Mezitím co si Trevan prorážel cestu vesnicí, Hallia s dětmi utíkala co mohla, aby unikla plamenům a dostala děti do bezpečí. Svět kolem nich byl v plamenech a přes kouř nebylo skoro nic vidět.

Telia se začala opožďovat. Podlamovala se jí kolena. Bylo jí hrozné horko. Už prostě nemohla dál. Začínala se dusit kouřem. Neviděla nic jiného než plameny a vzdalující se záda matky a bratra.

"Mami," zařvala z posledních sil.

Hallia se otočila a zastavila Zala. Rozběhla se zpět k malátné Telie a chtěla ji schovat v náručí, ochránit před veškerým nebezpečím světa. Už skoro stála u ní, když se ozvala obrovská rána a strom, pod kterým stála Telia, se zlomil. Hallia stihla jen vykřiknout, ať běží a odstrčt svoji dceru co nejdál, ale před padajícím kmenem už neměla šanci utéct.

Najednou jako by se zastavil čas. Vyděšená Telia sledovala jak na její matku padá hořící kmen a jak nahoru vyšlehly plameny a zakryly jí výhled. Tlumeně slyšela výkřik svého bratra, skoro ani nevnímala jak oběhl strom, popadl ji za ruku a napůl ji odtáhl a napůl odneslpryč. Nebyla schopná přestat myslet na ten okamžik plný hrůzy.

Zal zaslechl otce volat na hranici lesa jejich jména. Zamával na něj. Položil Teliu v bezvědomí do mechu, protože už by ji nadále neunesl. Trevan k nim přispěchal.

"Kde je maminka, Zale?" otázal se během toho, co zvedal Teliu. Pomalu se vzdalovali od lesa.

"Zklamal jsem, tati. Nedokázal jsem tomu zabránit. Ona... ona..." teprve teď dal volný průchod slzám.

"Na maminku spadl strom. Zůstala tam. Ona je..." Nedokázal to říct. Ještě si nepřipouštěl, že by na něj už nikdy nepromluvila, neusmála se, nezazpívala, nepolíbila na čelo...

Trevanova tvář se stáhla do bolestné grimasy.

"Řekla něco?" chtěl ještě vědět.

"Poslední, co řekla bylo, ať běžíme,"odpověděl a naplno se rozbrečel.

Trevan už se na nic neptal. Kvapem prováděl děti vesnicí do požárem netknutého stavení v severní části patřící jeho příbuzným. Ještě potrvá nějaký čas, než opraví jejich dům.

Zal usínal za chůze. Ani se neptal, kam to vlastně jdou. Možná to ani nevnímal. Padl do postele při první příležitosti. Teliu Trevan položil do postele stojící vedle té Zalovy.

Vylíčil vše své sestře a jejímu muži, objasnil, co plánuje udělat a požádal je, ať se postarají o jeho děti. Nepodlehl naléhání sestry, aby počkal s hledáním Hallii až do rána.

Zbytek noci bloudil po lese. Oheň nyní uhasl a zanechal po sobě spoušť v podobě šedého popela mezi ohořelými pahýli popadaných stromů. Zoufale se snažil najít svou ženu. Namlouval si, že pád stromu přežila a teď někde sedí a čeká na něj.

Její zohavené tělo našel zpoloviny zavalené rozpadajícím se shořelým stromem. To už svítalo. Trevan padl na kolena žalem, vyčerpáním i únavou z psychyckého vypětí. Pamatoval na její přání být pohřbena v lese u vzrostlé borovice.

K poledni šlo vidět muže vláčet břemeno do neporušené části lesa, tam kopat hrob a ukládat do něj tělo. Na primitivním dřevěném náhrobku byla vytesána tato slova:

Zde odpočívá Hallia
Žena, jež neváhala položit život za druhý
Kéž její hvězda svítí na děti, kterým se stala milující matkou

Z jara příštího roku mohylu pokryly drobné bílé kvítky.