Máme tu nový měsíc a s ním i další kapitolu, dejte se do čtení ;)

Ewen byl první, kdo usnul. Samozřejmě na gauči. Já jsem usnula hned po něm. Bohužel to nebylo tak pohodlný, proto jsem se zanedlouho vzbudila. Hrozně mě bolela záda. Trochu jsem se protáhla a podívala se na společnost vedle mě. Spal jako zabitý. Hlavu měl v záklonu a trochu pochrupoval. Byl roztomilý. Chtěla jsem ho vzbudit, aby si šel lehnout se mnou do postele, ale uslyšela jsem hluk na chodbě. Jelikož jsem zvědavá, tak mi to nedalo. Vyšla jsem na chodbu a nechala pootevřené dveře. Hluk se nesl z druhé strany chodby. Znělo to, jako by se někdo s někým rval. Pomalu jsem se vydala tím směrem. Šla jsem podél zdi a rukou se jí podepírala. Stále jsem cítila hladinu alkoholu. Pokračovala jsem pomalu, abych nedala o sobě znát. Hluk najednou utichl.

,,Zbav se ho, než si toho někdo všimne.'' promluvil mužský hlas. Přišel mi povědomý, proto jsem neváhala jít dál. Došla jsem dostatečně blízko, abych konečně spatřila zdroj hluku. Nebyla jsem si jistá, zda vidím opravdu to, jak to vypadalo, ale jeden muž akorát zacházel do pokoje a táhl s sebou bezvládné tělo, které měl zapřené o sebe. Ani si mě nevšiml, za to ten druhý se otočil k odchodu a v ten moment spatřil mě. Byl to Sionn. Chvíli stál na místě beze slova a jen se na mě díval. Ruce si složil do kapes. V jeho tváři jsem neviděla jediný náznak nějaké emoce. Byl naprosto klidný a vyrovnaný.

,,Co tu děláš Alex?'' zeptal se jako by se nic nedělo. V té opilosti bych řekla, že byl dokonce vlídný.

,,Vzbudil mě hluk.'' konstatovala jsem též klidně. Pohledem jsem si prohlédla chodbu včetně dveří, kam zmizel ten muž. Hledala jsem cokoliv, co by mi řeklo, že jsem viděla to, co jsem viděla. Ale nikde nic, až na to, že když jsem se zadívala na zem, tak Sionn okamžitě udělal krok vedle, kde jsem si v té rychlosti všimla fleku, který rázem zakryl svoji postavou. Vzhlédla jsem k němu, abych zjistila, jak se tváří.

,,Zřejmě se ti něco zdálo. Běž si zase lehnout, než tě brácha začne hledat.'' přešel ke mně, přičemž se mě chtěl dotknout na rameni, ale okamžitě jsem ustoupila.

,,Dobrou Sionne.'' pověděla jsem mu a raději se vracela na pokoj. Ať už Sionn dělal cokoliv, věděla jsem, že kdybych se zdržela déle, tak by mě to přivedlo do maléru.

,,Alex?'' objevil se ve dveřích našeho pokoje Ewen, který si jednou rukou mnul levé oko. Oči měl opuchlé od spánku a snažil se zorientovat v prostoru.

,,Co děláš na chodbě?''

,,Jen jsem něco zaslechla, ale nic to nebylo.'' ujistila jsem ho a zašla kolem něj do pokoje. On za mnou hned zavřel a šel si lehnout do ložnice. Padl na břicho, rukou si upravil polštář pod hlavou a okamžitě usnul. Chvíli jsem stála ve dveřích a sledovala, jak oddechuje. Nakonec jsem si lehla vedle něho a usnula.

Z pohledu Taylera alias Calye

Stál jsem uprostřed třídy a vykládal látku k angličtině. Měl jsem jen pokročilé, aby mi rozuměli, protože irsky neumím. Nicméně, práce učitele mě bavila. Našel jsem se v tom. Akorát jsem doma byl velmi málo času, tak ani netuším co Chloe a Jay. Pořád se míjíme, ale možná je to tak lepší. Nelezeme si na nervy. Což se dá pokládat za pokrok.

,,Clayi, mohu s Vámi mluvit na chviličku?'' po vyučování se k mému stolu postavila holčina, která sedí vždycky vzadu, kde na ní není moc vidět. Když jsem ji viděl stát takhle blízko, došlo mi, že je opravdu drobná. Výškově nemohla mít víc než metr šedesát pět. Byla typická zrzka s pihami ve tváři.

,,Jistě.'' svolil jsem a chtěl ji oslovit, ale nemohl jsem si vzpomenout na jméno, což poznala.

,,Eithne.'' poradila mi, tak jsem se usmál.

,,Ovšem. Děkuju za pomoc. Musím se přiznat, že i tak si zřejmě tvé jméno nezapamatuji, tak se na mě v budoucnu nezlob.'' na oplátku mě obdarovala úsměvem.

,,Po vašem bych byla Anna, jestli to pomůže.'' pokynul jsem ji, že může začít s tím, co mi chtěla.

,,Víte, potřebovala bych s angličtinou trochu ještě pomoct. Šlo by třeba zajít někdy na kávu?'' Nervózně si hrála s poutkem u kalhot, až to budilo dojem, že je mnohem mladší. Vzpomněl jsem si, jak se takhle ošívali holky na střední, když se jim někdo líbil.

,,Mluvíš perfektně. Uvidíme, jak ti půjdou testy a podle toho bych ti dal hodiny navíc.'' mrknul jsem na ni a vydal se směrem domů.

Z pohledu Chloe alias Alex

Chystala jsem se do práce, když Jay dorazil domů. Zůstala jsem zkoprnělá stát, aniž bych si dotáhla bundu k tělu. Jay se mi snažil vyhnout pohledem a myslel, že mě jen obejde a já to nechám být, ale to jsem nemohla.

,,Co se stalo?'' položila jsem mu jednouchou otázku, jenže Jay mi neodpověděl a šel do obýváku. Bundu jsem nechala spadnout na zem a následovala ho.

,,Jayi mluv se mnou. Skoro se nevidíme a ty přijdeš v tomhle stavu.'' poukázala jsem na jeho zbitý zjev. Obočí i ret měl sešitý. Vypadal, jakoby právě prošel ringem boxerů.

,,Buď v klidu Alex, tohle nic není.'' oznámil mi, aniž by se na mě podíval. Už jsem toho měla dost. Rázným krokem jsem přešla k němu a vzala ho za loket, aby se na mě konečně po dlouhé době podíval.

,,Že není? Co se to s tebou děje? Nebo něco nového v práci? Tak mluv se mnou!'' naléhala jsem na něho, ale to jakým stylem se na mě díval, mi hned bylo jasné, že mi nic neřekne. Jen se na mě díval. Snažně jsem ho svým pohledem prosila, aby mi vysvětlil co se děje, ale marně. Jednou rukou se dotkl mé tváře a natočil se svým tělem k mému. Pohledem jsem si přejela jeho zranění. Na lícní kosti měl modřinu včetně boule s otokem. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsme se sebe jakkoliv dotkli. To co jsme mezi sebou měli, bylo již dávno pryč. Měla jsem ho stále ráda, ale láska to nebyla. Tím jsem si byla jistá. Naše jiskra byla pryč. Přišlo mi to najednou hrozně líto. Byl uvězněn v mém světě.

,,Měla bys jít, přijdeš pozdě do práce.'' oznámil mi nakonec a ustoupil ode mě.

,,Už jdu pozdě.'' poznamenala jsem a šla si obléct bundu. Kupodivu mě Jay následoval.

,,Hodím tě tam autem.'' než jsem stačila reagovat na jeho nečekanou pohnutku, tak byl z bytu pryč. Následovala jsem ho. Dole počkal v nastartovaném autě, než jsem ho dohnala. Přisedla jsem si k němu, tak jsme vyrazili. Celou cestu jsem se na něho dívala a stále přemýšlela nad tím, kde se mu to stalo.

,,Tak?'' ozval se najednou, proto jsem se vzpamatovala. Všimla jsem si, že jsme již na místě.

,,Opatruj se.'' upozornila jsem ho, než jsem vyšla. Jay se ušklíbl, ale věděla jsem, že odjede, až já zajdu do baru.

Už když jsem vcházela do baru, mi přišlo divné, že tam není hluk jako obvykle. Důvod jsem zjistila hned, jak jsem sešla schody. Aniž bych se dostala dál, tak nějaký muž dal přede mě ruku s tím, že tam nesmím.

,,Dnes je uzavřená společnost.'' pověděl mi rázným tónem. Všimla jsem si, že stoly byly dané bokem a uprostřed místnosti byl jeden velký kulatý. U něho sedělo několik mužů, přičemž vedle každého z nich stála dívka ve spodním prádle na podpatcích.

,,Já tu pracuji.'' obeznámila jsem ho a chtěla vejít, ale vzal mě za loket.

,,Musíte odejít.''

,,Hej, v klidu. Ta sem patří.'' zjevil se po jeho boku Ewen. Okamžitě jsem mu ukázala své zuby v úsměvu od ucha k uchu, jelikož ten chlap mě musel pustit. Což taky učinil. Neodpustila jsem si dětinské gesto a vyplázla na něho jazyk.

,,Díky, co se to tu dnes děje?'' zajímala jsem se, jelikož jsem si připadala jako v nějakém bordelu.

,,Je tu Sionn a jeho banda známých. Jednou za čas si dávají partičku pokeru a přitom jednají ohledně svých obchodů. Za žádnou cenu se jim do toho nemíchej a jen jim nos drinky, když si o ně řeknou. To je vše co dnes po tobě budu chtít. A potom ta méně dobrá část je, že máš vzadu v kanceláři nachystané boty a šaty, které si oblékneš.'' beze slova jsem mu kývla, tak mě doprovodil dozadu. Šaty, které visely na ramínku, byli opravdu hodně krátké, což se mi vůbec nezamlouvalo a boty měly podpatek okolo deseti centimetrů.

,,To nemyslíš vážně. Tohle si mám obléct?'' vytřeštila jsem na něho oči, přičemž jsem razantně vrtěla hlavou.

,,Alex prosím. Jestli chceme mít klid, tak si to oblečeš. Byla to Sionnova podmínka.'' tvářil se dost nešťastně. Byla jsem si jistá, že pokud tu podmínku nesplním, bude s ním mít problémy.

,,Tak dobře, ale dělám to pro tebe, ne pro něho.'' kývla jsem mu nakonec na souhlas a zavřela se v kanceláři. Svlékla jsem se do spodního prádla a vzala šaty do ruky. Látka byla elastická a byly černé. S povzdechem jsem si je oblékla. Lem šatů mi končil přímo pod zadkem. To ještě šlo, jenže výstřih byl hodně hluboký. Nemohla jsem si v těch šatech nechat ani podprsenku, tak jsem ji sundala. Okraj výstřihu mi zvýraznil křivku ňader a výstřih končil těsně nad pupíkem. Na zádech byl taky a ten končil na bedrech. V životě jsem si víc jako šlapka nemohla připadat. Vlasy jsem sepnula do drdolu a vyrazila na plac.

Ve chvíli, kdy mě Ewen spatřil s Murdagem, tak oba dva zůstali na mě zírat s otevřenou pusou. Murdag se vzpamatoval hned, proto do Ewena strčil loktem, aby začal vnímat.

,,Nechci nic slyšet. Můžete být rádi, že nepodám výpověď.'' pohrozila jsem jim prstem a zalezla za bar.

,,Konečně, už jsem myslel, že nás nepoctíš návštěvou.'' objevil se u baru Sionn. Kompletně si mě přejel pohledem a usmíval se od ucha k uchu.

,,Vidím, že jsem vybral dobře. Věděl jsem, že ti padnou jako ulitý.'' mrknul na mě s pohledem, že by si mě dal k večeři. Spletl se ve mně. Zatnula jsem zuby, rukou se zapřela o bar a naklonila se k němu, abych tomu dala důraz.

,,Jsi nechutný prase.'' zavrčela jsem na něho. Měla jsem vztek. Kdyby nešlo o Ewena, okamžitě bych odešla. Všimla jsem si ho, jak mě sleduje po očku se Sionnem a zatím mezi nás nevstupoval. To mě i trochu štvalo.

,,Kočička vystrkuje drápky? Víš ty co, abychom se líp poznali, budeš moje dnešní společnice.'' rozhodl a s pokynutím hlavy si šel sednout ke stolu k ostatním. Zděšeně jsem se podívala na Ewena, aby mi z tohohle pomohl. Sám vypadal bezradně. Naštvala jsem se ještě víc. Bylo mi fuk, co byl jeho bratr zač. Bylo mi fuk, že z něho mají všichni strach. Já jsem se mu nehodlala podřizovat.

,,A mám toho dost! Odcházím a beru si na zbytek večera volno!'' vztekle jsem práskla skleničkou do stolu a dala se na odchod. Vzadu jsem popadla své věci a šla ke schodům, abych odešla. Cestou jsem na sebe vzala bundu, abych se zakryla.

,,Alex, prosím.'' objevil se vedle mě Ewen, ale odstrčila jsem ho od sebe.

,,Ne, zklamal jsi mě a můžeš být rád, že nedávám výpověď. Teď se mi do cesty nepleť.'' zavrčela jsem na něho, tak mě raději nechal být. Slyšela jsem vrznutí židle, ale nepřikládala jsem tomu pozornost. Rázovala jsem si to rovnou ven nahoru po schodech. Před barem jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. Kabát jsem si přitáhla až ke krku, jelikož venku byla zima. Mráz se mi lepil na nohy, jakoby se mi kolem nich motal had. V duchu jsem si nadávala, že jsem se nepřevlékla a nepřezula z těch podpatků. Už jsem chtěla být doma. Rukou jsem mávla na taxík a nevšímala si okolí. K mé smůle mi nezastavil, tak jsem se pomalu vydala po svých. Daleko jsem ale nedošla. Do cesty se mi postavil muž. Chvilku mi trvalo, než jsem ho zařadila. Už jednou jsem ho viděla. Se Sionnem. Byl to ten muž, který táhl druhé tělo do pokoje v hotelu.