„Zabralo mi nějakou dobu, než jsem pochopila, že to fakt není o mým těle nebo o těle kohokoli jinýho. Zkrátka jsem pro tebe byla přitažlivá taková, jakou si mě poznal. Neřešil si drobné nedostatky. Ale ani ty velké. Prostě si mě vnímal jako celek. Bytost hodnou lásky."

Pečlivě skládala scénáře do krabice.

„Když miluješ, není to o tváři, pihách a křivkách. Je to o charakteru, srdci, duši. Tak si mi to řekl. A já se rozplakala, protože v těch slovech byla skrytá tvoje pravda. Pravda, který jsem já nemohla nikdy porozumět. Miloval jsi mě takovou. A já tebe, Světlonoši."