„Jestli ti tohle připadá trapné... tak v některých situacích, v nichž jsem byl já, by ses hanbou propadl. Třeba včera v té třídě, když přišel učitel," ušklíbl se mladší.

„Jenže tys mu nedovolil ti vyhonit, i když jsi nechtěl, a on ti pak neřekl to, co ty mně," zavrčel k němu rudovlásek a obrátil k němu svůj zrak. „Vypadni konečně už."

Jeho prohlášení se mladší rozesmál. „To... Hahahaha..." Nedokázal ani říct to, co původně chtěl. Tohle prostě nešlo. Představa, že by tohle udělal ten studenej čumák...

„A taky tě neočumuje, když se sprchuješ, a neleze za tebou dovnitř," doplnil vyčítavě Kurosu. S pohledem upřeným do země se za pomoci zdi zvedl do stoje, stále bokem k němu. No, teď už spíš víc zády než bokem. „Vypadni, Shiki."

Senketsu na to nic neřekl, pouze se na něj natiskl a zezadu ho objal. Hlavu si položil na jeho rameno, kde mu předtím věnoval několik polibků. „Notak... Netvrď mi, že se ti to nelíbilo."

Kurosu se pod jeho doteky zachvěl a povzdechl si. „Právě že se mi to líbilo až moc," zahučel a trhl ramenem, aby ho od sebe dostal pryč. „Padej jsem řekl."

„Nejsi moje máti. A tu bych taky neposlouchal," ušklíbl se Shiki a přitlačil ho na stěnu tak těsně, jak jen to šlo.

Starší rudovlásek zalapal po dechu. Tohle od něj upřímně nečekal. Čekal, nebo spíše doufal v to, že opravdu odejde. Jenže k tomu se mladší evidentně nechystal. Ihned mu tedy začal vzdorovat, odtlačovat ho od sebe. To se mu však nedařilo. Shiki jednou rukou chytil jeho ruce a spoutal je přitlačením na zeď. Druhou rukou poté začal zkoumat jeho záda.

Kurosuovi přeběhl mrazík po zádech v nepříjemné předtuše. Shikiho činy mu absolutně nedávaly smysl, co mělo být zase tohle? „Dáš mi už konečně pokoj?!" okřikl ho a skoro mu dal hlavičku.

„Nedám," zavrtěl Shiki hlavou a uvědomil si, že by si měl dávat lepší pozor. „Chci si tě zkrotit..."

„S tím ani nepočítej," opáčil Kurosu ostře. Tohle se mu vůbec nezamlouvalo, ale neměl, jak se odtud dostat.

„Smůla, už se stalo," odvětil mladík. „Nebo snad pochybuješ o mé úspěšnosti?"

„Mě nikdo nezkrotí." Kurosu si stál za svým, byl zapřísáhlý seme, jako ukeho ho ještě nikdy nikdo neměl. A také nikdo mít nesměl!

„Vsadíme se?" uchechtl se znovu mladší, jenž byl přesvědčen, že svého cíle dosáhne.

„Tse, klidně," zasyčel Kurosu povýšeně. Jeho prostě nikdo jako ukeho nedostane, tím si byl jistý. Opět se začal vzpouzet, cukat a házet sebou.

„Fajn. Když prohraju, můžeš si se mnou dělat co chceš. Platí?" navrhl Shiki a v duchu se tím opravdu velice bavil.

„A když prohraju já, budu tvůj... no, uke... už napořád," doplnil ho starší. Taktéž se v duchu smál, tahle situace nikdy nemohla nastat.

„Dobře, platí," přikývl druhý, čímž byla jejich sázka stvrzena. Nic dalšího už neříkal, pouze si ho k sobě otočil čelem tak, že zdi se teď dotýkal zády. Společně s tím si uzurpil jeho rtíky pro sebe.

Toho hodlal Kurosu využít, hlavně tím, že mu zapletl prsty do vlasů, kde je sevřel v pěst. Zvrátil jeho hlavu dozadu a políbil mu bradu, od níž pokračoval až k oušku a po celou dobu si jeho hlavičku natáčel do potřebných úhlů. V tomhle boji vyhraje.

Senketsu musel uznat, že tohle je sakra příjemné, jen kvůli tomu ale prohrát nehodlal. Ještě chvíli se nechal opečovávat, načež jeho počin zopakoval a zajel mu rukou do vlasů. Své polibky však směřoval na jeho nejcitlivější místa – ouška a krk.

Kurosu tiše vzdychl, svůj hlas nikdy moc ovládat nemusel. Ale ani on nehodlal prohrát, chtěl být vítězem. Rukama doputoval po jeho těle až k bokům, kde zachytil lem jeho trička a začal mu ho vytahovat výš, dokud mu ho nepřetáhl přes hlavu.

Shiki měl stále ještě několik kusů oblečení navíc než on, neboť byl zcela nahý. Toho se taky rozhodl využít. Své vlasy mu vyškubl, načež trochu poklesl v kolenou a začal se věnovat jeho bradavkám. Místností se rozlehlo tlumené zavrnění, tohle měl Kurosu taktéž v oblibě. Jak to mohl Shiki všechno tak dobře vědět? Nechápal to. Znali se sotva pár dní, tak jak dokázal takhke dobře odhadnout?

Dalo by se to nazývat různě. Instinkt, intuice, či prostá náhoda. Každopádně, jakmile Shiki tento zvuk uslyšel, svou péči ještě zintenzivnil. A Kurosawa si to nechával líbit. Proč by taky ne? Ještě k ničemu závažnějšímu nedospěli. Nemusel tedy řešit to, kdo začíná. Beztak všechno obrátí ve svůj prospěch. Tak jako vždycky.

Kdyby tak věděl, jak jsou jeho myšlenky naivní. Zatímco o něj pečoval, vklouzl Shiki dvěma prstíky do jeho úst. Kurosu však udělal něco, co pravděpodobně nečekal – kousl ho. Tím donutil mladšího s prstíky vymizet z území, kam by v žádném případě neměl lézt. Uchechtl se, načež ho za ramena vytáhl do stoje.

Shiki bolestně syčel, protože ho kousl opravdu silně. „Kuro–chaaan!" protáhl smutně. „To bolelo."

„Už nikdy za moje jméno nepřidávej 'chan', spratku," varoval ho starší, načež se vrhl na jeho rty. Ačkoliv to vypadalo, že to bude hrubý polibek, nakonec se jednalo o polibek něžný a vláčný, nikoliv hladový. A to byla Kurosuova největší chyba.

Senketsu toho využil, rukou mu opět vjel do vlasů, které sevřel v pěst. Jeho hlavu poté zaklonil a donutil tak rudovláska ústa otevřít. A on to opravdu udělal, i když vlastně ani nevěděl proč. Pravděpodobně se až moc soustředil na to, že ho mladší znovu chytil, že se to stalo úplně mimoděk. Tohle se mu nelíbilo.

Dlouhovlásek vrátil své dva prsty tam, kde byly předtím, a doufal, že tentokrát už ho starší nekousne. Kurosu se o to samozřejmě pokusil, ale Shiki stačil včas ucuknout, takže skončil bez zranění a Kurosu jen naprázdno zaklapl zuby. Zdálo se, že na něj se bude muset s tvrdším zacházením. Opravdu se zdálo, že se zkrotit nenechá.

Shiki se proto ohnul pro své triko, které použil jako provizorní roubík. Ony prsty pak zasunul do svých úst a začal je žužlat. Kurosu se pokusil roubík vyplivnout, ale jen co se jazykem dotkl látky, přilepila se mu na něj ještě víc. Skoro se rozkašlal. No, pak mu padl pohled na mladšího a celé jeho tělo strnulo v pohybu. Co to, sakra, dělá?

Shiki si ho nevšímal. Jakmile byly jeho prsty dostatečně vlhké, opět se přemístil k staršímu a opět ho přitiskl na zeď. Rukou mu pak zajel mezi nohy a vyhledal jeho vstup.

Bylo to těžší, protože byl k němu starší čelem a stále sebou šil, aby ho od sebe odehnal. Tohle prostě nechtěl, nechtěl zažít takové ponížení, že by se měl někomu odevzdat, někdo by ho měl zneužít. Když to sám dělal, užíval si to, ale když by to mělo být takhle opačně... nechtěl to. Měl však smůlu, Shiki se ho na názor neptal. Prostě mu vklínil koleno mezi nohy a opatrně do něj pronikl prvním článkem ukazováčku.

Jakmile v sobě Kurosu ucítil něco nežádoucího, tedy právě onen prstík, vrhl se Shikimu kolem krku. Věci jako tohle ho děsily, cosi uvnitř něj se toho neskutečně bálo. Bohužel tím, že se k druhému mladíkovi přitiskl, si to jen zhoršil. Snažil se být co nejněžnější. Sám totiž moc dobře věděl, jak ho to poprvé bolelo. Jeho tehdejší partner totiž moc ohleduplný nebyl, hleděl jen na vlastní uspokojení.

Rudovlásek měl co dělat, aby nepodlehl onomu lákavému vnitřnímu pocitu a nerozplakal se. Tušil, že by to proti Shikimu možná mohlo zabrat. Jenže tím by naopak zranil svou hrdost, což nemohl dopustit. Tak mu nezbývalo nic jiného než to přetrpět a dál se bít jako lev.

Shiki stále čekal, nakonec však prstem přece jen pohnul a pronikl o kousek hlouběji. Po celou dobu, kdy do něj Shiki dostával jeden i druhý prst a roztahoval ho, Kurosu ani nepípl. Bolelo to, ale přesto si dokázal udržet neutrální tvář. Jen si kousal ret a zavíral oči, to bylo vše.

Senketsu postupoval značně opatrně, moc na něj netlačil. Prsty od sebe mírně odtahoval, tvořil jimi drobné kroužky a hledal jeho prostatu. Ani tak na sobě druhý nedával nic znát. Občas větší bolest potvrdil tím, že svou oběť v objetí silněji stiskl, jinak nic. Když už, tak ať to má co nejrychleji za sebou. Po chvíli dlouhovlásek onu citlivou uzlinku nahmatal a docela intenzivně se jí dotkl, očekávaje reakci.

Kurosu zalapal po dechu, bylo to docela příjemné. Co to Shiki provedl, že se najednou stalo tohle? Teď už to vůbec nechápal. Mysl mu to prostě nebrala. Senketsu onen pohyb zopakoval, tentokrát silněji. Věděl, že tímhle se to všechno usnadní. Dokonce mu sundal i jeho roubík.

Opět se ozvalo zalapaní po dechu, tentokrát to však víc znělo jako zasténání. Proč ho takhle Skihi mučil? Musel uznat, že tohle bylo příjemné. S hlasitým výdechem mladšímu pošeptal do ucha: „He – hejbni sebou..."

„Rozkaz," uculil se mladík, načež ho opět obrátil. Chtěl ho pěkně zezadu. Ještě předtím z něj však vytáhl své prsty. Obratně si svlékl tepláky společně se spodním prádlem a odhodil je. Nebude jich třeba. „Uvolni se," zašeptal Kurosawovi do ucha a opatrně do něj začal pronikat.

Jeho oběť ze sebe vyloudila bolestné syknutí. Předtím nikdy jeho chloubu neviděl, nedokázal tedy odhadnout, jestli se do něj vůbec vejde. To ale nebyl jeho největší problém. Tím problémem totiž bylo, že sám začínal pociťovat vzrušení.

Shiki postupoval pomalu, opatrně. Trvalo to sice dlouho, ale nakonec se mu povedlo do něj proniknout až po kořen. Slastně vydechl. Zato staršímu po tváři skanula osamocená slza plná veškeré jeho bolesti. Stekla mu do pootevřených rtů, nebylo tedy možno, aby si jí někdo jiný všiml. Zbytek svých pocitů úspěšně potlačil.

Mladší mu nechával čas na zvyknutí. Moc dobře věděl, že to vždy bolí. Ale za chvíli to přejde.

„Neber na mě... ohledy...," zašeptal téměř neslyšně Kurosu. Chtěl to mít co nejdříve za sebou a tohle mu moc nepomáhalo. Nechtěl zbytečně čekat, bolelo to tak jako tak.

„V tomhle tě neposlechnu," zavrtěl dlouhovlásek odmítavě hlavou a poprvé se v něm opatrně pohl. Společně s tím začal motýlími polibky hýčkat jeho šíji.

V první chvíli se Kurosu nijak vyjádřit nedokázal. Bylo to na něj moc, mnoho pocitů, mnoho doteků, mnoho všeho. Nejvíc ho však trápilo, že to vůbec dovolil. Mohl se bránit víc, proč to neudělal? Mohl mu klidně ublížit, jen aby se od něj dostal pryč, tak proč to nedokázal? Možná proto, že jedna jeho malá část chtěla být zkrocena. Chtěla se někomu zcela poddat, i když by si to sám duch nikdy nepřipustil.

Shiki začal opatrně přirážet a zpracovával jeho mužství ve stejném tempu.

Tehdy se poprvé z Kurosuova hrdla vydralo něco podobného zasténání. Hned poté se zarazil, opravdu to byl on? Nedokázal to pochopit. Jak ho mohl Shiki donutit udělat něco takového? To pro něj bylo vážně záhadou. Narozdíl od něj to však Shiki věděl moc dobře a proto ještě přidal na tempu. Kurosu opět zasténal a přistihl se při tom, že přemýšlí nad tím, že se mu to docela i líbí. Ihned ho něco uvnitř okřiklo a donutilo se bát, stejně jako za starých časů. Kurosu náhle celý ztuhl a jen čekal, co se bude dít dál.

„Uvolni se. Vím, že se ti to líbí," šeptal mu mladík do ouška, které vzápětí mlsně olízl.

„Tobě se to... snadno řekne...," vysoukal ze sebe rudovlásek se značným vypětím a sebekontroly. „Ty nemáš... ahmmm..." Odmlčel se, neboť slastně zavzdychal. „Necítíš to, co já!"

„Měl bys vědět, že uke jsem byl už mnohokrát, takže to moc dobře znám."

„Ne moji verzi –" Zarazil se, dál to prostě vyslovit nedokázal. Nemohl teď z hlavy vyhnat zlé myšlenky. „Prostě pohni..." Pak znovu zasténal, když do něj mladší prudce přirazil a svým tělem se natiskl na to jeho.

Shiki mu radši neříkal, že má výdrž celkem velkou. Už tak byl lehce deprimovaný z toho, že se to staršímu příliš nezamlouvá. Kurosuovi se to sice líbilo, ale nelibost převládala. Věděl, že to bude muset nějak přežít. A taktéž doufal, že nebude Shiki jejich sázku brát vážně. To by asi jejich ‚vztah' ztroskotal.

Shiki to samozřejmě vážně nebral, i když ta myšlenka nebyla k zahození. Šlo mu o to, aby si to pořádně užili oba. Kurosu přivřel oči v přívalu slasti. V některých chvílích, kdy to nebolelo, musel uznat, že je to vážně zatraceně příjemné. Cítil ale, jak se mu začínají podlamovat nohy. Toho si Senketsu vědom nebyl, proto pokračoval. Doufal, že ho poté duch nezabije.

„Sh... Shiki...," zavzdychal starší dlouhovláskovo jméno a jen tak tak se dokázal udržet ve stejné poloze. „Moc... moc dlouho to takhle... nevydržím..."

Tím mladíka donutil, aby ustal v přírazech a vystoupil z něj. Otočil ho, sám se opřel o stěnu a donutil ho, aby si kolem něj obmotal ruce a nohy. Pro jistotu ho ještě zajistil svou rukou.

„Jsem těžký," řekl tlumeně a se stále zavřenýma očima starší. Vlastně to byla lež, on si to jen neuvědomoval. Byl až nepřirozeně lehoučký.

„Nejsi," zasmál se dlouhovlásek a přitiskl své rty na ty jeho. Byl to polibek něžný, nikoli hladový a hrubý. S tím do něj opět pronikl a přirazil. Kurosu ho obdařil tím, že mu značně zasténal do rtů. Tahle poloha pro něj byla mnohem příjemnější.

To mladšího neskutečně potěšilo, jeho steny pro něj byly jako rajská hudba. Chtěl jich slyšet víc, mnohem víc. Kurosu se k němu natiskl ještě o něco silněji, cítil se jinak, jako by padal. Nechtěl spadnout, proto se pořádně držel. A pokoušel se vypořádat s tím, že si někdo přivlastňuje jeho tělo. To už celkem zvládal, rozhodně to nesl lépe než ze začátku. Teď si to i užíval, nebránil se slastným stenům, kterých bylo požehnaně.

Shiki mohl slyšet vlastně všechno a mnoho věcí si i odvodit. Kurosuovi se to líbilo. Evidentně hodně líbilo. A on se za to v duchu nenáviděl, protože se Shikimu tak snadno podřídil. Na jednu stranu byl ale rád. Možná, že tohle bylo to, co mu celé ty roky chybělo. Mladší si ho přitáhl pro další z řady polibků. „Líbí?"

Starší zavrněl na souhlas, přestože to uvnitř něj cosi ranilo. „L-líbí..." Beztak si přál, aby to už co nejdříve skončilo.

„To jsem rád," usmál se Senketsu a opět se začal věnovat jeho opomíjené chloubě.

To už bylo na Kurosua moc. Věděl, že mu bude stačit jen chvilka, když je o něj tak dobře staráno. A nemýlil se, za dalších pár vteřin s hlasitým zasténáním Shikiho jména již podruhé za dnešního dne vyvrcholil. Měl co dělat, aby se udržel a nepustil se, jak se mu zbláznily pocity. Shiki přestal přirážet, vystoupil z něj, avšak stálé ho držel, aby nespadl. Pád by byl totiž vážně tvrdý a bolestivý.

Starší měl problémy momentálně se vším, nejvíce s dechem. Své oči pomalu otevřel a zavrtěl hlavou. „Co to děláš? Vždyť ty ještě... ještě ty..."

„To je fuk," zavrtěl mladší hlavou. Měl totiž pocit, že víc by toho už Kurosu nevydržel.

„Není." Kurosu opět zakroutil hlavou. Když už to začalo, chtěl to dokončit. A to včetně Shikiho.

„Nepři se se mnou," varoval ho dlouhovlásek. Nebyla pravda, že mu to je jedno. Vlastně po vyvrcholení vážně toužil. Ale musel se přece postarat o to, aby na něj jeho uke nezanevřel.

„Shikiii... nech toho...," zahučel starší a donutil ho, aby ho položil na zem, kam si klekl. Než stačil mladší něco říct, sklonil se a jeho chloubu, kterou měl přímo před sebou, polaskal jazykem.

Šokovaný a z míry vyvedený Senketsu si musel skousnout ret, aby hlasitě nezasténal. Tohle totiž bylo zatraceně úžasné. Kurosu si v hlavě nafackoval. Vážně dělá něco takového? Teď už se určitě propadl až na poslední žebříček. Přesto pokračoval dál, olíznul špičku Shikiho chlouby a kousek si vsunul do úst, zatímco ho prsty chytil u kořene.

Dlouhovlásek si mezitím stihl dát před ústa ruku, do které se silně kousl. Měl co dělat, aby se udržel, aby nechytl Kurosua za vlasy a nezačal si udávat vlastní tempo. Dostalo se mu té pocty, že ho Kurosu chytil za ruku a navedl ji do svých vlásků, jako kdyby přesně to chtěl. Neměl dávicí reflex, proto mu to vůbec nevadilo.

Shiki ještě chvíli váhal, ale touha nakonec zvítězila a on sevřel ruku v pěst, společně s čímž si začal diktovat vlastní tempo. Kurosu pracoval perfektně se svými ústy, jazýčkem i prsty, neopomíjel žádnou část Shikiho přirození. Tohle mu upřímně vůbec nevadilo, v tomhle byl zběhlý. Proto se nebylo čemu divit, když to mladší moc dlouho nevydržel. Po chvíli ho zatahal za vlásky, aby ho o tom informoval.

Starší při této informaci zdvojnásobil svou rychlost i intenzitu, aby si to Shiki co nejvíce užil. Následoval další sten, hlasitější než všechny ostatní, a v ústech se mu rozlila horká tekutina. Bez zamýšlení vše poslušně spolykal a na závěr Shikiho mužství očistil. Ten se celý chvěl a pomalu zpracovával onu obrovskou slast.

Kurosu se od něj odtáhl a pomalu se vytáhl na nohy, zcela vyčerpaný. Svého semeho objal a druhou rukou se natáhl a zavřel dveře od sprchového kouta. Pak zapnul vodu,která na ně stekla jako životodárná úlevná tekutina. Rozprskla se o jejich kůži a odnesla tak spoustu z jejich vyčerpání pryč.