Kurosuovi se při pohledu na plačícího Shikiho rozbušilo a sevřelo srdce zároveň. Skoro k němu skočil a přitáhl si ho k sobě. Jeho hlavu si položil na rameno a pevně ho objal. „Probohaaa, neplač."

„Ale když..." Mladšímu se chvěl hlas, i když kolem Kurosua omotal ruce a nohy, aby ho objímal ještě pevněji. „J-já už neuteču, slibuju. J-jen se na mě n-nezlob, prosím."

„Ty trubko, já se na tebe přece nezlobím," uklidňoval ho Kurosu a zapletl mu prsty do vlasů, kde ho začal hladit. Opravdu netoužil po tom, aby se mu tu Shiki rozplakal. „Bude to dobrý, neboj se."

Na to Senketsu nic neřekl, jen ho stiskl ještě zoufaleji, snad jako by se bál, že mu uteče. Zůstali tak ještě docela dlouho, dokud se od něj starší neodtáhl a nevěnoval mu sladký polibek na ty hebké rtíky. Chtěl mu nějak dát najevo, že je už vše v pořádku. Byl to naprosto jiný polibek než včera. Byl takový... naprosto něžný, nevinný, bez jakékoliv vidiny pokračování. To mu dodávalo jisté kouzlo, kterému Shiki úplně podlehl stejně jako Kurovi. Vůbec poprvé v životě si připadal naprosto submisivní, jako neohrabané pískle.

Kurosu měl teď nad ním absolutní kontrolu, mohl si s ním v podstatě dělat cokoliv. Vyzařovaly z něj ony zkušenosti jakožto dlouholetého milence. Žádný z jeho pohybů nepostrádal eleganci a přesnost, žádný z jeho doteků nebyl nepříjemný. Nešlo mu odolat. Proto taky Shiki téměř nic nedělal a zcela se mu poddal. Netušil, co se bude dít dál, ale momentálně, když mu byl starší na blízku, se cítil dobře. Rudovlásek neplánoval nic extra, chtěl si jen užít tu možnost, že má zase k někomu blízko, že má někoho u sebe. Moci se někoho dotknout, to mu chybělo ze všeho nejvíce. A z těchto i drobných doteků mu naskakovala příjemná husí kůže. Užíval si to.

Shiki s něj slezl, otočil se a lehl si mu na klín. Bylo to zcela nevinné gesto, -ničeho tím nechtěl docílit. Jen zavřel oči a užíval si, že je starší s ním. Kurosu na něj moment hleděl lehce vyjukaně. Nečekal, že by se odtáhl tak rychle. No, vlastně na tom nebylo nic špatného. Odhrnul mu vlásky z obličeje a s úsměvem se díval, jak Shiki zavírá oči, přestože je ráno.

Pravdou bylo, že Shiki toho za noc příliš nenaspal. Bylo mu totiž vážně blbě a navíc měl plnou hlavu myšlenek na Kurosua, kterých se ne a ne zbavit. Pohodlně se uvelebil a natáhl ruku, aby si s ním propletl prsty. K jeho překvapení ho Kurosu přijal, jeho dlaň silněji stiskl na důkaz toho, že je opravdu tady. Že se to ani jednomu z nich nezdá. Že by byli spřízněné duše? Kdo ví, Kurosu si to upřímně myslel.

Mladík se potěšeně usmál, udělalo mu to velkou radost. Takové věci nezažíval často a když už se k němu někdo choval takhle hezky, byl za tím vždy jen sex. Ale měl pocit, že s Kurosem je to jiné.

No, moc jiné to nebylo, Kurosu se jen pekelně dobře ovládal. Tedy alespoň teď. Byla pravda, že se o mladšího bál... ale to proto, že nechtěl přijít o někoho, s kým by šlo všechno to, co s jinými ne, když byl duch. Kdyby to Shiki věděl, pravděpodobně by měl zase slzy na krajíčku. Momentálně však setrvával ve sladkém nevědomí a byl spokojený. Ani ne za pár minut se z jeho strany ozvalo pravidelné oddechování, které značilo mladšího spánek. Kurosuovi cukly koutky v náznaku úsměvu. Evidentně toho v noci moc nenaspal. Ačkoliv se to tak nezdálo, Shiki byl na tyhle věci vážně hodně citlivý.

Mladík se probudil zhruba o dvě hodinky později, bohužel v posteli sám. Kurosu si pro sebe zabral koupelnu a zalezl si do sprchového kouta, kde ze sebe chtěl smýt všechen stres. Jakmile to Shikimu došlo, přetočil se tak, aby měl dobrý výhled a poslušně čekal, až starší dorazí.

Kurosu si dával na čas, přeci jen se nekoupal a neužíval si vodu přes dvě stě let. Tohle si potřeboval pořádně vychutnat. Shikiho po chvíli ono čekání přestalo bavit, takže se z postele zvedl a opatrně za ním zamířil. Starší byl zavřený ve sprše, takže se posadil na okraj vany a hltal ho pohledem.

Přes mlhu nebylo skoro nic vidět, přesto mohl sem tam zahlédnout jeho svalnatá ramena, záda či rudé vlásky. Kurosu neslyšel, že by do místnosti někdo vkročil, protože veškeré zvuky úplně přehlušila voda. Kdyby byl kočka, spokojeně by teď vrněl.

Shiki si pohled na něj náležitě vychutnával. Měl pocit, že by ho to neomrzelo s nikdy. Neměl v plánu na sebe upozorňovat, takhle mu to bohatě stačilo.

Za několik málo okamžiků se voda zastavila a bylo slyšet jen padání a tříšnění kapiček z Kurosuova těla o podlahu. Kurosuův skoro slastný, dlouhý vzdech naznačoval, že se mu to opravdu líbilo. Pootevřel dveře sprchového kouta – s myšlenkou, že by měl poděkovat tomu, kdo mu tohle úžasné zařízení dostal do domu; nebyl to jeden z bývalých nájemníků? – a natáhl se pro volný ručník, přičemž vykoukl hlavou mírně ven. To mu zrak spočinul na mladíkovi, který měl co dělat a tím, aby nezačal slintat nad oním dokonalým pohledem, jenž se mu naskytl.

Kurosuovi se rozšířily zorničky, jinak se ani nepohnul. Šokem strnulý na něj hleděl, neschopný slov. Srdce mu bušilo rychleji a hlasitěji, v uších slyšel proudit vlastní krev. Co tam sakra Shiki dělal? Jak dlouho tam, proboha, byl?

Senketsu si z koutku úst setřel slinu a dále ho pohledem hypnotizoval. V tu chvíli sebou Kurosu cuknul zpátky do sprchového kouta, až se málem praštil o stěnu. Dokonce nějakým způsobem ani nezavřel dveře, jen se sesunul dolů a přitáhl si nohy k bradě, aby tak skryl své přirození. Hlasem plným rozpaků řekl: „Co – co tady chceš, hmm?!"

„Užívám si nejlepší pohled v okolí," uculil se Shiki, z vany vstal a váhavě se vydal za ním. Vlezl do sprchy a sedl si mu naproti.

Starší k němu opatrně zvedl svůj pohled a ještě víc se natiskl ke zdi za sebou. To, že ho Shiki vidí takhle, ho značně znervózňovalo. I tváře z toho měl rudé jako ředkvička.

To přišlo mladšímu neskutečně roztomilé. „Neboj, nejdu tě znásilnit," ušklíbl se.

„T-to doufám," odfrkl si rudovlásek, ale mírné zakoktání a chvění jak hlasu, tak těla skrýt nedokázal. Takováhle překvapení opravdu neměl rád.

Shikimu to přišlo strašně vtipné. V jednu chvíli je ta nejdominantnější osoba, jakou kdy potkal, a o chvíli později se chová jako uke. Lehce se pousmál, načež se k němu naklonil a něžně ochutnal jeho rty. Pocítil, jak se tomu chce Kurosawa vyhnout, jenže neměl kam. Přitom své rty nechtěně pootevřel, čímž ho vyloženě vybídl k tomu, aby pokračoval. Shiki této lákavé nabídky opravdu využil. Svým jazýčkem nejdříve po jeho hebkých rtech přejel, načež mezi ně vnikl.

Druhý se pokusil ho oslovit, ale vzešlo z toho jen nepostřehnutelné zamumlání. Nakonec zavrtěl hlavou a mladšího od sebe nekompromisně odstrčil. „Shiki, vždyť... vždyť jsem nahý." Ani si neuvědomil, jak provokativně to muselo vyznít, když u toho ještě sklopil tvář.

Mladší se perverzně usmál. „Ale včera v té třídě jsi přece taky byl skoro nahý," namítl a naprosto nevinně se uculil, přestože jeho myšlenky absolutně nevinné nebyly.

„Ale to byla jiná si – si – si – situace," zakoktal Kurosu tiše a opět se veškerým jeho pohledům vyhnul, dokonce i celkem úspěšně. „Nemyslíš?"

„A v čem?" vyzvídal dále mladší, i když to samozřejmě moc dobře věděl. Jen ho prostě tahle provokace bavila.

„Že... no..." Kurosu nedokázal najít žádná vhodná slova k tomu, aby se vyjádřil. Proto rychle přeskočil k něčemu úplně jinému. „Helec, nechtěl bys už jako odejít? Cítím se trapně."

„Proč? Přede mnou se přece stydět nemusíš," pokrčil Senketsu rameny.

„Co ty víš?" odbyl ho Kurosawa rychle. Opravdu chtěl, aby ho mladší opustil. Nemohl si totiž pomoci, to, jak mu byl blízko a jak ho tu v podstatě uvěznil, ho lehce vzrušovalo. Bál se, že by to na něm bylo poznat.

„No, vím, že mám chuť si hrát," protáhl mladík a přidal k tomu perverzní a zároveň vyzývavý pohled.

„Ale já ne, tak vypadni." Tentokrát se podařilo Kurosuovi vykouzlit lehce podrážděný tón, jako by ho chtěl varovat. „Tohle se nedělá, jen tak někomu lézt do sprchy!"

„Pravidla a slušnost, to není nic pro mě. Nikdy mě to k těmhle věcem netáhlo," ušklíbl se Senketsu a došoupal se k němu, což bylo vážně vtipné.

„Ale aspoň tohle by ses mohl naučit, když se mnou hodláš bydlet. Mám rád své soukromí," vyjasnil mu to Kurosu a pořádně si přitáhl nohy k tělu, aby nebylo nic vidět. Tohle bylo vážně nebezpečné. Uvědomovali si to oba, ale Shikimu to bylo upřímně jedno. Ze své slabé, citlivé a submisivní stránky se vyspal, teď už z něj byl opět onen zlobivý seme bez zábran.

Kurosu dál nic neřekl, jen mu odhodlaně hleděl do očí. Beztak byl tím, kdo odvrátil tvář první, protože nedokázal zarazit své rudnoucí líce. Zato mladší vypadal stále stejně, nebyly na něm znát žádné rozpaky. Trochu se k němu naklonil a na krk mu daroval celou řadu motýlích polibků a rudých znamének.

Kurosu se zachvěl. Tohle bylo vážně příjemné, a ještě k tomu se Shiki trefil do jedné z jeho nejcitlivějších oblastí. Zmetek, to mu nedaruje. Jakmile si mladík dostatečně vyhrál, přes hranu obličeje se přesunul na jedno z jeho oušek. To už Kurosu nevydržel a tlumeně vzdychl. To byla vůbec jeho nejcitlivější zóna. Přistihl se i, jak naklání hlavu lehce stranou, aby měl Shiki lepší přístup. Ten toho opravdu využil. Několikrát svým jazykem přejel po celé délce, načež ho skousl a začal žužlat ušní lalůček.

„Hnnnn...," zasténal Kurosu táhle. „Shiki... proč mě tak muč– ahnnn..." Ani nedokázal zformulovat do otázky celou větu, jak ho Shiki rozrušoval.

Shiki stále nepřestával, ba naopak, ještě přidával. Něžně ochutnal jeho rty, společně s čímž mu jednou ručkou vklouzl do klína.

„Shiki!" Starší jeho jméno skoro vykřikl, tohle nečekal. Co to ten blázen, proboha, dělá? To ho snad chce znásilnit ve sprše?!

Kdyby to mladíkovi nabídl, ten by to s obrovskou radostí ihned udělal. Avšak, momentálně se ho jen snažil vydráždit a způsobit mu co nejvíce slasti. Jeho mužství obemkl svými prsty a začal jimi pohybovat nahoru a dolů.

Kurosu od sebe bezděky víc odtáhl nohy, vlastně je roztáhl, a křečovitě se chytil jeho ramen. Ztěžka dýchal, jeho mysl byla každou chvílí zastřenější a nečitelnější. Nedokázal mu odporovat. Tomu se mladší pousmál a své tempo ještě zrychlil. Chtěl ho slyšet sténat.

„N-ne...," špitl tiše Kurosu a zakroutil důrazně hlavou. Nešlo to, bylo to tak neskutečně příjemné. Následně se zasténáním Shikiho jména vyvrcholil přímo do jeho ruky. Bylo to snad poprvé, co se udělal tak rychle, protože to bylo šíleně intenzivní.

Shiki se potěšeně usmál a navázal s ním oční kontakt. Tak, aby to mladší viděl, si přitáhl ruku k ústům a trošku ochutnal.

Kurosu se sice zhrozil, ale nic na to neřekl. Byl moc vyčerpaný a potřeboval chvilku klidu. Něco takového nezažil po desítky let, nemohl se toho nabažit.

„Nechutnáš zrovna nejlíp," ušklíbl se mladík, nemohl si to odpustit.

Kurosu hltal hektolitry kyslíku a dlaně si přiložil k červeným tvářím, zakryl si jimi i oči. Tohle mu druhý vážně říkat nemusel, netoužil to vědět. Akorát ho tím shodil ještě na nižší příčku trapnosti.

Shiki se nestačil divit. Kdo to tady sakra před ním sedí a kam zmizel Kurosu? Ne, že by se mu ta změna nelíbila, ale byl to strašný nezvyk.

„B-běž pryč," odbyl ho starší a stáhl ke stěně i svá kolena. Byl tak mimo, že by se ani nedivil, kdyby se rozplakal. Až tak ho mladší dokázal vyvést z míry. Jak činy, tak slovy.

„Ne, ne," zavrtěl Shiki hlavou, odchod rozhodně neplánoval.

„Ztrapňuješ mě," sykl Kurosu skoro až nahněvaně. Vážně si připadal strašně. A za to mohl jen a jen Shiki!