Naira přistoupila k řediteli. Ten jen kývnul hlavou a pokynul jí, aby prošla dveřmi, které se ve zdi najednou zjevily. Naira se chvíli nejistě rozhlížela po ostatních v místnosti. Povzdechla si, ale nakonec se odhodlala do dveří vstoupit. To, co uviděla, jí vyrazilo dech. Před ní stál nádherný drak. Fialový s červenými žilkami.

Přistoupila k němu blíž. Drak zafuněl a promluvil k ní "Vítám tě, dračí dívko. Jmenuji se Für a jsem z rodu vzdušných draků."

Naira se na něj tázavě podívala. Chtěla se ho na něco zeptat. Drak jí kývnutím hlavy pokynul, že může mluvit. "Jak to, že jsem se zjevila před vámi?" zeptala se odvážně.

"Nejblíže máš ke vzdušným drakům, dračí dívko. To je ten důvod"

"Proč mě oslovujete dračí dívka?" zeptala se a tázavě nadzvedla obočí.

"To brzy zjistíš sama. Teď se musíme, ovšem věnovat něčemu jinému. Musíš projít zkouškou stupňů."

"Ředitel ale říkal, že i draky, se kterými jsme si nejblíže, zjistíme podle testu" zarazila se Naira.

"To sice ano, ale ty to máš určeno díky přívěsku"

"A můžu se zeptat, jak ten test probíhá u ostatních?" zeptala se a snažila se podívat drakovy do obou oči, ale měl je tak daleko od sebe, že to Naira nakonec vzdala a dívala se jen do jednoho.

"Dobře, ale musím tě upozornit, že jsi moc zvědavá a ostatní draci, by nemuseli být tak milí." významně se na ní podíval. "Test je vcelku jednoduchý. Jenom si musíš vybrat jednu ze tří cest, která tě nejvíce táhne k sobě. Ovšem teď již musíš jít dále a zjistit na jaký stupeň začneš chodit" řekl a Naira pocítila nějakou sílu, jak jí táhne pryč. "Naschledanou, dračí dívko."

"Naschle" stihla ještě odpovědět.

Objevila se před zvláštním hradem. Pozorně se rozhlížela. Hrad měl pět věží. Čtyři malé a jednu vysokou uprostřed. Na ní vyseli hodiny, které hlasitě odbívali půlnoc. Podívala se na hodině lépe. Ne neodbíjeli půlnoc. Velká ručička byla nahoře a ukazovala na start. "Co to sakra...." podivila se Naira. Užasle se dívala na hodiny které začaly měnit barvu. Střídaly se barvy duhy. Jednou byly hodiny červené, podruhé modré.

Naira se rychle vzpamatovala. Podívala se na hrad a začala ho rychle obcházet. Uviděla vchod. Chtěla do něj vstoupit, ale dveře byly zamčené. Lomcovala klikou, ale jak čekala vůbec to s dveřmi nehlo.

Kousek od ní se zjevila kniha. Pomalu se k ní přibližovala a nahlédla do ní. Byly v ní nějaké starověké runy. Neuměla je přečíst. Naira začala prstem předjíždět po stránce. Runy se začaly měnit. Místo nich byly na místech, kde se knihy dotkla prstem, normální písmena. Ale byly v jiném jazyce. Zkusila prstem po textu přejet znovu a před ní se objevil text napsaný jí důvěrně známou češtinou. Začala číst "Kdo do hradu vstoupit chce, musí chtytit malého vrabce." Naira se zamyslela "Co to je za blbost, jakýho vrabce?!" Přejela prsty po dalších runách, ale runy zůstaly stále stejné. "Kdo do hradu vstoupit chce, musí chytit malého vrabce" opakovala si. "Vždyť to je totální blbost!" křikla a podívala se na hodiny. "Chytit malého vrabce?" přemýšlela a zkoumala hodiny pozorněji. Ručičky, číslice nahoře nějaká socha vrabce. "Už to mám! Ale jak pro něj mám sakra vylézt?" přemýtala a znovu se podívala do knihy. V ní se rozzářil řádek run. Naira po nich dvakrát přejela prstem a před ní se objevila další česká věta "Rozletí se malý ptáček, až zatáhneš za správnou z páček." "A to je zase co?! Tohle bude ještě na dlouho" pomyslela si Naira. Odložila knihu a začala obcházet hrad. Nic neobvyklého neviděla, jenom nějaké tyče. Přišla se na ně podívat blíž a uvědomila si, že tímhle jsou asi myšleny ty páčky. Chtěla za jednu zatáhnout, ale vzpomněla si na úkol "Až zatáhneš za správnou z páček." Takže musí vybrat správnou z páček. "Ale jakou? No jasně, že jsem si toho nevšimla" řekla a zatáhla za páčku s vyrytým ptáčkem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se objevila na místě, kde začínala. "Co to!?" byla už naštvaná. Objevila se neznámo kde a musela plnit nějaký pitomý úkoly. Kopla nohou do stromu a okamžitě si za to vynadala. Noha příšerně bolela. Zlostně se podívala po stromě. Všimla si obrázku vyrytém na kmeni. Muž, který natahoval luk. Vyběhla a na nohu si ani nevzpomněla. Vrátila se zpátky k páčkám, které naštěstí nezmizely, a zkoumala obrázky na nich. "No jasně. Muž s lukem!" zatáhla za páčku. Nic se nestalo. Naira se začala vracet ke vchodu do hradu a podívala se na hodiny. Velká ručička byla na druhé hodině. "To už jsem tady tak dlouho?" pomyslela si zoufale Naira a obrátila pohled na místo, kde se předtím nacházel vrabec. "Kam zmizel?" zeptala se, ale odpověď znala hned za vzápětí. Uviděla mramorového ptáčka, jak letí vzduchem a míří si to směrem k ní. Přistál jí na rameni.

Chvíli ho zkoumala, ale pak se opřela do dveří, které se zázrakem otevřeli. Knihu s runami vzala do ruky a vešla. Byla v hale, ze které vedly několikatery schody. Mramorový vrabec se zvedl z jejího ramene a zamířil si to k prostředním schodům. U nich se zastavil. Naira se vydala za ním a když vrabec letěl po schodech nahoru, tak ho váhavě následovala. Došly do kruhové místnosti. Vedlo z ní pět dveří. Tentokrát ale vrabec k žádným nepřiletěl. Naira se musela rozhodnout sama. Podívala se do knihy. Přejela prstem po textu a začala nahlas číst "Dveře správné vybereš, jen když minci nahřeješ." "Neměla by to být spíš magická zkouška? Z tohohle mi akorát umřou všechny mozkový buňky." stěžovala si na nový úkol. Zkoumala místnost ve které se nacházela. Slyšela odbívání třetí hodiny. Hledala v každém kouktu místnosti a zkoušela se i vrátit, ale dveře, kterými vstoupila, byly zavřené. "No super! Co mám asi tak dělat zavřená v kruhové místnosti s nějakým mramorovým vrabcem!" zakřičela netrpělivě. "No jo vlastně." uvědomila si, že vrabce ještě nezkoumala a běžela k němu. Nadzvedla mu křídla a zajásala. Pod jedním byla stříbrná mince se znakem slunce. První, co jí napadlo bylo dát minci před okno, kterým dovnitř svítilo slunce. Zkusila to. Povedlo se. Dveře úplně vlevo se otevřely. Vrabec do nich vletěl a dívka ho následovala. Objevila se ve věži, na které visely ty velké hodiny. Zatočila se jí hlava a před očima se jí zatmělo.

"Probouzí se" uslyšela neznámý hlas. Posadila se. Uviděla nějakou postarší paní a pána s plnovousem.

"Kde to jsem?" zeptala se zmateně Naira. "A kdo jste vy?"

"Neboj se, dračí dívko" utěšovala jí ta postarší paní. "Jsi zpátky ve škole, akorát přenos se trochu zkomplikoval. Já jsem školní lékařka a tohle je tvůj budoucí třídní učitel" řekla a ukázala na pána s plnovousem. Působil mile, krátké černé vlasy s šedými místy a dlouhý plnovous prozrazovali, že bude pán už trochu starší.

"Jmenuji se Julis Luprikon. Budu tvůj třídní. Ještě budeš mít jako třídní jednu profesorku a profesora, ale to se ostatně zanedlouho dozvíš sama. Jako jedna z mála začátečnic ses dostala na osmý stupeň. První je nejvyšší a desátý nejnižší. Obvykle většina nových skončí na devátém" řekl a usmál se. "Jestli už jsi v pořádku. Tak jdi do haly, která je směrem doleva. Tam tě vyzvedne Primus a dovede tě společně s ostatními k vaší koleji, kde všichni vzdušní tohoto ročníku budou bydlet."

Naira tedy vstala, rozloučila se a schovala knihu s runamy, která jí záhadně zůstala v ruce, za záda. Sice jí nevzaly, ale co kdyby jí vůbec mít neměla, pomyslela si a vydala se směrem k hale. "Proč mi všichni říkají dračí dívka?" přemýšlela nad přezdívkou, kterou jí dnes nazívaly.