Tak když jsou tak populární ty odstíny šedi.... :-D

***********************

Seděla v zasedací místnosti a nervózně okusovala konec propisky, s níž měla původně v plánu dělat si poznámky. Jen odkudsi z dálky vnímala hlas Kapitána Ameriky, který k přítomným vedl řeč o plánu na zneškodnění Lokiho armády. Poté, co se jí zdál ten šílený sen, už nedokázala pořádně zabrat a moc toho nenaspala. 

Až po bůhví jak dlouhé době si uvědomila, že na ni někdo mluví. Potřásla hlavou, aby z ní vyhnala vzpomínky na noc a uvědomila si, že je rudá jako rajče.

"Agentko Hillová, vnímáte mě?" zeptal se Steve Rogers, který mezitím vypnul projektor a nyní hleděl přímo na ni.

"P-prosím?"

"Chtěl jsem pouze znát váš názor na naši strategii. V nepřítomnosti pana Furyho jste nejpovolanější osobou vy," odvětil s mírným úsměvem.

"Promiňte, na okamžik jsem se zamyslela," odvětila a cítila přitom na sobě pohledy všech. Vedle ní sedící Natasha na ni upřela dlouhý tázavý pohled. "Co s tebou je?" četla v jejích očích Maria - s rusovláskou po její pravici nebyly jen kolegyně, ale i kamarádky - nicméně copak jí TOHLE mohla vyprávět? Potřásla hlavou jako že nic moc a pokusila se co nejlépe zamluvit trapas, který se jí stal zrovna teď, přede všemi. 

---

"Ještě že měl šéf poradu s dozorčí radou a neviděl to," napadlo ji, když celá zpocená kráčela směrem ke své kanceláři. Napadlo ji, že by jí neškodila sprcha. Nebo panák něčeho tvrdého. Dva panáky...

Celý den se jí úspěšně dařilo vyhýbat se Natashe i jejím kradmým zvědavým pohledům, takže si už v celkem dobré náladě zakoupila večeři ve svém oblíbeném čínském bistru a když večer usínala ve svém útulném malém bytě u televize, ani si nevzpomněla na to, že se jí včera něco zdálo...

--- 

Její svět byla tma a ticho. A provazy, spousta provazů. Visela v nich jako hmyz chycený v pavučině, břichem dolů, s rukama za zády, nohama ohnutýma v kolenou a zafixovanýma v téhle jediné poloze. Přesto ji nikde nic netáhlo a netlačilo, což bylo s podivem, protože jeden z provazů byl zapletený dokonce do jejích vlasů a držel tak hlavu vzpřímeně. Oči měla zavázané  šátkem, měkkým a vonícím po nějakém pánském parfému... byl jí zvláštně povědomý, ale nemohla si vzpomenout.

Kolem ní byl jen zvláštně vlahý vzduch a smyčky provazů... a čísi kroky. Prudce pohodila hlavou, aby se pokusila setřást z očí šátek, ale bezvýsledně. Místo toho se kroky přiblížily a ona ucítila čísi ruce na svých bocích. Zavrtěla se, aby se vyhnula doteku, ale samozřejmě marně. Přitom jí došlo, že je opět nahá, úplně nahá, vydaná mu napospas...

"Psssst, jen klid," zašeptal smyslný mužský hlas. Věděla, komu patří. Tomu samému, kdo se jí zhmotnil ve snu včera... Z úst se jí proti její vůli vydral povzdech, něco mezi vyděšeným a vzrušeným - rozesmál se, jak ho to pobavilo. 

"Jsi ráda, že se zase setkáváme?" zeptal se, přešel podél jejího těla uvězněného v provazech, zastavil se před ní a a pohladil ji po tváři. Zalapala po dechu. Ten dotek byl tak něžný... od někoho, jako byl on něco naprosto nečekaného.

"Nesahej na mě," vydechla vzdorovitě - její hlas zněl v neznámé místnosti jako ozvěna. Znovu se pobaveně rozesmál. 

Potom cosi zasvištělo vzduchem a na její levý bok dopadla štiplavá rána. Překvapeně vyjekla - ale v ten moment už dopadla další. Bolest ji na okamžik ochromila, prostorem zazněl její bolestný vzdech. Co to jen mohlo být? Snad ne... jezdecký bičík?

Další rána, další a další. Házela sebou v provazech, jak se snažila uhýbat jim, ale přirozeně neměla ani nejmenší šanci. Po chvíli, která jí přišla jako hodina, na okamžik přestal a naprosto nečekaně zajel konečky prstů mezi její stehna. Překvapeně vydechla - a ještě víc ji překvapilo, jak moc vzrušená je. 

"Hmm, tobě se to líbí," konstatoval a vteřinu nato dopadla na její pozadí další rána. Nevěděla, kolik jich následovalo, netušila, jak dlouho si s ní hrál, připadalo jí, že se propadá do jakési rudé mlhy...

--- 

Maria se prudce vymrštila do sedu, jak ji ze sna vytrhlo zazvonění telefonu. Krátký pohled na digitální budík na malém stolečku před pohovkou jí prozradil, že nejen že usnula u televize, ale také že zaspala. A podle očekávání jméno, poblikávající na displeji jejího telefonu, bylo jméno jejího šéfa.

Povzdechla si a rezignovaně přijala hovor. Další dokonalý den na obzoru...