Zatímco Thai šel za Renatou, já jsem umíral touhou vědět o čem si povídají. Chvíli jsem seděl a hypnotizoval dveře, pak jsem vstal a zíral z okna, na to jsem se zase procházel po kanceláři jako blázen.

Přes půl hodiny byl pryč a vrátil se s divným výraz, možná i úsměvem.

,,Tak co?"

,,Nevěděla o tom."

,,Hmm a to jsi s ní řešil třicet osm minut?"

To Thaie fakt pobavilo.

,,Jsi z ní nervózní, co? Sluší jí to. Vůbec se nezměnila."

,,Za to já jsem se změnil." praštil jsem vzteky do stolu, protože jsem tušil kam tenhle rozhovor ústil.

,,V klidu, Lucasi. Ani ona neví, co má dělat."

,,Tak jí to půjdu říct. Nepotřebuju jí tady, zvládnu to sám, jen mi párkrát přiletí podepsat pár smluv a plnou moc." vyskočil jsem a vystřelil z kanceláře.

Rozrazil jsem dveře a ona zrovna telefonovala.

,,Jasně, promluvíme si později. Já teď nemůžu. Promiň."

Popošel jsem až k ní a říkal jsem si, že jí to vytmavím.

,,Tak abychom si to vyjasnili. Nepotřebuju tě tady, takže můžeš odejít stejně tak, jako jsi odešla před osmi lety. Nevím ani, co tady hodláš dělat. Nerozumíš tomu ani za mák, takže když občas přiletíš, abys něco podepsala, zvládnu to bez tebe."

,,Promiň, ale v tomhle tě zklamu, Lucasi, nikam nejdu. Rovnice jsem se taky naučila, jestli si vzpomínáš, takže mě hned neházej přes palubu."

,,To jsem na tebe zvědavý, jak budeš příští týden perlit na schůzi o propagaci firmy, když vynechám čísla a tabulky."

,,Já vím, že jsem hodně věcí nezvládla, ale zkusím to." z nepochopitelných důvodů začala brečet.

Vztek vyprchal tak rychle, jak přišel a nemohl jsem nic. Bylo mi jí líto. Já byl takový blbec.

,,Nemyslím si, ale budíž." otočil jsem se k odchodu. ,,Ještě něco..." vrátil jsem se k ní a naše pohledy se střetly. ,,Nechci slyšet v téhle budově jediné slovo o tom, co se stalo před osmi lety. Pro mě jsi ode dneška jen kolegyně a tím jsem skončil." vyletěl jsem ze dveří.

Vrátil jsem se do kanceláře a Thai na mě celou dobu zíral.

,,Tak co? Spokojený? Pěkně jsi jí to omlátil o hlavu? Zasloužila si to?"

,,Neomlouvej ji, je to jako dávat kytku to řitního otvoru a tvářit se, že je to váza."

,,Ty máš nahnáno, Dixone! Máš strach z její přítomnosti, protože z ní tečeš jako před lety, jen to přiznej."

,,Jdi do hajzlu. Meleš nesmysly."

,,Jen si to přiznej."

,,Je vdaná a je to všechno za mnou."

,,Že je vdaná? Kolik vdaných jsi píchal? Nespočet, takže s tímhle na mě nechoď. Vím, že jí máš pořád rád a že se k ní takhle chováš jen, abys jí odradil. Aby utekla."

,,Věnuj se té své havajské princezně a nestarej se o mě."

,,Vylij si vztek na mně, ale ji z toho vynech. Vytrpěla si toho víc než ty."

,,Jak to můžeš říct?"

,,Protože mi to řekla. Od začátku do konce a věř mi, že já bych to v jejím případě ukončil pod prvním vlakem nebo si sehnal prášky, ale tohle bych nedal."

Zíral jsem na něho jako na blázna. Nehodlal mi nic říkat. Chtěl, abychom si s Renatou o minulosti popovídali, ale to bylo to poslední, co jsem chtěl řešit.

Klaudie si navíc všimla, že jsem podrážděný a vznětlivý. Dokud tady Renata bude, nebudu jiný. Thai měl v několika věcech pravdu. Pořád to ve mně je. Z jejího pohledu mi tuhne krev v žilách a zapomínám i dýchat. Připadám si jako hadrový panák na koksu.

,,Nic jsi nesnědl. Nechutná ti to?"

,,Chutná. Mám toho moc." zíral jsem do talíře s těstovinami a ačkoliv přede mnou stála jedna z nejhezčích ženských, já myslel na Renatu.

To ona pro mě byla ta nejkrásnější a nikdy se to nezmění. I když byla Klaudie nádherná, z jejího úsměvu se mi nepodlamovaly kolena a při sexu s ní jsem si vždycky představoval Renatu. Musel jsem k sobě být upřímný. Bohužel to tak bylo.

,,Co říkáš na Renatu?" projelo mnou její jméno jako bych dostal ránu elektrikou.

,,Co s ní?"

,,Nevím. Mám z ní takový divný pocit. Jako by jí to nezajímalo. Něco jsi jí říkal a ona vypadala, že ani neposlouchala, ale hlavně že nabídla Oscarovi tykačku." protočila oči.

,,Ať si dělá co chce."

,,Oscar je personální manager, já jsem vedoucí finančního oddělení, nezdá se ti, že mám vyšší pozici a žádné tykání mi nenabídla. Vy jste si začali tykat?" zaskočila mě.

,,J-jo i s Thaiem se bavila jako by se znali roky."

Ani nevím, proč jsem jí neřekl, že se s Renatou známe. Nechtěl jsem jí vysvětlovat ty příběhy a vracet se zase do minulosti. Bylo mi to nepříjemný pro sebe samotného, když jsem to musel řešit s Thaiem. Časem by si všimla nějakýho divnýho chování mezi námi a už bych v tom byl až po uši.

,,Dobré ráno." zubil se na mě Oscar.

,,Čau, něco nového?"

,,Ani ne. Co u tebe?" posadil se a dal si nohy na stůl.

V tom vešel Thai a první co spustil, byla otázka, kde je Renata? Přesně tohohle jsem se obával. Denně poslouchat řeči o Renatě nevydržím.

,,Renata odletěla do Houstonu." oznámil nám Oscar.

,,Cože?" vypadlo ze mě nekontrolovatelně.

,,No dobrý, tak do práce." vyhnal ho Thai.

Oscar se sebral a naštvaně odešel.

,,Nenechal jsi ho to doříct. Proč letěla do Houstonu?"

,,Ani se jí nedivím. Jestli jsi na ní byl hnusnej, taky bych radši odjel. Patrně vycítila, že jí tady nikdo nechce."

,,Já? To ona dala přednost tomu kreténovi a bez jedinýho slova zmizela. Má co chtěla."

,,Třeba to nechtěla. Třeba jí donutili."

,,To už je fuk. Beze slova si zmizí a ví o tom jenom Oscar? Jak to, že to ví zrovna on?"

,,Myslíš si, že ti měla v tom vodopádu keců říct jen tak mimochodem, že odjíždí do Houstonu?"

,,Takže o tom víš?"

,,Jo vím. Letěla si něco zařídit."