Šla jsem rychlou chůzí za Vláďou, čekala jsem že už tam bude ale nikde nebyl.

Vytáhla jsi z kapsy telefon a napsala mu.

D : kde jsi ?

Vláďa neodpovídal,posmutněla jsem.

U protějšího stolu mě pozorovali dva kluci, najednou odešli.

Seděla jsem tam asi pul hodiny, najednou mi zavibroval mobil oznamující sms.

V : Promiň zlato, dneska to už nestíhám :( uvidíme se nejspíš až doma.

Chtělo se mi brečet že mě tam nechal, pustila jsem si písničku do sluchátek a šla domu. Celou cestu na mě koukali lidi, najednou mi ukápla slza a za ní další. Přišla jsem domu a měla totálně rozmazanou řasenku. Doma nikdo nebyl, takže mě Vláďa neviděl brečet. Odlíčila jsem se a šla se vysprchovat. Po vysprchování jsem si ještě pročesala vlasy a šla si lehnout. 

Je 23:45 a Vláďa furt nikde, zavolala jsem mu a on nic, prostě to nezvedl. Začala jsem o něj mít strach, až jsem usnula ( :D ) 

Ráno jsem vstala a šla se vysprchovat, učesala jsem se a vlasy si sepnula do drdolu, poté jsem se šla obléknout. Vzala jsem si tmavé džíny a k tomu šedé tričko.

Když jsem vyšla z koupelny , namířila jsem si to rovnou do obýváku. Byla zaplá televize což jsem se divila, protože jsem jí večer vypínala. Udělala jsem si bylinkový čaj a šla jsi sednout. Položila jsem svůj čaj na stůl a popadla telefon, projela jsem všechny sociální sítě. Najednou jsem slyšela odemykání dveří. Dveře se odemkly a vešel Vláďa s velkou kyticí růží. Přiběhla jsem k němu o silně ho objala, začala jsem štěstím brečet. Vláďa mě stiskl ještě víc, poté se odtáhl a řekl " promiň už tě tu nenechám samotnou" podíval se mi do mých ubrečeních očí a pohladil mě po ruce, "proč jsi ale neodpovídal na zprávy ?" stále jsem brečela " vybil se mi, moc se ti omlouvám už se to nestane" usmál se a objal mě " to doufám" začala jsem se smát.  Vláďa položil květiny na stůl a ruce mi položil na oči " kam mě to vedeš ?"  začala jsem se smát " to je tajný " v jeho hlasu jsem poznala též usměv. Dovedl mě nejspíš ke dveřím  protože jsem cítila vánek vzduchu. "tak a teď otevři oči " začal se usmívat a na chodbě u zábradlí seděl malý pejsek. Začala jsem radostí pištět " jak se jmenuje ? " ptala jsem se šťastně Vládi "tohle je náš miláček Vodopád" začala jsem se usmívat a stále jsem pusinkovala Vodopáda. Vláďa už měl nakoupené věci pro Vodopáda, takže jsme nemuseli nikam jezdit. Vláďa se převlíkl a šli jsme se i s Vodopádem projít.