Nervy jsem měl jen jedny. Věděl jsem, že to nebude jednoduchý, ale že ta holka dá dohromady X a Y a nějaký mínus před závorkou jakoby ani nebylo, to už jsem začínal panikařit.

,,Potřebovala bych motivaci."

,,Jo. Třeba, že tě pustí k maturitě je docela dobrá motivace."

,,Já to ale myslela tak, že za každý dobře spočítaný příklad si udělám čárku a vymyslím odměnu." vypadala hned nadšenější.

Mně bylo fuk, jestli si za každý spočítaný příklad koupí nový náušnice nebo kalhotky. Hlavně, aby mi už dala pokoj. Nešlo mi ani o peníze, který mi hodlala dát. Bylo mi jí líto. Mě si taky lidi dobírali, že nejsem zrovna fešák, takže jsem z části věděl, jak se cítila.

Dean by na mě byl pyšný. Choval jsem se totiž jako skutečný profesionál. Omezil jsem pohledy na ní, především do výstřihu jsem se nepodíval ani jednou, protože jsem věděl, že když se podívám jednou, budu muset pořád.

Tohle doučování jsem sice přežil, ale nemyslel jsem si, že ona byla obohacena o nějaké vědomosti. Druhá hodina a nebyl jsem si vlastně ani jistý, jestli si zítra bude pamatovat, že X a Y se nepočítá dohromady nebo, že mínus před závorkou všechno mění. Stejně tak jako rána, kterou jsem dostal od Taylera následující ráno. Taky všechno změnila.

Břicho mě bolelo jako by mi zlomil všechna žebra. Tvářil se jako bych mu snad nachcal do kafe. Až na pár vtípků jsem mu přeci nic neprovedl. Ale za to jsem pochopil, jak se cítil boxovací pytel a bylo to fakt nepříjemný.

Kroužek spolužáků okolo nás mi dal jasně najevo, že jsme ještě neskončili a měl bych se začít bránit nebo skončím v nemocnici. To bych pak mohl mít po maturitě a Renata by na tom byla obdobně.

Tayler nade mnou stál jako jasný vítěz a usmíval se jako by vyhrál v loterii. Sebral jsem v sobě všechnu energii, upravil si rozbité brýle na nose a dlaň připravil do pěsti. Hned, jak byl jeho ksicht na dosah, vystřelila moje ruka jeho směrem. Mě možná bolelo břicho, ale jeho ksicht vypadal jako prdel paviána. Rudá a oteklá během okamžiku.

Do kroužku se připletla Renata s Jossie a Rose, takže v podstatě celý kruh rozehnaly. Já byl jedině rád. Dal jsem Taylerovi jednu ránu, ale připadal jsem si jako bych mu jich dal dvacet, jak mě štípaly klouby od té pecky.

,,Jsi v pohodě?" zajímala se o mě Renata.

,,Jo." odsekl jsem a podíval se na její kámošky.

,,Určitě?" nejistě se na mě dál dívala.

,,Renato, jdeš?" dloubala do ní Jossie a dělala, jako bych tam nebyl.

Dál jsem nereagoval a pádil do třídy. Břicho mě bolelo a neměl jsem na nic náladu. Hned po škole jsem si musel v lékárně koupit čočky, protože další brýle jsem měl doma a tam jsem se vážně zastavovat nechtěl. Abych vysvětloval rodičům, proč mám opět rozbité brýle?

Vzteky jsem hodil na stůl svojí tašku, nandal si čočky a hodlal se podívat, jak jsou na tom moje žebra. Košili jsem pověsil na háček ve zdi a začal si dloubat mezi žebra. Bolelo to, ale neřekl bych, že byly zlomené. Nádech, výdech a málem jsem nadskočil, když se ve dveřích objevila Renata.

,,Jsi v pořádku?" sjela mě od hlavy k patě a zastavila se na mém holém břiše.

Popadl jsem košili, abych si jí zase oblékl, když v ten moment byla u mě.

,,Nezlomil ti něco? Mám se mrknout?"

,,Stejně to nepoznáš. Nejsi doktor." odsekl jsem a dál si zapínal košili.

,,Měl by sis to chladit."

,,Hele, jsem v pohodě. Nebolí to."

To jsem trochu lhal, ale její starost byla roztomilá. Cítil jsem se jakoby o mě měla fakt obavy. O to víc jsem byl nervózní, když poklekla a zabořila jemně svoje malé prstíky do mojí kůže. Někde jsem necítil nic a jinde zase jako by mi mezi žebra zarazila celou ruku.

,,Taylor nemá takovou sílu, aby ti zlámal žebra, takže v klidu. Jsou jen naražená." snažil jsem se tvářit jako by mi to nic nedělalo, ale přitom jsem měl srdce až v krku.

,,Říkal jsem to."

,,Lucasi, kdes přišel k takovýmu tělu?" řekla zcela vážně, ale já jsem se musel smát.

,,Cože? Jakýmu tělu?" smál jsem se, ale ona na mě zírala s vážnou tváří a čekala až skončím.

,,Mluvím vážně. Pod tou volnou košilí není poznat, že máš tak pěkný tělo." zíral jsem na ní jako žába ze salátu.

Možná ty letní brigády byly k něčemu. Rodiče mě posílali na venkov ke strýčkovi, abych vypomáhal na farmě. Tři měsíce v zápřahu několik let v kuse možná pomohly vyrýsovat ruce a břicho, ale ani jsem si nevšiml. Nebo spíš jsem na sobě nikdy nehledal něco, co by se někomu z opačného pohlaví mohlo líbit.