmizí. Proto je nikdy nemůžeme najít. S Jupiterem jsme jedno takové místo našli; viděl jsem to na vlastní oči. Cítil jsem to. Kolem toho místa byl velký odpor, nechtělo nás to vpustit. A pak... všude prázdno, ticho, mrtvo... jako by celý svět přestal žít, jako by se zastavil čas. Cítil jsem... takový podivný tlak na hrudi. Kolem srdce, v mém magickém jádru. Jako by se mě to snažilo dostat, vysát, dokud by ze mě nic nezbylo. Nevím, jestli se na takovém místě vůbec dá kouzlit."

,,Tak to tedy nemá smysl, abych na ta místa posílal bystrozory. Ztráta času. Musíme... musíme na něco přijít. Musíme zkusit vytipovat, která místa si vybere příště a zaútočí..." mumlal si Kingsley, jako by tam Harry ani nebyl.

,,To je jako hledání jehly v kupce sena," povzdechl si Harry. ,,Mám Jupiterovi něco vzkázat? Máš pro něj nějaký další úkol?"

Pastorek se pousmál a zavrtěl hlavou. ,,Ne, jen ať si pořádně odpočine, má toho za sebou až až. Vyřiď mu, že je úžasný. A že jsem mu velmi vděčný."

,,Je rád, když může pomoct. Poslyš, pokud pro mne nemáš něco důležitého, musím už jít. Poslední dobou mám pocit, že nestíhám nic," zívl si Harry a promnul si oči. Kingsley se tiše zasmál.

,,Zvláštní. Tohle poslední dobou říkají všichni. Jen jdi, a kdyby cokoliv, neboj se na mne obrátit."

,,Díky. Zatím nashle," rozloučil se s ním Harry a nedočkavě vyběhl ven.

•••

Úplně vidím, jak 3/4 komentářů budou o tom, že je Anthony hajzlík a tak podobně. Ale souhlasím, teď už se docela rozjel a hezké to nebylo😝 ale všichni jsme občas na facku.
Jak se vám líbil náhled do Anthonyho hlavy? Asi jste nikdo nečekal, že Harryho po tolika letech ještě miluje, že?🙈
Budu moc ráda za vaše názory. Ve čtvrtek 11.2. vyjde další kapitola.
Millie🍪