Jako každý jiný den jsem seděl v kanceláři a věnoval se právě propagaci firmy. Zjišťoval jsem si vhodná místa na reklamy a kde rozhodit návnady. Otevřela dveře Dorothy, moje sekretářka, aby mě upozornila na návštěvu.

Měl jsem zrovna moment a mohl to být i potencionální zákazník.

Civěl jsem zrovna do počítače, když onen chlápek vešel. Periferně jsem si všiml staršího muže při těle. Obrátil jsem na něho oči a ten obličej mi proběhl hlavou. Byl to...

,,Stephan Egerton, ale my už se známe, že Lucasi?"

Postavil jsem se a zíral na něho jako ochromený. Sklopil jsem oči kamsi do druhého rohu místnosti a říkal si, co tady pohledával.

,,Co ode mě chcete?" rovnou jsem po něm vyjel.

Nadechl se a posadil rovnou naproti mně. Byl jsem docela zmatený. Kde byl ten jeho výraz krále, když mě tenkrát vyhazoval od Renaty?

,,Byl jsem tu pracovně za tvým strýcem. A napadlo mě, že bych se měl zastavit." sklonil hlavu.

Vypadal příšerně. Ztěžka dýchal, neustále mrkal a polykal.

,,Za mnou? Co potřebujete?"

,,Dlužím ti omluvu." podíval se mi do očí a zdálo se mi, že v nich jsou slzy.

,,Za co přesně?"

,,Že jsem vám stál s Renatou ve štěstí. Neměl jsem to dělat. Zničil jsem jí život. Kdybych to jen věděl, nikdy bych jí nenutil, aby si Brookse vzala."

Tak ona se vdala za Brookse? Proč mě to zajímá? Je mi to ukradený...tedy vlastně...oba máme zničený život.

,,Na to už je pozdě, nemyslíte?"

,,Já vím." klepala se mu brada a z tváří mu stékaly slzy.

,,Přesto jsem to zkusil a doufám, že se nade mnou Bůh slituje." pomalu vstal.

,,Bůh? Snad vaše dcera? Moje odpuštění vám může být ukradené, ale ona je ta, které jste ublížil."

,,Máš pravdu a jaký je to paradox, že jsem tu. Kdybych mohl klekl bych si na kolena a prosil, abys odpustil mně i Renatě za to, jak jsi trpěl."

To už jsem měl oči v slzách také.

,,Po téměř osmi letech jsem se z toho dostal a nezajímáte mě vy ani vaše dcera."

,,Pak jsem tu zbytečně." rozbrečel se a utekl z kanceláře.

Zapadl jsem do svého křesla a šrotovalo mi v hlavě, proč přišel? Proč po tolika letech?

,,Mám pro tebe dobrou zprávu. Po čtyřech letech máme konečně kupce na akcie." přišla za mnou Klaudie.

Vlastně jsem jí ani nevnímal. Byl jsem totálně rozhozený z předešlé návštěvy.

,,Super."

,,Děje se něco? Zdáš se mi úplně mimo." obešla stůl a naklonila se nade mě.

,,To bude dobrý. Měl jsem tu jen návštěvu bývalého starosty města, kde jsem žil."

,,Tváříš se jako by někdo umřel."

,,Jo pár lidí ve městě, co jsem znal. Řekl mi pár novinek, tak proto se to snažím vstřebat."

,,Platí dneska ta večeře?" sklonila se a políbila mě do koutku rtu.

,,Jasně." pohnul jsem rty, abych vykouzlil nucený úsměv a vypadal přirozeně.

Ještě, že hned odešla.

Neměl jsem sebemenší náladu na nějakou schůzku s Klaudií, ale slíbil jsem to, takže jsem se nakonec vykopal, abych se oblékl a dal trochu do kupy. Netušil jsem, že řidit auto bude tak příšerná činnost, při které se dá přemýšlet. Dvacet minut ke Klaudii a já měl zase na krajíčku, abych nezačal kopat do všeho okolo sebe, jak jsem byl rozhozený, že se Renata provdala za toho kreténa.

Vyrazili jsme na večeři, ale těšil jsem se na pořádnýho panáka. Na uvolnění a odreagování se.

,,Jsem ráda, že jsme si vyšli. Pamatuju si, jak jsi před nedávnem říkal, že nejsi na vztahy a kraviny jako je láska. Odpověděla jsem ti, že na tebe nespěchám."

,,Vím, co jsem řekl." skočil jsem jí do řeči.

,,Nezlob se, jen jsem si tak trochu namlouvala, že by se to mezi námi mohlo změnit. Je to přeci jen skoro čtvrt roku."

,,Co bys přesně chtěla měnit?" nalil jsem do sebe celý obsah whiskovky.

,,Chci dneska zajít k tobě, pomilovat se a celý víkend tě rozmazlovat."

Celý víkend? To byla kurevsky dlouhá doba, co bych s ní měl trávit. Na tohle jsem nebyl připravený, ale s pár dalšími panáky mi to začínalo být fuk.

Klaudie byla na víně, takže se jen lehce hodila do nálady. Taxíkem jsme nakonec odjeli ke mně, z čehož jsem nebyl zrovna na větvi, ale důležitější pro mě bylo to, že se ta holka svlíkne, užiju si a budu spokojenější.

Od vchodových dveří jsme odhazovali kusy oblečení po podlaze až jsme se dostali do ložnice. Klaudie byla pěkná, sexy, ale neuměl jsem si vysvětlit, co mi s ní chybělo. Uměla být dračice a uměla být i něžná. Byla smyslná a dovedla mě přivézt do nebe i několikrát za noc. Jenže to, zatraceně, neřešilo můj problém, že si Renata vzala Brookse. Jestli se s ním miluje stejně jako dřív se mnou. Dotýká se jí na stejných místech, které jsem hladil já?

Zavřel jsem oči a všechno se mi před očima točilo. Ani jsem nezaregistroval, že měla Klaudie zrovna spoustu práce s ním dole.

Do té doby by to bylo fajn, kdybych jen nemlel ty žvásty z ožralosti. Klaudie se nade mnou natřásala a já už byl mimo. Neměl jsem ani páru, jestli nade mnou rajcuje Renata, tak jako se mi to občas zdávalo nebo je to jiná. Já jsem ji tam, ale viděl. Její smaragdový oči a úsměv.

Ráno jsem se odvalil hned do koupelny s tím, že jsem v bytě sám. Jenže sotva jsem vešel do kuchyně, na stole ležel lísteček.

,,Šla jsem nám pro kafe a koblihy. Jo a taky tě miluju :-) ''

Taky tě miluju? Co to bylo za kecy?

Vzápětí se rozrazily dveře a stála v nich Klaudie se snídaní a obrovským úsměvem.

,,Ahoj lásko."

,,Tos nemusela." sledoval jsem, jak vyndavá z tašky koblihy a dávala je na talíř.

,,Musela. Pro tebe bych udělala i nemožný. Tohle je drobnost, ale láska se zakládá na maličkostech."

Zíral jsem na ní jako magor. Co to mlela? Jaká láska? Nic tak trapnýho jsem od střední neslyšel. Na lásku jsem už nevěřil.

,,Díky." zakousl jsem se do koblihy a dělal jako by nic.

,,Ty si nepamatuješ, co jsi mi řekl v noci?"

,,Co jsem řekl?" zůstal jsem na ní zírat a ona se jen zachichotala.

,,Řekl jsi toho víc, ale nejvíc se mi líbila ta fráze, že mě miluješ." málem se mi zatemnilo před očima.

,,To-to jsem řekl?" zakoktal jsem se a polkl kus koblihy.

,,Škoda, že si to nepamatuješ. Přitulila jsem se k tobě a něco ti šeptala, když jsi ze sebe dostal tohle krásný vyznání."

 To rozhodně nepatřilo jí a já se musel od teď zatraceně ovládat. Co kdybych řekl jméno jiný holky? Nejspíš bych schytal pěkný pěstí.