Hned ráno jsem to hodlal Deanovi pěkně vytmavit, protože jsem fakt nečekal, že by odmítl doučování jeho vysněné Renaty.

,,Teď to odskáču já. Pořád o ní mluvíš a když máš šanci, vycouváš z toho." vztyčil jsem ukazováček a Thai nechápal.

,,Luku, já zas tak dobře matiku neovládám a hlavně bych jí to nedokázal vysvětlit aniž bych..."

,,...aniž bys jí necivěl do výstřihu? To už jsi říkal do telefonu. Taková blbost!" protočil jsem oči a plácnul se do čela.

,,Ona je prostě Bohyně. Chápeš? Ty jsi profesionál a dokážeš se chovat jako by nic, ale já bych to prostě nezvládl."

,,Můžete mi říct, co se děje?" nechápal Thai.

,,Já s tebou nebudu až budeš šustit holky, měl by ses naučit s holkama taky mluvit." pěnil jsem jako pivo.

To bylo keců, jak by jí naložil a jak by tamhle to, jenže když dojde na věc, frnkne jako moucha před plácačkou.

,,No tak, Luku, tak se k tomu postav čelem ty." poplácal mě Thai po zádech.

,,Co prosím?" svraštil jsem čelo a zůstal na něho zírat.

,,No kámo, ty jsi taky ještě neměl pořádně babu, tak se na týhle nauč trochu konverzovat."

Dostal jsem záchvat smíchu. Naučit se konverzovat na Renatě Egertonové? To bylo jako dostat hlavní roli v muzikálu a neumět zpívat. Zpívat se prostě nenaučíte jen tak.

,,Třeba když uvidí ostatní holky, že doučuješ Renatu, budou chtít taky." zasněně čučel Dean.

To už jsem vystrčil na Deana prostředníček a hodlal odejít do třídy. Bohužel jsem narazil na Taylera.

„Zadní sedačky mýho auta moc dlouho nevydržely. Měl jsem tolik holek, že jsem si chtěl koupit pohřebáka..." otočil se na mě, když vyprávěl nějakou trapnou historku frajírkům okolo.

,,Co na mě tak čumíš?"

Z Taylera jsem strach neměl, ale kdyby došlo na bitku, měl jsem jasno v tom, že jeho kamarádíčci by se přidali, aby si do mě praštili, zatímco Dean a Thai by utekli.

Tayler tady šikanoval kde koho a já se snažil, abych mu nelezl moc na oči a neupozorňoval na sebe. Nebál jsem se jeho pěstí, ale spíš jeho keců. Byl tady jako Bůh a pro všechny byl vzor. S kým se kamarádil, ten byl oblíbenej i u holek. Já byl bohužel šprt a nula.

Vlastně to bylo tak, že jsem neměl co dělat ve volným čase a tak jsem se prostě učil. Šlo mi to dobře.

Už od prváku, kdy jsem zapadl mezi ty méněcenný, jsem ho nesnášel. Prostě jsem nenosil moderní hadry jako on a neměl jsem ani fotříka, co by mi pořídil Mustanga v kabriu, abych mohl vozit holky na kufru.

Bylo to vzájemný a díky němu jsem přišel asi o troje brýle. Jednou mi je schválně shodil ze školní lavice. Podruhé na tělocviku si je vzal na oči a hrál si na mě. Kluci se mohli potrhat smíchy. Jak jinak. I kdyby ten blbec přišel do školy v růžový košili se srdíčky a latexových legínách, nikdy by nebyl za kreténa. Naopak by druhý den tak přišli i ostatní.

Radši jsem teda držel hubu a doufal, že mě nechá na pokoji, ale mýlil jsem se. Hodlal se před těmi idioty předvádět.

Fyzika v praxi. Světlo cestuje rychleji než zvuk. Příklad: Někteří vypadají dobře do doby než promluví. A ano, Tayler byl ukázkovým příkladem.

,,Brejloune, o čem si, vy panicové, povídáte? O duze a koťátkách?"

,,Ne, o tom si povídají bukvice, jako jste vy." vrátil jsem úder a očividně zrudnul vzteky tak rychle, že by mu to mohl závidět i chameleon.

Už jsem totiž vyrostl z toho ,,To jsem asi říkat neměl", dneska řeknu spíš ,,Tak schválně co se stane, když to řeknu".

I když bych mohl dostat na budku, prostě jsem to zkusil.

,,Zatočím s tebou tak, že se vrátím dřív z basy než ty z nemocnice." zavrčel a ostatní se mohli potrhat smíchy, tedy kromě Deana a Thaie.

Kluci začali couvat a já jsem se jim nedivil. Šel z něho strach, ale mně to bylo jedno.

,,Teď jsi mě teda setřel jak hovno z lopatky." vysmál jsem se mu a už čekal pěstí.

,,Co tu je za sraz?" poznal jsem za sebou hlásek samotné Renaty.

,,Máš z prdele kliku, zoufálku..." podíval se mi zblízka do ksichtu a hned na to se věnoval Renatě. ,,Doprovodím tě do třídy, abych tě ušetřil pohledů těch uslintaných a zoufalých paniců."

Renata protočila očima a s nádechem ho dobře setřela.

,,Promiň, ale pomůžeš mi hledat? Někde jsem ztratila na tebe náladu a nemůžu jí najít."

Možná se mi to zdálo, ale možná taky ne. Renata se mě zastala? Bylo to smutný a trapný. To já bych měl být ten, co by se jí měl zastat, ale já místo toho rozdýchával, že jsem nedostal přes hubu. Zatím, protože jsem si na Taylera otevřel hubu až moc.

,,Na jakou školu bys chtěl?" podívala se zeměpisářka na Taylera.

,,Nevím." pokrčil frajersky rameny, když stál před tabulí.

,,To ani nevíš, čím bys chtěl být?"

,,No občas se ptám malých dětí čím by chtěly být, abych získal nějakou inspiraci."

Věřte mi, že tohle byla odpověď maturanta. Dovedu si živě představit, jak doma vypráví, že by chtěl být princezna nebo kosmonaut.

Po škole jsme měli s Renatou opět sraz v domě u jezera, abych jí zkontroloval příklady, které jsem jí dal za ,,domácí úkol" a vysvětlil další část, ze které budeme psát pololetku.

Dean s Thaiem si ze mě dělali legraci a rýpali do mě, abych se vykoupal ve voňavce a podobně, ale takhle trapnej jsem nechtěl být.

Nehodlal jsem jí naznačit, že bych o ní měl zájem. Stačilo, že ze mě dostala včera, že je pěkná a líbí se mi. Většího idiota jsem ze sebe udělat už nemohl.

Ze samého přemýšlení mě probral Renatin příchod. Džínové minišaty s výstřihem jako Mariánský příkop mě docela znervózněly. Vsadil bych se, že mi to udělala schválně, protože jsme se včera bavili o plavkách.

,,Ahoj Lucasi." zubila se, ale já dělal, že jsem strašně zabraný do úkolu z chemie, který nám zadala, takže jsem se na ní ani nepodíval.

,,Čau, máš spočítaný ty příklady?"

,,Mám." zazněla zaskočeně a posadila se vedle mě.

,,Fajn. Já už tu chemii taky budu mít."

,,Omlouvám se za Taylera." začala.

,,Tayler na mě má kecy čtyři roky, takže dneska mě to nevykolejilo." mávl jsem rukou jako, že je to normálka.

,,Je to vůl."