Ozval se křik Tety. Volala jí na snídani. Naira vystřelila z postele a šla ke skříni. Od incidentu s přívěskem uběhly už dva měsíce. Samozřejmě se nic nestalo, jak Naira předpokládala. Rychle se převlékla do šedého trička a kraťasů, udělala si culík, nandala si náhrdelník s drakem a šla za tetou na snídani.

"Dobré ráno" ozvala se teta "Tady máš snídani. Já už budu muset jít." řekla a podala jí rohlík s máslem. "Jo a nezapomeň, že v šest mi máš jet pomoct na veterinu."

"Neboj nezapomenu, tak teda ahoj" rozloučila se Naira a poděkovala za snídani. Teta se oblékla a běžela do práce. Naira dosnídala, došla si pro batoh a nasedla na kolo.

"Sakra, už zase jsem si zapomněla klíče" vzpomněla si. "Uf, ještě že jsem nestihla zabouchnout" ulevilo se jí a rychle běžela zpátky do svého pokoje. Otevřela dveře, podívala se na stůl, jenže klíče na svém obvyklém místě nebyly. Tak se koukla na svojí postel a začala prohledávat skříň. "Kde jsem si je jenom nechala" přemýšlela "Aha! Už vím, vždyť jsem je od včera nevyndala z mikiny. Vrátila se do předsíně a rychle vyndala klíče z kapsy. Ještě se koukla na telefon a začala nadávat "A dopr už zase jedu pozdě". Zvedla tašku a uháněla na kole do školy. Do třídy přiběhla se zvoněním. Rychle usedla na svoje místo a čekala až přijde učitelka. Ve škole Nairu neměli moc rádi. Ani nevěděla proč. Nebyla nějak odlišná, známky měla průměrné a ani hnusná nebyla. Z přemýšlení ji vytrhl hlas učitelky.

"Nairo mohla by si začít konečně dávat pozor?!" řekla naštvaně Roulová a třída se začala smát.
Naira je ani nevnímala. Už si zvykla.

"Omlouvám se paní profesorko. Trochu jsem se zamyslela. Co mám dělat?"

"Napiš na papír všechny, co chybí" řekla už mírněji učitelka a podala jí papír.

Naira to udělala a učitelka začala vyučovat. Všechny hodiny ubíhaly pomalu, až si Naira myslela, že umře nudou, ale konečně naposledy zazvonilo a celá třída utíkala na oběd. Když Naira sbíhala ze schodů, tak do ní někdo strčil. Začala padat. Skutálela se ze schodů a všichni se jí začali smát a řvali na ní, jaký je nešika. Naira se rozzuřeně podívala na schody. Uviděla zlověstný úšklebek Teodora. "Samozřejmě, kdo jiný než tenhleten pitomec." Pomyslela si a rychle zamířila do fronty na oběd. Teodor byl její největší nepřítel. Pořád jí dělal naschvály. Ani nevěděla proč, ale bylo jí to celkem jedno.

U okna, kam se odkládaly použité tácy, byla fronta a každý druhý vracel snad ani neochutnané jídlo. "Co je na něm tak špatného" pomyslela si Naira když jídlo ochutnala "Vždyť chutná dobře." Vstala když dojedla a chtěla jít vrátit tác. Za krkem jí však přistála kaše "Jako kdybych to nečekala" rychle vrátila tác, aby neschytala další ránu. Ve školní jídelně zase začala válka s jídlem. Učitelé se snažili všechny uklidnit, ale moc se jim to nedařilo. Naira rychle vystartovala z jídelny, nasedla na kola a jela domů. Začala psát domácí úkoly. "Achjo zase zeměpis" povzdechla si a chtěla začít odpovídat otázky. Ale něco odpoutalo její pozornost. Její přívěšek od té "královny elfů" se rozblikal. "Co to!!" zapystěla a odhodila náhrdelník ze dveří pokoje. Vyděšeně dýchala. Strach jí radil zůstat na místě, ale zvědavost jí nedala a pomalu se na něj šla podívat. Přívěsek pořád blikal, ale nic jiného se nedělo. Naira tedy vzala náhrdelník opatrně do ruky, ale rychle ucukla. Náhrdelník byl strašně horký. Pozorně si ho prohlížela. Z přívěsku se začal zvětšovat modrý kruh. Naira pomalu couvala a přimáčkla se ke stěně. Kruh nabíral na velikosti, až by jím mohl projet auto. Naira se k němu začala opatrně přibližovat, až byla u něj. Pomalu se ho chtěla dotknout, ale ruka jí projela skrz. Jenže na druhé straně nebyla. Cítila, jak jí mezi prsty proudí vítr chvilku rukou v kruhu šmátrala a přitom se dotkla něčeho pichlavého. Rychle ruku strhla zpátky a přitom si vzpomněla na slova "královna elfů" "Za nějakou dobu se před tebou objeví portál." "Že by tohle byl ten portál? To je přeci blbost." Najednou ucítila, jak ji něco táhne k sobě. Podívala se na kruh a viděla jak se stáčí do víru. "A sakra" zanadávala, když viděla, že vír se točí čím dál tím rychleji a síla, která jí vtahuje je větší. "Ta královna elfů neříkala nic o tom, že mě ten portál bude chtít vtáhnout. Ještě zboří celý barák!" ale když se podívala po pokoji, zjistila, že se ani postele, stůl ani skříň nepohnuly ani o milimetr. Naira se chytla postele a držela se, co nejpevněji. Doufala, že portál po nějaké době zmizí, ale síla byla větší a větší. Až strhla Nairu z postele. Podívala se po pokoji a zakřičela. Portál jí vtáhnul.