Klíče v zámku hlavního vchodu zarachotily.Ležela jsem klidně na posteli.
,,Ahoj Mayo."ozval se mamčin hlas.
,,Ahoj mami..." odpověděla jsem úsečně.
Slyšela jsem jak mamka přešla chodbu a sáhla po klice mého pokoje.
Začala jsem být nervózní. Nadechla jsem se a zase vydechla.
Mamka ke mě přišla.Na sobě měla úzké rudé šaty.Černé vlasy ji proplétali začínající šediny.
,,Tak mi to ukaž." podívala se na mě.
Natáhla jsem pravou ruku dlaní vzhůru. Gedwei ignasia byla pryč...
Odmotala mi obvaz , aby si ránu prohlédla.
,,Vážné jsi se řízla?Vypadá to jako by tě něco kouslo...Neměla jsi včera na starosti hady?"
Z rány opět vytékala krev.
Zavrtěla jsem hlavou:,,Ne."
Mamka se na mě nedůvěřivě podívala:,,Každopádně je divné že krvácení nechce přestat.Obleč se.Pojedeme na pohotovost.Tam ti s tím možná něco udělají..."
Mamka odešla a poté se vrátila s dalšími dvěma obvazy.Staré sundala a zavázala mi ránu novými.
Oblékla jsem si zpátky svoji mikinu a šla do chodby.
Mamka s někým mluvila po telefonu:,,Říkám vám že moje dcera krvácí.Ne poslouchejte vy mě.Ano vím, že jsem opustila pracoviště, ale měla jsem k tomu pádný důvod." potom se zklidnila :,,Dobrá...
Ano...Nashledanou."
Podívala jsem se na ni s tázavým výrazem, ale ona jen oddechla a nechala mě projít dveřmi, které poté zabouchla a zamkla.
Před garáží stálo maminčino autíčko, černý Favorit značky Škoda.
Obvykle jezdíme tátovým autem, červeným Roomstrem stejné značky, ale jelikož je otec na školení v Brně a vrátí se až zítra, mamka vytáhla svého miláčka.
Zasedla jsem na sedačku spolujezdce, přeřídila si sedačku aby byla blíže a zapla si pás.
Mamka zatím zacvakla ten svůj, dálkovým ovladačem otevřela vrata a nastartovala.
Pomalu vycuvala z vrat a opět stiskla tlačítko. Vrata se s vrzáním zavíraly.
Já se pousmála nad prstenem který mamce visel na řetízku na zrcátku.
Elfské písmo poznám na míle daleko.
To je další zvláštnost naší rodiny...Naši se seznámili díky šťastné náhodě v univerzitní knihovně. Při čtení Tolkiena. Já jakožto jejich dcera jsem se tyto věci naučila abych alespoň veděla o čem se ti dva baví.
Dívala jsem se z okýnka na padající kapky deště a uvažovala co bude dál.
Za půl hodinu jsme vjely na parkoviště nemocnice a mamka zaparkovala.
Podle počtu aut tu moc lidí nebylo.
Vyšly jsme ke dveřím a posadily se do čekárny.Mamka šla do automatu koupit lístek a když sestřička otevřela dveře podala ji moji kartu pojištěnce.
Potom jsme jen čekali až přijdeme na řadu.
Nenápadně jsem si šáhla na pravou dlaň.
Obarvený latex ještě upravený mamčinými líčidli a pudrem držel dobře, ale chtěla jsem mít jistotu. Možná mamce bude trochu divné proč ji chybí polovina obsahu tubiček a líčidel tělové barvy, ale to se snad vsákne.
Věděla jsem jak doktoři všechno zkoumají do detailu. Jestli najdou Jezdeckou značku jsem v pytli.
,,Maya Adamsová." ozvalo se z ordinace a mamka vstala.
Já ji následovala.
Ordinace byla dost ponurá. Lehátko, jedna židle, umyvadlo a něco jako kuchyň s léky, obvazy a bůh ví čim ještě. Za stolem seděla postarší sestřička a u linky stála paní doktorka, který vypadala velmi příjemně...
,,Dobrý den. Posaď se." pozdravila a ukázala na lehátko.
Sedla jsem si a mamka se usadila na židli.,,Copak Vás trápí?" zeptala se mě a mamky.
,,Ráno se vzbudila a měla celý prst od krve...Nechce ji to přestat." řekla mamka a já ukázala doktorce ruku.
Ta odmotala obvaz a ránu si prohlížela:,,Nevíš jak se ti to stalo?''zeptala se.
Zavrtěla jsem hlavou. Z rány opět tekla krev.
,,Sestři. Potřebuju rozbor krve z rány."řekla a zasedla za stůl a rychle něco napsala do počítače.
Sestřička mi jakousi věcí, která vypadala velmi divně ,nabrala krev. Potom ještě jednou. Jeden vzorek mojí krve zandala do jakési lahvičky kterou zazátkovala a nalepila na ni štítek s mým jménem. Druhý vzorek vložila do přístroje, který byl položrný na lince a cosi tam naťukala.
,,Krev má vpořádku." ozvala se sestřička a vzorek mojí krve vyhodila do koše.
Paní doktora přikývla:,,Doneste ten vzorek do laborky."
Sestřička kývla a s lahvičkou odešla z ordinace. Paní doktorka došela do 'kuchyňky' a vytáhla nějakou bílou oválnou pixlu s červeným víčkem.
,,Spolkni to. Měla by se ti lépe srážet krev."řekla přičemž mi podávala sklenici vody a bílý oválný prášek, který vyndala z té pixly. Hodila jsem si ho do pusy a pořádně zapila. Potom mi ruku znovu obvátala obvazem.
,,Paní Adamsová dnes si tu vaší dceru necháme na pozorování. Musíme počkat na výsledky z laboratoře. Pokud nenastanou komplikace večer ji pustíme domů a zítra bude moci do školy. Přineste ji domácí oblečení...tepláky, tričko, mikinu, přezůvky a něco aby se zabavila. Co ráda děláš?" zeptala se mě.
,, Čtu si, kreslím, ale ráda bych také cvičila na zkoušky na flétnu..." Doktorka přikývla: ,,Takže tak. Ale musíme respektovat klid ostatních pacientů...což flétna nesplnuje." omluvě se na mě usmála .
Usmála jsem se a otočila se na mamku, která vypadala velmi ustaraně.
,,Dobře zlatíčko...za chvíli se vrátím." řekla mamka.
Paní doktorka přikývla :,,Dobře. Mayo pojď.Ukážu ti tvůj pokoj.Paní Adamsová můžete už jít."
,,Jistě." potom mě objala a zašeptala mi do ucha: ,,Neboj se. Pomůžou ti tu.",,Já vím." odpověděla jsem a mamku objala.
,,Tak pojď." řekla doktorka, která čekala ve dveřích. Zamávala jsem mamce a dlouhými kroky přešla ke dveřím.
Doktorka na mě ani nečekala. Přešly jsme celou chodbu a nastupili do výtahu. Viděla jsem jak z bílého pláště vytáhla kartu a přiložila ji k plošině nad tlačítky s názvy pater. Potom stiskla 4.
Když se dveře zavřely podívala se na mě:,,Nováček?" zasmála se.
Zarazila jsem se, ale neříkala jsem nic. ,,Ale nic. " řekla neutrálním tónem.
,,...draci jsou mrchy. Jsi už třetí kdo tady kůli tomu je."
Zamrkala jsem: ,,Kdo jste?" ,,Na tom nezáleží jen vím co se ti stalo. Ne neumím ti to ihned spravit...nejsem jako ty, jen tvému Mistrovi pomáhám se zraněnými v tomhle světě. Potřeboval mít jistotu, že o vás bude dobře postaráno."
Podívala jsem se znovu na tu osobu a prohlédla si její jmenovku.

Angela Harbrová
Lékařka a lékárnice

To jméno...Něco mi to jméno připomínalo. ,, Angela Bylinkářka?" zašeptala jsem a vykulila oči.
Uličnicky se na mě podívala. Bylo poznat, že mě slyšela. ,,Alagaesie ti není cizí." Zkoprněla jsem: 'Co se to tu kurňa děje?'
Angela se znovu zasmála :,,Eragon k tobě do školy někoho pošle."
Dveře se otevřely a my vstoupily do dlouhé chodby. Na jejím konci jsme zahly vlevo a potom jsme sešly dva schody v postraní uličce.
Před námi stály prosklené dveře. Angela opět přiložila kartu na čtečku a otevřela dveře. Vyšly jsme na malou chodbičku s pěti dveřmi. Troje byly naproti nám dvoje po obou stranách chodby kudy jsme přišly.
Potom Angela otevřela dveře jednoho pokoje.
,,Tady pro dnešek budeš...ano?" Přikývla jsem. Byl to malý útulný pokoj pro jednoho. Kovová postel, noční stolek, dřevěná almara. Naproti dveřím bylo okno. ,,Můžu se zeptat?" ,,Ano? '' odpověděla mi Angela. ,,Jak Vám mám říkat?"
,,Říkej mi klidně Angelo" zasmála se a odešla.
Sedla jsem si na postel. Zcvokla jsem se.
Za čtvrt hodinu se Angela vrátila. ,,Nudíš se?" koukla na mě. Zavrtěla jsem hlavou na nesouhlas. Zatím jsem na mobilu hrála Tetris.
Nejspíš ji však moje odpověď byla jedno a kývla na mě ať jdu za ní. Vstoupila jsem do její kanceláře. Vůbec to tu nevypadalo jako v kanceláři... Vypadalo to tu spíš jako v jejím krámku v Teirimu. Tmavá místnost se svazky bylinek a různými lahvičkami.
,,Posaď se." nabídla mi židli. S údivem jsem si sedla. Něco se mi otřelo o nohu a zjistila jsem že i o mysl. Sklonila jsem hlavu a všimla si kočky. Ale moc dobře jsem věděla že to je kočkodlak Solembum.
,,Ahoj Solembume." pozdravila jsem ho. Vyskočil mi na klín.
Zdravím Jezdkyně. ozvalo se mi v hlavě. Nahlas jsem se zasmála a podrbala ho za ušima. Kočkodlak začal příst.
,,Líbíš se mu." oznámila mi Angela.
,,Nelíbí se mu čirou náhodou každý kdo ho drbe za ušima?" zašeptala jsem tiše.
Něco na tom bude. řekl a protáhl se. Ruku jsem dala pryč.
Já ti neřekl, aby jsi přestala. ozval se a ucukly mi koutky.
Potom co se mi kočkodlak vyhoupl z klína na zem mi Angela ukázala pár lahviček, vysvětlila mi  základní pravidla chování v Alagaesii...
Její slova jsem hltala jako kytka vodu. Na věci, které mi mamka přinesla jsem si ani nevzpoměla.
Za chvíli Angele zazvonil telefon...krev jsem měla v pořádku.
,,Sundej si ten obvaz." řekla mi a já ji poslechla. Rána byla po okrajích pokrytá strupem. Zašla do zadní části kanceláře a vrátila se se dvěmi krabičkami obě mi je podala. ,,Prášek si vezmeš vždycky ráno. Budeš ho brát dokud nedobereš celou krabičku.Je jich tam 7. Mast si budeš mazat na tu ránu. Stačí trochu. Pokaždé ráno, po obědě a večer po tom co se umyješ. Taky týden.Budeš si to pamatovat?" zeptala se mě Angela.
Přikývla jsem. ,,Děkuju.Za všechno."
Angela se usmála: ,,Kdyby jsi cokoli potřebovala víš kde mě hledat...Ráda si popovídám s tak nadějnou Jezdkyní. Do školy zítra běž...je tam něco nového "
Nakonec se usmála :,,Dobrá zbal si věci a už běž ať na tebe rodiče nemusí čekat."
Rychle jsem pobrala své věci a vyšla s nimi zpět na chodbu.
Otevřela dveře na oddělení a já jimi prošla.
Svět se změnil a já se zbláznila. pomyslela jsem si a přešla na hlavní komunikační chodbu s Angelou po boku. Usmála jsem se a ona mi úsměv opětovala.