Oblékl si své dlouhé šedé kalhoty, div že při chůzi nespadne, jak jsou kalhoty dlouhé. Na nohy si nazul velké a určitě těžké černé boty, které se skoro dotýkají kolen. Přes hlavu si nandal černou mikinu. Do ruky si vzal hrábě, či co to je. Ještě si vzal rukavice a takové ty celé prosklené brýle. Párkrát se na sebe podíval do zrcadle, než se rozhodl vydat na půdu.

Po schodech hlasitě vzdychal, už má nějaké ty roky za sebou a kondici také moc nemá. Utřel si spocené čelo a vešel vstříc nebezpečí.. Tedy, vstříc své půdě.

,,Tady je zas bordel, no mne jednou pomine..." zamumlal si pod nos a povzdychl si.

Jedním rychlým pohybem rožl slabé světlo. Avšak, místo toho, aby klidně vešel dovnitř, hlasitě zakřičel. Z rukou upustil, nebo spíše.. Mu vypadly všechny věci.

,,C-c-co to je?" zeptal se, snad doufajíc, že by mu někdo mohl odpovědět.

Před ním totiž stál kouzelný tvor. Nijak nebezpečný, ale pro obyčejného nečara, to musí být šok. Přesněji, to byl ghúl. Vcelku malý, tomuhle starému pánovi, mohl být po ramena.

Ghúl však vypadal stejně vystrašeně, jako onen pán. V jeho tváři šla však zahlédnout lehká naštvanost, snad jakoby byl naštvaný, že mu někdo vlezl na 'jeho' půdu.

Starý pán, (budeme mu říkat Jindřiška.) Jindřiška si vzal ze země ony hrábě, které mu nechtíc spadly a hodil je po Ghúlovi. Nijak se neobtěžoval zamířit, tudíž nebylo překvapením, že hrábě letěly na druhou stranu.

,,Už sem nikdy nechoď! Ať tě tu nevidím!" řekl, přičemž už byl z poloviny pryč z půdy.

Nakonec se však na patě otočil a vyběhl zpět do domu. ,,Musím zjistit, co to bylo..."