„Chloe, moc mě mrzí, co se tam stalo. Nikdy bych ti neublížil, víš to?" pověděl mi s vřelým hlasem, tak jsem se na něho podívala. Zadívala jsem se do jeho hnědých očí, ve kterých se zračila skutečná starostlivost.

„Choval jsem se jako vůl a nemám proto dobrou omluvu. Jsem žárlivý a to hodně, ale nikdy bych nechtěl, abych o tebe kvůli tomu přišel. Záleží mi na tobě, ale když jsem viděl, jak se na tebe ten kluk dívá a ty zas na něho...nechápu, co to do mě vjelo. Prosím, odpust mi to." Promlouval ke mně a při tom řádně volil správná slova. Když jsem ho tak viděla, už jsem se na něho nemohla dál zlobit. Každý děláme chyby a on si byl své chyby vědom. Když jsem mu ale neodpovídala, tak se zvedl a na své hifi věži pustil hudbu. Během chvilky jsem poznala, že pustil písničku od Camily Cabello song Havana, který jsem si v poslední době oblíbila. Postavil se doprostřed místnosti a začal se pohybovat boky do rytmu. Musela jsem se zasmát, jelikož vypadal jako šašek. A splnilo to účel, přesně jaký chtěl. Chtěl mě přivést na jiné myšlenky a rozesmát mě. Naznačil mi, abych se k němu připadala.

„Ne." Namítala jsem pobaveně, ale jeho to nezajímalo. Došel si ke mně a vzal mě za ruce, přičemž mě vytáhl do stoje. Přitáhl si mě k tělu a začal se mnou hýbat do rytmu. Po chvilce jsem se tomu podvolila a s chutí si s ním zatančila, ale písnička byla na naši chvilku moc krátká. Když dohrála, tak jsem se smála. Úplně jsem zapomněla na bolavou tvář a on se smál se mnou.

„Vidíš, tohle ti sluší." Pošeptal mi do ucha, až mi z toho přejel mráz po zádech. Pevně jsem ho objala. Chtěla jsem si tu hezkou chvilku vychutnat. Jason se ale odtáhl, aby mi viděl do tváře. Pohledem zkoumal křivky v mém obličeji, dokud se nezastavil na rtech. Schválně jsem si spodní ret skousla. Vzrušením jsem zatajila dech. Díval se mi zase do očí s pohledem, jako by lev sledoval svoji kořist.

„Jsi dokonalá." Pověděl mi s vážným hlasem a čekal, co mu řeknu. Slov už ale bylo za ten den dost. Stoupla jsem si na špičky, abych ho mohla políbit. Hned pochopil a tak mi vyšel vstříc.

Ráno mě probudilo slunko, které prosvítalo skrz malou škvíru mezi závěsy. Ruce jsem si protáhla nad hlavou, ale rychle jsem je dala zase dolů. Dotkla jsem se své tváře, kam jsem dostala večer facku. Bolelo to zase o něco víc. Zkontrolovala jsem Jasona vedle sebe. Spal jako zabitý. Opatrně jsem se vyhrabala z postele. Přes židli vedle pracovního stolu měl košili, kterou jsem si vzala na sebe. Po špičkách jsem došla až do koupelny, kde jsem vykonala ranní potřebu. Postavila jsem se před zrcadlo, že si umyju ruce. Při pohledu do zrcadla jsem trochu vyjekla. Lekla jsem se svého zjevu. Lícní kost jsem pod levým okem měla fialovo-modrou.

,,Co se děje?" ozval se vyděšeně Jason ve dveřích do koupelny. Nevěřícně jsem na sebe zírala do zrcadla.

„Takhle přeci nemohu do práce!" řekla jsem mu zničeně a otočila se na něho. Chtěl mi na to něco říct, ale pusu zase zavřel, aniž by něco řekl. Zašklebil se na mě, protože věděl, že mám pravdu.

„Co budu dělat? Vyrazí mě!" začala jsem zmatkovat. To, že jsem na něho zvýšila hlas, mu nevadilo. Přistoupil ke mně a obdaroval mě jemným polibkem.

„Nevyhodí. Mám známou, která to za tebe na týden může vzít. Na personálním se s nimi domluvím, abys z toho neměla žádný postih." Snažil se mě uklidnit, ale marně. Nadechla jsem se, že budu namítat, ale nenechal mě.

„Žádné ale není. Buď v klidu. Ve firmě mám velký vliv. Nikdo nikoho vyhazovat nebude. To ti můžu slíbit." Pousmál se a dlaněmi uchopil můj obličej. Zavřela jsem oči s povzdechnutím. Cítila jsem se bezradně. Vycítil to ze mě, proto mě políbil. Nijak jsem nereagovala, tak to zopakoval. Schválně jsem mu polibek zase neoplatila. Chtěla jsem ho vyprovokovat, což se mi povedlo. Zatlačil mi do ramen tak, abych zacouvala k pultu, kde bylo uvadlo. Jednou rukou z pultu odsunul složené ručníky a vyhoupl mě nahoru. Potom mi nohy roztáhl tak, aby se mohl ke mně postavit co nejblíže. Uchechtla jsem se, protože bylo snadné získat si jeho pozornost.

„Nemysli si, že nevím, že tohle byl tvůj záměr." Pověděl mi pobaveně, proto jsem protočila oči.

„Já to viděl!" pokáral mě, ale hned na to se vpil do mých rtů. Ochotně jsem si ho přitáhla k sobě a rukama zajela do jeho rozcuchaných vlasů. Vychutnávala jsem si naši chvilku. Spokojeně jsem si mručela a velice ochotně mu vycházela vstříc. Jason se ale nakonec rychle odtáhl, až jsem trochu zavrávorala. Nechápavě jsem se na něho zadívala.

„Pokračování příště. Musím do práce." Rozesmál se a popadl do ruky kartáček na zuby. Sledovala jsem ho s pozvednutým obočím a seskočila dolů z pultu. Neměla jsem slov, což ho pobavilo ještě víc. Dala jsem se na odchod, abych se oblékla do svých šatů. Jason toho samozřejmě využil. S kartáčkem v puse se otočil a plácl mě po zadku.

„Tsss." Odfrkla jsem si na oko uraženě a vešla do pokoje. Slyšela jsem, jak se v koupelně směje. To mi taky vykouzlilo úsměv na tváři. 

Cestou do práce mě Jason vyhodil před barákem. Než odjel z dohledu tak jsem mu zamávala, na to mi odpověděl zatroubením. S úsměvem na tváři jsem vešla do domu. Výtahem jsem vyjela do 5. patra, kde jsem po cestě lovila klíče od bytu. Neměla jsem proto čas sledovat lidi chodící kolem mě.

„Ahoj Chloe." Ozvalo se z ničeho nic ve chvíli, kdy jsem vylovila klíče z kabelky. Leknutím jsem je zahodila s výkřikem. Srdce mi bušilo až v krku. Zhluboka jsem se nadechla, abych ten šok rozdýchala.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Klíče sebral ze země a podával mi je zpět. Podívala jsem se do těch jeho modrých studánek, ve kterých jsem se vždy tak utápěla. Nic jsem ale neřekla. Odemkla jsem byt a vešla dovnitř. Tayler se na mě díval s nadějí, že ho pozvu dovnitř. Povzdechla jsem si. Neměla jsem na něj náladu, ale taky jsem neměla srdce ho odtud jen tak vyhodit.

,,Pojď dál." Pobídla jsem ho a věci hodila na botník. Přešla jsem rovnou do kuchyně, kde jsem postavila na kávu. Tay chvilku na to za mnou dorazil. Byl zticha a já taky. Opřela jsem se zády o linku a zadívala se na něho. Myslela jsem, že začne mluvit. Byla jsem na omylu. Prohlédla jsem si proto jeho modřinu u zašitého obočí.

„Mrzí mě, co se tam stalo." Promluvil nakonec, tak jsem jen pohodila ramenem v menším nezájmu.

„Bolí to hodně?" poukázal na moji tvář.

„Trochu." Přiznala jsem už trochu uvolněně. Vůbec jsem netušila, jak se mám v jeho přítomnosti chovat. Dělat, že k němu už nic necítím, nešlo. Nebyla to pravda. Stále v koutku mysli jsem na něho občas myslela. Byla jsem s Jasonem. Na něm mi taky hodně záleželo.

„Můžu?" přistoupil ke mně blíž, tak jsem pozvedla obočí. Nechápala jsem, co má na mysli. Uchopil mě za bradu a natočil si mou tvář tak, aby dobře viděl na moji modřinu. Všimla jsem si, že pokrčil obočí.

„Ani netušíš, jak moc mě to mrzí." Povzdychl si a pohladil mě po tváři. Lhala bych, kdybych řekla, že mi to je nepříjemné. Zhluboka jsem se nadechla.

„Stávají se i horší věci." Odpověděla jsem klidným hlasem. Zadívala jsem se znovu do jeho očí. On se díval do mých, ale nakonec pohledem sklouzl na mé rty. Tušila jsem, co se chystá udělat, proto jsem se nadechla, že mu něco řeknu, jenže jsem neměla šanci. Políbil mě. Vpil se do mých rtů s takovou vášní, až mě tím zaskočil. Na chvilku jsem ztratila jasnou mysl. Připadala jsem si jako smyslů zbavená. Po pár vteřinách jsem se vzpamatovala. Rukama jsem se zapřela do jeho hrudi a odstrčila ho.

Zhluboka jsem se nadechla, abych si pročistila mysl.

„Tohle nemůžeš!" zvýšila jsem na něho hlas. Tay ke mně udělal krok, ale rychle jsem natáhla ruku, abych udržela odstup mezi námi. Zády jsem se ještě víc natlačila k lince.

„Nemůžeš mě přeci jen tak začít líbat!" vynadala jsem mu, ale on si z toho evidentně nic nedělal.

„Nezdálo se, že by ti to tolik vadilo." Ruce si složil na hrudi a pozvedl obočí.

„Co? To přece...nemůžeš...to...jen tak..." z nepochopitelného důvodu, jsem se nedokázala vyslovit. Koktala jsem jako naprostý cvok.

„Vidíš, sama nemůžeš říct, proč bych to neměl dělat. Snil jsem o téhle chvíli tak dlouho. Byl jsem bláhový, když jsem bral ohled na Xaviera. Vím, že to byla ta největší chyba, jakou jsem mohl udělat." Ruku mi dal dolů, aby se mohl ke mně zase přiblížit, ale já jsem kolem něho proklouzla a přešla do obýváku, kde se mezi námi ocitl gauč, který mu znemožnil takhle na mě "útočit".

„Proč přede mnou utíkáš?" zeptal se mě zmateně. Zhluboka jsem vydechla.

„Poslyš." Začala jsem káravým tónem. Tay zase pozvedl jedno obočí. Čekal, co ze mě dalšího vypadne.

„Tayi, musíš pochopit, že teď chodím s Jasonem." Chtěl něco namítat, ale hodila jsem na něho naštvaný pohled, který ho umlčel.

„Ať se ti to líbí nebo ne, je to tak. Šla jsem vlastní cestou a ty jí rozhodně nejsi součástí. Jsi pouze kamarád a měnit to nehodlám. Jsem s ním šťastná a pokud mě máš aspoň trochu rád, tak mě v tomhle smyslu necháš na pokoji."

„Nemyslím si, že je pro tebe ten pravý." Zamračil se na mě nespokojeně.

„A ty snad ano?" zeptala jsem se ho opovržlivě, čehož si všiml. Bylo na něm znát, že ho můj postoj rozčiluje. Ale jaký jsem měla podle něho mít postoj? Skočit mu kolem krku a říct, že budeme spolu? Svoji šanci měl...

„Rozhodně se k tobě nechovám hrubě jako on." Podotkl vítězně. Věděla jsem moc dobře, o čem mluví. Myslel tu chvilku v restauraci, když na Taye žárlil.

„Měl bys už jít." Řekla jsem mu s resignací v hlase. Přešla jsem do chodby, kde jsem mu otevřela dveře. Tayler přišel ke mně. Chvíli se na mě díval, ale pak udělal krok k odchodu. Povzdechl si. Chtěla jsem pomalu zavřít dveře, jenže mi to nedovolil. Rázně udělal krok ke mně a opět se vpil do mých rtů. Jednou rukou mi vjel do vlasů, abych mu jen tak nemohla uhnout. Chvíli jsem se vzpírala. Snažila jsem se ho odstrčit. Nedal se jen tak odbít. Bohužel Tayler si byl moc dobře vědom mé slabosti. Znal mě roky a věděl přesně, co na mě platí. Přitlačil mě ke zdi a svým tělem se opřel o mé.

Vůbec nevím, v jakém momentě jsem podlehla. Jen vím, že jsem najednou spolupracovala. Prsty jsem ponořila do jeho vlasů na temeni. Hrála jsem si s nimi a polibek mu oplácela s vervou. Vyhoupl si mě, proto jsem nohy omotala kolem jeho pasu. Lokty jsem se opírala o jeho ramena, abych měla oporu. Tay mi jednou rukou sáhl pod tričko. A to byl moment, kdy mi došlo, co právě dělám. Bylo to, jako by mi někdo dal facku, abych se vzpamatovala. Nohy jsem shodila na zem a zapřela se do jeho hrudi.

„Přestaň. Tohle já nemůžu!" pověděla jsem mu zadýchaně. Tay sotva popadl dech. V očích měl jiskřičky touhy, které v nich plály jako malé plamínky.

„Chloe nebraň se tomu." Prosil mě, ale zarputile jsem vrtěla hlavou. Odstrčila jsem ho, aby se už nepřibližoval.

„Odejdi! Prosím." Podívala jsem se na něho se smutným pohledem, aby mu došlo, že to myslím smrtelně vážně. Bylo vidět, že chce namítat, ale umlčel ho můj pohled. Cítila jsem se hrozně.

„Promiň." Ještě mě políbil letmo na tvář a dal se na odchod. Jen co přešel práh mého bytu, jsem zabouchla dveře. Zamkla jsem na několik západů a pak se o dveře opřela. Nevěděla jsem si rady. Připadala jsem si jako největší husa na světě. Proč jsem mu sakra podlehla? Mám přeci Jasona! Tohle se nikdy nesmí dovědět...

Ahoj, ahoj, ahoj! Doufám, že jste s povídkou spokojeni :D Dávám si záležet, aby se to dalo číst. Jinak tady dám fotku, jak si tak představuji, jak vypadá Tayler, snad se vám bude taky líbit, tak jako mě :D ♥ Příště sem dám zase fotku Jasona a nakonec tu bude fotka i Chloe. ;)