Přeji vám krásný den, mí drazí!

Po nekonečně dlouhé době se opět můžeme spolu podívat na naprosto senzační texty sepsané do drobných kpop výzev. S radostí můžu říct, že účast je naprosto skvělá a já nemohu být víc nadšená. Sešlo se nám zde krásných 7 příběhů a my si je nyní můžeme společně přečíst! 

Když Hyunjin navrhl dovolenou v Itálii těšil sem se. Už jen ta kultura a památky byly důvodem pro nadšení. Kdybych nebyl idolem asi bych teď cestoval po světě. Takže takových chvil kdy si mohu oddechnout není moc. To sem ale nevěděl co mně čeká.
Pátý den jsme šli na pláž do Livorna bylo zde příjemně, užívali jsme si pokoje a ticha.
Voda nebyla studená tak sem se nachvíli vzdálil od ostatních. Plul sem dál a dál, bojky byly už na dohled. Zdáli Felix křičel něco jako: ,, Chane med- po-
Víc nebylo počut.
Na jednou se v moři něco pohnulo, připlul sem blíž a to byla chyba. Bylo to jako slabý proud pod vodou a v tu chvíli mi nohou přešla ostrá bolest. Nevím kolikrát mně to zasáhlo dva nebo tři? Opustili mně všechny síly, jediné co sem cítil byla voda v ústech a nose.
Probudilo mně prudké stlačení v oblasti srdce. Nejdříve se mi nedalo pohonout ničím, nejhorší však byla bolest v levé noze, páliva ani kdyby do masa zařezávaly tenké žiletky.
Na osmý příraz sem vychrstl všechny vodu z plic. Ze všech stran se ozýval křik.
Úplně mně ale probralo když mi někdo chytil nos a foukl vzduch do plic. Posadil sem se tak rychle až sem se třeskl o čelo mého záchrance nebo spíš zachránkini.
,,Poprhlila vás medúza teď vám tam natřu uklidňující krém." Takovou bolest sem ještě nikdy necítil.
Slabé,, Díky." Bylo jediné na co sem se zmohl když se na mně obrátily její modré oči.

🦀🦀🦀

Medúza je vskutku překvapivým zvratem v příběhu, nicméně mi připomněla dětství, kdy i mě i mladšího bratra taky popálila medúza a oba jsme z toho byli nemocní několik dní. Není to nic příjemného, takže s chudákem malým soucítím. Kolize to byla opravdu zajímavá! Oceňuji, že povídka neskončila nijak přehnaně dramaticky, k letní jednohubce se to ani moc nehodí. Opravdu povedené dílko!

Po stránce pravopisné a gramatické bych ráda poukázala na několik málo slovenských výrazů, které mě vytrhly ze čtení, a taky několik překlepů a částí vět, které nedávají smysl. Pro příště bych doporučila pozorněji se na text podívat, nechat si třeba nějaký časový odstup a poté si ho přečíst. Všechno jsou to chybky, kterým se dá snadno vyvarovat. :3 

Na slunné pláži na ostrově Jeju se holky těšily na zasloužený den volna. Jisoo, Jennie, Rosé a Lisa se smály a relaxovaly u vody, když tu se náhle Jennie ozvala: „Holky, podívejte, co to je za člun? Vypadá, že jede moc rychle!"
Rosé si stínila oči rukou a vykřikla: „Pozor, ten člun se blíží přímo na nás!"
Člun narazil na mělčinu, převrhl se a několik lidí se v panice vynořilo z vody. Jisoo okamžitě zareagovala: „Musíme jim pomoct!"
Jennie přikývla a spolu s ostatními běžela k vodě. Mezi tonoucími byl mladý pár a jejich malý chlapec. Lisa chytila chlapce a Rosé pomohla ženě na břeh, zatímco Jennie a Jisoo vytáhly muže.
„Díky, že jste nás zachránily," vydechla žena, když se konečně usadila na pláži. „Ten motor se porouchal a nemohli jsme zastavit."
Jennie se usmála: „Hlavní je, že jste v pořádku."
Rosé si mezitím všimla, že na obzoru se blíží další loď. „Podívejte, pomoc je na cestě."
„Kdo by řekl, že náš den volna bude takhle dramatický," zasmála se Lisa, když sledovala přibližující se záchrannou loď.
Později toho večera, když se slunce klonilo k obzoru, dívky seděly u ohně a vzpomínaly na dnešní den. „Myslím, že jsme dnes nejen zachránily životy, ale i získaly nové přátele," zamyslela se Jisoo a ostatní přikývly, souhlasíce s jejími slovy.

🦀🦀🦀

První, co mě na příběhu zaujalo, byl fandom. Nevidí se úplně často, že si někdo k povídce vybere holčičí skupinu. Příběh samotný je krásně letní, ostrov Jeju jen podtrhuje atmosféru. Jsem ráda, že si někdo zvolil tuto korejskou destinaci. A blackpink jako zachránkyně jsou fakt povedený kousek! 

K pravopisu ani gramatice nemám asi žádné připomínky, je vidět, že autorka psát umí a že jí nedělá žádný větší problém sepsat kvalitní textík. Jen tak dál! 

Malý Felix se postavil před svůj velkolepý písečný hrad a zapózoval. Maminka ho vyfotila a spolu se ve stínu slunečníku na výsledek podívali. Chlapec zajásal. Protože mu jeho kamarád (o celé tři roky starší!) předem slíbil, že si výtvor prohlédne, až bude vše dokonáno, běžel Felix ostošest až ke břehu. Tam následně zběsile hulákal a mával oběma rukama.

Christopher si ho všiml až po chvilce, ale hned zareagoval a přibližoval se pomalým odrážením nohou ode dna. Když mu hladina sahala po kolena, už se nemusel tolik namáhat s každým jedním krokem. Jenže v ten moment se zvedl nečekaně silný vítr a s Chrisem k natěšenému chlapci putovala i voda. A jak se předtím skládalo jedno písečné zrnko k druhému, aby dali vzniknout hradu, přilnula nyní kapka ke kapce, a než se Christopher vydrápal na souš, přivodila halda vody propracované stavbě nemalou újmu.

A jelikož překvapenému Felixovi to zlomilo srdíčko a zkřivilo obličejík, muselo se s tím přece něco udělat!

„Felixi, nebreč, přestaň, já jsem ho viděl!" ujišťoval ho honem starší a pevně ho stiskl na rameni. Popošel dva kroky od spoušti a klekl si.

„Postavíme novej – a ještě lepčí!" začal si mezi kolena nahrabovat písek, „sem se už voda nedostane!" Snad tím svým energickým tónem si nakonec posily opravdu vykřičel.

Jako zrnko k zrnku a kapka ke kapce, jedny vlásky k druhým a ruce motající se kolem sebe v ustavičném odhodlání vždycky věštily velké věci. 

🦀🦀🦀

Musím říct, že tímto textíkem jsem okouzlena. Je roztomilý a fakt magický. Využít do příběhu o letní kolizi na pláži děti byla ta nejlepší volba, jakou mohla autorka učinit. Příběh skvěle zapadá do plážové atmosféry a je doslova jako vytržený z klasického dovolenkového dne u moře. 

I pravopisně je příběh moc povedený, nevidím snad žádné závažné chyby, které bych mohla vytknout. Autorka už má s psaním zjevné zkušenosti a ví, jak s textem pracovat. 

„Taký pekný deň a ty sa zašívaš v chatke?"

Jungkook ani nezdvihol zrak. „Hm."

„Čo si taký odutý?"

„Nič," odpovedal Jungkook.

„Nič, hej?" spýtal sa s úškrnom. „No neviem, ale pravda, že s takým odutým ksichtom by som tiež zostal dnuka."

„Nechaj ma," Jungkook sa mu otočil chrbtom.

„Ach," povzdychol si a smiech ho prešiel. „Hej, Jungkook. Čo je?"

„Nič," zopakoval.

„Nehovor, že nič, veď si sa sem ešte predvčerom tešil..."

„Hm."

Zamračil sa. Jungkook mal len šestnásť a puberta s ním trieskala ako o dušu, ale toto nevyzeralo, že mu nejaký hormón preletel cez nos.

Posadil sa k nemu. „No. Však sa na mňa pozri. Čo sa stalo? Nebavíš sa? Prečo nechceš ísť na pláž?"

„Lebo," povedal.

„Lebo?" zdvihol obočie. „To nie je odpoveď."

„Nechovaj sa ako moja mama!" vykríkol Jungkook a hneď sa kusol do pery. „Prepáč."

„Nič," usmial sa. „Tak čo sa stalo?"

Jungkook si povzdychol. „Všetko sa stalo."

„Povieš mi viac?"

„Tešil som sa a chcel som sem ísť a chcel som tu byť s tebou."

„A nie si?" spýtal sa a naklonil hlavu na bok.

„Som," odfrkol uštipačne.

„Aha?"

„Je to na hovno chápeš?!" rozčúlil sa Jungkook. „Na čo mi to je s tebou byť, keď ti ani nemôžem dať pusu na pláži, lebo je tam ta sprostá... kolízia!"

„Kolízia," zopakoval po ňom.

„Vieš, čo myslím," vyštekol Jungkook.

„Hej, viem," usmial sa. „Ale tu nie je."

Jungkook sa naňho udivene pozrel, ale hneď sa usmial. Naklonil sa k Yoongimu a pobozkal ho. Srať kolíznu opatrovníčku. 

🦀🦀🦀

Tak tahle kolize byla opravdu... kolizní. A k tomu Yoonkook, co víc si přát ke štěstí? Líbí se mi, že příběh tak úplně neřekne, co přesně se děje, ale přesto si to čtenář může tak nějak domyslet. Pláž zahrála taky svou roli a trucující puberťák je pro takové příběhy nezbytným doplňkem. 

Pravopis bych asi nehodnotila, přijde mi v pořádku. Některé věty jsou trochu krkolomné, ale to většinou v přímé řeči, takže to bych asi i omluvila. Je to fakt povedený příběh!

Teplý letní vzduch se vlnil na obzoru. Sluníčko svítilo. Nebe vymetené, bez mráčku. Den jako stvořený na procházku po pobřeží.

Kráčel po okraji pláže, podél čáry přílivu. Bosé nohy se bořily do horkého, vlhkého písku. Obratně kličkoval mezi lehátky a pobíhajícími dětmi. Kolem něj létaly nafukovací míče, vzduchem se neslo pokřikování racků.

Yeosang pod obroučky slunečních brýlí slastí přivíral oči. Olizoval kopeček čokoládové zmrzliny a vyžíval se ve vřelých slunečních paprscích, jež dopadaly na opálené paže a ramena.

Život byl fajn. Dokud...

Po jeho pravici se objevila cizí osoba. Změnil směr, aby se jí vyhnul, tu však klopýtl a srazil se s mužem, který se nečekaně vynořil přímo před ním.

„Omlouvám se," vyhrkl spěšně, ale to už se muž – přibližně stejně starý jako on sám – klaněl a zahrnoval Yeosanga vlastními omluvami.

I on si nesl kornoutek, všiml si. Jeho kopeček měl světle růžovou barvu, jen v místě, kde se střetli, ho pokrývala vrstva čokolády. Yeosangova zmrzlina na tom byla podobně.

„Nic se nestalo," ujistil ho cizinec po dalším kole omluv. Pak k němu natáhl ruku.

„Jsem San."

„Yeosang," oplatil. „Promiň za tvoji zmrzlinu."

Mladík se usmál. „V pohodě. Miluju jahody v čokoládě."

Yeosang jen sklopil hlavu a cosi zamumlal.

„Prosím?"

„Já... mám na jahody alergii," zopakoval stydlivě.

San umlkl a chvíli ho zaraženě pozoroval. Pak se náhle rozzářil. „Tak to bychom ti měli sehnat novou zmrzlinu, že? Jdeme!" sebral Yeosangovi kornoutek z ruky. Vzal ho kolem ramen a vydal se s ním zpět po pláži.

„Takže, Yeosangu... jsi odsud, nebo...?"

🦀🦀🦀

Kolize dvou zmrzlin, jakou svět neviděl! V povídce mě nejvíc baví to, jak moc je San prostě... San. Taky kolize dvou různých osobností a dvou různých emocí vůči kolizním zmrzlinám je fakt kouzelné. A konec, který slibuje možné budoucí přátelství? Já jsem spokojena.

Jsem spokojena taky ohledně pravopisu a gramatiky, vše je v naprosté harmonii a pořádku, autorka jednoduše ví, co dělá. Perfektní! 

Co jen mě ten příjemnej šlofíček na sluníčku stál. Fatální chyba, vážně... co jsem to za vola? Počkat... proč já tu nadávám na sebe?! Není moje chyba, že je Felix... prostě Felix! Až já se k tobě dostanu ty malý na blonďato přebarvený zvíře, tak ti seberu tu zmrzlinu a plesknu ti jí přímo do obličeje!

No jen se ksichti, jen si dělej skopičiny, však já se odtud za chvilku vyhrabu a to uvidíš! Jak si pomlaskává, jak se hihňá, spratek jeden... shoříš v plamenech pekelných, přísahám ti!

Nejdřív ruka... teď druhá... noha... druhá. Prudce jsem se zvedl, celý od písku, v němž jsem ještě před chvílí byl zahrabaný až po krk. To už se ti tak dobře nesměje, co?

Vykulil oči, zbytek kopečku vanilkové zmrzliny si celý nacpal do pusy, než se rychlým obratem rozeběhl pryč ode mě. Rozeběhl jsem se za ním.

„Chan-hyung-" rozpoznal jsem z jeho huhlání právě ve chvíli, když se mu zabořila noha do měkkého písku a onen blázen se i se svou zmrzlinou zřítil přímo do písku.

„Mojí zlobě se nevy-" a rozmázl jsem se přímo vedle něj.

🦀🦀🦀

Z deníčku Chan-hyunga, zápis dvacátý devátý - takový pocit jsem ze čtení měla. Ty jeho úvahy a myšlenkové pochody a vyhrožování nebohému Felixovi, který se znežil na písku a hned poté se k němu znežil i Chan...! Ano prosím. Tohle jsou přesně ty příběhy, které člověk vyčte z momentek pořízených náhodně na fotoaparát. 

Pravopis je opět naprosto uspokojivý a já se tetelím nad tím, že se nemusím rozrušovat žádnými chybkami, které by bily do očí. Skvostné dílečko, opravdu! 

Seonghwa se vyžíval v překrásných letních dnech, a ten dnešní byl ještě o něco speciálnější – tentokrát se k nim na pláži přidal Hongjoong a dle Wooyoungových šeptaných poznámek z něj celé dopoledne nespustil oči.

S úsměvem se díval na mladíky dovádějící ve vodě. On, Yunho a Wooyoung zůstali z přísně tajných důvodů na souši, zabezpečeni výmluvou, že se nechtěli namočit. Rádi by se přidali, ale jejich život se od jisté doby zásadně změnil.

„Dojdu pro drinky," nabídl se Seonghwa a i s peněženkou se zvedl. S širokým úsměvem ještě doposlechl Wooyoungovo vyprávění, zatímco pomaličku couval, slepý všemu, co se dělo za ním. Couval, než ho zastavil prudký, vlhký náraz.

„Oh, promiň!" ozval se mu u ucha zvonivý smích, než ho Hongjoong svým studeným, kapkami vody pokrytým tělem pevně objal. V jakékoliv jiné situaci by Seonghwa jásal, tentokrát však jeho srdce zběsile bilo ze zcela jiného důvodu.

Yunho a Wooyoung se viditelně zarazili s ústy šokem dokořán, a jakmile Hongjoong své objetí uvolnil, Seonghwa odhodil peněženku a jako smyslů zbavený se rozeběhl směrem k moři, doprovázený Yunhovým pokřikem: „Honem!"

Jeho zkušená šipka byla doprovázena i jásáním ostatních, kteří zrovna vylézali, a on se v pravou chvíli ponořil pod vodu, skrývaje tak pestrobarevná rybí ploutev, ve kterou se jeho tělo změnilo od pasu dolů.

Uvědomil si, že takto zůstane uvězněný nejspíš ještě nějakou chvíli. I proto se pouze kysele zatvářil, když Wooyoung, vyhýbající se vlnám jako jedovatým hadům, sliboval, že všechny odláká a věci se napraví. Lhář, posteskl si nešťastně.

🦀🦀🦀

Mořský muž Seonghwa zkolizovaný až do vodního vězení, tomu říkám zvrat! Na konci příběhu se čtenář může jen smát cizímu utrpení. Textík vypadá snad až jako krátká scénka z nějakého delšího a propracovanějšího příběhu, který bych si určitě přečetla, kdyby na to přišlo. Odkaz v podobě názvu (!!!) na velice známý seriál je vzhledem k situaci taky velmi trefný. 

Po pravopisné stránce si snad ani nemůžu přát víc. Text je krásně uhlazený, perfektně se čte a není v něm nic, co by čtenáře rušilo od prožitku. Jednoduše smekám. 

🦀🦀🦀🦀🦀🦀

Tak a to jsou všechny příběhy! Pokud jsem na někoho zapomněla, prosím, křičte. Spala jsem přesně nula hodin, takže moje největší přání je odložit se do postele a spát. :D Doufám, že moje připomínky dávají i přes únavu smysl. 

S vyhodnocením prosím mějte strpení, budu si to muset ještě promyslet, a asi mi to dva-tři dny zabere. 

Zatím se mějte krásně!