V krbu tiše zahučelo a následně z něj vyšlehly zelené plameny, v nichž se objevila nejdříve vysoká postava oděná v černém hábitu a sotva vyšla ven z krbu, okamžitě se v něm objevil i druhý muž, o něco menší.

,,Nejsem si jistý, jestli odejít byl dobrý nápad," poznamenal okamžitě Harry stejně jako už několikrát za tu dobu, kdy opustili Lenčinu kancelář, kde truchlícím manželům Malfoyovým zanechali soukromí k tomu, aby mohli probrat situaci, v níž se nacházeli.

,,Já si naopak myslím, že je to takhle lepší. Potřebují čas a jeden druhého k tomu, aby se s tím snáz vyrovnali, byť to bude ohromně těžké a zničující. Lenka se o něj postará, bude mu oporou, kterou teď Draco potřebuje, a bude s ním soucítit a sdílet svůj smutek lépe než my," odvětil Severus a unaveně se posadil na pohovku. Harry chvilku otálel a přešlapoval před krbem, než se rozhodl se k němu připojit a sednout si. ,,S Narcissou jsem se tady na škole příliš nevídal, přestože jsme byli ve stejné koleji. Seznámili jsme se spolu až teprve na jejích zásnubách s Luciusem, ale nedalo by se říct, že bychom se nějak příliš sblížili. Samozřejmě mne vždycky mile uvítala, když jsem se v Malfoy manor ukázal, abych alespoň trochu plnil svou povinnost kmotra, když s tvojí ochranou jsem zpočátku selhal," pokračoval dál tiše ve svém vyprávění a doufal, že když to svému manželi všechno řekne, uleví se alespoň trochu i jemu. Odhrnul Harrymu černé vlasy z čela. ,,Opravdovými přáteli jsme se stali až tehdy, kdy Luciuse zavřeli do Azkabanu, Draco se na její nevyřčené přání rozhodl nestat Smrtijedem a vzepřel se příkazu Temného pána, což jej poznamenalo na celý život. Ačkoliv, koho Voldemort nepoznamenal..." zamumlal zamyšleně a již po několikáté toho dne si přejel po zahaleném levém předloktí, jež tolik let hyzdilo odporné Znamení Zla, jehož pohled na něj mu vždy připomínal, jak si navždy zničil duši i život. A nejen sobě, i ostatním lidem, kterým kdy ublížil.

Harry se nevesele usmál. ,,No, povídej mi o tom."

Severus si tiše povzdechl a opřel se. ,,Byla to úžasná žena. Vím, že jsi s ní i ty po válce navázal přátelství a že jste si rozuměli, ale nezažil jsi ty roky předtím. Nepoznal jsi tu ženu, která by pro záchranu a bezpečí svého syna udělala prakticky cokoliv, kdyby to znamenalo, že mu nic nebude hrozit. Válka lidi vždycky poznamená. A také ti vždycky ukáže, jací jsou vlastně doopravdy."

,,Nezasloužila si to," zašeptal Harry, předklonil se a jakmile se opřel lokty o kolena, vložil si tvář do dlaní. Severus mu položil ruku na záda a jemně jej po nich pohladil v uklidňujícím gestu, v němž mu vyjadřoval svou podporu. Věděl, že přestože Harry nemá důvod tíhu světa brát opět na svá bedra, všechno si hrozně moc bere k srdci, jako by za to byl snad skutečně zodpovědný. Nikdy se nedokázal toho pocitu zbavit, jako by si snad myslel, že zabitím dvou největších černokněžníků všech dob nastolil éru ještě většího strachu, zla a nepokoje. Jenže obě doby si byly tak moc podobné - s jediným rozdílem, že tentokrát nevěděli, čemu nebo komu vlastně čelí.

,,To nikdo," opáčil potichu. ,,To nikdo, Harry, a přesto se lidé ztrácejí, nevinní umírají, magie slábne, místa zanikají. A dny stále plynou a svět se nezastavuje."

,,Bojím se, že to přece jen nakonec nedokážeme," svěřil se mu se svými obavami Harry a stočil na něj své smutné zelené oči. ,,Vždycky, když už máme nějakou stopu, něco, co by nám ukázalo cestu, která by vedla k nějakému vyřešení, tak se něco pokazí. A já už... já už vážně nevím. Vlastně se Kingsleymu snad ani nedivím, že chce ze své funkce raději odstoupit."

Severus se natáhl pro jeho ruku a přitáhl si jej blíže k sobě. Harry se k němu se zavřenýma očima přitulil a v duchu si nadával, kdy se stal tak slabým a zbabělým. Možná už měl všeho strachu a zbytečných bitev dost. Ale to přece všichni, a nikdo se neschovával, nikdo nekňoural jako on. Kéž by se ale směl alespoň na jeden den vrátit do doby, kdy bylo všechno ještě v pořádku.

,,Kam se ztratil ten silný hrdý lev, který ještě včera odpoledne přesvědčoval Kingsleyho, že ten boj za to stojí?" zeptal se Severus a něžně ho políbil na spánek. ,,Možná za to může nějaká rovnováha ve vesmíru, že když se něco pokazí, zase se něco jiného zlepší. Ale rozumím ti, že teď je těžké hledat pozitivní věci a vytěsňovat negativní myšlenky. Jenže právě teď je to důležitější než kdy dřív."

,,K čertu s tebou, Severusi," zabručel Harry a zvedl hlavu, aby se mu mohl zadívat do očí. Pohladil ho po tváři a věnoval mu malý upřímný úsměv. ,,Proč musíš být tak chytrý a mít vždycky pravdu? Vedle tebe si pořád připadám jako malé děcko, které brečí kvůli každé hlouposti. Řekl jsem ti to několikrát, ale klidně ti to budu opakovat donekonečna; jsi neuvěřitelně silný a já tě za všechno, co sis prožil a co jsi dokázal, obdivuju. Měl jsem to bejt já, kdo ti měl vyjadřovat podporu, žvanit pořád dokola o tom, že to zvládneme, a objímat tě, když jsi ztratil svou dlouholetou přítelkyni. Ale ne, zase jsi to byl ty, kdo mě utěšoval, když jsem fňukal, že už to chci vzdát a -"

,,Nestyď se za to, že se občas cítíš slabý a máš pocit, že už nemůžeš dál," odporoval mu Severus a rychle mu přiložil ukazováček na rty, aby Harry už dál nežvanil. ,,Je to normální. A ty mi přece svou podporu vyjadřuješ každý den a dáváš mi důvod pokračovat a snažit se dál."

,,Hele, hele, hele," vrtěl hlavou Harry, ale usmíval se, ,,dost s takovýma sladkýma řečma. Tohle ti není podobný, Severusi."

Lektvarista pokrčil rameny. ,,Alespoň jsem ti na chvíli odvedl myšlenky jiným směrem. Vlastně jsem chtěl už od našeho příchodu říct, že tu cítím Eileeninu i cizí magii. Byla tu před několika hodinami."

Harry se na něj zkoumavě podíval a koutky rtů mu škubaly, jak se snažil nesmát. ,,Ty máš snad lepší čich než policejní pes."

,,Snad ještě poznám magii své dcery," ohradil se Severus dotčeně, ale pak hned popadl Harryho do náruče a zvedl se s ním. ,,A teď šup do postele, jinak ráno nevstaneme."

,,Á, večerka už mi končí," protáhl naoko smutně Harry a objal ho kolem krku. ,,Ale co. Stejnak už je vlastně hodně brzký ráno."

...

Alex se zamračeně okukoval v zrcadle a opatrně si prsty přejel po svém bolavém obličeji. Nos ho příšerně bolel, na tváři měl velkou barevnou modřinu a nepěkně natržený ret. Opláchl si obličej studenou vodou a jakmile zvedl hlavu, setkal se v zrcadle se Scorpiusovým pohledem.

,,Ještě, než se tě na něco zeptám, tě jen ujistím, že vypadáš opravdu příšerně a jen tak to neutajíš," řekl mu Scorpius narovinu, přestal se opírat o rám dveří, narovnal se a založil si ruce na hrudi.

,,Díky. Bez tebe bych to nevěděl. Ale upřímně, tohle je poslední věc, která mě teď zajímá," zamumlal mladý Jones v odpověď a opatrně si otřel tvář do ručníku, načež se od zrcadla odvrátil. Přestože po otci nepodědil skoro žádné rysy, i tak měl v příliš živé paměti včerejší večer a jeho podobu. Nedokázal se na sebe ani podívat - a natož na něj.

,,Je mi to líto, kamaráde. Vím, že bys odsud nejradši vypadnul a šel mu jednu natáhnout. Nechci být zlej, ale fakt by si to zasloužil," souhlasil s ním Scorpius. Alex na chvilku přimhouřil oči, snaže se odhalit, jestli nemá Malfoy v plánu nějakou levárnu, když ale usoudil, že nejspíš ne, pokrčil rameny a povzdechl si.

,,Jo, ani nevíš, jak moc. Nejsem si jistej, jestli by se mi ulevilo, možná tak na chvilku. Ale pak by mezi náma bylo patrně až moc velký dusno a to je teď to poslední, co potřebuju," odvětil a chystal se projít zpět do pokoje, aby se mohl převléknout a vyrazit na snídani, ale Scorpius mu zastoupil cestu. Menší ze dvou mladíků se na něj podezřívavě podíval. ,,Co je?"

,,Líbí se ti Eileen?" vypálil na něj Scorpius okamžitě, přímo bez nějakých kliček a nenápadného vyptávání, což Alexe zaskočilo a překvapilo tak, že nejdříve klopýtl o krok zpátky dozadu a pootevřel ústa, zíraje na něho. Vyšší blonďák protočil očima. ,,Jestli ji chceš vážně sbalit, budeš se muset naučit nějakému vybranějšímu chování. Protože když se před tebou na sedmým rande svlíkne a ty se zarazíš a budeš na ni takhle zírat - no jo, už mlčím," zvedl ruce v obraně, když Alex konečně zavřel ústa a propálil ho varovným pohledem.

,,Scorpiusi, vztahy jsou po včerejšku jedna z posledních věcí, které mě teď zajímají. I kdybys mi přivedl tu nejkrásnější ženu na světě, s velkou pravděpodobností bych ji odmítl. Pustíš mě už teď konečně?" požádal ho trpělivě, ale jeho nejlepší kamarád začal vrtět hlavou.

,,Ne, ne, ne, právě vztah je ta nejlepší věc, která by ti pomohla se s tím srovnat a snáz na to zapomenout. Jsem si jistej, že kdyby se na tebe vrhla holka, která umí líbat jako bohyně, patrně bys nemyslel ani na toho chlápka, co tě obtěžoval tam dole v Atriu. Nebo spíš tvýho tátu, ale tohle je tak zmatený, sakra. Navíc, to říkáš teď, když je to ještě furt čerstvý a ty jsi naštvanej. Jenže jakmile uvidíš Eileen -"

,,Proč - proč si sakra myslíš, že - že jedu po Eileen?" skočil mu do řeči Alex a se zamračením naklonil hlavu na stranu. Snažil se tvářit lhostejně a vyrovnaně a doufal, že se mu to daří, jelikož jeho srdce tlouklo tak rychle, jako kdyby právě uběhl maraton, a modlil se, aby jej nezradil hlas a aby se mu nenahrnula červeň do tváří. Myslel si, že svoje emoce má pod kontrolou, tak jak na to mohl Scorpius přijít? Prozradil jej ten včerejší večer? Ale čím? Jak?

,,Vidím, jak se na ni díváš," pokrčil rameny nevzrušeně Scorpius, jako by se s ním bavil o počasí. Tak teď Alex nevěděl, jak na to zareagovat. Měl by ho poslat do háje s tím, že to vůbec není pravda? Jenže on nebyl příliš dobrý ve lhaní. A kdyby mu přiznal, že se mu Eileen doopravdy líbí, neudělal by z toho senzaci a nerozhlásil to po celé škole? Merlin ví, že Scorpius občas nepřemýšlí a rovnou koná to, co ho zničehonic napadne. Jenže touha se někomu svěřit a probrat to s ním byla teď silnější než stud, a tak otevřel ústa a řekl:

,,Myslíš, že o mě má taky zájem? Myslíš, že bych u ní měl alespoň malou šanci?" otázal se Scorpiuse a upřel na něj své nadějeplné prosebné oči. Doufal, že o tom třeba ví trochu víc, ale podvědomí mu napovídalo, že přestože se s ním zná nejdéle z nich a je to její nejlepší přítel, takové věci spíš svěřuje Beatrice než jemu. Přece jenom, Beatrice je holka, a i když se Scorpius občas tak chová, pořád je někdy zabedněná trubka.

Scorpius se tajemně usmál. ,,Ale jasně, že má zájem, kámo. A ten včerejšek vás podle mého názoru sblížil ještě trochu víc. Večer jsem jí ještě něco říkal, a to něco se týkalo tebe... a podle toho, jak zareagovala, bych řekl, že..." protáhl dramaticky a pak se usmál, ,,jo, fakt má zájem."

,,Vážně?" zeptal se příliš nepřesvědčeně Alex a povytáhl obočí. Doufal, že si z něj Scorpius nestřílí a za chvíli neřekne, že je to apríl, přestože byl listopad, který se chýlil ke konci.

,,Copak jsem ti někdy lhal?" zvolal Scorpius dotčeně, ale pak se mu zase navrátila pozitivní energie. ,,No tak, je to jednoduchý. Já budu držet Beatrice trochu na uzdě, abyste vy dva měli taky někdy soukromí. Pomáhej jí, když si s něčím nebude vědět rady, nebo jí nos učebnice, co já vím. Zajímej se, naslouchej jí, to mají holky rády, když si někomu můžou postěžovat. Buď na ni milej, usmívej se a dávej jí najevo, že ji máš fakt rád - takže úplně změň styl tvého chování, ty asociále. Teda ne úplně, ale trochu se uvolni, chápeš? A pak budeme muset nějak zpracovat Severuse a držet od ní ostatní kluky dál..."

Jako třeba Rafaela Notta, podotkl v duchu hořce Alex, ale na Scorpiusovy rady úzkostlivě přikývl. ,,Takže mám zapomenout na čtení při snídani, o přestávkách, u oběda a na večeři?"

,,Jo."

,,A co knížky o holkách a o tom, jak je sbalit?"

Scorpius na chvilku zaváhal. ,,No, knížky o holkách budou výjimka. Ale budeš muset schovat přebal, je ti to jasný? Jinak by to bylo moc nápadný. A teď pojď," dvakrát tleskl a zazubil se, ,,je načase zamířit na snídani a ukázat všem toho lva Alexe, který se nebojí rvát se o to, co je jeho! Nebo spíš... co bude jeho."