Na koleji se mi líbilo. V okolí se toulalo hodně pěkných holek a Thai byl natolik chápavý, že mě nechal samotného, když jsem si chtěl někoho přivést.

Ani nevím, koho jsem ten den šustil, ale Thai se tvářil jako by někdo umřel.

,,Co je?"

,,Nic."

,,Tváříš se jako by tě někdo nakopal do koulí."

,,To už je jedno." otočil se a ulehl.

Ráno už to tak nejistý nebylo. Celou kolejí kolovalo, že za ním byla nějaká buchta.

,,Tak dozvím se, kdo to byl?" culil jsem se na něho v jídelně.

,,Byla fakt pěkná. Hned bych jí ty slzičky utřel."

,,Cos jí řekl?" vyprskl jsem smíchy.

Zíral na mě docela zle a já nechápal proč.

,,Myslel jsem, že si říkáme všechno."

Posadil se k nám Rusty, kluk od naproti.

,,Čus, tak co, jak dopadla ta holka? Vypadala chudák nějak ztrápeně."

,,Jo, byla." prohodil Thai.

,,Tak dozvím se, kdo to byl? Nějaká tvoje nová? To byla ta Japonka." culil jsem se.

,,Ne to nebyla Japonka. Byla to fakt luxusní kočička, brunetka, zelený oči..."

,,Ten parchant se ani nejlepšímu kámošovi nepochlubí."

,,Není to jedno?" znervózněl Thai.

Čekala nás jedna z prvních přednášek a cítil jsem se tady prostě perfektně. Nic mi nechybělo. Tedy asi ne.

Holky tu byly prvotřídní a kluci mě brali mezi sebe jako bychom se znali od střední. Učitelé i předměty byly dle očekávání a bavilo mě to tady.

,,Ozvala se ti ta tvoje buchta z minulýho týdne?" zkusil jsem Thaie znovu nalomit.

,,Ne."

,,A proč mi neřekneš, kdo to byl?"

,,Neznáš jí, není to jedno?"

,,Ale chováš se divně. Neříkal jsi mi, že bys randil s brunetkou."

,,Pane Dixone, mohl byste laskavě nemluvit při mém výkladu." zamračil se profesor a všichni ve třídě na mě otočili hlavy.

Pak už jsem dával pozor. Přednáška skončila a já pádil ze třídy jako poslední.

,,Co bys udělal, kdyby za tebou přišla Renata?" zeptal se mě Thai, když jsem byl plně zabraný do učení.

,,Cože?"

,,Nevím, jen se ptám. Co kdyby přišla a chtěla tě zpátky?"

,,To by se nestalo. Tak nech fantazírování."

,,A co kdyby jo?"

To už jsem se posadil na postel.

,,Proč sis na ní tak náhle vzpomněl? Myslel jsem, že už mi jí nebudeš připomínat."

,,Já nevím, třeba by přišla, omluvila se a chtěla tě zpátky."

,,Vidíš jí tady někde?Já ne. Tak mi nech chvíli na učení."

Asi po měsíci mě přišla navštívit máma. Byl jsem rád, že ji vidím, i když první, co začala řešit bylo jak vypadám.

,,Je to tady moc hezký. Jak se ti tu líbí?"

,,Je to tady fajn. Baví mě to."

,,To je dobře, ale pořád se mi zdáš smutný. Nemáš tu jiskru v očích jako jsi míval."

,,Mám se fajn." zdůraznil jsem.

,,Jsem tvoje máma, poznám, když to tak není."

No dobře na lhaní jsem nebyl nikdy expert. Máti mě měla prokouknutého a věděla, co mě žralo. Byla to dokola ta samá věc, ta samá holka.

,,Odkopla tě kvůli tomu Taylerovi?"

,,Jak to víš?" zbystřil jsem.

,,Po městě kolují nějaké fámy, že jsou zasnoubení, ale co je na tom pravdy. Vůbec bych do ní neřekla, že tohle udělá. Taková skvělá holka..."

,,Dost. Už toho mám po krk. Dejte mi s ní všichni už pokoj. Tečka a konec."

,,Dobře. Omlouvám se. Ještě bys měl vědět, že dědečka odvezla záchranka. Zdá se, že to byla mrtvička."

,,Cože?"

,,Už abys mohl převzít Beta transport corporation."

Jedna horší zpráva za druhou. Nebylo nic, co by mě mohlo v poslední době rozveselit nebo udělat radost. O to víc jsem se snažil chodit chlastat do baru a nabalovat roštěnky. Bylo to jediné rozptýlení, co jsem měl. Občas byly i momenty, kdy jsem přestal myslet na Renatu a měl jsem myšlenky jenom na sex nebo na školu.

Představoval jsem si, že z těchhle stavů se prostě časem dostanu.

Na vánoce mě naši zvali, ale já jsem to nedokázal. Nezvládl jsem se vrátit. Našel jsem útočiště u strýčka a Roye, kam dorazil i otec s máti, takže jsem se nemusel vracet do toho města plného negativní energie a blbých vzpomínek.