Tak fajn. Nemám pevnou vůli. Když se na mě tak žhavě dívala, nemohl jsem ji odmítnout. Něco ve mně mi říkalo, že to na mě nehrála. Vlastně jsem to nedělal jen kvůli ní. Chtěl jsem, aby mě znovu líbala, protože to, zatraceně, bylo tak neuvěřitelný až jsem tomu chtěl věřit.

Nikdy mě nepotkalo nic tak krásného jako Renata. Pořád jsem si myslel, že jen sním, ale ona tady vážně stála a dožadovala se, abych ji líbal. Byl jsem tu já, ale tohle prostě nemohlo být možné.

Stál jsem jako přikovaný, když se přiblížila jen o kousek.

,,Takže holkám se líbí, když kluci dělají, že nemají zájem?" pousmál jsem se.

,,Ale ne zas až tak moc." zubila se na mě.

Tohle doučování byla spíš zkouška nervů. A já jsem uspěl. Doprovodil jsem ji domů až docela pozdě. Dobře jsme se bavili a ona měla radost, že jí lezly rovnice do hlavy.

Následující den se mi sice zdála smutná a zaražená, ale u tabule učitelku při matice hodně překvapila. Spočítala příklad bez chyby a učitelka jí pochválila. Moje práce měla úspěch a byl jsem na sebe pyšný, že jsem to dokázal i v takových ,,podmínkách".

Před námi byl víkend a kluci se chystali někam do klubu chlastat. Vlastně jsem měl chuť se taky hodit do nálady. Tenhle týden byl psychicky náročný a trocha povzbuzení by se šiklo.

Po škole jsem ani nešel do domu u jezera, navíc jsem si říkal, že by potřebovala pauzu i ona. Kluci mě přemluvili, abych s nimi šel na koncert. Deanův brácha nás vezl do Houstonu a hned jsme si objednali vodku, nějaký piva a tequilu. Bylo nás tu hodně. Nemohli si všimnout, že nám není pod dvacet jedna.

Neuměl jsem si to vysvětlit, ale mimo naše město jsem si připadal úplně jinak. Nestyděli jsme se a necítili jsme se méněcennější než ostatní. Proto jsem se nemohl dočkat až vypadnu na vejšku a svůj starý život hodím přes palubu.

Vlastně bych si ani nevzpomněl po těch panácích. Už to totiž vypadalo, že se nejspíš zbourám jako Pearl Harbour po náletu, když mi oznámil mobil, že po mně někdo toužil.

Přišla mi textovka od Renaty. Ona mi napsala? Musel jsem uznat, že mě to překvapilo.

,,Kde jsi? Přijď na párty k Burtonovi."

To tak, abych chodil k Taylerovi Brooksovi a jeho debilním kamarádům na párty. Po tom, jak jsme se nepohodli, to rozhodně nehodlám pokoušet.

,,Jsem na koncertě mimo město." odepsal jsem stroze.

,,Nebyl jsi po škole ani u jezera."

,,Nebyl."

,,Přijdeš tam zítra?"

,,Nevím, proč?"

Uložil jsem mobil, protože dobrých deset minut neodpověděla.

,,Co je? Tváříš se, jak kdybys týden nesral." dloubnul do mě Thai.

,,Ale nic."

,,Nemá v tom prsty nějaká holka?"

,,Jestli je tu řeč o holkách, co říkáte na tamhle tu?"

Byla ošklivá jak pracovní sobota, ale uculovala se na Deana, takže jsme do něho ryli, aby ji na něco pozval. Byl na tom s holkama asi jako já.

Vlastně když se nějaká objevila, dával jsem zpátečku. Nevěřil jsem si a neměl na to ani čas. Chystal jsem se jít v dědečkových šlépějích a jednou třeba převzít jeho podnik s kontejnerovou přepravou Beta transport corporation. Proto jsem věnoval víc času učení, aby na mě byl hrdý a mohl bych se tomu věnovat po škole naplno. Matka na tohle nikdy nebyla a tak se tomu věnovala se strýcem. Ten by však raději svoje akcie prodal, protože měl mnohem víc práce se svojí cestovní agenturou. Otec prodělal tři infarkty a už to moc nevypadalo, že by dlouho vydržel ve vedení.

Nemohl jsem se dočkat, až se přestěhuju do Fort Lauderdale a začnu nový život.

,,Začíná mi to jít a chtěla jsem se vrhnout na ty nerovnice." přišla odpověď od Renaty.

,,Možná až k večeru."

Vzpomněl jsem si na rodinnou sešlost u strýce Noaha. Ačkoliv na to až uvidím Renatu jsem se těšil jako bába na důchod. Kéž by jen její slova byla skutečná. Jenže nejhezčí holka na škole, ba možná i ve městě, přece nemůže mít zájem o brejlatého šprta. Pořád jsem se obával, kdy přijdu do školy a budu všem pro smích. V čele bude stát Renata v sexy minišatech a bude se objímat s Taylerem Brooksem. Všichni se jen budou smát a já budu ten idiot, co se zamiloval do té nejúžasnější holky, když jsem na to vlastně neměl. Jak jen jsem na to mohl pomyslet? Že by o mě měla zájem?