,,Poslouchej mě, Draco. Ty se teď potřebuješ nejdřív pořádně uklidnit, dobře? Jen klid, tohle zvládneme, ano? Dýchej," šeptal Dracovi Harry, aby ho uklidnil. Blonďák vyběhl z místnosti uprostřed schůze a zamířil rovnou k výtahům, aby odsud mohl zmizet. Naštěstí jej Severus s Harrym stačili dohnat včas, než jim zmizel v krbu.

Draco vrtěl hlavou a Harry sevřel jeho ramena o něco pevněji. ,,To je dobré. Jo. Měli byste se vrátit na schůzi, ať nepřijdete o něco důležitého. Já to zvládnu."

,,Ne, ty jsi důležitější," namítl Harry měkce a Draco na okamžik zavřel oči, než svěsil hlavu a do očí mu spadly prameny jeho platinově blonďatých vlasů. Za ty dlouhé měsíce, kdy pracoval od rána do večera u svatého Munga a výsledky nebyly prakticky žádné, bylo příjemné tohle slyšet.

,,Jde o záchranu celého kouzelnického světa, o záchranu celé naší existence. Já jsem jen další člověk, co balancuje na pomyslném laně, aby nespadl do nekonečné propasti," usmál se trpce Draco a mírně se zachvěl, když ucítil, jak Harry klouže dlaněmi po jeho pažích.

,,Ale ty jsi rodina, Draco," odporoval mu tmavovlásek. To byla pro Malfoye poslední kapka, která rozbila křehkou hranici, za níž skrýval svou slabost. Maska silného a vyrovnaného muže mu okamžitě spadla z tváře a on se náhle zhroutil Harrymu do náruče, co na tom že stáli v Atriu Ministerstva kouzel.

,,J-já - já se hrozně bojím," přiznal se mu šeptem, jako by byl malé dítě, jež se někomu svěřuje se svým tajemstvím. Strach mu zatemňoval mysl, ovládal jeho tělo, a přestože toužil skočit do krbu a přemístit se k Malfoy manor, nohy měl náhle jako z olova a nedokázal udělat ani krok. Potřeboval vědět, že se nikomu nic nestalo, ale zároveň se bál toho, co tam najde, až se na místě objeví. Byl proto Harrymu i Severusovi vděčný, že byli ochotni stát mu po boku a neuposlechli jeho návrhy, aby se vrátili zpět.

,,Já vím. Taky se bojím. Ale musíme se tomu postavit, a to nejen kvůli našemu strachu. V sázce je mnohem víc," zašeptal mu Harry a váhavě zvedl ruku, jíž ho pohladil po vlasech. S Dracem nebyli zvyklí projevovat navenek jeden druhému přátelskou náklonnost a Harry by všechna jejich krátká objetí dokázal spočítat na prstech svých rukou. Proto se od sebe rychle rozpačitě odtáhli a tvářili se, jako by k tomu nikdy nedošlo, ačkoliv mírně pobavený Severus byl jejich svědek.

,,Máš pravdu," souhlasil Draco a chystal se otřít si vlhké tváře, po nichž se mu sklouzlo několik slaných kapek, jež nedokázal zadržet, ale nakonec se zarazil. Malfoyové přece nepláčou... Zavrtěl hlavou. I přestože se nakonec vzepřel proti svému otci i proti samotnému Voldemortovi, některé věci, jež mu Lucius od malička vštěpoval do hlavy, asi jen tak nesmaže a nezapomene. Ale včas ruku zase stáhl dolů a hrdě pozvedl bradu. Jen ať klidně každý vidí slzy, jež jsou důkazem jeho slabosti a toho, že i Malfoy má city a nebojí se je ukázat. Nebylo přece za co se stydět, a on byl odhodlaný být silnější než doposud. ,,Musíme do Malfoy manor."

Harry se široce usmál a ohlédl se na Severuse, který ho vzal za ruku a propletl si s ním prsty. ,,Tak se mi to líbí, Malfoyi. Had nikdy neutíká z boje, ne?"

,,Hadi nemají nohy, takže máš pravdu, z boje neutíkají," ušklíbl se Draco, takže to na okamžik vypadalo, že trojice prožívá obyčejný všední den, kdy se ti dva vzájemně pošťuchují. ,,Z boje se raději plazí pryč, pokud z toho nemají nějaký prospěch. Ale občas nemají na vybranou a musí se obrátit vpřed, když jim za ocasem stojí naštvaný a až hloupě odvážný lev a vyhrožuje jim, že si je dá k obědu."

Harry se zazubil. ,,Promiň, Draco, ale hada bych si k obědu raději nedal. Ještě by mě mohl přiotrávit."

Merlin ví, jak dlouho by tam stáli a předháněli by se, kdo z nich bude mít navrch, kdyby se do jejich slovní přestřelky nevložil Severus. ,,Myslel jsem, že máme namířeno do Manoru, a ne že tu budeme stát jako ti největší tupci uprostřed Atria a dohadovat se o tom, jestli je lepší maso hadí nebo lví." Harry a Draco se na něj zadívali s povytaženým obočím a pak oba dva vyhrkli, že se o ničem takovém rozhodně nebavili. Severus zamrmlal cosi, co znělo jako ,,Salazare, proč jen jsi mi na krk hodil dvě děcka, co nikdy nevyrostou?" a hned poté se vydal ke krbům, následován svým manželem a kmotřencem.

Uvolněnější atmosféra byla rázem tatam. Draco zase ucítil, jak se mu žaludek samou nervozitou houpe, takže doufal, že hned po přemístění nevyhodí svůj oběd, a srdce mu bolestivě naráželo do hrudního koše, jako by tušilo nepříjemné zprávy a přálo si zmizet někam pryč, aby necítilo bolest a žal. Měl pocit, jako by mu na hrudi stál hipogryf a drtil mu plíce, jelikož se mu špatně dýchalo. Ale i tak zatnul ruce v pěst, odhodlán postavit se pravdě, ať bude sebevíc krutá, tváří v tvář, přestože ho každý krok vpřed stál obrovské úsilí a odhodlání, aby se neotočil na patě a neutekl jako zbabělý pes.

Harry a Severus mu naznačili, aby vstoupil do krbu jako první, a tak se s nimi nehádal. Jak šlechetné, pomyslel si zachmuřeně, když jej pohltily zelené plameny a on se vzápětí objevil v záchodové míse, přestože boty a kalhoty neměl vůbec mokré. Vykročil ze záchodu a odešel z kabinky, vycházeje ven, kde počkal na Severuse s Harrym. Se špatným pocitem se zahleděl na pochmurnou oblohu a říkal si, že bylo dobře, když ho ti dva pustili prvního, alespoň měli jistotu, že se nerozhodne nakonec zůstat na Ministerstvu a nezabarikáduje se před problémy v Lenčině kanceláři.

Zatraceně! okřikl se v duchu a měl chuť si nafackovat. Nebo se alespoň vrátit, jelikož se předtím mohl ujistit, jestli Lenka náhodou není na Ministerstvu. Jenže už bylo pozdě, Harry a Severus dorazili za ním, a jemu nezbylo nic jiného, než pohlédnout pravdě do očí. Zhluboka se nadechl, pomodlil se ke všem svatým, a teprve poté se přemístil k Malfoy manor, kde strávil celý svůj život.

Sotva se jeho chodidla dotkla země, zavrávoral a málem upadl. Oči držel pevně zavřené a sbíral odvahu k tomu, aby je otevřel a viděl tu spoušť na vlastní oči. Cítil, že je něco jinak; kdykoliv se vracel domů, pociťoval všude kolem sebe svou, Lenčinu a matčinu magii, která Malfoy manor chránila před nezvanými hosty. Ale teď... teď jako by byla všechna magie pryč.

Hlasité prásknutí pro něj bylo jako rána bičem - trhl sebou, jako kdyby ho někdo udeřil, a víčka se mu zachvěla. Když ale zaslechl Severusovo tiché zalapání po dechu a Harryho výkřik, odevzdaně svěsil hlavu. Přestože se mu třásla kolena, vydal se vpřed po známé štěrkovité cestě, po níž kráčel už tisíckrát, a pomalu otevřel oči, dívaje se pod nohy. Šel dál, i když narazil na první poničená prkna, která zbyla z nábytku, na cihly, spoustu malých kamínků v prachu, na roztrhané oblečení a rozbité nádobí. Věděl, že je Malfoy Manor v troskách, ale tohle byla poslední věc, která ho trápila.

Ruce se mu roztřásly, když spatřil rámeček s prasklým sklem, jenž byl zaházený sutinami domu. Poklekl a začal svou svatební fotografii vyhrabávat, zatímco přerývavě dýchal.

Slzy mu vytryskly z očí, když se díval na Lenku, jak se šťastně směje a jak je nádherná ve svatebních šatech. Draco se na pohyblivé fotografii široce usmíval a držel nevěstu kolem pasu a svou matku za ruku. Byly to dvě nejdůležitější ženy v jeho životě. Nedokázal si představit, že by -

Kroky, jež se k němu blížily, utnuly jeho myšlenkový vodopád. Pevně mezi prsty sevřel rámeček s fotografií, jako by se bál, že mu ji dotyčný vezme. Ucítil opatrný dotek na rameni a pomalu se ohlédl, hledě na Harryho, jenž ho váhavě pozoroval.

,,Pojď se mnou, prosím," požádal ho tiše a upřel na něj své zelené oči, v nichž se třpytil smutek. Dracovi se zadrhl dech v krku a přijal Harryho ruku. Tmavovlásek ho vytáhl na nohy.

,,Prosím, řekni mi, že -"

Harry zavrtěl hlavou. ,,Nebudu ti nic říkat. Musíš... já - ach, Draco," povzdechl si a vrtěl smutně hlavou, zatímco svého dlouholetého přítele podpíral a vedl ho k Severusovi, který u něčeho klečel.

Nejdříve si Draco myslel, že se jedná jen o další roztrhané šaty, ale čím blíž byli, bylo mu jasné, že tentokrát se o pouhý kus bezvýznamného oblečení nejedná. Pomalu sklouzl pohledem ze Severuse, který byl snad bledší než obvykle, na známou tvář, z níž lektvarista odhrnul světlé vlasy.

Draco měl pocit, jako by mu někdo vrazil kudlu do srdce. Zalapal po dechu, nohy mu vypověděly službu a on padl na kolena, bezmocně se dívaje na poklidný obličej ženy, jíž miloval.

Následně propukl v hlasitý pláč a po kolenou se plazil k nehybnému tělu, které tam leželo zkroucené v nepřirozené poloze zasypané prachem a sutinami domu.

,,N-ne," vzlykl Draco a třesoucíma se rukama odstraňoval rozlámaná prkna a cihly. ,,Ne, ne, t-to přece ne-nemůže b-být pra-pravda," naříkal a opatrně si zvedl ženu do náruče, boře svou uplakanou tvář do jejích zacuchaných vlasů, které stále voněly po vanilce a domově, jenž mu poskytla. Co by bez ní jen dělal? Pravděpodobně by spousta věcí dopadla jinak, kdyby mu nestála po boku. A teď... teď mu měla navždy zmizet ze života?

Ne, ještě není pozdě! Spousta obětí tohle přežila a utrpěla zranění převážně jen v magickém jádru. Zvedl hlavu, v očích poslední plamínek naděje, a natáhl se pro její ruku. Byl však zastaven Severusem, jenž na něj upíral lítostivý pohled a v tmavých očích se mu leskly slzy.

,,Co je? Pusť mě," žádal ho slabým hlasem Draco a zamračil se. Jeho kmotr ale pomalu zavrtěl hlavou.

,,Je mi to líto, Draco. Nepřežila to," řekl mu tiše a sklopil pohled k zemi, jako by si vyčítal, že nepřišel včas a nedokázal tomu zabránit. Tou větou navždy zabil veškeré Dracovy naděje, že by tohle nemusel být konec.

Ale byl.

Narcissa Malfoyová, žena, která nebyla milována tak, jak by si zasloužila, žena, která mu darovala život a lásku a svou podporu, žena, která by pro svého syna udělala cokoliv, jen aby ho viděla šťastného a v bezpečí, ležela na zemi mrtvá a její tělo pomalu chladlo, zatímco v hlasitě naříkajícímu Dracovi, jenž objímal její bezvládné tělo a nechtěl ji pustit, rostl zármutek, nekonečná bolest a žal, jelikož přišel o ženu, která mu zachránila život tím, že mu ukázala správnou cestu, po níž by měl kráčet.

Draco křičel. Plakal. Bušil pěstmi kolem sebe a snažil se uniknout té bolesti, jíž pociťoval. Bylo to příšerné a on nevěděl, co má dělat. Všechno jako by ztratilo smysl. Všechno bylo najednou bezvýznamné proti tomu, s čím se teď musel smířit. Ale jak by se mohl smířit s něčím takovým? Odstrčil od sebe Harryho, který ho chtěl obejmout, a zhroutil se na matčinu hruď, vyděšen tím, že ochablé srdce skutečně nebije.

Narcissa Malfoyová byla mrtvá a Malfoyovi přišli o domov. Ale dům se znovu postaví, zatímco lidský život se nikdy víc nenavrátí. Jenže domov byl tam, kde byla Dracova milovaná maminka, a on měl pocit, jako kdyby mu někdo vyrval srdce z těla. Ale proč to tedy v tom případě tolik bolelo?

•••

,,Co se sakra stalo? Jak to, že jste tady tak brzy? Oni vás našli?" zabombardovala je otázkami okamžitě Beatrice, když se trojice vrátila na zmijozelskou kolej a zamířila do pokoje Bey a Ely. Před tím, než odešli, po sobě samozřejmě uklidili, aby Severus s Harrym nic nepoznali.

Eileen a Scorpius se na sebe podívali a zarazili se. Nemohli přece Beatrice říct pravdu o tom, co se doopravdy stalo. Nebo ano? Možná by to měli nechat na Alexovi, jak se rozhodne, jelikož se na žádné lživé odpovědi nedomluvili...

Beatrice vyskočila ze své postele, v níž se válela spousta knih, a okamžitě přišla ke svému bratrovi, který upíral oči do země. Vzala ho za tváře a zvedla mu hlavu, protože tušila, že je něco špatně. Vzápětí zalapala po dechu. ,,Alexi - kdo ti tohle, u Merlina, udělal? Co se stalo?"

,,Nic. Upadl jsem," zalhal jí, ale ne moc přesvědčivě. Beatrice se zamračila a dala si ruce v bok.

,,No jistě, tuhle pohádku vyprávěj někomu jinému. Pochybuju, že ses takhle zřídil jenom proto, že jsi upadl. Řekněte mi pravdu," naléhala na ně.

,,Neměla bys podceňovat obrubníky, Beatrice, jednou jsem o jeden taky zakopl a -" vložil se do toho Scorpius, ale rychle zmlkl, když jej Bea zpražila pohledem. ,,No jo, tak dobře. Ve skutečnosti neupadl." Eileen a Alex se na něj zadívali, trochu se obávajíce, co z něj zase vypadne. ,,Na Ministerstvo jsme se dostali v pořádku a vypadalo to, že všechno proběhne dobře, ale nejspíš tam mají nějaké čidlo na odhalování mnoholičných lektvarů a tak podobně, jelikož nás to nepustilo dál než na chodbu. Alex dostal pár ran a začal se měnit zpět do své podoby, takže jsme museli rychle zmizet. Navíc mu mnoholičný lektvar nedělá moc dobře, takže jsme se trošku zdrželi, aby se uklidnil. Spokojená?" usmál se a rozhodil ruce do stran.

Beatrice zúžila oči a chvilku si ho prohlížela, jako by se snažila odhalit, jestli jí lže nebo ne. Naštěstí pro Scorpiuse neuměla nitrobranu, takže došla k závěru, že jim to tedy uvěří a nebude to dál řešit. ,,Takže jste nic nezjistili?" zeptala se a zněla docela zklamaně. Trojice zavrtěla hlavou. ,,To mě mrzí. Dali jste si s tím takovou práci!"

,,No jo, no jo. Musíme na to jít jinak. Vypadalo to, že to bude naprosto geniální, ale nejspíš to bylo až moc primitivní. Nebo to geniální bylo, ale oni si dávají velký pozor na vetřelce. Hele, Eileen, doprovodíš nás ještě do pokoje? Nebudu riskovat, že sebou Alex někde šlehne o zem a ještě si zlomí nos," podotkl Scorpius a pak s pohledem na svého nejlepšího přítele dodal: ,,Pokud ho už tedy nemá zlomený."

,,Měl by sis zajít k madame Pomfreyové, nevypadáš nejlíp," přidala se starostlivě Beatrice, než mladíkům popřála dobrou noc.

,,Díky, to bych bez tebe nevěděl," odpověděl jí ironicky Alex, ale vzápětí se za to trochu zastyděl. Měl by se ke své sestře chovat hezky. Musí ji chránit a být jí oporou, a co kdyby se náhodou někdy dozvěděla, co jejich otec provedl...? Bylo mu úzko jen z toho pomyšlení, jak by na to reagovala.

Scorpius, Eileen a Alex tedy pomalu došli k chlapeckým ložnicím, které byly naproti těm dívčím. Jones popřál Ele dobrou noc a poděkoval jí, načež se vzápětí unaveně odšoural dovnitř, přestože tušil, že dnes v noci nejspíš oka nezamhouří. Bylo toho tolik, o čem musel popřemýšlet.

Scorpius si mezitím odvedl Eileen trochu stranou a ta na něj nechápavě hleděla, jelikož vůbec netušila, co má v plánu. Blonďák jí položil ruce na ramena a vážně se na ni podíval. ,,Proboha. Děsíš mě, Scorpiusi. Tak už to vyklop," naléhala na něj. Malfoy se zhluboka nadechl a pak se mu na tváři objevil šibalský úsměv.

,,Měla jsi ho políbit."

,,Cože?" zeptala se vyjeveně.

,,Měla jsi ho políbit," zopakoval. ,,Alexe. V kabinetu tvýho táty, když jsi mu ošahávala nohu. Viděl jsem mu na očích, že to chce. Ten polibek, ne sex," upřesnil s jiskřícíma očima. Eileen se zasmála.

,,No jasně, to ti tak budu věřit. Zbláznil ses? Proč bychom se sakra měli líbat? Myslím, že on má líbaček pro dnešek dost. Něčeho ses napil, nebo jak tě taková blbost napadla?"

Pustil ji. ,,Ne, Eileen. Jen se koukám kolem sebe. Tak dobrou," popřál jí a než se ho stačila ještě na cokoliv zeptat, zmizel ve svém pokoji. Povzdechla si a s tichým brbláním se vrátila zpátky za Beatrice, která na ni netrpělivě čekala a vůbec nevypadala, že je unavená.

,,Eileen, musím ti něco říct," přiznala jí okamžitě, jen co vešla do dveří. Její nejlepší kamarádka doufala, že na ni nevybalí to samé jako Scorpius, jinak by se minimálně pro dnešní noc odstěhovala na pohovku do společenské místnosti. Zatím ale padla na postel a zívla, naznačujíc jí rukou, ať pokračuje. ,,No, víš, jak jsme hledaly něco, co by mohlo mamce pomoct k uzdravení?" vydechla rozrušeně a tvář jí ozdobil široký úsměv, jak za to na sebe byla pyšná. ,,Tak já si myslím, že jsem něco takového konečně dneska objevila."

•••

Co říkáte na Cissyinu smrt?🥺
Vyšlo to trochu smutně, když vezmeme v potaz, že před pár dny zemřela i Narcissina představitelka🕊