Ráno jako každé jiné - ptáci zpívají, matka v přízemí ječí, bratr jí odpovídá svým křikem, beztak to zase přehnal s ohnivou whisky. Tiše jsem se z mého pokoje doplížila do koupelny, aby mě neslyšeli a byla jsem ráda, že hned zítra odjíždím do Bradavic. K mému neštěstí na mě že zrcadla koukala obluda, že by mohla strašit v Zapovězeném lese.
,,No ty teda vypadáš," zašeptala jsem jejím směrem a natáhla se pro kartáč na vlasy, abych pokusila zkrotit svou hřívu, což se mi z části podařilo. Po provedení další hygieny jsem se odplížila zase zpět, abych se mohla převléknout do něčeho civilizovanějšího, než je pyžamo s šavlozubými králíčky. Vybrala jsem si zelené tričko a džíny, přece jenom chodit tu v hábitu a potkat mudlu by bylo trochu špatné. Následně jsem popřemýšlela, jestli riskovat snídani, ale když jsem zezdola uslyšela tříštění skla a ještě silnější řev, řekla jsem si, že to vydržím a otevřela okno. Okno z mého pokoje totiž vede přímo ke stromu, že kterého se dá pohodlně a nepozorovaně slézt a dostat se do nedalekého lesa. Ještě než jsem se vydala ven, uchopila jsem blok a sadu tužek, jedny z mých nejoblíbenějších mudlovských věcí. Pak už nebránilo nic tomu, abych se nepozorovaně vytratila a já tak učinila. V lese jsem zamířila k mému oblíbenému místu, k malému jezírku, o kterém nikdo neví. Usadila jsem se na kámen na břehu a rozhlédla se po něčem, co bych mohla kreslit. Najednou se přede mnou ukázalo něco, co kdekdo nevidí celý život a já celá zděšená vyjekla.
,,K-k-kdo jsi?" Položila jsem tvorovi nápadně se podobajícímu drakům z mudlovských příběhů otázku. Hodil po mně pohledem typu: to vážně?! ale pak odpověděl.
,,Jsem hydra," zasyčel ze všech čtyř hlav, co jeho tělo neslo, snad pro lepší efekt, který se však nedostavil.
,,To mi toho říkáš," protočila jsem očima, ,,A máš nějaké jméno?"
Zase ten pohled. Nemá tu někdo repelent na zvláštní pohledy od zvláštních tvorů.
,,Na to se ještě nikdo neptal," odpověděl zcela vážně. ,,Ale jsem Humphrey."
Po jeho představení jsem málem vybuchla smíchy, ale naštěstí se mi ho povedlo zastavit.
,,Jsem Cara," usmála jsem se nazpět, ale jen tak, abych byla milá. Hydrák pokýval hlavami.
,, Rád bych si s tebou povídal, ale mám hlad," zasyčel znovu a já vyděšeně polkla.
,, Mám se bát?" Otázala jsem se tiše, ale on po mně místo odpovědi chňapnul nejbližší hlavou. Naštěstí minul, jenže já začala ječet jak pominutá a utíkat pryč, neboť jsem ještě chtěla žít. Utíkala jsem dlouho, kličkovala mezi stromy a když už jsem si myslela, že jsem unikla, ohlédla jsem se. Moje domněnka byla mylná a já byla hned osudem potrestána, zakopla jsem o kořen, takže jsem se obličejem tábořila do lesní půdy.
,, Mně neutečeš," zašeptal Humphrey a já zase začala ječet.
Natáhl ke mně hlavy a já věděla, že je to konec. Už nikdy neuvidím mámu, bratra, ani Bradavice. Ztichla jsem a vydala se svému osudu.