,,Já nevím, panebože, nechápu to," odpověděla Eileen a byla tak zděšená, že neměla daleko k tomu, aby se rozplakala. Něžně Alexovi kapesníkem otírala krev z obličeje a chvilkami ho poplácávala po tvářích, když viděla, že začíná být trochu mimo. ,,U Merlina, musíme odsud zmizet. Pomoz mi ho zvednout, Scorpiusi. Myslím, že teď chvilkama nebude vnímat, navíc předpokládám, že za chvíli se začne měnit zpátky do své podoby..." Scorpius jí přispěchal na pomoc. Než ale Alexe zvedli, přetáhli si kapuce přes hlavu, aby je na první pohled nikdo nepoznal. Potom s ním doklopýtali k výtahu a dojeli do Atria, kde už bylo mnohem méně kouzelníků než při jejich příchodu.

,,To je dobrý. Já to k těm krbům zvládnu sám, vy se schovejte pod plášť," zamumlal Alex a protřel si oči. Eileen a Scorpius z toho nebyli nadšení, tady se s ním ale nehodlali dohadovat, a tak ho pustili a skryli se pod pláštěm. Přesto šli hned vedle něj, kdyby se mu náhodou udělalo nevolno a podlomily by se mu nohy.

,,U Merlinových pitomých kalhot, já se zblázním! Proč jsme naplánovali tak debilní výpravu?" durdila se tiše Eileen, když je pohltil dav a na chvíli je od sebe odtrhnul. Pak si Alexe naštěstí všiml Scorpius, ale oba dva zarazilo, když zjistili, že není sám.

,,U Salazara, co se ti stalo, Anthony?" ptal se ho zrovna muž, který ho odtáhl do tmavého koutu kousek od krbů. Držel ho přišpendleného na stěně a pozorně sledoval jeho tvář. Když mu uhýbal pohledem, něžně ho vzal za bradu. ,,Někdo ti ublížil? Jestli chceš, můžu ho -"

,,Ne, to je dobrý, já to... vyřeším," zamumlal Alex, který se začal cítit nepříjemně. ,,Můžeš mě, prosím, pustit? Potřebuju jít domů."

,,No tak, Tony, chováš se, jako kdybys nevěděl, kdo jsem. Od té noci se mi vyhýbáš a já nechápu proč. Myslel jsem, že se ti to líbilo," zavrněl a pohladil ho po boku, načež se k němu sklonil a přitiskl své rty na ty jeho. Eileen nechápavě pootevřela ústa a Scorpius několikrát zamrkal, jestli se mu to nezdá. Alexovy oči se rozšířily překvapením, když ho muž začal líbat, a tak ho od sebe zděšeně odstrčil. Vysoký kouzelník se zatvářil dotčeně. ,,Co se s tebou děje?"

,,N-nic, já jen... není mi dobře. Musím domů," vykoktal Alex a třeštil na něj oči. Vyšší muž vypadal zklamaně.

,,To je škoda, myslel jsem, že bychom dnes mohli zajít někam na večeři... Dej mi vědět, až ti bude lépe. Chybíš mi," zašeptal mu do ucha, kousl ho do ušního lalůčku a pak se spokojeným úsměvem odešel.

,,Tohle se mi snad jenom zdá," poznamenal Scorpius směrem k Eileen, která neměla slov. Alex se zaraženě vydal ke krbům. ,,Prosím tě, řekni mi, že je to jen blbej sen."

Ela si povzdechla a dívala se, jak se bledý Alex přemisťuje pryč. Vlezli do krbu. ,,Obávám se, že ne. Vypadá to, že jsme do teď neměli tušení, jaká tajemství naše rodiny skrývají," zamumlala, objala Malfoye kolem pasu a zavřela oči, když se odletaxovali zpátky do Bradavic.

Jakmile Scorpius s Eileen vyklopýtali z krbu a objevili se v Severusově kabinetu, roztržitě se rozhlédli kolem, před očima ještě příliš živý obraz toho, co se stalo na Ministerstvu kouzel. Zrak jim nakonec padl na sípajícího Alexe, který klečel před pohovkou a čelo si opíral o paže položené na ní. Ela a Scorpius si vyměnili starostlivý pohled a poté na sebe kývli, jako by mezi nimi proběhla němá konverzace. Vzápětí Scorpius odstoupil zpět ke krbu a tmavovlasá čarodějka se posadila vedle Alexe, pokládajíc třesoucímu se chlapci ruku na rameno.

,,Alexi," zašeptala něžně a pohladila ho po zádech, zatímco soucitně sledovala, jak se přeměňuje zpět do své podoby. Z obličeje lehce vymizely mužské ostré rysy, vlasy se mu zkrátily a zesvětlaly, pokožka nabrala bledý odstín. Ruce již nebyly tak silné a prsty měl hubenější, temné oči získaly oceánově modrý odstín, což Eileen nemohla vidět, jelikož před ní skrýval svou tvář. Podvědomě tušila, že se v ní zračí vztek a pohrdání, nevěřícnost a zášť, jež v něm rostla a byla mířená proti jeho otci. Slyšela, jak lape po dechu, tělo se mu otřásalo pod náporem tichých vzlyků, a tak si jej přivinula k sobě do náruče jako malé dítě, jež se bojí tmy a samoty, a šeptala mu konejšivá slova, zatímco se choulil ve vřelém objetí, jež mu ochotně a s láskou poskytla.

,,Jak nám to mohl udělat, Eileen," vzlykl Alex a zabořil svou tvář do její hrudi, jako by se styděl za své chování a zároveň jí chtěl být ještě blíž. ,,Jak to mohl udělat matce. Ona - ona umírá a on - on ji celou tu zkurvenou dobu podvádí," zašeptal a do hlasu se mu vkradla zlost. Zatnul ruce v pěst, nejraději by do něčeho udeřil. Nejspokojenější by byl, kdyby terčem byl jeho otec, protože by si to zasloužil. ,,Nevím, co udělal tvým rodičům, Elo, ale tu nakládačku si zasloužil a já vážně lituju toho, že to neschytal. Až ho uvidím, předám mu vzkaz od tvýho táty a přidám k tomu i ten svůj," zavrčel odhodlaně, cítě, jak se mu do žil vlévá nová síla a touha po pomstě. ,,Jak s tím, do hajzlu, může žít?! Jak se nám jenom může takhle s klidem dívat do očí a tvrdit nám, jak všechno bude v pořádku a že mámu miluje!? Kretén!" Eileen na svého kamaráda jen třeštila oči, protože tohle bylo poprvé, co jej takhle slyšela mluvit. Alex nikdy na nikoho neřval, nebyl pomstychtivý a sprostý, ale musela uznat, že to, čeho byl svědkem, jej muselo opravdu hluboce zasáhnout a na takovouhle reakci měl vlastně plné právo.

,,Alexi, já - já vím, že mi do toho nic není, ale takhle bys mluvit neměl, jsi jenom naštvaný, to bude -" snažila se ho uchlácholit, přestože věděla, že mezi Alexem a Anthonym už to nebude stejné jako dřív. On ji ani nenechal domluvit.

,,Co? Chceš mi říct, že to bude dobrý?" zasmál se hořce a nepřirozeně hlasitě, jako by jej úzkost tížila v hrdle. ,,Promiň, Eileen. Ale tohle už dobrý nebude. Nikdy. On už není můj otec." Pevně zatnul čelist a pozvedl bradu, aby oběma ukázal, že je silný, že si z toho nic nedělá, přestože si před nimi nemusel na nic hrát. Pravda byla taková, že uvnitř sebe byl vyklepaný jako malý jelínek, který ztratil rodiče. Jelínek, který se bezmocně toulá po lese a neví kudy kam. Byl vyděšený, ztracený a absolutně neměl ponětí, co by měl udělat, jak by se měl chovat. Matka se mu ztrácela před očima. A teď by měl přijít o otce, který se choval jako lehkomyslný puberťák? Idiot. Skryl tvář v dlaních a potlačil touhu vykřičet všechno zklamání, žal a vztek do celého světa. Měl by o tom říct Beatrice? Pochyboval, že by tomu uvěřila, byla si jistá, že lásku Anthonyho a Gabrielle nic nezlomí, že přetrvá věčně... A i kdyby se rozhodla nad jeho tvrzením popřemýšlet a šla by za otcem, aby získala jistotu, nedokázal by se dívat na to, jak jí zklamaně vyhasínají oči, jak propadá smutku, kdyby se Anthony přiznal... Ne, to jí přece nemohl udělat...

,,Teď jsi naštvanej, protože to je všechno příliš živý. Ale zejtra se na to budeš dívat zase jinak, kamaráde..." přidal se k uklidňování i Scorpius, který se k nim vrátil a zastrkával si obousměrné zrcátko do kapsy. Když ale spatřil Alexův vražedný pohled, povzdechl si a pokrčil rameny. ,,Tak jo, asi máš pravdu, nejspíš to bude pořád stejně blbý. Ale i tak je to furt tvůj táta, i když se zachoval jako kretén. Bez urážky, Axi. Myslím, že buď si potřebuješ něčím hodit, nebo si trošku zklidnit pocuchaný nervy. Na," řekl znalecky a podal mu sklenku s jantarovou tekutinou. Než si ji ale Alex stihl tentokráte bez protestů převzít, Malfoy pozvedl ruku, aby ho zarazil, a k tekutině si opatrně přičichl. Teprve poté Jonesovi dovolil, aby se napil. ,,Nebyl jsem si jistý, jestli tam náhodou není jed, nebo tak něco. Přece jenom, paranoidní mistr lektvarů... Snad si nevšimne toho, že mu trochu ubylo," zazubil se. Alex do sebe vyklopil obsah sklenice a následně se rozkašlal, protože tohle bylo poprvé, co se napil alkoholu.

,,To je hnus."

,,Jo, to je. Tímhle jsem ti chtěl ukázat, že alkoholem nic nevyřešíš, takže nezačni pít. Vážně jsem rád, že jsi normální, slušnej -" Zbytek jeho věty zanikl ve zvuku tříštícího se skla, když Alex rozzuřeně mrsknul sklenici o zeď. Eileen i Scorpius sebou cukli a Alex se rty staženými do úzké linky chladnýma očima hleděl na místo, kde se válely střepy. ,,No... tohle asi taky nebyl úplně špatnej nápad, ale asi jsme měli jít rozmlátit něco jinýho, co nepatří Severusovi..." poznamenal pomalu Scorpius a vyjeveně se ohlédl na svého nejlepšího přítele.

,,To nic," uklidňovala je Eileen, která si najednou nebyla jistá v kramflecích. Docela se obávala toho, co by byl Alex v návalu vzteku schopen udělat. Proto mu opatrně, jako by byl plaché zvíře a ona se snažila ho nevylekat, položila dlaň na koleno a stiskla jej. Nejdříve to vypadalo, že její dotek Alex vůbec nezaregistroval, ale pak se na ni přece jenom podíval zamlženýma očima, jako by byl skrytý za nějakým závojem, jenž jej od ní odděloval. ,,Neboj se, Alexi. To vyřešíme, slibuju. Nějak ano," zalhala mu šeptem, protože pochybovala, že by se tohle nějak dokázalo vyřešit. Alex nebyl tak naivní. Přestože jí věnoval hořký úsměv a v očích se mu znovu zatřpytily slzy, překryl její ruku svou dlaní.

,,A jak, Eileen? Tohle se nedá vyřešit. Takhle to zůstane už navždy, protože tohle je věc, která se nedá jen tak zapomenout," odpověděl jí a v jeho hlase bylo slyšet, jak pohrdá chováním svého otce.

Do konverzace se vmísil Scorpius. Odkašláním na sebe upoutal pozornost obou kamarádů a poté se mírně usmál, proplétaje prsty v klíně. ,,Hele, já vím, že se to absolutně nehodí, ale já se prostě musím zeptat: Líbal ten chlápek aspoň dobře?" zeptal se Alexe a naklonil při tom hlavu na stranu, takže vypadal jako zvědavé štěně.

Alex Jones na něj chvíli zíral, jako by ho viděl poprvé v životě. V duchu přemýšlel, jestli po něm má něco hodit, nebo se začít smát - ale předběhla ho Eileen, která se v hlasitém záchvatu smíchu zhroutila na jeho rameno, a tak oběma mladíkům nezbylo nic jiného, než se rozesmát taky, ačkoliv to v téhle situaci mohlo vypadat sebevíc banálněji.