Vzbudila se se zvoněním ďáblovy krabičky. Zvedla ruku a chtěla budík vypnout, ale žádný budík v pokoji nebyl. Naira si začínala na tenhle divný svět zvykat a proto jen pokročila rameny a začala se oblékat. Po chvíli zvonění ustalo a ozval se rozhlas "Všichni noví studenti se do deseti minut dostaví do haly." Podle hlasu poznala Naira ředitele.

Vyrazila do společenské místnosti. Po nějaké době přišel Primus a všichni ho následovali směrem do haly. Aspoň si Naira myslela, že jdou tam. V hale na ně čekal ředitel. Začal a všichni jen tiše naslouchali jeho zdlouhavé přednášce. Naira stejně jako většina nevnímala a dumala nad vším, co se stalo. Z přemýšlení jí vyrušila až důležitá informace, co ředitel říkal. "Dnes po rozdělení do tříd a krátké třídnické hodině, při které se seznámíte s vašimi profesory, půjdete po třídách k drakům." řekl a začal vyjmenovávat třídy a lidi, kteří v nich budou. Naira byla s nějakými čtyřmi holkami a s pěti kluky. Jména si nezapamatovala.

Přišel k nim profesor a profesorka. Profesor byl podsaditý baculatý chlapík středního věku. Měl černé vlasy, ale místy už byli šedivé. Nosil kulaté brýle a celkově vypadal, jak Harry Potter o třicet pět let starší a minimálně s padesáti kily navíc. Profesorka byla zamračená stará ženská. Šedé vlasy svázané do drdolu a postava až na kost. "Vypadá jak Mcgonagallová" pomyslela si Naira a nad tou myšlenkou se ušklíbla.

Profesorka začala. Takže já jsem Kolousková a budu vás učit historii draků a teorii vzdušné magie. Tady pan Jelínek" poznamenala a ukázala na "Harryho Poterra" "Vás bude učit praktickou magii, léčení a něco o magických rostlinách a zvířatech. My a ještě pan Luprikon, který se dnes bohužel nedostavil, budeme vašimi třídními.

"Luprikon..... Hmmmm.... To mi něco říká.... No jo přece! Vždyť ten byl u té lékařky!" zajásala v duchu Naira když si vzpomněla. "Tři třídní není to divný? Vždyť je nás jenom deset." ještě chvíli dumala a pak začala dávat pozor.

"Jelikož jsme nejvyšší stupeň, kterého se letos na zkouškách dosáhlo, tak k drakům jdeme mezi prvními. Nyní se můžete seznámit, já musím s panem Jelínkem ještě něco zařídit" řekla a odešla někam pryč. Jelínek jí následoval jako ocásek. Naira se za nimi chvíli dívala. "Harry Potter a Mcgonagalová. Asi brzo skončím v Bradavicích. Jak se tahle podivná škola vůbec jmenuje? Parodie na Bradavice nebo jak?" dumala v mysli a snažila se zadržet výbuch smíchu. Podívala se na ostatní.

Nikdo se k představování neměl a pro Nairu to ticho bylo už neúprosné a tak se představila jako první. "Já se jmenuji Naira a vy?" zeptala se, ale všichni dál zarytě mlčeli. Po chvíli jí začaly docházet nervy a tak se zeptala znova "Takže znovu jmenuji se Naira a vy?" Zase nic. "OK tak asi ignor. Ty jsou divný" pomyslela si a radši se věnovala zkoumání ostatních profesorů a profesorek, kteří ještě něco vysvětlovali svým třídám. Celou dobu se na ní ostatní členové třídy opovržlivě dívali." Že by zjistili, že jsem člověk?" přemýtala v mysli Naira. "To je nemožný. Uši mám přece úspěšně schované pod vlasy a čepicí." snažila se uklidnit sama sebe.

Zanedlouho se vrátili "Harry Potter a Mcgonagallová" aneb Jelínek a Kolousková a někam je vedli. Luprikon se k nim pořád nepřipojil. Vynořila se před nimi nádherná krajina. Vodopád padající ze skal. Pod skálami nádherná louka. A na těch skálách seděli draci. "Wau" vydechla úžasem. Byli ještě krásnější než ten u zkoušky. Jeden byl smaragdový, druhý černý s třpytkama, třetí oranžový s červenými skvrnami. Bylo jich tam hodně. Asi třicet. Každý jiný. Nikdy nebyli dva stejní. A to samé začala říkat i Kolousková "Na světě nejsou žádní dva draci stejní. Každý je něčím jiný. I když rodina si je podobná. Teď ovšem musíme jít."

"A kam paní profesorko?" zeptal se zrzavý kluk s brejlemi, který vypadal jako šprt.

"Půjdeme k mláďatům. Možná si vás nějaké mládě vybere jako pečovatele, ale to je malá pravděpodobnost. Museli byste tam totiž každý den chodit a snažit se, aby si nějaké mladé k vám vybudovalo důvěru." poučila je a šla dál. Ostatní jí poslušně následovali.

Došli k něčemu, co připomínalo stáje, ale asi tak v desetinásobné velikosti. Vevnitř to příšerně páchlo a byl tam velký rozruch. Naira se rozhlídla a uviděla probíhající pečovatele. Někteří nesli v ruce zrovna narozené. Všude pobíhali miniaturní dráčci. Profesor něco vyprávěl, ale Naira zpozorněla až když se jí něco otřelo o nohu. Podívala se na fialovo modrého dráčka a v hlavě se jí ozval hlas. "Ty mi vyhovovat. Já z tebe cítit draka."

"Cože to to na mě jako mluví ten dráček?! A jak jako že ze mě cítí draka?!"

"Ano já být dráček. Jméno, ale já nemít." odpověděl znovu v mysli hlas a když se Naira podívala na dráčka, připadalo jí, že posmutněl.

"Ty být moje pečovatelka prosím?" zeptal se s nadějí v hlase dráček znovu v mysli.

Naira zpanikařila "Ale já nevím, co takové pečovatelky dělají. Vlastně nevím vůbec nic" pověděla frustrovaně.

"Ty nebát. Ostatní vysvětlit." řekl v hlavě a prosícím výrazem se na ní podíval.

"Achjo no tak...." znovu se na dráčka podívala. "Tak dobře" povolila.

"Tak nakonec si někoho dráček vybral. Nebojte Nairo všechno se vám vysvětlí. Ještě by jste měla té dračici vymyslet jméno, ale nějaké pořádné, dračí. Než začnete vymýšlet, tak si ještě projděte nějaké knihy o dracích a zjistěte si třeba jména slavných draků" řekla Kolousková a věnovala se dalším studentům, kteří se na Nairu závistivě a nenávistivě dívali. "Ona to je holka?!" zarazila se a prohlížela si svojí svěřenkyni.

Všichni se pomalu vydali do pokojů a Naira vyrazila cestou do knihovny, kterou jim předtím popsala Kolousková.