Zkoušení před tabulí byla ta poslední kapka, jak mě totálně znemožnit. Třásla jsem se vzteky, nervozitou a přemýšlela, co udělá otec, až skutečně rupnu. Nebyla tu žádná možnost, jak se z toho vymotat, až mě přivedl přímo Lucas k myšlence. Jak jednoduše ten příklad vypadal pod jeho rukou.

Asi ze zoufalství jsem to musela zkusit. Věděla jsem, kde ho najít a tak jsem hned po škole šla do domu u jezera.

,,Co tu děláš?" nezněl moc nadšeně.

,,Lucasi, promiň. Já vím, že máš svého učení dost, ale já bych potřebovala udělat něco s tou mojí matikou a ty to perfektně ovládáš."

,,Tohle se nenaučíš za jednu hodinu." zavrtěl hlavou.

,,Dvacku za hodinu denně." zamávala jsem na něho dvacetidolarovkou.

Na dálku se na na mě ušklíbl a nevypadal, že by mi pomohl.

,,Nemám na tohle čas, Renato. Řekni Deanovi."

,,Prosím, Lucasi, jsem zoufalá. Řekni si částku."

,,Počkej zavolám Deanovi." prohmatal si kapsy a vytočil ho.

Zašel sice do vedlejší místnosti nad schody, ale slyšela jsem každé slovo.

,,Deane, měl bys hodinu denně, abys doučil Egertonovou matiku?" popošla jsem ke schodům blíž. ,,Jo tu Egertonovou. Nezbláznil jsem se." opatrně jsem vyzkoušela první dva schody. ,,...protože já nemám čas." další schod bezpečně za mnou. ,,Pro Krista, jsi úchyl nebo co?"

Pár dalších schodů a byla jsem nahoře. Obrovskými okny dovnitř svítilo slunce a ty prostory byly prosvětlené a hřejivé. Nebyl tu žádný nábytek, jen jeden stůl a z beden udělaná lavička.

,,A to si říkáš kámoš?" zavěsil a otočil se na mě.

Nejspíš mě za sebou nečekal a vyděsila jsem ho.

,,Sakra, ty jsi oprsklá jak mikrovlnka od másla." zamračil se, ale tomuhle já se musela prostě zasmát.

,,To mi ještě nikdy nikdo neřekl." křenila jsem se.

,,Kam ty všude nevlezeš bez dovolení?"

Když už byl uražený, že jsem tam vlezla, mohl být i uražený, že jsem si sedla k jeho stolku a vyndala učebnice matiky.

,,Tak můžeme začít?"

Podíval se na mě dost naštvaně, ale já dělala, že to nevnímám.

,,Dean má brigádu, nemá čas a já taky ne."

,,Nemáš mě rád, co?" zaskočila jsem ho.

,,Já? Cože? Ne. Já prostě jen nemám čas."

,,Jen tři týdny, hodinu denně. Možná si o mně myslíš, že jsem povrchní a zlá, ale není to tak."

,,Hele já tě vůbec neznám. Je mi líto, že propadáš z matiky, ale já ti nepomůžu. Možná by sis měla uvědomit, že ne všichni lidi skáčou, jak ty pískáš jen proto, že je tvůj fotr někdo."

,,To si o mně myslíš?"

Vlastně mi mohlo být fuk, co si o mně ten ubožák myslel, ale nebylo. Konečně tu stál někdo, kdo mi na plnou hubu řekl, co si o mně myslel a nebál se.

,,Máš pravdu. Léta jsem tě ani nepozdravila a teď bych po tobě něco chtěla." povzdechla jsem si.

,,Dean by ti pomohl, tu brigádu jsem si vymyslel, ale víc by ho asi zajímala tvoje podprda než výsledek příkladu. Takže to zbylo na mně." protočil očima a já se zasmála.

,,Nebudeš se stydět za to, že tě doučuju?"

,,Je mi jedno, co si myslí."

Nebylo mi doslova jedno, co si mysleli, ale momentálně pro mě bylo důležitější, že prolezu. Nehodlala jsem se s ním kamarádíčkovat ve škole. Šlo jen o mimoškolní doučování.

Ani jsem si s ním neměla co říct. Neměli jsme společný zájmy, nic. Možná měl fajn smysl pro humor.

Rozložili jsme učebnice a prázdné papíry na stůl. Musela jsem uznat, že to vysvětloval jako pro blbce a něco jsem pochopila líp než od učitelky, ale po nějaké době už jsem měla myšlenky jinde, až jsem se za ně styděla.

Proč mě nechtěl Lucas doučovat? Fakt mě tak nesnášel? Proč se vlastně nebavil s klukama jako byl Tayler? Jeho hlas mě uklidňoval a rozrušoval zároveň, jen mě bohužel neudržel v pozoru, abych vnímala co říkal.

,,Takže už aspoň chápeš jak je to s X a Y?" uhodil na mě.

,,Hodně tě otravuju?"

,,Tu hodinu denně to snad zvládnu." usmál se.

,,Vážně mě tak nesnášíš?"

,,To je dost silný slovo. Řekněme, že umíš prostě využít to, jak vypadáš tak, že všichni udělají to, co chceš."

,,Jak vypadám?"

,,Jsi si dobře vědoma toho, že jsi pěkná a manipuluješ s lidmi."

,,Ty si o mně myslíš, že jsem pěkná?"

Každá ženská tohle ráda slyší a o to víc ještě od chlapa.

,,A taky že manipuluješ s lidmi."

,,A nechal ses přemluvit, protože jsem tě zmanipulovala?"

,,Ne, protože mi tě bylo líto."

,,Promiň spíš mě překvapilo, že si o mně myslíš, že jsem pěkná?"

,,Nechtěla ses učit?"

Ani u toho nezrudnul. Kdybych měla klukovi říct, že se mi líbí, zrudla bych jako rak a možná bych to ze sebe ani nevykoktala, ale on to řekl naprosto s čistou hlavou jako by mi říkal kolik je hodin.

,,Jsem ráda, že mě doučuješ ty a ne Dean. Vlastně jsem tím chtěla říct, že nevím, jestli bych s Deanem chtěla být sama po tom, co jsi mi řekl." zaculila jsem se.

,,Dean by ti nic neudělal, možná by tě víc očumoval než je běžný."

,,Vlastně už jsem byla tak zoufalá, že bych u toho doučování klidně byla i v plavkách."

,,Vyřídím Deanovi o co přišel." začal se smát.

,,On ti prostě řekl, že mě nebude doučovat, protože by mi zíral do výstřihu?" pobaveně jsem se na něho podívala.

,,Jo tak nějak. Hlavně mu to neříkej." ušklíbl se a pobaveně zavřel učebnici.