Měla jsem tak trochu radost, když se Klaudie dala do řeči s Taylerem. Oba vypadali jako páreček někde v klubu, co by se do sebe nejradši zakousli.

Lucas byl tak trochu chladný a nerad mluvil o Taylerovi. Snažila jsem se ho jen přesvědčit, že není tak hrozný, jak si myslel a že mi právě podepsal rozvodové dokumenty. Měla jsem příšernou radost, ale chtěla jsem si to nechat na vhodnou chvíli, abych to Lucasovi řekla. Vymýšlela jsem, kam ho vezmu, nebo kde by to bylo vhodné.

,,Můžu?" strčila mi do kanceláře Klaudie svůj špičatý nos.

,,Co potřebuješ?"

,,Vlastně nic pracovního, jen jsem tě chtěla pozvat na oslavu."

,,Jakou?" vzdychla jsem.

,,Že já a Luke budeme mít miminko." zazubila se.

Zato já na ní zůstala zírat jako opařená. Celé hrdlo se mi sevřelo a já nemohla dýchat. Nekontrolovatelně mi po tvářích začaly stékat slzy až jsem musela vstát. Klaudie si ten pocit užívala a usmívala se jako by věděla, že mi ubližuje.

,,Ani se nezeptáš kdy a kde? Jsem v sedmém týdnu." přilévala benzín do ohně.

Jako by to bylo nedávno, kdy jsem byla těhotná i já. Byla jsem ztracená a všechno bylo ztracené. Musela jsem vypadnout.

,,Luke se strašně těší. Hned zítra chtěl jít nakupovat, ale trochu jsem ho zbrzdila, že zbývá ještě minimálně třicet pět týdnů, aby mohl nakoupit výbavičku." podávala si mě.

,,Už zavři hubu." popadla jsem kabelku, naházela do ní pár věcí a obešla stůl k odchodu.

Klaudie vstala současně se mnou a očividně jsem jí byla pro smích.

,,Kam tak spěcháš? Pogratulovat Lukovi?" začala se řezat smíchy.

,,Ty víš, že ho miluju a tohle mě ranilo."

,,Oh...chudinko. Vrať se odkud jsi přišla."

Otočila jsem se a chtěla odejít, když jsem však míjela Klaudii, zasekla se mi noha a já skončila na kolenou. Klaudie se začala strašně smát. Podrazila mi nohu, mrcha. Nestačilo jí to.

,,Teď jsi dokonalá. Ubulená a na čtyřech. Utíkej pryč."

Málem jsem smetla Thaie, jak rychle jsem utíkala. Neměla jsem na nic pomyšlení. Nevěděla jsem, co dělat. Život se mi náhle zbortil jako domeček z karet. Všechno bylo pryč a Lucas byl jen krásnou vzpomínkou na můj ztrápený život. Co si bez něho počnu?

Všechny věci jsem nechala u Thaie a koupila první letenky do Houstonu a pak jsem se musela dostat do Livingstonu.

Během těch pár hodin jsem mohla přemýšlet, co se mnou bude dál, ale já jsem se prostě neviděla. Nenašla jsem se nikde na tomhle světě, kde bych pro někoho něco znamenala. Lucas měl teď svojí rodinu a já byla zbytečná. Osm let jsem to bez něho vydržela, ale teď to bylo jiný. Teď mě znovu líbal a dal mi šanci. Nedokážu žít dalších třeba čtyřicet let v tom stejném smutku jako teď.

Jediné místo, které jsem potřebovala a bylo plné vzpomínek, byl dům u jezera. Vypadal sice příšerně, ale já jsem na něj měla spoustu nádherných vzpomínek. Byl chladný večer a já seděla na molu, zírala do temné vody a přemýšlela. Bylo mi fuk, že je mi kosa. Třásla jsem se chladem, nervozitou, beztak už jsem neměla pomyšlení na nic.

Seděla jsem tam hodiny. Měsíc v úplňku se odrážel od hladiny a po okolí bylo příjemné světlo. Věděla jsem, že takhle žít nechci. Vrhla jsem se v oblečení do ledové vody, která do mě zapichovala tenké jehličky. Ponořila jsem i celou hlavu. Srdce mi bušilo na poplach, ruce i nohy se mi třásly načež se ozvaly i drkotající zuby. Lehla jsem si na záda a zírala na ten zatraceně krásný měsíc. Celé tělo jsem měla vzápětí jako v ohni a necítila jsem ani jediný prst.

Zavřela jsem oči a nechala si prostě zdát o tom, jak mohlo všechno být jinak. Jak jsme mohli být s Lucasem šťastní.

Co to bylo jen za zvuky? Že by ryba nebo žába? Někdo mě chytl za ruku a vzápětí mě nesl v náručí. Jestli to byl Tayler, tak ho za tohle budu nenávidět.

Vzbudilo mě praskání ohně a šílené teplo. Byla jsem zabalená do deky a ještě do něčí košile. Sotva jsem nabrala sílu, abych pootočila hlavou, slyšela jsem Lucasův hlas. Halucinace?