Byl jsem pěkně nervózní. Vystoupil jsem z auta, popadl kytku a šel pomalu ke dveřím. Ty se vzápětí otevřely a vyšel z nich Brooks. Co tady, krucinál, dělal ten kretén? Přišel si pro Renatu snad násilím? Zmiňovala se několikrát, že s ním nepůjde.

Čuměl na mě tím jeho arogantním výrazem, že bych mu nejradši dal pěstí, ale Renata byla ta, která měla říct, kdo je tu navíc. Ještě v ten moment jsem si věřil, že by snad mohla poslat toho egoistickýho blbečka do háje a odešla by se mnou. Jenže ona nejdřív mlčela a pak řekla jen ,,promiň".

Co to mělo, do hajzlu, znamenat? Byl jsem mu pro smích. Její fotřík se tam slizce nakrucoval a sjížděl mě očima jako bych byl nějaký bezdomovec s hovnem v nohavici.

Hned na to Renatu odvedl k autu a mně pomalu začínalo docházet, že tohle nebude sranda a já dostal kopanec. Možná bych radši to pěstí než tohle. Nic nebylo tak ponižující a trapnější než tohle. Korunu tomu nasadil ten šmejd, když seděla Renata u něho v autě.

,,Je mi tě líto. Lidi jako ty nemají po boku holky jako je Renata. Nevím, co sis myslel, ale ve škole to všechny jistě pobaví." polilo mě horko.

,,To Renata mě pozvala první. Asi aby nemusela jít s tebou."

,,Udělala mi to naschvál, protože jsem měl románek s jednou servírkou."

,,To potvrzuju. Jsem rád, že jste se k sobě zase vrátili." vložil se do toho její fotřík.

Neměl jsem na to co říct. Akorát bych celou situaci zhoršil. Otočil jsem se a nasedl do auta. Vycouval jsem z ulice a už mě tady nikdo nikdy neuvidí.

Ples bylo to poslední, kam bych šel. Po tomhle otřesném zážitku jsem se odebral za město do prvního klubu. Poručil jsem si tequilu a ládoval do sebe jednu za druhou. Nikdy jsem kvůli holkám nebrečel. Bral jsem to jako, že na ně prostě nemám. Nenáviděl jsem tohle město a nenáviděl lidi tady. Jenže tohle byla tak debilní situace.

Já idiot, přesně totiž věděl, že se do ní zabouchnu a utřu. Jsem k tomu stvořený, abych trpěl a čuměl na namachrovaný kretény, jak si užívají s holkou, co miluju.

Přestal jsem počítat kolikátý panák to byl, ale před půlnocí jsem sotva došel k taxíku, aby mě odvezl domů. Nejhorší na tom všem bylo, že moji rodiče byli ještě vzhůru a čekali na vyprávění, jak jsme si s Renatou zatančili a jak to bylo úžasný. Jenže já s pláčem otevřel dveře a přál si být neviditelný.

,,Lucasi? Co se stalo?" přiběhla ke mně máti.

,,Neptej se mě, prosím tě. Nenávidím to tady." schoulil jsem se jí do náručí a brečel jako malý dítě.

,,Chlapečku, kdo ti ublížil?"

Celou noc jsem pořádně nemohl spát. Na mobilu jsem neměl ani jedinou blbou zprávu. Co se náhle tak změnilo z minuty na minutu?

Tenhle víkend byl ten nejhorší, co jsem kdy zažil. Kluci se mi snažili dovolat, ale já je ignoroval. Dokud nepřišel Thai osobně.

,,Neptej se mě na nic." vyroval jsem ho a kývl hlavou, aby se mnou šel do zahrady.

,,Ani nemusíš nic říkat. Viděl jsem je na plese."

,,Z ničeho nic. Víš jak mi bylo? Ten zmrd tam stál vedle ní jako král světa."

,,Takhle se choval i na plese. Taky mi nebylo příjemně, když za mnou přišel s těmi svými kamarádíčky a sháněl tě. Pak tam začal vyprávět, jak jsi vyjel po Renatě a myslel sis, že máš u ní šanci. Okamžitě jsme s Deanem odešli." rozbušilo se mi srdce.

,,Jak mám jít do školy a nebýt všem pro smích?"

,,Kdybych nemusel jít ke zkouškám ani bych do školy nechodil."

,,Posral jsem to i vám. Je mi to líto."

Tlačil mě knedlík v krku a chtělo se mi brečet. Bylo mi to líto i vůči klukům. Nemohl jsem nic dělat a musel jsem tomu hned v pondělí ráno čelit. Čekala mě totiž ústní zkouška a střet s celou školou.

Kdybych mohl, nacpal bych se sedativy, aby mi bylo fuk, co budou ti ignoranti říkat. Jenže jsem zdaleka nečekal, že to bude až tak ponižující.

Už totiž po cestě si něco šuškaly hloučky, stojící před školou. Procházel jsem mezi nimi a chtělo se mi jim všem rozbít hubu, hodit tam granát a nebo je postřílet. Kdyby jen věděli jaká byla pravda.

,,Hele to je on..."

,,To je ten blbeček, co otravoval Egertonovou."

To bylo teprve před školou a dalo se to ignorovat. Bohužel uvnitř už byli ti, co jsem vidět nechtěl.

Hned v hale pod schody, stála jejich skupinka. Jeden z těch Brooksových kamarádů si mě všiml a upozornil na to Taylora. Renata zrovna vycházela ze záchodků spolu s Rose. Musela si mě všimnout a navíc Taylor hned mířil mým směrem.

Nadechl jsem se a čekal ten vodopád keců a výsměchu.

,,Podívejme se, kohopak to tu máme?" hodlal házet machry před ostatními.

,,Dej mi pokoj, blbečku." chtěl jsem proklouznout okolo nich, ale to mi Brooks nedovolil.

,,Vidíte toho troubu? Myslel si snad, že by se o něho Renata zajímala." začali se všichni smát.

,, Taková nula?"

Kromě Renaty a Rose se všichni popadali za břicho. Bylo mi z nich na zvracení.