Podle Roseiných instrukcí jsem se tedy pěkně upravila a vyrazila. Podruhé jsem se už necítila tak nervózně a Oscar měl pravdu, panovala tu rodinná atmosféra a všichni se mile usmívali. Vešla jsem do zasedačky a se všemi se přivítala.

,,Ředitel přijde za moment." zubila se na mě černovláska s tyrkysovýma očima.

,,Dobře."

,,Jsem vedoucí finančního oddělení, takže kdyby jakákoliv otázka ohledně finanční stránky společnosti, budu ve třetím patře."

Tak to bylo to poslední, o co bych měla zájem. Tohle by spíš zajímalo Taylera, protože černovláska byla fakt krásná.

Oscar vešel do dveří a usmál se až mu uši utekly za hlavu.

,,Tak je to tady."

,,Jo. Už přesně vidím, jak se mi budou snažit vysvětlit ty tabulky a čísla." zatvářila jsem se bezradně.

,,Já to když tak vysvětlím. Nebojte se."

,,Tykej mi." nabídla jsem mu.

,,Páni, tak fajn, jsem Oscar."

,,Renata." usmála jsem se na něho, ale to už se otevřely dveře a já si ještě upravila sukni.

Stačil mi jeden pohled, abych poznala Lucase. Celé tělo se mi roztřáslo a byla jsem jako v jednom ohni. Nedokázala jsem se nadechnout. Chtěla jsem utéct a brečet. Co ten tady, zatraceně, dělal?

Položil plánky na stůl, očima vyhledal Oscara, ale bleskově je přehodil na mě. Ztuhl a ani nedýchal stejně jako já. Nedokázala jsem ze sebe dostat jediné slovo ani pozdrav. Bylo to možná trapné, ale já nikoho jiného v místnosti najednou nevnímala.

,,Vítejte." přerušil to ticho a já byla vlastně vděčná, že něco řekl.

Počkat...on mi vykal? Jako profesionál se posadil a šťoural se v papírech.

,,A teď to nejhorší...." zaculil se Oscar. ,,Renata prý číslům vůbec nerozumí, takže jsem jí říkal, že jí to s Thaiem vysvětlíte."

,,Thai se toho ujme." odsekl Luke.

,,Dáte si kávu?" vložil do mého zorného pole Oscar obličej.

,,Černý čaj, prosím." řekla jsem první věc za celou dobu až jsem se bála, že ztratím hlas.

,,Takže paní Brooksová už o nás všechno ví. Čísla jí nic neříkají, takže pak už jen všechno vidět v praxi."

Nikdy jsem číslům nerozuměla a Lucas to moc dobře věděl. Možná i zaškubal koutky.

Nemohla jsem od něho odlepit oči. Vypadal jinak. Elegantněji, mluvil na úrovni a kde byly jeho brýle? Strniště zdobilo jeho snědý obličej, který podtrhoval moderní sestřih. I kdybych ho neznala, byla bych z něho vedle.

,,To bude nejlepší." dodala jsem a sklopila zrak ke svému náramku.

Ten jsem dostala od Lucase. Nikdy jsem ho nesundala.

,,Takže jednoduše řečeno věnujeme se převozu nejen kontejnerů. Nejčastějším cílem je Evropa, Jižní a Střední Amerika. Disponujeme..."

Tohle mučení naštěstí dlouho netrvalo. Jako první odešel Lucas a za ním hned Thai, který se na mě ještě usmál. Proč se na mě usmál?

,,Odvedu tě do tvojí kanceláře. Je hned vedle Lucasovy."

Toho jsem se bála. Mít Lucase nablízku nebylo zrovna moc dobrý.

,,Děkuju. V úterý musím odletět zpět do Houstonu, takže si zabalím, vyřídím vše potřebné a vrátím se ve čtvrtek."

,,Není nač spěchat. Jen v klidu. Jdu za klukama. Pak přijď taky ať se seznámíš pořádně." pokřivila jsem ústa do umělého úsměvu a roztřásla jsem se jen nad tou představou, že bych měla sama mluvit s Lucasem.

Co bych mu měla říct jako první?

Čekalo mě to, ale já jsem se na to necítila, proto když se otevřely dveře a vešel do nich Thai, málem jsem omdlela.

,,Renata Egertonová a tady?" opřel se oběma rukama o stůl a zíral na mě.

,,Tebe jsem tu nečekala. Teda vlastně já jsem tady nečekala ani Lucase."

,,Nevěděla jsi o tom?" posadil se.

,,Ne. Divila jsem se, proč otci tolik záleželo, abych se věnovala téhle společnosti osobně a nenechávala to na nikom jiném, ale teď už to pomalu začínám chápat."

,,To je od něho hezký. I když jak se to vezme. Když už vám dvěma podělal celý život tohle už spíš byl jen zoufalý čin, kterým si myslel, že by to zachránil."

,,Lucas...je na mě hodně naštvaný?"

Thai na mě vrhl pohled, který říkal: ,,To jako myslíš vážně? Lucas přímo zuří".

,,No. Trvalo dlouho než se z toho dostal, to netvrdím, ale už je v pohodě. Co ty?"

,,Já?" oči se mi zaplavily slzami. ,,Já jsem pořád stejná troska. Bez něho nemám smysl života."

,,To mě mrzí. Možná sis s ním měla tenkrát fakt promluvit nebo mě alespoň nechat, abych mu řekl, že jsi tam byla."

,,Měla jsem hormony a nervy v kýbli, co bys po mně chtěl." zakousla jsem se do rtu, protože jsem naznačila něco, co Thaiovi okamžitě došlo.

,,Proto jsi přijela? Ty jsi s ním byla těhotná?"

Hluboký nádech a výdech. Přikývla jsem a opět jsem si musela utřít slzy.

,,Proč jsi mi to neřekla? Kde je? Co je to? Kluk holka?"

To už jsem přes slzy neviděla a lovila z kabelky kapesníčky.

,,Já jsem musela podstoupit umělé přerušení, protože to zjistil otec a byl vzteky bez sebe. Říkal, že buď to dítě nebo Lucas. Já Lucase miluju víc než vlastní život. Udělala bych pro něho cokoliv, takže jsem prostě šla na potrat."

,,To je parchant."

,,Neměla jsem na vybranou. Chápeš mě, Thaii, že jo?"

,,Chápu, Renato. Je mi to líto."

,,Co mám dělat? Lucas už má svůj život a já..."

,,Lucas má tak maximálně nějakou holku, se kterou se stýká asi tři měsíce. Je to ta černovláska z finančního. Já mu do hlavy nevidím, ale stará láska nerezaví." pousmál se.

,,Není ženatý?"

,,Ne. Má spoustu starostí okolo, ale já si myslím, že prostě jen nenašel tu pravou." zamrkal na mě.

,,To mě vážně neuklidnilo."

,,Renato, upřímně jsem tě nikdy neměl moc v lásce, ale vím, že jsi ho měla fakt ráda a on s tebou byl někdo jiný. Chci se s ním zase smát a radovat, jako když mi nechtěl říct, že jste spolu spali. Lámal jsem to z něho dva dny." musela jsem se usmát.

,,Bylo to to nejkrásnější období."

,,Od té doby jsem ho vlastně nikdy neviděl se tak od srdce usmívat. Jako jo, chodili jsme chlastat, smáli jsme se a tak. Ještě bys asi měla něco vědět." zvážněl.

,,Neděs mě."

,,Ne, není to nic tak strašnýho jen...má poměrně dost pestrý sexuální život. Řekl bych, že se prostě chtěl jen odreagovat a zapomenout." ušklíbl se.

Nedovedla jsem si představit Lucase v náručí jiné ženy. Proto z něho vyzařovala ta sebejistota a vyšší sebevědomí. Tady byl ten zlom.