Ani nevím proč, ale na doučování s Lukem jsem se těšila. Samotnou mě to počítání nebavilo. Musela jsem uznat, že mě bavilo si s ním hlavně povídat. Asi to bylo i tím, že byl jeden z mála kluků, co si na nic nehrál, aby mě sbalil a nebo něčím ,,okouzlil". Jemu to bylo jedno.

Ani se na mě nepodíval, když jsem vešla do místnosti na doučování, což mě jen utvrdilo v tom, že ačkoliv patřím mezi ty hezké holky, jak včera řekl, neznamenalo to, že by ze mě byl odvařenej.

Neuměla jsem si představit, že tu byl někdo, koho jsem nechávala chladným. Vlastně mi dělalo dobře, když na mě někdo zíral tak, jako třeba Tayler a svlékal mě pohledem.

Jak to, že Lucas v klidu seděl a zíral do papírů?

,,Ty příklady jsou všechny špatně." vzdechl a zakroužil hlavou, aby si uvolnil krk.

,,Jak to?"

,,Odmocnina z 225 je 15 a ne 25. Tím pádem máš výsledek celý špatně. Dál tu máme mínus před závorkou mění znaménka v celé závorce a ne jen to první. V tomhle si zase sečetla 3X a 6...to nejde míchat dohromady." zdál se vykolejený.

,,To jsem se docela snažila." zakousla jsem se provinile do rtu.

,,O tom není pochyb." ušklíbl se a nejspíš mi to moc nevěřil.

,,Tak znova, spočítám je znova." popadla jsem prázdný papír a začala si opisovat všechny ty příklady.

Odsunul mi papíry stranou a věnoval se svojí chemii.

,,Myslíš si, že jsem úplně blbá, že jo?"

,,Kde Bůh vzal, jinde dal ne?" pronesl a ani nezvedl oči od papíru.

,,Jak to myslíš?"

Vlastně jsem tušila, jak to asi myslel, ale chtěla jsem z jeho úst slyšet, že nejspíš nemám hlavu na matiku, ale ošklivá nejsem.

,,Že třeba vynikáš v jiných předmětech." zklamal.

,,A jakto, že tobě dal všechno?"

Luke přestal zírat do papíru, ale začal si hrát s propiskou.

,,Možná jsem chytrej, ale rozhodně mi chybí jistý půvab a osobní kouzlo, který má třeba Tayler."

,,To není pravda. Tayler je namachrovanej kretén, kterej si myslí, že může mít každou. Takže buď rád, že nejsi jako on."

,,Tebe ještě neměl?" začal se smát.

,,Ne. To se nikdy nestane." zašklebila jsem se.

,,Už to máš spočítaný?" změnil téma.

,,Ten první příklad asi jo."

,,Ukaž." přisunul si můj papír.

Asi výsledek nebyl dobře, protože Luke vzdechl, zaklonil hlavu, aby se zadíval do stropu a hned na to si sundal brýle, aby se chytl za kořen nosu.

,,Zase něco špatně?" naklonila jsem hlavu na stranu, abych mu strčila hlavu do jeho zorného pole.

,,X a Y nemůžeš míchat dohromady."

Bez těch brýlí vypadal jinak. Jeho modré oči hned vynikly pod dlouhými a hustými řasy, které se dotýkaly dobře klenutého obočí.

Samým rozčílením si rukama zajel do vlasů až je parádně rozcuchal. Trčely mu na všechny strany, když načerpával trochu energie, aby se mi dál věnoval.

,,Je to jako bys sčítala brambory s kukuřicí. Chápeš?" nasadil si zpět brýle a přiložil si ke rtům hrot propisky.

Dolní ret se mu lehce ohrnul dolů a hned na to skončila propiska mezi jeho zuby.

,,Hmm..." zírala jsem na něho, zatímco on mi něco vysvětloval.

,,Tak to zkus na tom druhým příkladě."

Jen kdybych věděla, co mi vysvětloval?

Nikdy jsem si nevšimla, že měl tak pěkný rty a bílé zuby. A těch dlouhých řas... Kdyby nenosil brýle, byl by docela pěkný nebo ne?

Byla jsem v koncích. Matika mě už ani za mák nezajímala, za to jsem dostala hrozné nutkání si s Lucasem povídat jako včera.

,,Nedáme si pauzu?" nahodila jsem úsměv.

,,Po pěti minutách?" podíval se na mě.

Poprvé se na mě podíval. I když se díval, jestli to myslím vážně, brala jsem to jako posun dopředu. Nebo taky byla možnost, že jsem ho vůbec nezajímala. Myslel si snad o mně, že jsem hloupá?

,, Nedokážu se soustředit."

,, Všiml jsem si."

On si všiml? Všiml si, že jsem na něho zírala?

,,Promiň. Doufám, že tě od něčeho nezdržuju."

,,Od čeho jako?"

,,Hmm, no já nevím. Určitě bys byl radši jinde než tady se mnou a doučoval mě matiku." nahodila jsem andělský výraz.

,,Ty máš dostat trojku z pololetky? To je nadlidský výkon." začal vrtět hlavou a culit se u toho.

,,Tak mi to nech opsat."

,,Sedíš na druhý straně třídy, to asi nepůjde. Takže bys měla možná začít vnímat a nevymýšlet kraviny."