Tak tu máme pokračování mojí nové povídky. Nekonečný příběh to nebude, to se netěšte :-) spíš to bude málo o kecech a hodně o erotice :-D enjoy :-)

---

Sesypala se na zem jako loutka a držela se za hlavu, ve které jí hučelo jak v úlu. Co jí to krucinál provedl? Po chvíli se v chodbě rozsvítila dlouhá řada světel a na jejím konci stanul její nadřízený. Černý kožený kabát mu vlál kolem nohou, když k ní spěšně kráčel.

„Agentko Hillová?" oslovil ji. Neměla zatím sílu odpovědět, jen těžce oddechovala. Nick Fury si k ní přiklekl, trochu ji nadzvedl a opřel zády o zeď.

„Mario? Co je vám?"

Zmateně potřásla hlavou.

„Nevím."

„Co se stalo?"

„Loki...," vydechla jen, neschopná souvisle mluvit. Její šéf ji zvedl do náruče a pomalu s ní kráčel k výtahu.

---

„Vypadá naprosto v pořádku," řekl doktor Banner, když dokončil lékařskou prohlídku bezvědomé ženy, ležící v posteli na místní klinice.

„Možná je jenom v šoku," dodal a zkontroloval průtok infuze, připojené ke kanyle v ruce mladé ženy.

„Dal jsem jí něco na zklidnění, nějaké vitamíny a minerály, určitě se zotaví," dodal na vysvětlenou. Fury přikývl jako že rozumí a oba muži společně opustili místnost.

---

Klečela na posteli opřená zády o její čelo, ruce doširoka rozpažené a připoutané silným černým provazem k masivní kovové trubce tvořící pelest. Věděla, že by se měla pokusit osvobodit a utéct, ale nešlo to – vlastně ani nechtěla – cítila se tak trochu mimo realitu – bylo to euforické a příjemné, vše bylo v jakési lehké mlze.

V puse měla roubík s gumovou kuličkou a ten fakt ji bůhvíproč strašně vzrušoval, přesto, že nikdy nic takového nezažila a nevyhledávala.

Její nohy byly v kleče široce roztažené, v ohybu kolen obtočené smyčky provazů, jež byly upevněny kdesi pod postelí a umožňovaly jí tuhle jedinou ponižující polohu. Pohlédla dolů na své tělo a zjistila, že je úplně nahá, s hroty ňader trčícími do prostoru a obnaženým klínem přístupným komukoli...

V podbřišku jí lehce slastně zašimralo – až ji to téměř zaskočilo. Vlna studu a zároveň vzrušení se v ní vzňala jako když do kanystru s benzínem hodíte sirku.

Uslyšela tiché kroky, jak někdo obešel postel, postavil se za její záda, prsty zajel do rozpuštěných tmavých vlasů, zlehka zatáhl a zvrátil tak její hlavu k sobě.

Vydechla přes roubík, jak zatahání zabolelo, ale také překvapením a trochu leknutím, když se její pohled zastavil na Lokim.

Skláněl se nad ní a usmíval se – ne zlověstně, ale vyloženě perverzně.

„Myslela jsi na mě?" zeptal se a jeho hlas zněl jako předení kocoura. Na odpověď přirozeně nečekal, přes pelest se sklonil k jejímu tělu a dlaní zajel přímo mezi její roztažené nohy.

„Ty jsi už teď takhle strašně vzrušená?" okomentoval stupeň vlhkosti mezi jejími stehny – překvapilo to i ji samotnou. I když byla studem rudá až za ušima, nedokázala ztlumit rozechvělý vzdech, když špičkou ukazováčku polaskal nejcitlivější místo v jejím klíně.

Pobaveně se pousmál, obešel pelest a sedl si na postel přímo před ni. Jeho hluboký modrý pohled do ní téměř propaloval díru.

Klekl si naproti ní a jeho ruce bloudily po jejím těle, jako by se snažily bedlivě prozkoumat každý jeho záhyb a zákoutí.

Stiskl v dlaních její ňadra, trochu zaklonila hlavu a polohlasně vydechla. Vteřinu nato je ochutnal svými rty a jazykem – zasténala nahlas – ještě nikdy nebyla tak mimo sebe z pár prakticky nevinných doteků.

„Jsi tak krásná... tak přístupná," zašeptal jí do ucha a na potvrzení svých slov znovu zajel dlaní mezi její stehna. Zasténala, co jí to pevně utažený roubík dovolil. Dva obratné prsty pomalu vklouzly do jejího lůna – slastně vydechla a zavřela oči.

Přitiskl se celý oblečený k jejímu nahému tělu – otřásla se, jak ji po těle zastudily kovové pláty a přezky – a pomalu, dráždivě pokračoval v činnosti, kterou začal.

Zvrátila hlavu nazad a její tělo se v poutech uvolnilo, jak se jí zmocnila náhlá slabost – příští okamžiky patřily jen vzrušení a jejím vzdechům, tlumeným kuličkou roubíku. Cítila, jak se její svaly stáhly kolem jeho prstů, prožívaná slast se stupňovala... zavřela oči a prohnula se v zádech jako luk.

„Mhmm, zavzdychej mi ještě," zapředl jí do ucha, rty se otřel o její tvář a zrychlil tempo, kterým ji dráždil. Hlasitě zasténala. Potom Loki volnou rukou pevně stiskl její hrdlo a zlehka jí ubral kyslík. A to bylo přesně to, co jí dodalo... V další vteřině už její tělo smetlo vyvrcholení silné jako vichřice...

---

Probudila se zpocená ve své posteli, v hlavě zmatek a v kalhotkách vlhko. Co tohle bylo krucinál za sen? Posadila se na posteli a přejela si dlaní přes tvář. Loki byl přece její nepřítel číslo jedna a navíc na tyhle věci nikdy nebyla. Provazy, roubíky... a tak. Zavrtěla hlavou, jako by z ní vzpomínky na sen chtěla vytřást.

Krátce pohlédla na budík na nočním stolku – bylo teprve pět ráno. Zavřela oči a s obavami, zda se sen nevrátí, se znovu oddala spánku. Nezdálo se jí už vůbec nic.