Čekat téměř devět let od našeho prvního polibku než budu s Thaiem vymýšlet, jak jí požádat o ruku byla síla. Nikdy by mě nenapadlo, že mě budou v práci oslovovat, jestli náhodou neberu drogy. No dobře, možná jsem se usmíval víc než bylo normální, ale to je u šťastných lidí běžné.

,,Já bych to nehrotil. Prostě na tom benefičním večírku." vymýšlel Thai.

,,Tam jí požádal Tayler, takže nebudu jako on."

Nevymyslel jsem nic originálního a nechtěl jsem nic obřího a velkolepého před stovkou lidí. Měla ten den narozeniny a já se rozhodl pozvat jen pár nejlepších našich přátel a blízkou rodinu, aby se zúčastnila ,,oslavy". Nechal jsem postavit několik altánů u jezera Hopes. Dům byl po rekonstrukci, ale ještě tu bylo spoustu práce.

Hosté se začali scházet a co jsem rozhodně nečekal, byla návštěva Deana. Jeho nazrzlá palice svítila v davu, že nebyla k přehlédnutí.

,,Jak to, že jsi přišel?"

,,Thai mi volal, že budete u jezera něco slavit." zamrkal na mě a podíval se na Thaie.

,,Už je to tak, kamaráde."

Neviděli jsme se roky a byl jsem rád, že přišel. Přišlo i pár dalších lidí, které jsem zrovna nemusel vidět, ale Renata by to chtěla. Jossie, její kamarádka, přišla s Rose a Alexem, takže jsem si jí nevšímal.

Čím víc lidí tu bylo, tím víc nervózní jsem byl. Čekal jsem samozřejmě kladnou odpověď, ale kolena se mi třásla jako by bylo mínus třicet, zatímco bylo krásné slunečné letní odpoledne.

,,Ukaž mi prstýnek." dožadovala se máti.

,,Počkáš si až na ní."

,,Nemůžu se dočkat. Kdy to spustíš?"

Poslední pozvaní byli na místě a slavnost mohla začít. Roy se strýcem se na mě hned vrhli a těšili se s námi. A to ještě netušili to hlavní.

Renata byla na místě a tak jsem sebral odvahu, popadl krabičku s prstýnkem a zatáhl ji do čela k molu.

,,Děkujeme všem za účast na této oslavě. Asi nebudu příliš originální, co se týče dárku, ale Renata už má všechno, protože jí kupuju dárky i když nic nemá. Takže, zavři oči a nastav dlaň." usmál jsem se na ní a ona udělala, jak jsem jí řekl.

Nastavila dlaň a zhluboka se nadechla. Tohle nemohla čekat. Vyndal jsem před všemi prstýnek z krabičky a položil jí ho na čáru života. Nestačil jsem jí ani říct, aby otevřela oči a už hypnotizovala platinový kroužek se smaragdovým kamínkem. S úžasem na mě zírala a čekala, co povím.

,,Tak jo, čekal jsem přes osm let a i když to bylo těch nejhorších osm let, protože byly bez tebe, snad mi zase nedáš košem."

Nestačil jsem říct ani slovo a ona se mi hned vrhla okolo krku.

,,Už nikdy ti nedám košem."

,,Takže si mě vezmeš? Protože jsi mě ani nenechala, abych se tě zeptal." culil jsem se a všichni už se radovali a tleskali.

,,Vezmu si tě, Luku."

Radostí mi skočila do náruče a všichni se řezali smíchy.

Oslava začala tedy ve velkém stylu a konečně byla atmosféra uvolněná a radostná. Ovšem poslední nezvaná návštěva mě trochu zaskočila. Za soumraku přišel Tayler. Člověk, kterého jsem z celé duše nesnášel.

,,Já vím, že mě tady nechceš, ale rád bych vám popřál hodně štěstí." přišel upřímně nebo jsem měl čekat zase další levárnu?

,,Dík."

,,Je mi jasný, že se na mě zlobíš, ale nevěděl jsem to prostě. Kdyby to třeba řekla Renata dřív..."

,,Kdybys třeba tenkrát nedělal frajera a nechal mě s ní jít na ples..."

,,Víš, Lukasi, nemyslel jsem si, že byste měli nějakou šanci. Říkal jsem si, že je to jen z lítosti nebo aby se ti odvděčila za tu matiku. Nemohl jsem vědět, že to myslela vážně. Dokud mi to neřekla, nevěřil bych tomu."

,,Řekni mi rozdíl mezi tebou a mnou? Proč by to se mnou nemohla tenkrát myslet vážně? Protože jsem nebyl jako ty?"

,,Protože ona byla Renata Egertonová, holka, kterou chtěl každý kluk na škole. Ani já sám jsem si nevěřil a nebýt jejího otce, nikdy bych to nedokázal. Ta holka na mě kašlala z vysoka. Byl jsem jen další zoufálek, co neměl šanci. Nebyl mezi námi žádný rozdíl, jen její fotr potřeboval toho mýho."

,,To můj názor na tebe nemění."

,,Tylere? Co tady děláš?" objevila se tu Renata.

,,Přišel jsem vám popřát hodně štěstí."

,,To je od tebe hezký. Podívej." ukázala mu prst se zásnubním prstýnkem.

,,Jsem rád, že tě vidím konečně šťastnou." podíval se na mě a pak to vzdal a vypadl.

,,Stalo se něco?" obrátila se na mě.

,,Vůbec nic, lásko. Teď už se nic neděje."

,,To je dobře." políbila mě.

Neměl jsem důvod, proč se rozčilovat. ,,Ano" mi řekla bohyně Renata a to bylo pro mě nejdůležitější. Tayler pro mě byl momentálně nezajímavý a zbytečný. Názor na něho nezměním a rozhodně to není člověk, kterého bych chtěl vídat. Jediné štěstí bylo, že se Renaty ani nedotkl, jinak bych tak poklidně nestál a nevybavoval se s ním.