Řekla jsem mu ,,ano", ale nic to nezměnilo. Pořád jsem si o Taylerovi myslela svoje.

Možná jsem byla ta nejnešťastnější nevěsta, ale radost jsem udělala jak jemu, tak i otci. Seděla jsem tam u stolu jako nějaká nána a zírala na lidi okolo sebe. Všichni se skvěle bavili, tančili a usmívali se jako by vyhráli milion. Ten možná tak vyhrál můj otec.

Já jedinou útěchu měla tu plnou skleničku přede mnou na stole. Whiska, rum, gin, víno...ani nevím, co všechno jsem do sebe naládovala, abych měla náladu jako oni. Místo toho jsem upadla do bezvědomí. Pamatovala jsem si jen útržky, kdy mě táhl Taylor domů.

,,No tak, Růženko. Já tě z těch šatů nedostanu, když budeš ležet jak prkno." klečel u postele Tayler a snažil se mě dostat ze šatů.

,,Je mi blbě." řekla jsem jen tak, protože blbě mi možná bylo, ale ne z alkoholu.

Nehodlala jsem se s ním vychrápat ani teď a ani jindy.

,,To je mi jasný." zubil se.

,,Promiň. Podělala jsem ti svatební noc."

,,Budou i jiný." zamrkal na mě.

,,Všechno se točí." přibarvila jsem si to.

Stěhování k Brooksovým bylo docela rychlé. Jeho máma byla trochu cvok, ale která tchyně je úžasná. To Lucasova maminka byla ke mně hodná a milá.

Nejvíc jsem si asi rozuměla s Taylorovou mladší sestrou Miley. Bylo jí devět, ale chovala se jako dospělá. I ona byla nadšená, že má něco jako sestru v domě. Hned jsme spolu začaly chodit nakupovat a chtěla ode mě vodit do školy. Jedna druhou jsme si oblíbily.

Nadace i Miley mi dělala radost. Byla veškerou náplní mého zpropadeného života. Tayler brzy pochopil, že ačkoliv máme společnou postel a ložnici, neznamená to, že se s ním vyspím.

,,Jak ses měla dneska?" vylezl z koupelny a mířil rovnou ke mně.

Psala jsem zrovna článek na laptopu o tom, jak se rozjíždí naše nadace a odpovídala jsem na pár emailů, když mě Taylor objal zezadu okolo ramen.

,,Mám práci."

,,Já vím. Jsem rád, že se nenudíš. I když bych byl rád, kdybys byla doma a čekala na mě celá unuděná. Rád bych ti vybil energii."

S nádechem jsem zavřela oči a měla jsem chuť mu vyklouznout z náručí.

,,Tayi, mám práci teď."

,,Já tě na víc, jak půl hodiny nezdržím." zakousl se mi do lalůčku a to už jsem vystartovala.

,,Taylere, promiň. Jsme týden novomanželé, ale z těchhle orgií mě vynech."

,,Co tím myslíš?" postavila jsem se čelem k němu.

,,Mám tě ráda, ale ne tak, jak by sis představoval. Vzala jsem si tě, ale nečekej ode mě víc."

,,Děláš si ze mě legraci? Myslíš si, že jsem si tě vzal jen na ozdobu?"

,,Omlouvám se."

To už mi po tvářích tekly slzy. Tayler byl úplně mimo. Do všeho kopal a mlátil než odešel z ložnice a už se celou noc neukázal. Někdy v pět ráno přitáhl opilý a to mě probralo dokonale.

Rtěnku měl rozmazanou všude po obličeji a smrděl jako by se vykoupal v dámském parfému a cigaretovém kouři.

,,Takhle jsi to chtěla?" zhnuseně se na mě podíval a táhl z něho alkohol na půl metru.

,,Dělej si co chceš, Tayi. Nebudu ti odpírat sex a já rozhodně nebudu tvojí milenkou."

Touhle nocí se mezi námi hodně změnilo. Tyler už nebyl tak pozorný a milý jako dřív. Odsekával, občas byl ke mně hrubý a vracel se téměř denně podnapilý od jiných ženských.

Ostatní si mysleli, jak nám to klape, ale netušili, že naše ložnice je jedinou místností, kde se musíme snášet. Tayler mě v podstatě zavrhl a cokoliv jsem udělala nebo řekla, bylo špatně. Otec si toho postupem času všímal víc a víc, ale prokoukla nás Miley.

Viděla, že se trápím a nevěděla proč. Původně si myslela, že to bylo kvůli Taylerovi a jeho chování vůči mně. Jenže to bylo to poslední, co by mě trápilo.

Slavili jsme její patnácté narozeniny, když mi zavolali z nemocnice, že můj otec dostal infarkt. Běžela jsem za ním, co mi nohy stačily.

,,Divím se, že jsi přišla." mluvil, ale dělalo mu to problémy.

,,Jsi můj táta, jistě, že jsem přišla."

,,Ale zničil jsem ti život. Myslel jsem si, že je to jen nějaký románek na léto, ale já vůbec nekoukal, že jsi ho opravdu milovala. Tak jako já tvojí matku. Nikdy jsem žádnou jinou nechtěl, protože ona byla jedinečná."

,,Tati nemluv."

,,Musím ti toho tolik říct."

,,Vysiluje tě to."

,,Koupil jsem na tvé jméno akcie u jedné dopravní firmy."

,,Tati, nechceš teď řešit akcie, že ne? Povíš mi to jindy."

,,Jindy nebude. Cítím to." podíval se na mě skleněnýma očima.

,,Nikoho jiného už nemám. Nemůžeš mě tu nechat."

,,Byl jsem ti špatným otcem. Proto jsem koupil ty akcie. Bude to jako tvoje druhá šance, Renato."

Hluboký nádech a výdech. Zatraceně on tu umíral a mlel něco o podělaných akciích.

,,I když jsi mě ranil, jsi můj táta a mám tě ráda." zaplavily mi oči slzy.

,,Vnoučat se už nedočkám, proto mě mrzí, co jsem udělal. Byla by to tvoje jediná láska a útěcha." začal i on plakat.

,,Vždycky ho budu milovat a nikdy to nikdo nezmění."

,,Přísahej mi, že ty akcie neprodáš a budeš se tomu věnovat."

,,Nechci řešit nějakou podělanou firmu."

Popadl mě za ruku a vypadal jako by se snad chtěl zvednout.

,,Slib mi to. Jinak neumřu v klidu. Jsi chytrá. Vedeš nadaci, zvládneš i tohle. On ti pomůže."

,,Pokud ti na tom tolik záleží."

,,On..." začal rychle vzdychat a chroptět.

,,Tati?"

Vyskočila jsem na nohy a přivolala lékaře. Ti mě okamžitě vyhnali a zkoušeli, co mohli, jenže už bylo pozdě. Onen balvan, co jsem měla na hrudi najednou spadl. Nemohla jsem dýchat a nemohla jsem se ani pohnout. Třásly se mi kolena i ruce. Byla jsem najednou sama. Nebyl tu nikdo, kdo by mě znal, kdo by mě miloval a kdo by mi pomohl.

Odcházela jsem z nemocnice s Taylerem, který mě sice držel v objetí, jenže jsem se cítila jako by mě objímal kus ledu. Jeho smutek nejspíš jen hrál. Věděl totiž moc dobře, že po něm dostanu pěkný balík, se kterým může manipulovat. Já nikdy na ty jejich bussinesy nebyla, tak čekal, že bude v čele.