Právě svítalo a první sluneční paprsky se leskly na hladině obrovského jezera. Ptáci se teprve probouzeli ze spánku a jejich slabý zpěv byl slyšet jen z velké dálky. Rozlehlá vodní plocha byla naprosto hladká, nikde ani vlnka nebo ryba vyskakující nad hladinu. Celá scéna, působící jak úryvek z elfské romantické básně, však neměla dlouhého trvání. Ve vodě se objevil temný odraz a ten se velmi rychle přibližoval k hladině. V mžiku oka proletěl nad vodou mrštný tvor a zmizel pod hladinou, aby se jen o sekundu později vynořil se zmítající se rybou v tlamě. Byla to Taexra, mlsná dračice, která si usmyslela, že chce dnes ke snídani čerstvou rybu a nedala pokoj, dokud ji sem Kadriel nevzal.

"Dej pokoj, rybu ti mohu koupit na tržišti a alespoň kvůli ní nebudeš plašit polovinu vodních a lesních živočichů," říkal jí Kadriel, ale když si umanutá dračice něco vymyslela, nedala pokoj, dokud Kadriel neustoupil. Věděla, že by jí dovolil všechno, ale dávala si pozor, aby jeho dobroty příliš nezneužívala. Od té chvíle, kdy Ajreen odcestovala na sever, aby se znovu setkala s přáteli z rodné vesnice, se z Taexry a Kadriela stala nerozlučná dvojka. Elf byl nyní jeden z členů rady města a dračice se, společně se svým otcem, drakem Gammarixem, stala ochráncem obou hlavních měst. Elfští měšťané ji měli rádi a Taexra toho často využívala k tomu, aby lítala po městě sem a tam a občas vyloudila nějaký ten zajímavý pamlsek, což se ale elfovi moc nelíbilo a vždycky za to dračici naoko pokáral.

"Doufám, že jsi spokojená," poznamenal Kadriel s povzdechem, když vedle něj Taexra usedla pod rozložitý strom a pustila se do svého úlovku.

"Jsem, a moc," zavrněla, aby dala najevo vděčnost.

Vždycky to dopadalo stejně, i když vždy poděkovala jak jen nejlépe uměla, stejně se nevyhnula alespoň kraťoučkému kázání na téma co by měla a co ne. Tentokrát však nechal elf výchovu stranou, namísto toho se zachmuřil, a potom vyslovil myšlenku, která jim oběma strašila v hlavě už několik dní: "Kde je ta Ajreen tak dlouho?"

Byla to otázka zcela opodstatněná, protože dívka už měla do Aderis Thaley dorazit před několika dny, namísto toho se však nic nedělo, dokonce ani dopis jim neposlala.

"Říkal jsi, že z Taldjenaaru by sem měla dorazit nejdéle za týden, ale od posledního dopisu už čekáme skoro dva," odpověděla dračice.

"To máš pravdu, nemám ale tušení, co ji mohlo tak dlouho zdržet."

Chvíli bylo ticho, a poté zase přišlo na řadu dračí škemrání: "Půjdeme jí naproti a zjistíme, co se stalo, že tak dlouho nejde?"

Taexra byla připravena klidně nasadit psí oči, jen aby Kadriela uprosila, ale ten k jejímu údivu ihned souhlasil.

"Dobrý nápad, sám jsem zvědav, jak to s ní vlastně vypadá."

Dohodli se tedy, že vyrazí hned po obědě a půjdou po hlavní cestě z Aderis Thaley až do přístavu Taldjenaar. Ajreen však určitě potkají dřív, než dorazí do cíle a společně se vydají na cestu zpět. Vyrazili tedy z hájku zpátky do města, aby se na cestu připravili. Chtěli vyrazit co nejdříve, ale Kadrielova žena je nechtěla pustit dřív, než po obědě a neplatily na ni ani Taexřiny psí oči. Nezbylo tedy než se podřídit. I přesto se však Taexra nakonec své velké výpravy dočkala. Po jídle si Kadriel nachystal nezbytné vybavení a společně s dračicí vyrazil z bran města. Ani tentokrát neopomněl zabalit si s sebou nějaké zbraně, cesty totiž stále nebyly stoprocentně bezpečné, sem tam se někde objevila banda lupičů či zbojníků, kteří nějakou dobu loupili, než je královská armáda pochytala a odsoudila. Kadriel z takových lidí neměl žádný strach, byl velmi zkušeným bojovníkem, o kterém se ve vesnici šeptalo, že umí se svým mečem tančit jako málokdo, a kdyby snad ani to nestačilo, pořád měl po ruce svou kamarádku, která budila respekt i mezi dobrými lidmi, natožpak mezi lapky s černým svědomím. Cíl cesty byl jednoznačný, za každou cenu nalézt Ajreen a ukázat jí, co našel krátce po jejím odchodu u jednoho z démonických důstojníků.

Vytáhl z kapsy záhadný svitek a ještě jednou jej přelétl očima. Byl to dopis od samotného Yezaratha, psaný jeho synovi, Yadarimu. Právě kvůli němu se potřeboval vidět s dívkou, která démona porazila. Kadriel si neslyšně povzdechl, schoval dopis zpět do kapsy a vyrazil za Taexrou.