Bylo už dávno po večerce, když Severus zaslechl hlasité zabouchnutí dveří. Seděl ve svém malém kabinetu, kde od té doby, co ukončil rozhovor s Brumbálem, opravoval testy. Pochopil, že příchozí je Harry, jelikož Eileen by předem zaklepala, a nikdo jiný sem přístup neměl.

Harry se neozval, nepřivítal Severuse svým rozjařeným hlasem, když vždycky volal, že už je tady, a pokaždé tím vyčaroval na mužově tváři úsměv. Dneska se to nestalo. A lektvarista pochopil, že se nejspíš něco stalo. Že jeho setkání s Anthonym nedopadlo dobře.

Nechal písemky být a vstal. Vyšel ze svého kabinetu a rozhlédl se kolem; Harry neseděl na sedačce, ani u stolu. Pomalu se rozešel k ložnici a zlehka zaklepal na dveře. ,,Harry?" Neodpověděl mu, a tak se odhodlal vejít dovnitř. Srdce se mu sevřelo, když ho spatřil, jak sedí na kraji postele s hlavou v dlaních.

,,Nepotřebuju politovat, Severusi," řekl tiše Harry. Ani nemusel zvedat hlavu, věděl, že je to on. Jeho manžel si tiše povzdechl a rozešel se k němu. ,,Můžu si za to sám. Byl jsem naivní idiot."

,,Nepřišel jsem tě litovat," ujistil ho a posadil se vedle něj. Harry nevzhlédl a Severus si nebyl jistý, jestli je frustrovaný a potají pláče, anebo je jenom unavený. ,,Hádám, že vaše setkání neproběhlo podle tvých představ. Chceš o tom mluvit?" zeptal se ho měkce a položil mu ruku na stehno. Harry si dlouze povzdechl a vjel si oběma rukama do vlasů, za něž zatahal.

,,Já nevím. Má to cenu?" opáčil nešťastně. ,,Anthony mě poslal do háje, je mi jasný, že už nestojí o to se se mnou vídat. Vlastně se mu ani nedivím. Jsem mizerný kamarád. Nejspíš bych to překousnul, kdyby se nechoval jako kretén a pokusil se alespoň pomoct Ele. Tu ampulku s jejími vidinami rozbil," dodal trpce a Severus se napjal. V duchu se pral sám se sebou, jestli se nemá zvednout a jít Jonese proklít, ale věděl, že by to k ničemu nevedlo, a že by o to Harry ani nestál. Prozatím mlčel a čekal, jestli bude mluvit dál. ,,Nechápu, co se s ním stalo. Vždycky to mezi náma fungovalo, pomáhal nám... A najednou nic. Asi ho to přestalo bavit, nebo má jinou, důležitější práci, nevím..."

,,Nepotřebujeme ho, Harry. Zvládneme to i bez něj," ujistil ho Severus a myslel to vážně. Harry si možná namlouval, že jim Anthony pomáhal, ačkoliv úspěchy nezaznamenali prakticky žádné, lektvarista si ale situaci rozhodně nepřikrášloval. Merlin ví, kolik úsilí tomu Jones doopravdy věnoval...

Harry se trpce zasmál. ,,Jo? A co chceš dělat s Eileeninými vidinami? Jak poznáme, jestli tam není ukryto něco víc, jestli se tam neskrývá nějaký klíč, který by nám odemkl pomyslný dveře, jež by vedly z tohohle pitomýho začarovanýho kruhu?" odsekl mu. Vstal a začal přecházet sem a tam. Připadal si, jako by byl uvězněný v kleci, jako by byl lev, co touží po svobodě. ,,Promiň, nechtěl jsem na tebe řvát. Já jen... už prostě nevím, co dělat. Jak to vyřešit. A za Trelawneyovou vážně nepůjdu, to by nám přineslo víc škody než užitku. Ale prostě... já toho Anthonyho vážně nechápu. Jako by najednou něco prasklo."

Severus pozorně sledoval Harryho, jak přechází tam a sem, a snaží se přijít na správné odpovědi. Mírně se zamračil a pak od něj odtrhnul pohled, když promluvil. ,,O tomhle mám možná víc informací než ty, Harry," zamumlal potichu, protože to pro něj rozhodně nebylo příjemné téma, které by navíc chtěl probírat se svým manželem. Zdálo se ale, že to Harryho zaujalo, protože se zastavil a tázavě se na něj zadíval. Severus si povzdechl. Nepřipadalo mu správné to před ním tajit, když se ho to týkalo.

,,Opravdu?" V hlase mu zazníval zvědavý podtón. ,,Tak to mě docela překvapuje. No, prosím, můžeš začít vyprávět. Jsem jedno ucho," povytáhl obočí a založil si ruce na hrudi. Lektvarista si znovu povzdechl.

,,Nejspíš se tě nemusím ptát, zda si pamatuješ ten den, kdy jsme se s Jonesem u svatého Munga pohádali." Harry přikývl. ,,Přišel tam nějakou dobu před tebou. Pohádal jsem se s ním a řekli jsme si spoustu nepěkných věcí. A pak... pak jsem na něj použil nitrozpyt," řekl váhavě a dovolil si zabloudit pohledem k Harrymu, aby zjistil, jak se tváří. Překvapeně na něj kulil oči a Severus se smutně pousmál. ,,Vím, proč je najednou takový, Harry. Nejspíš už ho nebaví se pořád přetvařovat, skrývat svou tvář pod maskou a držet své pocity pod pokličkou. Pravda je taková, že tě nikdy nepřestal milovat, Harry. I přestože od té doby uplynula už spousta let, nepřenesl se přes to." Harry zalapal po dechu a pootevřel ústa. Snažil se něco říct, ale vyšly z něj jen neidentifikovatelné zvuky.

,,Taky mě to překvapilo," pokračoval otupělým hlasem dál Severus, ,,a možná proto jsem to už nevydržel a musel jsem se tě na něj zeptat. Potřeboval jsem slyšet, jestli to cítíš stejně jako on, nebo ne. No, vypadá to, že Jones je opravdu dobrý herec. Myslel jsem si, že tě tehdy už pustil z hlavy, a když se pak navíc dal dohromady s Gabrielle Delacourovou... Očividně jsme se všichni mýlili a on se sám v sobě nevyznal. Nestačil jsem toho zjistit mnoho, ale nikdy k ní necítil opravdovou lásku. Vždycky myslel na tebe. A teď už toho nejspíš začal mít plné zuby, když se mu všechno začalo bortit pod rukama a on si připustil, že tě už nikdy zpátky nezíská. Pokud mi tedy teď neřekneš, že jsi čekal přesně na tohle, sbalíš si kufry a odejdeš za Jonesem," ušklíbl se kysele, a přestože svou poslední poznámku myslel jako žert, srdce mu přesto sevřela ledová pěst, když si připustil, že by se tohle mohlo skutečně stát. Ačkoliv byl Harry stále tady a díval se na něj, dostal strach, že by mohl odejít. Navždy odejít. Jaké by to bylo žít bez Harryho? Něco takového si nedokázal představit a když mu došlo, že se tohle kdykoliv může stát... ne, ne, ne. Bylo mu náhle strašně úzko.

,,Můžeš mě obejmout, prosím?" požádal ho náhle tiše Harry, jemuž se začaly mlžit oči. Severus vydechl zadržovaný dech a vstal. Takovouhle odpověď od něj nečekal, ale dávala mu jistotu, že s ním zůstane, že ho neopustí. Udělal dva kroky k němu a pevně ho sevřel v náruči. ,,Já... panebože. Nechápu to. Jak to, že jsem si ničeho nevšiml? Už tehdy, když jsem mu řekl, že je konec... přišlo mi, že je to v pohodě, že to nebral nijak vážně a neměl tak problém se přes to přenést. Ale... ale že by mě miloval? Pořád, po tolika letech? A-a co Gabrielle? A Beatrice s Alexem?! Panebože..." mumlal Harry roztěkaně a otíral se obličejem o Severusovu hruď jako lísající se kocour. ,,Já se zblázním, vážně. Nemůže mě milovat."

,,Očividně může," odtušil Severus zamyšleně, zatímco jej jednou rukou držel kolem pasu a tou druhou se jemně prohraboval jeho tmavými kadeřemi.

,,Už vážně nevím, co dělat," povzdechl si zoufale Harry. ,,Je to všechno moje vina." Severus se zamračil, pustil ho a sklouzl rukama na jeho tvář, aby jej donutil zvednout hlavu.

,,Harry. Přestaň se zase obviňovat. Nemůžeš za to, že se do tebe Jones zamiloval, i přestože věděl, že patříš mně," mrkl na něj a Harry se musel usmát. ,,Ačkoliv ti musím přiznat, že jsi mu to docela usnadnil. Nemůžeš za to, že je do tebe pořád zamilovaný a aby si tě držel od těla, chová se jako idiot. Najdeme jiné řešení, při němž Jonese nebudeme potřebovat."

,,Nemám sílu se s tebou hádat, i když si myslím svoje," povzdechl si Harry a zabořil svou tvář do jeho dlaně. ,,Asi se s tím budu muset smířit."

,,To je to nejlepší, co můžeš udělat. Půjdeme spát, dobře? Myslím, že toho máš za dnešek taky už dost," řekl tiše, a najednou před sebou viděl sotva dospělého mladíka, jehož tíží obavy z budoucnosti a prahne po tom, aby mu kdokoliv řekl, že to bude v pořádku, že to zvládnou, i kdyby to měla být lež. Zlehka ho palcem pohladil po líčku. ,,Připadá mi to jako včera, když jsi mi vrazil do koupelny a rozbrečel se kvůli Weasleymu. Och, promiň. Asi nebylo správné tohle vytahovat," dodal, když zaznamenal, jak se Harry napjal. ,,Ale pořád v tobě vidím toho nevinného, zranitelného a neuvěřitelně silného mladého muže, kterého jsem měl nutkání pořád ochraňovat."

,,Jsem rád, že mi i po těch letech pořád stojíš po boku a jsi mi oporou, kdykoliv to potřebuju," zašeptal Harry vděčně a objal ho kolem pasu. ,,Děkuju ti."

,,Nuž, zažili jsme spolu spoustu krušných chvil, kdy jsem si myslel, že tě proměním v další užvaněné zrcadlo do sbírky," věnoval mu úsměv, ,,ale ty jsi za to všechno stál, lvíče."

Harry se zachichotal. ,,Tak takhle jsi mi neřekl už hodně dlouho. Bože, teď si připadám jako malej. Kdybych Eileen někdy řekl hádě, tak mě uškrtí."

,,Přál bych si, aby sis byl jistý, že sis skutečně vybral dobře," řekl Severus tiše. Harry se na něj nevěřícně podíval.

,,Ty jsi blázen, žijeme spolu už přes dvacet let a ty se mě zeptáš, jestli jsem spokojený se svou volbou?" kroutil hlavou. ,,Možná Trelawneyová vážně vidí do budoucnosti, a aspoň mi tou svou věštbou určila správného partnera, kterýho miluju a který miluje mě. Samozřejmě, že jsem si jistý, že jsem si vybral dobře. Máš svoje chyby, ale nikdo není dokonalý. Dostal jsem na výběr mezi tebou a Tonym - a vybral jsem si tebe. Vždycky tě budu milovat, Severusi. Nezapomeň na to, až budeš kvůli Anthonymu zase někdy na pochybách," mrkl na něj a láskyplně se usmál.

,,Nebudu," přislíbil Severus a přitáhl si ho k sobě blíž. ,,Už jsem si totiž jistý tím, že mi tě nevezme."

•••

Nemůžu si pomoct, ale já tyhle dva prostě miluju❤ jak zvládáte tuhle situaci? Doufám, že se všichni máte v rámci možností dobře. Musíme doufat, že to brzy skončí🙏🏻
Další kapitola bude ve čtvrtek 4.3.
Snad se vám kapitola líbila, budu moc ráda za vaše komentáře❤
Millie🍪