Nikdy jsem se tak často neopíjel, ale tentokrát jsem to nějak potřeboval. Bohužel jsem to přehnal, jenže to jsem pochopil, až když mě Thai někam táhl a já už nevnímal nic okolo sebe.

Vzbudily mě něčí vlasy, jak mě lechtaly na obličeji. Pootevřel jsem oči a měl hlavu na polštáři plném tmavě hnědých vlasů. Nadzvedl jsem hlavu a to už jsem poznal Renatiny šaty ze včerejšího večírku.

Chvíli jsem nemohl uvěřit, že leží vedle mě. Cítil jsem její vůni a měl položenou ruku pod jejími prsy. I když jsem z její společnosti byl nadšený, musel jsem se z tohohle dostat. Zvedl jsem se rychlostí blesku a ona se posadila jako by byla vzhůru už dlouho před tím.

,,Jsi v pořádku? Měla jsem o tebe strach. Zůstala jsem tu s tebou?"

Začal jsem se rozhlížet, kde to vlastně jsem a kde mám oblečení.

,,To je od tebe hezký, ale jsem v pohodě." narval jsem se do košile.

,,Necpala jsem se k tobě, ale probudila jsem se už takhle. Jen abys věděl."

,,Fajn. Možná bys totiž měla zařadit zpátečku. Co by tomu řekl tvůj manžel?" začal jsem se vztekat a trochu panikařit.

,,Nic se nestalo, jestli narážíš na tohle." vstala z postele a snažila se prsty rozčesat vlasy.

,,Ani bych si to nepamatoval."

,,Tohle by byla úroveň možná tak Taylera Brookse a ne moje." vrhla po mně zklamaný výraz.

,,Fajn. Takže díky za starost. Mizím." vyšel jsem ze dveří a pádil z bytu pryč.

Dobře, kdybych si možná měl připustit, že se mi to líbilo a bylo to jedno z mých nejhezčích rán za posledních osm let, bolela mě hlava a bylo mi zle. Byl jsem rád, že jsem se dostal do svého bytu. Narval jsem se aspyrinem a dal si horkou sprchu. Nejspíš bych nadýchal asi dvě promile ve zbytkovým alkoholu, protože jsem se sotva viděl v zrcadle.

Znovu jsem si šel lehnout a probudil mě zvonek. Čekal jsem Thaie, ale ona přišla Klaudie. Na ní jsem tak měl zrovna náladu. Ale přinesla balíček z italské restaurace, takže jsem ji nakonec viděl rád.

,,Umírám hlady." rval jsem to do sebe pod proudem, až se mi smála.

,,Včera ses ani nerozloučil." řekla trochu vyčítavě.

,,Hmm, trochu jsem přebral."

,,Jo viděla jsem tě, jak to do sebe házíš. Myslela jsem, že si uděláme hezký večer. Vzala jsem si podvazky." zamrkala na mě.

,,Jo já jsem měl taky hezký večer. Thai mě dotáhl k sobě."

,,A co kdybychom si udělali hezké odpoledne." už se nade mě začala naklánět.

,,Nechci znít divně, ale není mi zrovna dobře. Točí se mi hlava a je mi divně, takže mě z toho nech dostat."

Nevšiml jsem si, že by to bylo k smíchu, ale nechal jsem jí.

V pondělí ráno se mnou odcházela Klaudie rovnou ode mě z bytu. Přišli jsme spolu do práce a střetl se s Thaiem a Renatou u recepce. Brali si zrovna poštu. Klaudiiny podpatky dělaly docela rámus, takže se oba otočili.

Renatu jsem sjel jen rychlým okem a Thai se zrovna vybavoval s recepční. Přistoupili jsme k nim a Klaudie se do mě nečekaně zavlékla.

,,Dobré ráno. Tak jak se máte po večírku? Luka jsem musela trochu rozmrazit, ale už je zase žhavý jak erotická linka." zaculila se, ale nikoho to příliš nezajímalo.

Renata beze slova vypálila po schodech pryč a Thai se jen ze slušnosti pousmál.

,,No nic já už půjdu." líbla mě na tvář a zmizela.

Hned jsem se přidal k Thaiovi, abych mu poděkoval.

,,Díky za ten páteční večer, že ses o mě postaral. Ani nevím, proč jsem se tak zřídil."

,,Nebyl jsem na to sám. Pomohla mi Renata." zastavili jsme u výtahu a podívali jsme se jeden na druhého.

,,Já vím, ležela vedle mě, když jsem se probral."

,,Jako za starých časů?"

,,Už nikdy se to nestane."

Než abych nastoupil do výtahu, radši jsem se otočil a vzal to po schodech.

,,Opravdu nic nepotřebuješ, Renato?" zaslechl jsem sekretářku, když stála v Renatiných dveřích.

,,Ne. Možná ránu do hlavy." zaslechl jsem.

Posadil jsem se do křesla a rozbalil poštu. V emailové schránce jsem nalezl přes dvacet emailů, které by rádi věděli něco o naší firmě a podrobnosti o transportech. Některé z nich vypadaly velice nadějně.

Než jsem se chtěl sbalit a odejít domů, přišla Renata s nějakým postarším mužem.

,,Nezlobte se, že obtěžuji takhle pozdě. Chtěl jsem se po tom večírku, jak jsem slíbil Renatě domluvit na nové spolupráci a chtěl jsem hned podepsat smlouvu."

Byla to hodně dobrá zakázka a proto jsem neváhal ani chvíli.

,,Víte, já v tom ještě nejsem znalá, takže vás raději přenechám kolegovi." řekla uštěpačně a chystala se odejít.

,,Takhle se to nikdy nenaučíš, když hned utečeš." promluvil jsem na ní a zároveň zíral do počítače, abych vytiskl onu smlouvu.

Nakonec povolila a obešla stůl. Sledovala mě, jak upravuju smlouvu na klientovo jméno a zapisuju podmínky. Viděl jsem, jak na ní ten úchyl zíral. Měla poměrně hluboký výstřih, takže jakmile se naklonila, aby viděla na monitor, naklonil se i ten blbec. Uculoval se a myslel si snad, že si toho nevšimneme. Ona si toho možná nevšimla, ale já jsem nechtěl být svědkem, jak ji svlékal pohledem.

Urychleně jsem vytiskl smlouvu, dal mu ji podepsat a už jsem se těšil, jak vypadne. Mezitím jsem měl telefonát od Roye. Renata se s ním rozloučila a těšila se na spolupráci, zatímco já poslouchal Roye.

,,Lucasi, jsem v nemocnici, přivezli sem tvého tátu. Měl bys přijet. Měl silný infarkt." rozbušilo se mi srdce.

,,Jasně, hned jsem tam."

Začal jsem panikařit a Renata si toho hned všimla. Balil jsem věci a nevěděl, co dřív popadnout.

,,Stalo se něco?"

,,Jo, můj otec měl infarkt, potřebuju do nemocnice."

,,Pane Bože, jak je na tom?"

,,Já nevím, musím tam hned jet."

,,Pojedu s tebou." zarazil jsem se.

,,Cože?"

,,Znám tvého otce. Chci jen vědět, jak se mu daří a pak vypadnu."

Pospíchal jsem a nechtěl se s ní dohadovat. Nakonec jsem povolil a posadil ji vedle sebe do auta.

,,Volala ti maminka?"

,,Ne, Roy. Zněl příšerně. Obávám se nejhoršího."

,,Musíš mít vždycky nějakou naději." se skleněnýma očima mě vzala za ruku, kterou jsem měl položenou na řadící páce.

Celým mým tělem projelo vzrušení a rozbušilo se mi srdce. Měla ledové ruce a upřímný výraz.

,,Děkuju."

Rozeběhl jsem se na oddělení, kam odvezli mého otce a našel na chodbě Roye.

,,Jak mu je?"

,,Operují ho. Máma o tom neví. Ani bych jí to neříkal. Stačí ráno. Doktor říkal, že jsem tu zbytečný. Změny budou pozorovat až v ranních hodinách." podíval se na mě a vzápětí sjel Renatu.

,,Fajn. Budu tady s ním. Díky."

,,Renato? Co tady děláš?" hned hodil na mě překvapený výraz.

,,To je dlouhý příběh. Je nechtěně nová akcionářka."

,,Nechtěně? Zvláštní náhoda." ušklíbl se.

,,Ráda tě vidím, Royi."

,,I já tebe. Jsi pořád stejná."

,,Pár věcí se sice nezměnilo, ale některé hodně." podívala se na mě.

,,No já mizím. Slíbil jsem Letty, že malou vyzvednu u babičky. Informuj mě. Zítra se zastavím." poplácal mě po zádech a odešel.

Zůstal jsem tam sám s Renatou. Byl jsem z toho trochu nervózní. Ještě když se blížil doktor.

,,Vy jste pan Dixon?"

,,Ano, jak je otci?"

,,Právě jsme skončili s operací. Je stále v narkóze, takže se víc dozvíme až se probere. Není nutné, abyste tu zůstával, ale budeme ho sledovat a doufat, že se objeví známky zlepšení..." popadla mě za ruku. ,,Kdyby se cokoliv změnilo, zavoláme si vás. Můžete tu zůstat přes noc v noční místnosti, na konci chodby. Je možné se tam i vyspat v křesle."