,,Konečně jsou prázdniny, děda mi dovolil zůstat na pár dní u kamarádky a tvoje máma nás chce vzít na operu? To už bych radši seděla na lektvarech s ředitelem!" řekla Cara, když se chytala na již zmiňovanou operu, své kamarádce Daisy.

,,Ale notak. Je to její práce. Taky se mi nechce, ale udělá jí to radost," strčila si svou hůlku z cypřiše a s žíní z jednorožce do svého malého baťůžku.

,,Jak se to jmenuje? Bude tam prostě jen stát a kdákat?" ušklíbla se a i ona si strčila hůlku do baťůžku.

,,Krůta, krotka, krúťňava? Nebo nějak tak. A Nevím, nikdy jsem na opeře nebyla, naštěstí."

Hodily si své batůžky na záda a vydaly se ven z domu, přímo k divadlu, kde se měla opera konat.

,,U Merlinových vousů! Koukej na ten strom! Na něj se musí suprově lézt!" zakřičela Daisy ukazující na jeden menší strom, s nízkými větvemi, ,,na. Podrž to."

Hodila své kamarádce do rukou její baťůžek a rozběhla se ke stromu, na který po pár chvílích vylezla.

,,Jsem," zvedla své ruce do vzduchu a máchala s něma všude okolo, ,,pán svě-," nestihla svou větu dopovědět, neboť spadla obličejem přímo na tvrdou zem pod sebou.

Cara si vytáhla z batohu svou hůlku a doběhla k ní.

,,Jsi v pohodě? Spadla jsi z velké výšky," zajímala se o svou kamarádku Cara.

,,Jo, jen jsem si, asi jsem si zlomila nos," chytla se za svůj nos a ublíženě zaskučela.

,,Ukaž zpravím ti ho," natáhla svou ruku s hůlkou, mířící na nos své kamarádky.

,,Počkej! Víš jak se to dělá?"

,,Samozřejmě, chodím na kouzelné léčitelství."

,,Tak fajn, dělej co musíš, ale jestli mě to zabije, tak tě zabiju."

,,Beru na vědomí," předvedla hůlkou daný pohyb a vyslovila formuli, ,,Episkey!"

Ozvalo se velké křup a nos byl najednou o něco menší, méně natelký a hlavně už vůbec nebolel.

,,Ty jsi to dokázala!" skočila Daisy kolem Cařiného krku.

,,Já vím, jsem prostě úžasná. A teď pojď, už jsme tam měly dávno být."

Vzaly si své batůžky a bok po boku, se rozešly do již zmiňovaného divadla, podívat se na operní představení matky, jedné z dívek.