Stačilo mi slyšet jeho jméno a všechno ve mně začalo vařit. Nechtěl jsem Renatu pouštět z náručí, ale musel jsem. Pomohl jsem jí se dostat do šatů i se zipem a schytal ještě pár posledních polibků.

Ani nevím, co mě to popadlo, že jsem se nechal unést až tak daleko. Neměl jsem ji vůbec líbat. Jenže v té kanceláři, když se o to pokusila jako první. Strašně jsem to chtěl. Chtěl jsem cítit její rty a dotýkat se její kůže.

I když jsem se na sebe potom zlobil. Přeci jen tak nemůže po tolika letech přijít a hrát si na to, že mě chce zpátky. Takhle jsem nefungoval. Nebyl jsem jako pes na zavolání.

Odešel jsem jako první a Thai se na mě seběhl, jestli náhodou nevím, kde je Renata, že už jí dvacet minut hledá.

,,Mimochodem, tebe jsem taky hledal. Kde jsi byl? S ní?"

Ani brvou jsem nepohnul. Nenaznačil jsem ani neřekl jediné slovo. Neměl jsem co. Vyhledal jsem Klaudii a ta už se vesele vybavovala s Taylerem. Zastavil jsem se u baru pro skleničku a taky abych se trochu vydýchal. Tohle bylo až příliš silné kafe. Dvě minuty po mně se vynořila Renata. Vypadala tak nádherně. Bílo-stříbrné šaty v antickém stylu s extra luxusním výstřihem, který jsem ještě před chvílí líbal.

Musel jsem tu chuť zapít.

Thai konečně objevil Renatu a hned ukázal na Klaudii a Taylera. Obrátila oči v sloup a šla k nim. Tayler se na ní hned začal culit a dělat ze sebe milujícího manžela, jenže já od Renaty věděl pravdu. Vzal ji za pas a já se musel zhluboka nadechnout.

,,Stalo se mezi vámi něco?" promluvil na mě Thai.

,,Nic extra." otočil jsem hlavu směrem k nim.

,,Vyspali jste se spolu?"

,,Ne."

,,Lucasi, právě jsem se bavil s Lenny z účtárny. Přišla za mnou jestli o tom vím víc, že jí Klaudie říkala, že to Renata táhne s Oscarem."

,,Slyšel jsem. Renata mi to říkala."

,,Měl bys jí něco říct. Moc dobře víš, že to není pravda. Renata byla doma a sama, když jsme přišli."

,,Jak jako přišli?"

,,Já jsem ti to vlastně ještě neřekl, ale ona bydlí u nás."

Možná jsem z toho měl trochu radost. Bohužel jsem neměl moc radost, když se ke mně všichni tři hrnuli.

,,Tak chtěl jsi ho poznat." promluvila Renata a podívala se na Taylera.

,,Já vím, kdo jsi. Dixon! Brejloun. No nene. Ty jsi ale vyrostl. Pamatuju si tě jako takovýho troubu." začal se mi smát.

,,Nápodobně, Brooksi. Akorát sis doma zapomněl svaly." ušklíbl jsem se.

,,Ale musím ti dát palec nahoru. Na ženský máš vkus pořád." zamrkal na Klaudii a ona se hned zavlnila jako mašle ve větru.

Nejhorší na tom všem bylo, že mi to bylo úplně ukradené. Klaudie na něho zírala jako na obrázek. Však on to se ženskýma uměl vždycky. Mně stačilo pomyšlení, že se Renaty nikdy nedotkl a to mi přidávalo na náladě.

,,Co vůbec děláš?" napil jsem se.

,,Věnuju se hotelu. Za to ty máš pěknou společnost. Ani jsem netušil na střední, že jsi tak zazobanej."

,,Nevěděl jsi a ani nevíš ještě hodně věcí." usmál jsem se.

,,Tak co kdybychom si dali taneček?" navrhl a Klaudie se toho hned chytila.

,,Skvělý nápad."

,,Netančím." otočil jsem se k baru, abych si objednal další skleničku a Klaudie uraženě vzala Thaie.

Než jsem se otočil Tayler s Renatou horlivě diskutovali opodál. Nejspíš ji táhl na parket, ale ona nechtěla. Dalšími pár kroky se dostali do klidnější části v rohu místnosti a dál spolu něco řešili. Najednou se na mě oba podívali a Renata na mě ukazovala. Tayler na ní nechápavě zíral a střídavě zase na mě. Co mohli řešit?

Na to Renata utírala slzy a Tayler na ní ztuhle jen zíral jako cvok s rukama v bok. Tomu jsem nerozuměl ani za mák.

Vzápětí se Renata sebrala a se slzami v očích utíkala pryč. Čekal jsem, co udělá Tayler a ten zamířil na bar za mnou.

,,Dvojitý koňak." zahlásil na baru a podíval se na mě. ,,Kámo, dlužím ti asi hodně velkou omluvu." podíval se mi do očí a vypadalo to upřímně.

,,Co prosím?"

,,Celou dobu jsem si myslel, že jsi po Renatě vyjel a tak. Jenže jsem se právě dozvěděl, že to ona si začala s tebou. Já jsem takovej idiot. Dával jsem ti za to kouř a ona to tutlala kvůli fotrovi."

,,To ti řekla?" divil jsem se.

,,Řekla mi to všechno. Kdybych to věděl. Zkurvil jsem život nám všem."

,,Já jen zírám. Pan Brooks osobně se mi přišel omluvit?"

,,Zdá se ti, že jsem to posral málo? Myslel jsem, že je udělaná do toho Huntera přede mnou, ale ona řekla, že miluje tebe. Ty vole, štípni mě." rozbušilo se mi srdce.

Ona mu to řekla? Proč?

,,Kdo si zatancuje další?" přiběhla vysmátá Klaudie.

,,Se mnou nepočítej."

,,Takže se nezlobíš? Že mi to promineš?" díval se vážně.

,,Tohle nejde z minuty na minutu odpustit. Je to osm let."

Vstal jsem a hodlal odejít. Tohle všechno na mě bylo moc.

Klaudie samozřejmě musela se mnou. Nechtěl jsem žádnou společnost, ale ona byla neuvěřitelně neodbytná.

Pověsila se na mě, dokud nepřijel taxík.