Ozval se zvuk rychlých kroků. Trhnul sebou. Otočil svůj pohled na dveře. Do místnosti vstoupil urostlý muž v hábitu. Hbitě k němu nově přichozí přistoupil a chytil svého vězně pod krkem.

"Kde je?!" nevrle zařval a začal ho přiškrcovat.

"Kdo?" zeptal se klidně.

"Nehraj na mě žádná divadélka. Ty totiž víš koho myslím!" zavrčel naštvaně. Ale jako odpověď dostal jen pokrčení rameny. Zahalený muž vytočeně zařval a hodil vězněm o zeď. "Musíš mi jí přivést!"

"Já proti ní nepůjdu a ty to víš."

"Helemese, že by se náš strašpytel rozpomenul o kom mluvíme?" Podivil se. Vězeň ale zavrtěl hlavou. "Máš to marné," zavrčel na něj. "Odpor je zbytečný. Najdu jí ať už s tvou nebo bez tvé pomoci. Ale když mi pomůžeš, tak pro tebe mám překvapení. Něco z čeho bys byl nadšený. "

"Nepomohl bych ti ani kdybys slíbil, že všechny propustíš, ty zmije jedna!"

"Ale ale...," kopl skučícího vězně, který ležel na zemi, do břicha. "Ani jsi jí neviděl. Selhal jsi a jako srab tehdy utekl. Ale neboj, za nedlouho se s ní setkáš," ušklíbl se zlomyslně a ukončil rozhovor praštěním dveřmi, kterými vstoupil.

Naštvaný muž s hábitem pochodoval chodbami osvícenými jenom lucernami. Neviděl pořádně na krok, ale místo pomalé chůze se rozběhnul. Došel do sálu a přivolal svého věrného sluhu, který proměnen v krkavce vyčkával na okně, kterých byl sál plný. Strop byl umístěn vysoko a visel na něm obrovský lustr. Stěny byly žluté a bílé. Na nich vyseli všelijaké obrazy. Na jednom byl rytíř bojující s drakem a na druhém princezna sedící na jednorožci. Každý obraz byl naprosto jedinečný a jiný než ostatní. Uprostřed místnosti byl trůn, kam muž dosedl, mezitím, co černý krkavec slétal na zem. Jakmile přistál, začal se z něj stávat muž středního věku, s černými vlasy a bradkou. Okamžitě se svému pánovi poklonil. Ten na něj mávl rukou a vysvětlil mu co po něm chce. Krkavčí muž se tedy znovu proměnil a vyrazil splnit svůj úkol.

--------------------------------------------------------------

"Tak a teď nám to předvede....Třeba Naira" řekl pan profesor Luprikon, kterého, jak se později dozvěděli, měli na obranu proti magii a na iluze.

Celá třída se otočila na Nairu, která si kreslila na papíře scénu ze snu, který se jí jedné noci zdál. Od té doby pokaždé vidí to samé, jenže teď už jí to nepřipadá tak živé. Právě vykreslovala kus látky, kterou tomu chlapci na ruku zavázala. Najednou se ale nad jejím výtvorem sklonila cizí hlava.

"Je to sice nádherný obrázek slečno, ale máte se věnovat hodině a ne snít o nějakém chlapci," promluvil profesor a se zadržovaným smíchem došel ke katedře. Celá třída se začala smát a Naira zrudla jako rajče.

Luprikon chvíli počkal a poté přejel pohledem po celé třídě. "Teď si každý sám vyzkoušejte vyvolat nějakou iluzi, poté ke každému přijdu a dám vám známku podle toho, jak bude iluze přesvědčivá. Soustřeďte se nejen na to, aby iluze nějak vypadala, ale i na ostatní smyslové vjemy jako například čich a sluch."

Naira se začala soustředit a v hlavě začala formovat obraz předmětu, který chce vyvolat, jak jim vysvětloval profesor. Představila si velké šťavnaté jablko, do kterého by se teď s chutí zakousla. Zaměřila se na vůni. Otevřela oči a před sebou uviděla nádherné jablko.

Okolo ní zrovna procházel učitel. "Povedené. Máte jedničku, ale pro příště bych vám radil se věnovat hodině," ušklíbl se a věnoval se ostatním.

Po škole se rozlehlo zvonění a následoval jásot studentů, kterým právě začala obědová pauza. Ale Naira se rozhodla, že radši zajde ven. Vydala se tedy k malému lesíku nedaleko školy a vedle něj se procházela. Měla ráda čerstvý vzduch a klid.

Začala si prozpěvovat, ale vyrušil jí jelen sprintující z lesa. Sledovala jelena unikajícího v dáli a pak svůj zrak obrátila k lesu. Sledovala prostory mezi stromy. Uviděla něco rychle se míhajícího mířit proti ní. Rychle ustoupila a z lesa se vyřítila skupina zvířat. Mezi nimi a sýkorky, sovy, králíci a dokonce i brouci. Uháňeli pryč od lesa po poli. Nemohla pochopit proč. Ale pak to spatřila také. Mezi větvemi stromů proklouzávala temnota. Celý les mizel ve tmě.

Naira vyděšená nestihla utéct a zmizela v temnu také.

--------------------------------------------------------------

"Vypadá to slibně můj pane" odpovídal muži. "Dlouho to nevydrží. Za chvíli bude hotovo."

Ale na to muž zakroutil hlavou. "Je příliš brzy na to se radovat. Může se stát cokoliv."

Zamračil se a vytáhl z kapsy hábitu kostky, které vždy nosil s sebou. Rozhodil je po stole. To, co mu ukázaly se mu nelíbilo. Měl neblahé předtuchy, že se něco pokazí. A věstecké kostky, které vždy říkali pravdu, mu rozhodně nepomohly.

"Ale pane, tohle máme v kapse," podlézal dál krkavec stojící na opěradle trůnu.

Muž zavrčel a odehnal rukou svého sluhu pryč.

--------------------------------------------------------------

Všude byla tma. Malá holčička, které si opodál pochodující dívka nevšimla, se vystrašeně pohupovala na zemi. Kluk stojící vedle ní všemu nečině přihlížel.

"Prosím Shade pomoc jí," sledovala prosebně malého chlapce.

"Lil víš že to nejde," smutně se na ní podíval. Light si začala nervózně prohrávat s náhrdelníkem ve tvaru jednorožce.

Dívka nedaleko nich právě zakopla o kořen. Narazila do hlavy a omdlela.

"Shade...." vzlykla a objala chlapce, který jí starostlivě přivinul k sobě.

"Neboj se. Ona si nějak poradí," utřel jí slzu. "Vrátíme se. Ano?" podíval se na zklamanou Light a ta přikývla.

Oba zatřepali hlavou a objevili se zpět ve tmavé místnosti. Už ale neviděli, jak k omráčené dívce přistoupil krkavec, který se proměnil v člověka a nalil jí do pusy obsah lahvičky, co měl za opaskem. Tma se v tu chvíli začala vytrácet a muž se proměnil a vyletěl na oblohu. A dívka stále ležící na zemi se začala svíjet v nepříjemné noční můře, z které by jí ani dusot slonů neprobudil.