Po útoku draků vesničané truchlili nad padlými příbuznými a přáteli. I když byly očekávány mnohem větší ztráty na životech, nebyl důvod k radosti.

Raněných bylo stále dost. Léčitelka jménem Nealin, žijící v obyčejné dřevěné chatce na pokraji lesa nedaleko vesnice, je sotva stíhala obstarávat a udílet rozkazy svým dvěma pomocnicím.

Všechna lůžka již byla zaplněna a stále přicházeli další. Situace se zdála mnohem kritičtější, než po kterýmkoliv z náletů v paměti vesničanů. Vzhledem k rozsahu útoku se to dalo očekávat.

Léčitelky ovazovaly rány, vyměňovaly bylinné obklady na popáleninách a kontrolovaly ty, kteří se nadýchali kouře. Hůře na tom byli ti, na jejichž tělo spadl hořící předmět.

Situaci částečně vyřešil náčelník vesnice Hudet tím, že nechal vystavět stany s lůžky pro neakutní případy. Nealin tam poslala zkušenější z pomocnic. Pomáhat přišly i ženy z vesnice.

Vzdálennost léčitelské chatky a stanu připadala mnohým nepraktická, avšak Nealin tento fakt odůvodňovala tím, že nemocní a ranění potřebují klid a čerstvý vzduch, aby se mohli správně léčit a v těsné blízkosti rušné vesnice toto jaksi není možné.

Nealin mnohdy byla přítomna posledním chvílím života jejích pacientů. V takových chvílích byla zmatená. Její mozek ovládal chaos a panika. Nestíhala se zklidnit a přemýšlet. Ne vždy se jí podařilo člověka zachránit a uzdravit. Pokaždé to pro ni bylo těžké. Pokaždé, když viděla člověka smířeného s koncem, si kladla otázky, jakou má život cenu, jestli je za co bojovat.

Právě se starala o mladého muže, skoro ještě kluka, který pravděpodobně nedávno prodělal bojový výcvik. Při útoku se postavil drakovi postupujícímu po zemi do vesnice. V ten moment věděl, že pokud ho nezastaví, zabije mnoho žen a dětí. Zároveň si uvědomoval, nakolik by byl drak v souboji silnější. Přesto téměř bez váhání tasil meč. Šípy vystřílel na hradbách, tudíž nemohl draka ohrožovat střelbou do očí, která by byla bývala mnohem účinnější.

Krvavě rudý drak, velký jako dům, pochodoval proti němu. Muž využil jeho nemotornosti na zemi, pramenící z velikosti, a proběhl mu kolem hlavy a krku k předním nohám. Než ho drak stačil rozdrtit, vyškrábal se mu přes koleno na hřbet. Když se napřahoval k smrtonosné ráně, srazil ho drakův ocas.

Sletěl na udusanou hlínu. Náraz mu vyrazil dech. Drak se otočil a u toho ocasem rozbořil nejbližší stavení. Už se na muže chystal vychrlit oheň, avšak ucítil píchnutí na boku následované dalšími. Podrážděně se otočil na skupinku šesti bojovníků střídajících se v bodání kopím do jeho břicha, boku a nohou.

Přestal si všímat muže s mečem a raději se věnoval útočníkům. Čím dál tím víc zuřil. Nedařilo se mu zabít nebo sežrat ty malé věci, co ho ohrožovaly. Byly moc rychlé a v bodání se střídaly, takže v dosahu se nacházel jen jeden, a to na malý okamžik.

Drak najednou vydal zachrčení. Chtěl proti mužům s kopím vychrlit svůj oheň. Nyní si nikdo nevšímal mladíka sbírajícího se ze země. Pocit dezorientace pominul a on se dostal k drakovu boku. Ostřím zasáhl srdce, čímž konečně poslal draka na onen svět.

Dračí tělo, hnané setrvačností, padalo na odvážlivce. Stačil uhnout, ale naneštěstí drak dopadl na dům, celou přední zeď povalil a ta se na něj částečně zřítila. Přihlížející jej odhrabali a v bezvědomí donesli k léčitelce.

Nealin se probrala ze vzpomínek, jak  jí muži líčí události předcházející zranění jejího pacienta. Jeho tělo kameny všelijak pohmoždily. Kromě ovázání nemohla nic dělat. Měla podezření na vnitřní krvácení. Při zasypání mu kameny zlomily pár žeber a ty mu mohly propíchnout plíci.

Ještě toho dne zraněním podlehl. Jeho spolubojovníci ho považovali za hrdinu. Tím před zraky Nealin zhasl další život. Jenomže nebyl pořádně čas truchlit. Byla potřeba každá ruka.

Mezitím, co část žen obstarávala raněnné, muži vykonávali těžké práce okolo oprav poničených domů. Zbytek žen s dětmi pomáhaly s drobnými prácemi. Pro každého se našla práce...

Do pár měsíců byla většina škod napravena. Stín útoku však v určité míře přetrvával. Mnozí se srovnávali se ztrátou blízkého člověka, jiní s následky zranění. Říká se, že čas rány zahojí. Lidé se s tím museli naučit žít, život plynul dál se svými světlými i temnými stránkami.

.................

Co očekáváte od následujících kapitol? Jaký máte na příběh názor? Jak hodnotíte postavy a prostředí?

Všimli jste si nějaké chyby či nesrovnalosti? Chybí vám nějaké informace v ději nebo popisech?

Vaše komentáře a hlasy mne velice těší. Nečekala jsem, že si tohle někdo přečte. Kvůli vám se snažím psát co nejlépe dovedu. Děkuji za trpělivost.

Nath_Ellen