Druhý den ráno jsem vyskočila z postele s dobrou náladou. Namířila jsem si to do kuchyně, kde jsem si začala dělat palačinky k snídani. Chvíli na to se tam objevili i kluci, kteří si začali chystat kávu.

,,Dobré ráno.'' pozdravila jsem je vesele a podívala se na ně. Kývli mi na pozdrav a mračili se na sebe. Musela jsem nad nimi protočit oči a zároveň mi škubaly koutky do úsměvu. Oba totiž měli načervenalé oko. Evidentně to včera s tou hádkou přehnali a byli si toho zřejmě vědomi, protože na mě oba hodili omluvný výraz.

,,Se z vás jednou pominu. To vás to pořád baví se takhle handrkovat?'' snažila jsem se chápat jejich počínání, ale jelikož jsem byla holka, tak to nešlo.

,,Nebaví.'' odsouhlasili sborově a zároveň se na sebe zamračili. Pak si raději šli svojí cestou, jen aby spolu nebyli v místnosti. No neříkala jsem, že tohle nedopadne dobře? Už spolu nevydrží ani v jedné místnosti, jsem zvědavá, jak to celé dopadne...

Pro jistotu jsem si jich přestala všímat a v klidu se nasnídala. Přemýšlela jsem, co bych ten den mohla dělat. Život jde dál a já musím najít opět svůj smysl. Což bylo těžké, když jsem nevěděla, kdo jsem. Rozhodla jsem se proto, že si najdu novou práci. Musela jsem, abychom mohli normálně fungovat. Při této myšlence jsem se uchechtla. Normální? Naše soužití ve třech se dá těžko nazývat normální. Protočila jsem nad sebou očima a vyrazila ven.

Irsko v podzimním období hrálo všemi možnými barvami. Okolí mi doslova bralo dech, jaká to byla krása, obzvlášť když jsem procházela St Stephen's Green park, který má i zahradu. Rozmanitost tohoto města mě vtáhla natolik, že jsem zapomněla, proč jsem se vydala do jeho ulic. Vzpamatovala jsem se ve chvíli, kdy se zvedl vítr a mé tváře pošimral chlad. Bundu jsem si zapnula raději až ke krku a pokrčila ramena v domnění, že se před chladem schovám. Bylo to ale marné. Vyhledala jsem proto kavárnu. Nedaleko parku jsem do jedné zaplula. Měli tam příjemně. Teplo, které tam bylo, mě okamžitě obestoupilo jako nějaké vřelé objetí. Musela jsem se usmát. I taková maličkost mi dávala naději, že bude vše zase dobré.

Nakonec jsem dorazila do místní části zvané Temple Bar. Kupodivu se to tu jen hemžilo lidmi. Doslova to místo žilo ruchem. Nejvíc mě ale zarazilo, jak bezstarostně ti lidé působili. Hloučky lidí se tu smáli, jiné zase žhavě diskutovali a bylo opravdu vidět, jak moc se baví. Dokonce se tu našlo i hodně extravagantních lidí, ale taky jsem si všimla lidí, kteří vypadali jako by číhali na nějakou kořit. Trochu jsem se nad tou myšlenkou ošila, protože mi z nich běhal mráz po zádech. Byl už večer a já tu stála na nejrušnější ulici, kde bylo hned několik barů a různých butiků a obchodů. Napadlo mě, že bych měla dát vědět klukům, že jsem v pořádku. Vytáhla jsem proto mobil z kapsy, jenže byl vybitý. Sprostě jsem si zaklela pod nos. Až dorazím domů, tak si vyslechnu od těch dvou pořádnou přednášku. Raději jsem to ale nechala být a šla se podívat do jednoho z těch barů, odkud zrovna vylezlo dost opilých lidí. Zajímalo mě, jaké to tam je a hlavně jim na jejich malé výloze visel inzerát, že hledají barmana.

Odhodlaně jsem vstoupila do baru. Zhluboka jsem se nadechla, že udělám další odhodlaný krok ze schodů, které mířily kamsi dolů, jako by to bylo dělané v duchu sklepa. Než jsem se ale nadála, tak se ze spodu vyřítil nějaký kluk, který do mě vrazil, jak spěchal ven. V tu chvíli jsem se už viděla pod schody, ale nic z toho se nedělo. Nechápavě jsem se rozhlédla. Vedle mě stál kluk zhruba v mém věku a zapíral mě kolem břicha svojí rukou. Na tváři mu pohrával úsměv. Zřejmě jsem ho pobavila, jelikož jsem na něho jen zírala v úžasu. V životě jsem hezčího kluka neviděla. Jeho zelené oči se do mě zavrtávaly jako by mě chtěl s nimi pohltit. Donutila jsem se od něho odvrátit zrak, abych si ho prohlédla. Na hlavě měl místo účesu spíš vrabčí hnízdo jako to nosí Jay, ale k němu to nějak zvláštním způsobem sedělo.

,,Dea-oíche áilleacht.'' promluvil na mě s koketným podtónem. V tu chvíli jsem musela být červená až na zadku, jelikož jeho hluboký lehce nakřáplý hlas byl opravdu sexy. Kdyby mě nedržel, asi by se mi z toho podlomila kolena. Musela jsem si trochu odkašlat, než jsem na něho promluvila. Netušila jsem ani co mi řekl, irsky opravdu neumím.

,,Promiň, já nemluvím po vašem.'' trochu jsem se zaksichtila nervozitou, ale on se dál usmíval.

,,To nevadí, já umím anglicky.'' odpověděl mi pohotově. Užasle jsem vydechla, načež jsem se zase začervenala, protože si toho všiml.

,,Jsi tu nová, že? Jak se jmenuješ?'' zajímal se a při tom mi hned podával ruku. S radostí jsem se jí chopila.

,,Já jsem Chl..ehm, já jsem Alex.'' skoro jsem se prořekla, což si také uvědomil, proto si mě měřil nejistě pohledem. Nakonec to ale nechal být.

,,Ewen Murray-Gallagher.'' pověděl mi celé své jméno, které znělo dost vznešeně. K němu to i celkem sedělo. Určitě byl z nějaké vyšší vrstvy lidí.

,,Alexa Bishop.'' řekla jsem znovu své jméno, které mi bylo tak cizí. Měla jsem dojem, že je mou povinností uvést celé své jméno, když tak učinil i on.

,,Velice mě těší. Co tě přivádí zrovna do této části Dublinu?'' zajímal se dál, tak jsem si stoupla blíže k němu, abych si s ním popovídala. Všimla jsem si, jak do baru proudilo stále hodně lidí, což mě přivádělo na myšlenku, jak se tam dolů mohou vejít. S Ewenem se mi kupodivu povídalo hezky a hlavně jsem se cítila s ním uvolněně. Vyzařoval z něho jakýsi klid, který se lepil i na mě.

Když mi vyprávěl historii o této části města a jak ji chtěli srovnat se zemí, tak jsem si neodpustila si ho prohlédnout. V tu chvíli mi došlo, že je o hlavu a půl vyšší, při čemž jeho široká ramena se skláněla, aby mi byl blíž. Bílé tričko, které obepínalo jeho svaly na rukách, mě donutilo k úsměvu. Dokázala jsem si živě představit, že byl na škole vrcholový plavec.

,,Líbí se ti, co vidíš?'' vytrhl mě z myšlenek jeho hlas. Musela jsem se usmát od ucha k uchu. Rozhodně jsem se styděla, že na něho tak zírám, což bylo tak očividné.

,,Promiň. Já jen...já ani nevím, ale jsi prostě fakt pěkný kus chlapa. Je těžké z tebe spustit zrak, když vypadáš jako nějaký irský bojovník.'' proboha tohle jsem vážně vypustila z pusy a nahlas? Měla jsem nutkání si sáhnout na jeho bicepsy. Pro jistotu jsem si prokřupla prsty, abych neudělala nerozvážný krok.

,,Jsem si vědom, že takhle na ženy působím.'' konstatoval s pobaveným uchcechtnutím. Při tom si prohrábl svoji rezavou kadeř na hlavě, což trochu urovnalo jeho vrabčí hnízdo. Na sucho jsem polkla. Měla jsem pocit, že se dívám na top modela, který předvádí jednu ze svých póz.

,,Nezlob se, ale měla bych se jít podívat dolů. Měla jsem v plánu se ucházet o volné místo, které tu nabízejí.'' vyhrkla jsem ze sebe, než jsem mohla přijít o rozum. Ewen se zasmál mé bezradnosti.

,,Rád tě provedu.'' v mžiku stál u mě a položil svoji ruku přes má ramena, aby mě doprovodil. Viděl, že se nadechuju, abych namítala, ale nedal mi šanci.

,,Kdo jiný by to měl udělat, než samotný majitel baru.'' mrknul na mě a už mě tlačil ze schodů, aby mi to tam ukázal. Chvíli jsem šla mlčky po jeho boku, dokud mi nedošlo, co mi to řekl. Už když jsem se nadechla, abych se ho na něco zeptala, tak mě zase předběhl. Skoro jako by mi četl myšlenky.

,,Bar jsem zdědil po svém otci. Můj bratr o tom nechtěl slyšet. Má svých starostí dost a tohle bylo to poslední, o co by se chtěl starat. Přenechal mi ho proto se vším všudy.''

,,To je od něho hezké.'' usmála jsem se na něho, zatím co mi ukazoval zbytek baru, včetně jeho zázemí. Musím ale říct, že v baru nebylo skoro k hnutí, jak byl narvaný lidmi.

,,To bych neřekl. Kdyby nebyl šéfem...'' větu ani nedořekl, tak jsem se mu podívala do obličeje. Vypadal, že hledá správná slova.

,,To je jedno, řekněme, že je jen důležitým šéfem v jednom obchodu a já se mu nepletu do cesty. Nikdy jsme spolu moc nevycházeli a nemyslím si, že se to někdy změní.'' podotkl nakonec trochu sklesle. Bylo mi ho líto, ale věděla jsem, že to tak občas v rodinách bývá. Pomyšlení na moji rodinu mě zabolelo. Neviděla jsem je od chvíle, co jsem opustila nemocnici. Bylo mi smutno.

,,To místo je tvoje, jestli chceš.'' promluvil po chvilce Ewen, který na mě visel pohledem. Bylo mi jasné, že má na moji osobu otázky, ale asi poznal, že není pravá chvíle vyzvídat. Skoro jsem si myslela, že mě šálí sluch. Všude kolem nás totiž dunila hudba a rozléhal se hluk mluvících lidí.

,,Co myslíš Alex, jestli chceš, mohla bys začít už zítra.'' navrhnul znovu. Takže jsem se nepřeslechla. Musím se přiznat. Usmívala jsem se jako šílená, protože mi tím udělal ohromnou radost. Okamžitě jsem mu kývala na souhlas.

Při příchodu domů jsem potichu zavřela dveře. V domnění, že budou kluci spát, jsem se šeredně spletla. Jen co jsem se otočila na patě, že si půjdu lehnout, jsem div nevrazila do těch dvou. Stáli ve dveřích do obýváku se skříženýma rukama na hrudi. Při tom si oba podupávali nohou. Nemluvě o jejich rozčileném výrazu, kterým by mě jistě zabili, kdyby mohli.

,,Kdes byla?'' vyštěkl naštvaně Clay.

,,Tos nemohla zavolat, kde jsi? Víš, jaký jsme měli strach, že se ti něco stalo?'' přisadil si k němu Jay. Protočila jsem nad nimi oči. Shodila ze sebe bundu a pověsila ji na věšák.

,,Nemohla, mobil se mi vybil. Byla jsem si shánět práci.'' odpověděla jsem jim zcela klidně. Při tom jsem se zadívala na hodinky na ruce, abych zjistila čas. Nedivila jsem se jejich postoji, byly dvě hodiny ráno.

,,Chloe, musíš být víc opatrná. Co kdyby se ti něco stalo?'' povzdychl si Jay unaveně. On i Clay si jednou rukou promnuli obličej. Všimla jsem si té únavy, která je stravovala. Pod očima se jim už začaly dělat tmavé kruhy.

,,Omlouvám se. Ale ten mobil se mi doopravdy vybil a já se zdržela v práci, kam zítra nastupuji.'' neubránila jsem se úsměvu. Představa, že zase uvidím Ewena, mě těšila. Ne v sexuálním podtextu, ale v tom přátelském. Ten kluk byl opravdu sympatický.

,,Fajn, zítra tam jdeme s tebou, abychom viděli, v čem pracuješ.'' rozhodl Clay a Jay mu přikývl. Hned na to se otočili, aby si šli lehnout, nevšímajíc si mého vyděšeného výrazu.

,,C-co?'' vykoktala jsem za nimi, ale oni na mě jen mávli rukou, aniž by se na mě podívali a zašli do svých pokojů. To mě jako budou hlídat?

Ahoj, tak jsem konečně pokročila ve psaní. :) Dávám sem i foto Ewena, abyste věděli jak vypadá. Kdyby bylo na mě, rozhodně bych si vybrala právě jeho, protože je to pěkný kus! totálně toho kluka žeru ♥♥:D